Podpora žáků s tělesným postižením

Při podpoře žáků se zdravotním onemocněním je klíčová týmová spolupráce mezi učiteli, rodiči, asistenty pedagoga a pracovníky školských poradenských zařízení (ŠPZ). U chronicky nemocných žáků je třeba jasně vymezit opatření, která musí být ve škole dodržována. Škola by měla určit osobu zodpovědnou za péči o žáka a rodiče mají zajistit lékařské potvrzení a plán péče. Součástí této spolupráce je i krizový plán pro případ zhoršení zdravotního stavu.

Pro efektivní práci s třídním kolektivem je důležité, aby byli ostatní žáci i pedagogové přiměřeně informováni o zdravotním stavu oslabených žáků, pokud s tím zákonní zástupci souhlasí. Škola musí zavést opatření, která umožní žákovi plnit zdravotní potřeby (např. měření glykémie u diabetu).

Vzdělávání žáků se zdravotním onemocněním vyžaduje individuální přístup, úpravu zátěže podle jejich stavu a podporu motivace častou zpětnou vazbou. Hodnocení by mělo posilovat sebedůvěru a zohledňovat jejich specifické potřeby. Často je třeba vytvořit individuální vzdělávací plán (IVP) a upravit výukový režim.

Dlouhodobé onemocnění může u žáka ovlivnit jeho vnímání a zpracování informací. Důležitá je spolupráce se školským poradenským zařízením (ŠPZ) a vytvoření individuálního vzdělávacího plánu (IVP) na základě doporučení ze školního poradenského pracoviště (ŠPP).

Čtyřiadvacetiletý Zdeněk Uldrych je studentem posledního ročníku bakalářského studia na vysoké škole. Od narození žije s omezením: má postižené obě nohy, v levé ruce má zhoršenou hybnost. Ovládat vozík zvládá sám, ale na některé situace nestačí. Využívá proto Centrum pro studující se specifickými potřebami, kde potkal svého současného asistenta a jak sám říká, komunita okolo centra mu ve škole slouží jako zázemí. Jaká byla jeho cesta českým vzdělávacím systémem?