Bezpečné klima ve třídě

Následující text je třetím dílem ze seriálu, kde najdou učitelky a učitelé mateřských škol inspiraci, jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy. Seznámíme se s kroky, které napomáhají vytvářet otevřené a pestré vzdělávací situace, kdy učitelka či učitel přizpůsobuje vzdělávací nabídku s ohledem na svá zjištění o jednotlivých dětech. Plánuje společně s dětmi témata a projekty, zajímá se o to, co už děti vědí, co by chtěly zjistit a jaká mají přání.

V první zásadě se budeme věnovat krokům, které napomáhají vytváření komunitního prostředí. Zvýšenou pozornost věnujeme adaptaci dítěte a adaptačnímu plánu, kterým lze nastavit postupné kroky k začlenění dítěte do prostředí mateřské školy. Pomocí pravidelných rituálů učitelka či učitel vytváří přehlednou organizaci dne a zajišťuje dětem pocit bezpečí a sounáležitosti. Důležitým předpokladem k vytváření pozitivního klimatu ve třídě je poznávání dětí a volba strategických přístupů vzhledem k jejich jedinečnosti a zájmům.

V návaznosti na již vzniklé Desatero úspěšné práce s heterogenní třídou v základní škole je pro učitelky a učitele mateřských škol otevřeno toto téma s ohledem na specifika předškolního vzdělávání. Rozpracován bude první modul Desatera Národního pedagogického institutu České republiky, který se zaměřuje na tvorbu pozitivního klimatu v prostředí heterogenního kolektivu.

Tento rozhovor nabízí pohled do života jedenáctileté Káji a její rodiny, zdůrazňující význam podpory a akceptace transgender a nebinárních dětí ve školách a doma. Od chvíle, kdy rodina poznala, že Kája je transgender, se ji rodiče snaží vést cestou plnou lásky a pochopení. Jejich cílem je zajistit Káje co nejšťastnější a nejplnější život. Příběh osvětluje, jak důležité je předcházet nejistotě a nedostatku informací ve školním prostředí prostřednictvím předávání informací a pravidelné komunikace rodiny a školy.

Studující s jinou, než cisgenderovou identitou jsou jednou z vůbec nejohroženějších skupin: nepatří mezi studující se speciálními potřebami, nemohou se opřít o žádnou fungující infrastrukturu, jejich situaci na školách systémově neřeší žádná nezisková organizace. Nadto kolem této skupiny studujících panují nebezpečné mýty a stigmatizace. Jak komunikovat s trans a nebinárními osobami, aby se ve škole necítily vyloučeně?