Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy: pracujme na komunitním prostředí

FOTO zdroj: Freepik

V rámci tohoto dílu pojmeme následující klíčová témata spadající pod zásadu „vytvářejme společné prostředí“: 

1. tvorba adaptačního plánu;  

2. zařazování pravidelných rituálů a her navozující pocit “my”; 

3. poznávání dětí a volba strategií přístupu a podpory.

1. Učitelka či učitel vytváří adaptační plán 

Nástup dítěte do mateřské školy představuje velkou změnu v jeho dosavadním životě. Dítě se musí zvládnout odpoutat od rodičů, zvyknout si na nové pečující osoby a zapojit se v prostředí mateřské školy. Dítě, které přechází z rodinného prostředí do mateřské školy, prochází adaptačním obdobím, které by mělo probíhat podle předem stanoveného plánu mateřské školy. 

Součástí adaptačního plánu může být například: den otevřených dveří, úvodní schůzka pro rodiče nově nastupujících dětí, návštěvy dítěte před nástupem do mateřské školy, úvodní triáda s portfoliem, dotazník o dítěti, úprava délky pobytu dítěte dle individuálních potřeb, možnost rodičů pobývat s dítětem v rámci třídy a nastavení partnerské spolupráce s rodinou. 

Spolupráce s rodinou je velmi důležitý předpoklad úspěšné adaptace dítěte na nové prostředí. Dítě přichází z rodinného prostředí s určitými návyky, zvyklostmi a rituály, které nemusí být v souladu s chodem mateřské školy. Učitelka či učitel tedy trpělivě nastavuje postupné kroky, které povedou k úplnému začlenění dítěte. 

Vytváření “třídní pohody”, kde se všichni cítí dobře v kolektivu, kde učitelky a učitelé v týmové spolupráci nastavují otevřené prostředí, vede k následné motivovanosti všech zúčastněných. 

Pokud do třídy adaptujeme dítě se znevýhodněním, je třeba velmi citlivě přistupovat k jeho specifickým potřebám i potřebám celé rodiny. Ostatním dětem empaticky vysvětlit, jaké změny nastanou s příchodem tohoto dítěte do kolektivu a jak je možné mu případně pomoci.  

Pro nově nastupující dítě je z počátku velmi náročné pobývat s početnou skupinou v rámci třídy z důvodu vyšší míry hluku, dělení se o pozornost učitele, sdílení společných hraček, sdílení hygienických prostor. To vše může vyvolávat stres a strach, proto se učitelka či učitel snaží svým chováním nastavovat klidnou atmosféru. Sleduje potřeby jednotlivých dětí a vyhodnocují za účelem postupného přivykání dětí na režim a chod třídy.

Adaptační období může u některých dětí trvat déle (více než 6 měsíců), protože nejsou připraveny na delší odloučení od nejbližší pečující osoby. Pokud je separační úzkost dítěte příliš velká, dítě má znatelné psychosomatické problémy, které ovlivňují dlouhodobě základní fungování v rámci prostředí mateřské školy, pak je třeba zvážit odložení nástupu dítěte. 

Doporučené postupy v adaptačním období, které více rozpracováváme:

• Seznámit rodiče včas s plánem adaptace mateřské školy: nastavit partnerskou komunikaci s rodiči a zapojit je do chodu mateřské školy, 

• Pracovat s dotazníkem o dítěti: zjistit důležité informace o dítěti pomocí“ Dotazníku o dítěti”,

• Vést portfolio dítěte: vést portfolio výsledků a pokroků dítěte, věnovat dítěti pozornost, podporu a péči, 

• Klást důraz na hru a její význam v adaptačním období: neklást na dítě velké nároky, využívat jeho přirozených aktivit při hře, umožnit mu přinést si oblíbenou hračku z rodinného prostředí, postupně prodlužovat dobu pobytu dítěte v mateřské škole.        

• Seznámit rodiče včas s plánem adaptace mateřské školy
  Je velmi důležité, aby mateřská škola informovala rodiče ještě před nástupem dítěte o možné podpoře během adaptačního období. Rodič může podporovat dítě v samostatnosti, nastavit mu režim dne a zajistit si podmínky pro postupné odpoutávání dítěte od blízkých osob prodlužováním doby pobytu v mateřské škole.
  
  
  

Pracovat s dotazníkem o dítěti 

Dotazník zprostředkovává důležité vstupní informace k zajištění spokojenosti jednotlivých dětí. Může být součástí portfolia dítěte.

Vést portfolio dítěte 

Během adaptačního období může portfolio sloužit jako vhodná možnost podpory. Portfolio pomáhá k propojení rodiny a mateřské školy. Učitelka či učitel má možnost s dítětem prostřednictvím portfolia navazovat komunikaci a poznávat blízké členy rodiny. 

Klást důraz na hru a její význam v adaptačním období

Hra je základní přirozená aktivita dítěte a má pro něj velký význam. Nejen, že dítě rozvíjí, ale pomáhá mu překonávat a vyrovnávat se s těžkostmi. Je tedy důležité, aby učitelka nebo učitel dbali na dostatečný prostor pro volnou hru v průběhu celého dne a obzvláště během adaptačního období. Přílišné zařazování řízených činností vede k přetíženosti a nízké motivovanosti dětí, ale především je tím ohrožen jejich zdravý vývoj.

Pokud vás zajímá, jak postupovat v adaptaci dítěte s odlišným mateřským jazykem, pak právě pro vás jsou tyto odkazy:

Začleňování dětí s odlišným mateřským jazykem do kolektivu

Adaptační plán u vícejazyčných dětí

Adaptační období je náročné pro děti, rodiče i učitele, proto je třeba neklást si velké cíle, obrnit se trpělivostí a těšit se i z malých pokroků.

2. Učitel zařazuje pravidelné rituály a hry navozující pocit “my” 

Proč dodržovat rutinu a rituály?

V heterogenní třídě je důležité podporovat pravidelnou rutinu a rituály, které navozují pocit jistoty a bezpečí. Jsou také pro dítě zcela konkrétní orientací v rámci režimu dne. V rodinném prostředí je dítě zvyklé na rituály, které má každá rodina jiné. Může to být rituál před večerním usínáním, před jídlem, při loučení s dítětem. Rituály nám ukazují jednotu a vytváří pozitivní naladění. V mateřské škole jsou nejčastější rituály ranní, uvozující, přechodové mezi jednotlivými činnostmi a slavnostní. Rituálem může být popěvek, básnička, hra, gestikulace, pohádka, sdílení emocí, oslava aj. Přechodové rituály pomáhají zajišťovat plynulejší chod ve třídě a usnadňují organizaci dne učitelce či učiteli a v dětech navozují pocit jistoty. Cílem učitelky či učitele je budovat u dětí soudržnost, porozumění, vzájemnou pomoc a spolupráci.  Výhodou heterogenního kolektivu je možnost vzájemného učení prostřednictvím nápodoby, proto je důležité věnovat dostatek prostoru pro spontánní a přirozené učení. 

Sdílení emocí

V mateřské škole se děti učí poznávat a zvládat korigovat vlastní emoce. Pokud učitelka nebo učitel zařazuje mezi pravidelné rituály i sdílení emocí, přispívá tím u dětí ke schopnosti rozpoznávat vlastní emoce a pocity, což vede k budování blízkých vztahů ve třídě.

Učitelka nebo učitel se snaží podporovat pozitivní emoce a zaměřovat společné aktivity na vyvolání pocitů radosti. Sdílení emocí prostřednictvím obrázků a smajlíků učí děti pojmenovávat základní emoce (radost, vztek, smutek, zvědavost a strach).  Dramatizací a příběhy si děti mohou zvědomovat projevy spojené s určitou emocí. Dítě se postupně učí své emoce kontrolovat a ovládat. 

3. Učitelka či učitel poznává děti a volí strategie přístupu a podpory

Učitelka nebo učitel by měli jednotlivé děti dlouhodobě poznávat a při vzdělávání vycházet z jejich temperamentu, potřeb, zájmů a dosažené úrovně znalostí, schopností a dovedností. V praxi to znamená, že svá zjištění promítají do vzdělávacího působení. V závislosti na těchto zjištěních volí strategie přístupu a uplatňují různé metody, formy práce, kterými naplňují vzdělávací obsah.

Doporučené postupy poznávání dětí a volby strategie podpory:

Spolupráce s rodinou

Rodinná anamnéza je velmi důležitou součástí poznávání dítěte. V mateřské škole mají učitelky a učitelé větší možnost k navázání partnerského vztahu založeném na vzájemné důvěře, která je stěžejní pro společnou podporu dítěte. Pokud se to podaří, pak jsou rodiče ochotni přijímat doporučení, která berou jako zájem ze strany učitelky či učitele. jsou t doporučení, která berou jako podporu a zájem ze strany učitele. 

Co je podstatné si uvědomit při navazování partnerského vztahu s rodinou dítěte

• Respektovat nastavení rodiny, kulturní zvyklosti a přijímat odlišnosti

• Postupně budovat partnerský vztah s rodinou

• Vytvořit si podmínky pro pravidelné individuální konzultace

• Vždy najít něco pozitivního, čím zahájím komunikaci

• Komunikovat diskrétně a s taktem

• V případě obtíží během komunikace jednat věcně a profesionálně

• Zmiňovat společný zájem a tím je spokojené a aktivní dítě

Proces pedagogického diagnostikování

Pokud učitelka či učitel vnímá podněty a přání dětí, snáze se jim  nastavuje optimální vzdělávací strategie. V diagnostickém záznamu o dítěti je podstatné průběžně zaznamenávat důležité poznatky rozvoje dítěte i následné kroky v podobě krátkodobých a dlouhodobých cílů, ze kterých je nutné vycházet při plánování vzdělávací nabídky. Pokud je třeba, volí různé formy podpory, například gradaci úkolů, vizuální oporu, individuální dopomoc učitelky či učitele (asistentky/asistenta pedagoga) či kamarádky, kamaráda aj. Podmínkou je, aby učitelka či učitel znali vývojová specifika předškolních dětí. Různorodé složení dětí klade nároky na odbornou připravenost. 

Pedagogickou diagnostiku v mateřské škole nepojímáme jako nárazové testování dětí, ale jako plynulý proces zjišťování. Problémem je, že některé dostupné diagnostické nástroje k tomuto nárazovému testování vybízejí, a dokonce striktně určují volbu pomůcek s daným postupem bez možnosti úprav. Dítě tedy může v aktuální situaci neuspět, ať už v důsledku oslabení schopnosti či z důvodu momentálního stavu. Pokud učitelka či učitel učiní rychlé závěry, ve velmi krátké době může nastat akcelerace ve vývoji a zjištění jsou rázem neplatná. Pokud následující testování probíhá s velkým časovým odstupem a nejsou sledované průběžně změny a posuny, je k zamyšlení, jakou funkci má nárazová pedagogická diagnostika.

Každá mateřská škola má nastavený systém a nástroje pedagogického diagnostikování. Jako velmi efektivní se ukazuje tvorba vlastního diagnostického nástroje v rámci mateřské školy. Vzniká ve spolupráci celého pedagogického týmu. Při tvorbě se posiluje odbornost učitelek a učitelů, nastavují se smysluplná kritéria a ukazatelé hodnocení vycházející z Rámcového vzdělávacího plánu pro předškolní vzdělávání a promítá se do něho i filozofie mateřské školy. Je jasné, že mateřská škola se sportovním zaměřením sleduje podrobněji děti v oblasti pohybových schopností a jiná mateřská škola si zvolí více podrobnější hodnocení v jiné oblasti rozvoje. V rámci autoevaluace mateřské školy je velkou výhodou možnost úprav a změn v diagnostickém nástroji. Učitelky i učitelé takové nástroje pozitivně přijímají a mají snahu s nimi aktivně pracovat. 

Spolupráce učitelek a učitelů ve třídě

V mateřské škole velmi intenzivně spolupracují dvě učitelky nebo učitelé (i asistentka či asistent pedagoga) v rámci jedné třídy. Při poznávání dětí mají možnost konzultovat svá zjištění, nastavovat společně strategie a postupy. Jejich pohledy se mohou různit, proto je potřeba mít vymezená jasná posuzovací kritéria. Následná zjištění promítat do přípravy prostředí, které je natolik otevřené, že přináší možnost aktivní účasti všech dětí s případnou úpravou, která povede k naplnění záměru. Následnou reflexí se učitelky a učitelé ujišťují, zda měly děti možnost zdárně dokončit aktivitu nebo úkol. Pokud tomu tak není, je třeba hledat jiné cesty a postupy, jak děti směřovat k rozvoji jejich osobního maxima. 

Na závěr (shrnutí zásady 1)

V případě předškolního vzdělávání je nezbytné pro vytváření bezpečného klimatu ve třídě zohledňovat citlivě individuální potřeby dětí v adaptačním období. V adaptačním období je důležité, aby učitelky a učitelé vytvářeli bezpečné a přehledné prostředí pomocí rutin a rituálů ve třídě. Postupně si získávali důvěru dítěte i jeho rodiny, což jim následně umožňuje budovat dlouhodobou spolupráci a pozitivní vztahy. Průběžným poznáváním dětí a nastavováním vhodných vzdělávacích strategií učitelka či učitel zajišťuje prostor pro rozvoj dětí s ohledem na jejich individualitu. Pokud bude také hojně zařazovat kooperativní učení, kde děti mají možnost uplatňovat svoji jedinečnost, učit se spolupracovat a zastávat různé role, přispívá tím k vytváření přátelského prostředí komunity “My”. 

Doporučená literatura pro zájemce:

Loudová Stralczynská, B., Koželuhová, E. & kol. (2022). Projektové a činnostní učení v předškolním vzdělávání. Metodika pro učitele. Praha.: Raabe. 

Krejčová, V., Kargerová, J. & Syslová, Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Praha: Portál.

Kolektiv autorů projektu Welcome. (2019). Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe.

Syslová, Z., Kratochvílová J., Fikarová T., (2018). Pedagogická diagnostika v MŠ. Práce s portfoliem dítěte. Praha: Portál.

Další informace (materiály, metodiky):

MŠMT (2021). Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 

Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/45304/

Metodiky pedagogické diagnostikování v mateřské škole

https://www.projektsypo.cz/dokumenty/Metodicka_prirucka_SYPO_Pedagogicka_diagnostika_MS_2022.pdf

https://www.npi.cz/images/pedagogicke_diagnostikovani_v_materske_skole.pdf

Jak vést portfolio v mateřské škole

http://www.vys-edu.cz/assets/File.ashx?id_org=600139&id_dokumenty=5696 

Emoční a komunikační rozvoj dítěte v MŠ 

https://publi.cz/download/publication/1790?online=1

Víceúrovňové vzdělávací aktivity

https://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.php?file=86938&view=15867

https://www.zacitspolu.eu/wp/wp-content/uploads/2019/10/kompetentni-ucitel-21.-stoleti.pdf