Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy: vytvářejme otevřené a pestré vzdělávací situace

Foto zdroj: Freepik

Důležitým předpokladem otevřeného a pestrého prostředí je podpora kooperativního učení. Děti mají možnost pracovat způsoby, které jim vyhovují a zároveň se učí spolupracovat. Učitelka či učitel těmito kroky vytváří otevřené prostředí, kterými přispívají k budování bezpečného klimatu, kde děti zažívají častou úspěšnost ve vzdělávacích situacích.

V rámci tohoto dílu pojmeme následující klíčová témata spadající pod zásadu „Vytvářejme otevřené a pestré vzdělávací situace“

• 1. Úprava a přizpůsobení vzdělávací nabídky dětem
• 2. Plánování společně s dětmi
• 3. Podpora kooperativního učení

1. Úprava a přizpůsobení vzdělávací nabídky dětem

Učitelka či učitel přizpůsobuje nabídku a upravuje metody, formy, organizaci činnosti i výstupy nejen s ohledem na věk dětí, ale především s ohledem na svá průběžná zjištění o nich. Dává tak možnost zapojení i těm, které potřebují naši pomoc, podporu a v důsledku toho provádí funkční individualizaci a intervenci ve třídě. Velkou výzvou je v početných třídách hledat vhodné strategie, které povedou k pocitu úspěšnosti u jednotlivých dětí. To vyžaduje profesní dovednosti v pedagogickém diagnostikování, plánování, přípravě prostředí, realizaci vzdělávací nabídky a vyhodnocování. To vše za úzké spolupráce ve třídě. Důležité také je umět děti motivovat, vycházet z jejich zájmu a již nabytých schopností a dovedností. Děti jsou v důsledku aktivnější při realizaci činností.

 Jak upravit metody, formy a organizaci s ohledem na jednotlivé děti?

Na konkrétním příkladu si ukážeme, jak upravovat metody a formy s ohledem na zjištění při pedagogickém diagnostikování.

Zdroj: archív autorky

Jak upravit cíle vzhledem ke schopnostem dětí?

Učitelka či učitel může upravit cíl, který bude mít vystupňovanou úroveň tak, aby zvládl rozvíjet i děti s akcelerovaným vývojem nebo oslabením. Aktivity mohou mít různou gradaci, ztvárnění nebo společný cíl, který spojují rozmanité dílčí úkoly, což nám umožňuje například projektové učení.

Pokud se chcete dozvědět o víceúrovňových vzdělávacích aktivitách podle Gardnerovy teorie mnohočetných inteligencí v mateřské škole, pak je pro vás tato metodika.

Postup a ztvárnění si volí děti samy

Velmi vhodná cesta k efektivní individualizaci je dávat dětem možnost ztvárnění úkolů a aktivit dle vlastního postupu. Učitelka či učitel připraví a navodí prostředí, kde dává k dispozici různé pomůcky a materiály. Postup a konečný výsledek je na fantazii, kreativitě dětí. Učitelka či učitel zaujímají roli pozorovatele (facilitátora), který ví, k čemu společně s dětmi směřuje.

2. Plánování společně s dětmi

Učitelka nebo učitel, kteří plánují společně s dětmi, potřebují mít oporu ve školním vzdělávacím programu, který by měl být natolik otevřený a flexibilní, aby umožňoval variabilitu v čase, mohl být přizpůsoben konkrétní třídě a pestrosti ve složení dětí a také způsobu jejich práce ve třídě. Za těchto podmínek mohou učitelky a učitelé vytvářet otevřený třídní vzdělávací program „šitý na míru”.

Proč je důležité plánovat společně s dětmi?

Učitelka či učitel připravuje ve svém třídním vzdělávacím programu témata (tematické bloky), což jsou obsahové části integrovaných bloků. Třídní vzdělávací plán si vede tak, aby s dětmi pracoval cílevědomě, ale zároveň pružně reagoval na zájem i vzniklé situace. Učitel/ učitelka má možnost přizpůsobovat časové rozvržení. Téma by mělo být blízké a přiměřené věku dětí, mělo by vycházet nebo stavět na konkrétních situacích. Děti potřebují objevovat a mít přímou zkušenost a prožitek. Pokud bude učitelka nebo učitel plánovat společně s dětmi, nehrozí riziko, že zvolí příliš obtížné aktivity a výstupy. Navíc bude vycházet a navazovat na již osvojené znalosti, schopnosti a dovednosti dětí. Učitelka či učitel tím vytváří respektující a partnerské prostředí, kde jsou děti přirozeně motivovány k vlastní aktivitě. Takové učení bude dávat smysl všem zapojeným do vzdělávacího procesu.

Postup během plánování

Uvození tématu

Pomocí evokačních otázek učitelka či učitel zjišťuje, co děti k tématu vědí, co je zajímá a jaká mají přání.

Příprava tématu společně s dětmi

Pokud se na plánování podílí i děti, je dobré zaznamenávat jejich náměty, nápady, přání a navrhnout plán realizace.

Ukázka záznamu přání dětí k tématu: „Čím budu”

Zdroj: archív autorky

3. Podpora kooperativního učení

Kooperativní učení je přirozenou vzdělávací strategií, při které se děti učí spolupracovat, poznávat sebe i vrstevníky a dosahovat společného cíle. Kooperativní učení v mateřské škole probíhá prostřednictvím kooperativních her nebo skupinových aktivit, které vedou ke společnému výstupu. Mohou probíhat ve dvojicích, menších skupinách, ale i ve spolupráci celé třídy.

Kooperativní hra ve vývoji dítěte

U nejmladších dětí, kolem druhého roku, probíhá nejprve individuální hra, kdy si dítě hraje samo a je spíše pozorovatelem. Kolem třetího roku přichází paralelní hra, kdy si děti hrají vedle sebe, ale neprobíhá mezi nimi výrazná kooperace. Ve třech a půl letech už dochází k určité formě spolupráce, kde však ještě přetrvává egocentrický pohled dítěte. Mezi čtvrtým a pátým rokem se dostává do popředí kooperativní hra. Děti jsou schopné spolupracovat, zastávat různé role a respektovat domluvená pravidla během hry. Kooperativní hra rozvíjí komunikativní dovednosti, empatii, společné řešení různých situací a přátelské vztahy mezi vrstevníky. V kooperativním učení děti hledají společně cestu, využívají i strategie pokus a omyl k dosažení cíle. Je na učitelce či učiteli, aby vytvářeli dostatek příležitostí ke kooperativním aktivitám a zajišťovali pestrost a otevřenost prostředí ve třídě.

Utváření skupin

Při přípravě konkrétní vzdělávací nabídky si musí učitelka či učitel promyslet cíl práce ve skupinách, počet dětí a jejich rozdělení do skupin.

Skupiny může dělit dle:

• výběru dětí;
• heterogenity – učitelka/učitel cíleně využívá různosti dětí;
• náhodnosti – losem;
• obtížnosti činností a aktivit;
• zájmu o nabízené aktivity.

Role a pravidla ve skupině

Průběh kooperačního učení je ovlivněn konkrétní skupinou dětí, jejich věkem, různými předpoklady a také zkušenostmi. Pokud učitelka či učitel s dětmi pracuje na rozvoji kooperačního učení, je dobré začínat ve dvojicích a postupně přejít v malé skupinky a později i větší skupiny. V rámci skupin se děti učí nastavovat pravidla pro spolupráci, k tomu jim mohou pomoci i role. Učitelka či učitel může přidělit dítěti ve skupině například roli pomocníka, který má na starosti pomáhat organizovat společnou práci, a tím zajistit klidný průběh spolupráce. Jindy bude naopak záměr neurčovat žádnou roli a nechá na dětech, jak se společně domluví.

Reflexe

Velmi důležitou součástí kooperačního učení je sebehodnocení a vrstevnické hodnocení po aktivitě. Učitelka či učitel na základě svého pozorování může děti prostřednictvím otázek a popisného jazyka navést k hodnocení průběhu a výsledku. U vrstevnického hodnocení je velmi důležité nastavit předem jasná kritéria, na základě kterých budou děti posuzovat, zda se jim úkol či aktivita podařila. Vrstevnické hodnocení skrývá nebezpečí v subjektivitě a přímosti dětí, proto v mateřské škole s tímto hodnocením pracujeme velmi opatrně.

Na závěr (shrnutí zásady 5)

Pokud chce učitelka či učitel vytvářet otevřené a pestré prostředí, je nezbytné, aby děti měly možnost vstupovat do plánování témat a činností, čímž zajistí vnitřní motivovanost dětí a blízkost dětskému chápání. Dostatečný prostor pro kooperativní učení vede k rozvoji kompetencí důležitých i v dalším navazujícím stupni vzdělávání.

Další informace k tomuto tématu najdete v předešlých i následujícím dílu seriálu „Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy“.

V návaznosti na již vzniklé Desatero úspěšné práce s heterogenní třídou v základní škole jsme pro učitelky a učitele mateřských škol otevřeli toto téma s ohledem na specifika předškolního vzdělávání. Cílem je rozpracovat první modul Desatera NPI ČR, který se zaměřuje na tvorbu pozitivního klimatu v prostředí heterogenního kolektivu.

V první zásadě se věnujeme krokům, které napomáhají vytváření komunitního prostředí. Soustředíme se na adaptaci dítěte a adaptační plán, kterým lze nastavit postupné kroky k začlenění dítěte do prostředí mateřské školy.

Doporučená literatura pro zájemce:

Národní pedagogický institut (2024). Bezpečné klima ve třídě. Dostupné z https://zapojmevsechny.cz/kategorie/prace-s-heterogennim-kolektivem/bezpecne-klima-ve-tride  

Syslová, Z., Štěpánková, L., (2019). Třídní projekty v mateřské škole. Praha: Portál.

Loudová Stralczynská, B., Koželuhová, E. & kol. (2022). Projektové a činnostní učení v předškolním vzdělávání. Metodika pro učitele. Praha: Raabe.

Krejčová, V., Kargerová, J. & Syslová, Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Praha: Portál.

Kolektiv autorů projektu Welcome. (2019). Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe.

Syslová, Z., Burkovičová, R., Kropáčková, J., Šilhanová, K., Štěpánková, L. (2019). Didaktika mateřské školy. Praha: Wolters Kluwer.

Kasíková, H. (1997). Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál.

Smith, Ch. A. (2001). Třída plná pohody. Praha: Portál.

Další informace (inspirace, materiály):

Plánujeme spolu / program Začít spolu

Individualizace v práci učitelky mateřské školy / příručka