Rozšiřovat normalitu: cesta k pochopení transgender a nebinárních studujících

Porozumění a přijetí vrstevníky i dospělými je pro transgender a nebinární studující velmi důležité. | Obrázek vytvořen pomocí AI generátoru DALL-E od OpenAI.

Pátráme-li po příčině současného stavu, podobně jako u alternativních forem vzdělávání narazíme na bariéru (nejen) ze strany rodičů. Viktor Heumann je zakladatelem organizace Transparent, která pomáhá zlepšovat situaci transgender lidí. Ačkoli má v rámci činnosti organizace četné zkušenosti se školami, které se na ně kvůli informacím obrací, je zcela nezbytné, aby dalšímu rozvoji informovanosti v této oblasti napomohla jednak větší podpora ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), jednak zmenšení tlaku a větší míra tolerance ze strany konzervativních rodičů.

Nebezpečné zlehčování 

Viktor Heumann spolu s Pavlou Doležalovou z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) oslovili náměstky na ministerstvu, kteří na jejich žádost svolali schůzku s vedoucími odborů. Na schůzce pak Transparent a NUDZ předložili požadavek na tvorbu metodiky a založení pracovní skupiny na MŠMT s cílem zlepšit osvětu ohledně trans a nebinárních studujících. Pracovní skupina nyní připravuje metodiku, ale termín jejího vydání se pravidelně odkládá. „Je dobře, že ministerstvo nás vyslechlo, zřejmě se na ně s dotazy obrací řada škol. Jejich postoj ale bohužel jen svědčí o neznalosti problematiky: nepovažují téma za důležité s tím, že každý přece ví, co má dělat. Tak to ale není. Okolo tématu trans a nebinárních studujících vzniká spousta mýtů a omylů. A nejen na školách: obrací se na nás organizace pro podporu duševního zdraví, lidé ze sociálních služeb i zdravotnictví, protože neví, jak s trans a nebinárními osobami pracovat. Snažíme se to vykrýt, ale je to nad naše síly. A dosud se nenašel nikdo, kdo by téma kromě nás zaštiťoval,“ [1] popisuje situaci Heumann.

Pro mnohé školy to ani není žádoucí: „Stává se, že jakmile škola začne téma trans osob řešit, začnou na ni útočit rodiče. Většinou proto, že rodiče tématu nerozumí, tak se obrátí na konzervativní spolky, jako je například Aliance pro rodinu. Děje se to i v zemích, kde bychom to nečekali, jako je Německo či Nizozemí. Tyto konzervativní spolky se na rodiče cíleně soustředí a snaží se jakoukoli diskuzi utlumit. Školy se pak bojí a nikdo do toho nejde,“ [2] shrnuje Heumann vlastní zkušenost.

Identita, ne sexualita nebo duševní porucha

Jednou z příčin tabuizace problematiky transgender a nebinárních studujících je „sexualizace“ problému, kdy je jimi prožívaný genderový nesoulad redukován pouze na otázky sexuality. „Sexualizace“ obtíží osob s genderovým nesouladem spočívá ve zjednodušujícím a zkresleném vnímání jejich zkušenosti jako pouze sexuálního problému. Tento pohled ignoruje širší spektrum problémů, s nimiž se tyto osoby potýkají, jako jsou otázky identity, sebepřijetí, sociálního uznání a diskriminace. Tím, že se zaměřuje pouze na sexuální aspekt, společnost často přehlíží komplexní povahu jejich zkušenosti a potřeb, což může vést k nedostatečnému pochopení, podpoře a adekvátním službám pro tyto osoby.

Příkladem typického zjednodušujícího předsudku v rámci „sexualizace“ obtíží osob s genderovým nesouladem by mohlo být tvrzení jako: "Ona si myslí, že je muž, protože je přitahována ženami." Tento předsudek nesprávně předpokládá, že genderová identita osoby je založena výhradně na její sexuální orientaci, ignoruje skutečný pocit genderové identity osoby a přehlíží složitost a rozmanitost genderového nesouladu. Předsudky tohoto druhu bagatelizují skutečné zkušenosti a identitu jedince, redukují je na pouhý sexuální aspekt a přehlížejí širší kontext jejich života a pocitů.

Další z příčin tabuizace je patologizace problému, která vychází ze zařazení genderového nesouladu mezi duševní poruchy. Potvrzuje to i Viktor Heumann: „Přístup české sexuologie se snaží udržet diskurz poruchy, který vychází z diagnostických manuálů ze sedmdesátých let. Bohužel u nás stále není mnoho lékařů, kteří by problematiku sledovali současnou optikou; většina lékařů a lékařek genderový nesoulad patologizuje. Čekáme na změnu klasifikace nemocí a pracujeme se zahraničními materiály, jako jsou Standardy péče Světové profesní asociace pro zdraví transgender osob (WPATH), které řeší i nebinární identitu,“ [3] dodává Heumann.

Genderový nesoulad (tj. pocit, že biologické pohlaví jedince není v souladu s jeho vnímanou genderovou identitou) je dnes však většinou uznáván jako legitimní aspekt lidské identity a je důležité rozlišovat mezi genderovým nesouladem a duševními poruchami. To, že někdo prochází genderovou dysforií nebo má genderový nesoulad, neznamená, že je duševně nemocný.

Navzdory konzervativním tlakům se situace pomalu proměňuje. Organizace Transparent spolupracuje s Národním ústavem duševního zdraví, věnuje se vzdělávání pro lidi ve zdravotnictví a v pedagogickém prostředí, pořádá besedy na školách. Tématu se chopil i spolek Prague Pride, který ve spolupráci s dalšími platformami chystá web www.ucimolgbt.cz. Na základě zkušeností těchto organizací se dají sledovat základní kroky, které vedou k přijetí transgender a nebinárních osob – podobně jako u jakýchkoli jiných odlišností, zásadní je respekt a empatie.

Respekt (nejen) vůči odlišnosti

Manažerka programu vzdělávání Prague Pride Tereza Kadlecová vnímá nedostatek respektu na českých školách jako obecný problém – podle ní je zkreslené vnímání transgender a nebinárních osob skrze předsudky a domněnky jedním z důsledků tohoto problému: „Řada vyučujících genderovou identitu studujících nerespektují. Vnímají jí jako módu, „nákazu“ ze sociálních sítí nebo pubertální revoltu. Základem citlivého přístupu k transgender a nebinárním lidem je respekt a přijetí tak, jako je tomu u dalších odlišností,“ [4] myslí si.

Její názor dokládá loňská výzkumná zpráva z projektu OUT Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde se mimo jiné píše: „(…) minoritní sexuální orientace a genderová identita, resp. její viditelné projevování jsou často okolím implicitně odsuzovány či bagatelizovány. Jsou vnímány jako něco vnějšího a dočasného, nikoliv jako stabilní součást identity a autentický projev vypovídající o vnitřním stavu jednotlivce, který by si zasluhoval vážně míněnou pozornost.“ [5] A dále: „Vůči LGBT+ dospívajícím je takový diskurz znevažující, protože odmítá jejich autentické pocity jako falešné. Z psychologického hlediska je pak zcela srozumitelné, že se cítí devalvováni, brání se proti němu a buď vstupují do konfliktu, nebo se z komunikace stahují. V obou případech to má negativní důsledky pro pocit, že jsou ve škole akceptováni, a tedy pro jejich žákovskou identitu“. [6]

Jistota místo bariér

Jak z výše uvedené studie vyplývá, jednou z bariér přijetí transgender a nebinárních osob může být profesní ne-jistota: „Protože LGBT+ témata nejsou standardně ve školním prostředí zahrnuta, chybí k nim dostatečná konceptualizace a působí spíše kontroverzně. V důsledku toho pak vyučujícím chybí „pevná půda pod nohama“. Nemohou se opřít o jasné a resortními autoritami zastřešené doporučení, jak tématům rozumět a jak k nim přistupovat (…).“ [7] A dále: „Specificky je zmiňováno téma transgender, v kterém vyučující registrují prudký vývoj jak v nárůstu počtu transgender studujících, tak ve studentském porozumění tomu, proč je odmítána genderová dichotomie muži-ženy. Vyučující se cítí tématem zaskočeni a je pro ně nesrozumitelné, byť by rádi byli pro studující oporou. Ještě více než v ostatních tématech souvisejících s minoritní sexualitou tedy prožívají nejistotu, jak k tématu přistoupit (…)“. [8]

Aby ne-jistým vyučujícím Tereza Kadlecová usnadnila přístup k transgender a nebinárním studujícím, uvádí jednoduchou analogii, která se týká oslovení: „Přijdu-li za vyučujícím s prosbou, aby mě oslovoval jinak, protože dejme tomu oslovení Terčulinka je mi nepříjemné, předpokládám, že to udělá; to by mělo platit i pro Tomáše namísto Evy. Přístup se neliší podle toho, jakou má člověk genderovou identitu,“ [9] vysvětluje.

Rozšiřovat normalitu

Znají to učitelé, do jejichž tříd chodí studující s odlišným mateřským jazykem, žáci a žákyně z romského etnika nebo třeba děti se speciálními vzdělávacími potřebami: aby se ve školním prostředí cítili dobře, je třeba jim vyjít naproti. Zrychlit, zpomalit, naslouchat. Totéž by mělo platit i pro studující s různou genderovou identitou. Na cizí jazyky či kultury jsme si zvykli, proč ne na odlišný gender? „Důležité zjištění výzkumu uvádí, že školy jsou velmi heteronormativní prostředí ze své podstaty – ale nikdo to nereflektuje. Každý, kdo to má jinak, se pak cítí nepatřičně a divně. Jde o celý systém: jaké je uspořádání prostoru školy, jaký jazyk se používá, jak se s lidmi mluví a jaká jsou očekávání – to vše říká, že existují dvě pohlaví a alternativy jsou vnímané jako něco jiného. Pomohlo by rozšiřovat normalitu, dívat se na ni pod trošku jiným úhlem pohledu,“ [10] myslí si Kadlecová.

Jak je uvedeno výše, školy problematiku genderového nesouladu svých studujících systematicky neřeší. Proto záleží hlavně na iniciativě jednotlivých učitelů. Jaké jsou možnosti? Dvacetiletý transgender student vysoké školy, který si přeje vystupovat pod pseudonymem Henry, oceňuje aktivitu ze strany školy: „Přestože naše škola není moc pokroková, nabízí různé akce. Například minulý rok poslala všem studujícím e-mail s informací o přednášce o trans lidech. Na půdu naší školy přišli lektoři a lektorky z Transparentu. Letos zase škola iniciovala vzpomínku na Matěje a Juraje, kteří zahynuli při teroristickém útoku na LGBT+ bar Tepláreň. Obě akce byly příjemné, cítil jsem se tam dobře,“ popisuje Henry. [11]

Relevantní informace

Iniciativa školy by měla vždy směřovat na relevantní organizace, které se osvětě o problematice transgender a nebinárních osob dlouhodobě věnují. V uvedeném výzkumu se hovoří o nebezpečí neodborných diskuzí: protože téma transgender a nebinárních osob se považuje za kontroverzní, vykazuje diskuzní potenciál: „(…) vyučující využívají u LGBT+ témat diskuzi především kvůli tomu, že nemohou a nemusí stanovit žádné obsahy, které jsou a nejsou jednoznačně správné. Diskuze tedy nemá obsahové, ale téměř pouze formální hranice. Vyučující v rozhovorech uváděli, že stanovují komunikační pravidla tak, aby studující nepoužívali zraňující či jinak problematické formulace. Na jejich dodržování dohlížejí. Avšak po obsahové stránce limity nekladou, neboť váhají, o co je opřít,“ [12] uvádí se ve výzkumu.

Protože školy relevantní fakta k problematice nenabízí, stává se, že v rámci diskuze zazní rozporuplné názory. Příkladem může být obhajoba takzvané „konverzní terapie“, která má podle některých autorů s lékařským či psychologickým vzděláním „léčit“ homosexualitu – ačkoli mnozí odborníci [13] před její škodlivostí varují a v některých zemích je zakázaná.

Tereza Kadlecová opět nabízí srozumitelnou analogii: „Vyučující sledují formu, aby se neříkala sprostá slova, obsah neřeší; častým výsledkem jsou zraňující obvinění. Pokud ve škole někdo popírá holocaust, není to přijatelný, relevantní názor v diskuzi – zatímco u LGBT+ témat je přípustné všechno. Řekne-li někdo, že lobotomie je relevantní možnost léčby homosexuality, nejspíš ho nikdo nezastaví, nikomu to nepřijde pobuřující,“ [14] vysvětluje.

Tipy organizace Transparent (uvedené informace vychází z interních metodických materiálů organizace):

Jak zajistit bezpečný a inkluzivní prostor?

• Jít příkladem a respektovat;
• naslouchat ohledně pocitů;
• pozitivně referovat o LGBT+ lidech;
• zamezovat trans/homofobnímu chování;
• sledovat, zda nedochází k šikaně, nerespektu, posměchu.

Jak ukázat, že jsem podporující vyučující?

• Vymezit se vůči homofobii, transfobii;
• stát na straně LGBTI lidí;
• zařadit LGBT+ témata do hodin;
• uspořádat tematickou akci.

Jaké jméno a rod používat?

• Zjistit, jaké oslovení si daná osoba přeje a respektovat to;
• splést se není problém;
• záměrně používat nesprávný rod je problém;
• používat všude, kde je to možné (jmenovky, poznámka v systému…).

Jak postupovat, když se mi někdo svěří?

• Poděkovat za důvěru;
• vyslechnout pocity, trápení;
• nesdělovat tuto informaci dál bez souhlasu;
• nechat „coming out“ (otevřené sdílení vlastní sexuální orientace nebo genderové identity s ostatními) vždy v režii daného člověka;
• pomoci vyjednat situaci s dalšími vyučujícími a administrativními pracovníky školy;
• pomoci sdělit tuto situaci třídě/kolektivu.

Jak nakládat se jménem?

• Umožnit používat preferované jméno;
• úřední jméno vyžadovat jen v nezbytných situacích;
• upravit interní systémy.

Čeho se vyvarovat?

• Oslovení předchozím jménem a rodem;
• znevažovat identitu;
• komentovat vzhled;
• cílit přílišnou pozornost na jinakost konkrétního člověka.

Jak komunikovat s rodiči?

• Mít pochopení pro rodiče, ale respekt k pocitům a potřebám dítěte;
• není třeba rozhodovat za dítě;
• podpořit dítě v situaci, která se často vyvine pozitivním směrem;
• rodiče mají právo volit lékařskou péči, ale nemají právo odepírat dítěti respekt k jeho přáním a potřebám.

Co dělat v případě nepřijetí okolím?

• Spolupráce se školním psychologem/psycholožkou;
• osvěta;
• odkázání na organizace věnující se dospívajícím: Transparent a Queer and Trans Youth.

Speciální potřeby transgender a nebinárních studujících – jak jim vyhovět:

• Zeptat se a umožnit výběr v konkrétních situacích podle individuálních potřeb studujících;
• nenutit chodit na určité toalety (ani neutrální);
• v konkrétních situacích nabízet alternativní/neutrální variantu;
• umožnit preferované aktivity bez ohledu na gender, stanovit individuální plán, pokud je potřeba.

Kam se obrátit?

Transparent

Nabízí poradenství, podpůrné skupiny pro transgender dospělé a dospívající, i pro rodiče transgender dětí. Pořádá kurzy a školení na téma transgender lidí v prostředích, jako je škola, zaměstnání, zdravotní a terapeutická péče.

Queer & Trans Youth

Kreativní workshopy pro teenagery s různorodými aktivitami, online komunita (přes 800 mladých).

Sbarvouven

Mentorská online poradna pro LGBT+ lidi formou chatu.

Prague Pride

Festival, průvod, komunitní centrum.

www.ucimolgbt.cz

Nový web s informacemi, kurzy a metodickými listy.

Mezipatra na školách

Prezentace pro studující na základě projekce krátkého queer/trans filmu s diskuzí.

Jules a Jim  

Základní a střední školy převážně z Prahy a Středočeském kraji; školení pro studující a vyučující; prevence, intervize, monitoring.

QueerGeography

Výzkum v oblasti LGBTQ+.

Ara Art

Romská LGBTQ+ organizace.

In-Iustitia

Poradenství a pomoc obětem zločinů z nenávisti včetně LGBT+.

Infobox

Cisgender versus transgender

Cisgender, často zkráceně jako „cis“, je termín používaný k popisu osoby, jejíž genderová identita odpovídá pohlaví, které jí bylo přiřazeno při narození. Jinými slovy, pokud se někdo narodil biologicky jako muž a identifikuje se jako muž, nebo se narodil jako biologicky žena a identifikuje se jako žena, je tato osoba cisgenderová. Tento termín se používá k rozlišení od transgenderových lidí, kteří mají genderovou identitu, která se neshoduje s pohlavím přiřazeným při narození. Například osoba, která se narodila s biologickým pohlavím muže, ale identifikuje se jako žena, by byla považována za transgenderovou. [15] Cisgenderová identita je často vnímána jako „norma“, a proto může být méně viditelná nebo diskutovaná, ale je důležité ji rozpoznat a respektovat jako součást širšího spektra genderových identit.

Předpona „cis“ je odvozena z latiny a znamená „na této straně“ nebo „na téže straně“. Termín „cisgender“ se začal šířeji používat v 90. letech 20. století [16] a stal se součástí akademické a sociální diskuze o genderu a sexualitě. Jeho použití pomáhá rozpoznat a pojmenovat normu, která byla dříve neviditelná nebo nezproblematizovaná – že ne všichni lidé automaticky souhlasí s pohlavím, které jim bylo přiřazeno při narození. V současné době je termín „cisgender“ běžně používán v diskuzích o genderových identitách a pomáhá při popisu širokého spektra zkušeností a identit v rámci lidské populace.

V roce 2013 bylo několik souvisejících termínů, včetně cis, cisgendered (česky: cisgenderový), cissexual (česky: cissexuální), cissexist (česky: cissexistický) a cissexism (česky: cissexismus), zařazeno do třetího vydání Oxford English Dictionary, což ilustruje rostoucí význam termínu ve veřejné diskuzi. [15]

Pozn.: Termín „cissexuální“ je termín, který se méně používá a může být vnímán jako zastaralý nebo redundantní. Někdy se používá pro zdůraznění shody sexuální identity s pohlavím přiřazeným při narození, ale většinou se preferuje termín „cisgenderový“, který je širší a lépe odpovídá současnému pochopení genderu a identity.

Termín „cissexistický“ se vztahuje na postoje nebo předsudky, které považují cisgenderovou identitu za normální nebo přirozenou, zatímco marginalizují nebo diskriminují transgenderové nebo nebinární identity.

Inverze

V pozdním 19. století používali sexuologové termín „inverze“ k popisu jedinců, kteří se identifikovali s jiným genderem, než bylo jejich biologické pohlaví. Německý lékař Magnus Hirschfeld používal termín „inverze“ pro jedince, kteří byli přitahováni stejným pohlavím nebo se identifikovali s jiným genderem než jejich biologického pohlaví. Hirschfeld považoval homosexualitu a transgender identitu za přirozené variace lidské sexuality a vyzýval k jejich destigmatizaci a lepšímu porozumění prostřednictvím vědeckého výzkumu a většího povědomí. [15]

Vrozená genderová identita versus gender jako sociální konstrukt

Vrozená genderová identita odkazuje na představu, že genderová identita jedince je pevně stanovena již od narození a je hluboce zakotvena v biologických nebo genetických faktorech. Na druhou stranu genderová identita může být formována sociálními, kulturními a výchovnými vlivy a může být pod vlivem vnějšího prostředí a zkušeností jedince. Tento pohled považuje gender za sociální konstrukt, který není nutně pevně spojen s biologickým pohlavím.

Základní genderová identita (ať už je brána vrozená nebo coby sociální konstrukt) je obvykle ustavena u dětí do věku tří let a je velmi obtížné ji následně modifikovat. V případech, kdy bylo biologické pohlaví při narození nejasné a došlo proto k chybám při určování pohlaví, bylo téměř nemožné později v dětství nebo dospívání znovu nastolit konvenční genderovou identitu. [17]

V akademickém světě, zejména v oborech jako genderová studia, sociologie a psychologie, existuje silná podpora pro pohled na gender jako sociální konstrukt. Tento přístup zdůrazňuje vliv kultury, výchovy a sociálního prostředí na formování genderové identity.

Na druhé straně, některé biologické a neurovědecké studie poukazují na možnost vrozených aspektů genderové identity, což naznačuje, že některé aspekty mohou být geneticky nebo biologicky determinovány. [18]

V současném diskurzu se často přijímá multifaktoriální přístup, který uznává jak biologické, tak sociální vlivy na formování genderové identity. [19]

Od konce 20. století bylo uznáváno, že mnoho lidí má genderové identity, které nejsou tradičně spojeny s jejich biologickým pohlavím a že někteří lidé mají nebinární genderové identity (tj. ani/nebo oba muž/chlapec a žena/dívka). To vedlo k diskuzím o „genderovém kontinuu“ a rozšířilo podporu pro obecné používání genderově neutrálních zájmen („oni, jim, jejich“) místo maskulinních nebo femininních zájmen („on, ona, jemu, jí, jeho, její“) v angličtině a dalších jazycích. [20]

Genderový výraz / genderová prezentace

Je známý také jako genderová prezentace, je chování, způsoby, zájmy a vzhled osoby, které jsou společensky spojeny s genderem. Genderový výraz lze také definovat jako vnější projev genderové identity osoby prostřednictvím chování, oblečení, účesů, hlasu nebo tělesných charakteristik. Obvykle lidé uvažují o genderovém výrazu člověka v termínech maskulinity a feminity, ale existuje mnohem více způsobů, jak vyjadřovat gender, než jsou tyto dvě možnosti. Genderový výraz osoby nemusí nutně odpovídat jejímu přiřazenému pohlaví při narození. Zahrnuje genderové role a podle toho se opírá o kulturní stereotypy o genderu. Je odlišný od genderové identity. [21]

LGBT, LGBTQIA a LGBT+

Zkratka LGBT vznikla z anglických přídavných jmen lesbian, gay, bisexual a transgender/transsexual (česky: lesbický, gay, bisexuální, transgender/transexuální). LGBT hnutí (hnutí leseb, gayů, bisexuálů a transgender lidí) se zabývá problematikou sociálních menšin, které mají jinou než většinovou sexuální orientaci. [22]

Někdy se objevuje i rozšířený akronym LGBTQIA, kam kromě výše zmíněných skupin patří navíc queer (česky: osoby s nekonformní sexuální orientací nebo genderovou identitou), intersexual (česky: intersexuální, tzn. jedná se o osoby, které mají fyzické charakteristiky, které nespadají do standardních kategorií mužského nebo ženského těla) a asexual (česky: asexuální osoby). Tyto i další menšiny bývají stručněji zastoupené také pomocí plus ve zkratce LGBT+. [22]

Zdroje:

[1] Heumann, V. (2023). Osobní sdělení.

[2] Heumann, V. (2023). Osobní sdělení.

[3] Heumann, V. (2023). Osobní sdělení.

[4] Kadlecová, T. (2023). Osobní sdělení.

[5] Smetáčková, I. § Machovcová, K. (2020). LGBT+ studující a témata ve školách. Výzkumná zpráva z projektu OUT. [online]. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. s. 22. Dostupné z:

https://kps.pedf.cuni.cz/wp-content/uploads/2022/08/Vyzkumna_zprava_OUT_2022.pdf. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[6] Tamtéž. s. 23. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[7] Tamtéž. s. 11. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[8] Tamtéž. s. 11–12. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[9] Kadlecová, T. (2023). Osobní sdělení. 

[10] Kadlecová, T. (2023). Osobní sdělení. 

[11] Danger, H. (2023). Osobní sdělení.

[12] Smetáčková, I. § Machovcová, K. (2020). LGBT+ studující a témata ve školách. Výzkumná zpráva z projektu OUT. [online]. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. s. 21. Dostupné z:

https://kps.pedf.cuni.cz/wp-content/uploads/2022/08/Vyzkumna_zprava_OUT_2022.pdf. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[13] What We Know, Cornell University. (2023). What does the scholarly research say about whether conversion therapy can alter sexual orientation without causing harm? [online]. Ithaka, New York: Center for the Study of Inequality, Cornell University. Dostupné z: https://whatweknow.inequality.cornell.edu/topics/lgbt-equality/what-does-the-scholarly-research-say-about-whether-conversion-therapy-can-alter-sexual-orientation-without-causing-harm/. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[14] Kadlecová, T. (2023). Osobní sdělení.

[15] Barber, K., Hidalgo, D.A. a tým editorů.  (2023). Cisgender. [online]. Encyclopædia Britannica, Inc. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/cisgender. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[16] Dame, A. (2017). Tracing Terminology. Researching Early Uses of “Cisgender”. [online]. Washington, DC: American Historical Association. Dostupné z: https://www.historians.org/research-and-publications/perspectives-on-history/may-2017/tracing-terminology-researching-early-uses-of-cisgender. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[17] Kang, M., Lessard, D., Heston, L., & Nordmaken, S. (2017). Introduction to women, gender, sexuality studies. [online]. Amherst, Massachusetts: University of Massachusetts Amherst Libraries. S. 20–22. Dostupné z:

https://scholarworks.umass.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1000&context=wost_ed_materials. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[18] Polderman, T. J., Kreukels, B. P., Irwig, M. S., Beach, L., Chan, Y. M., Derks, E. M., ... & International Gender Diversity Genomics Consortium. (2018). The biological contributions to gender identity and gender diversity: bringing data to the table. Behavior genetics, 48, 95-108.

[19] Koestner, R., & Aube, J. (1995). A multifactorial approach to the study of gender characteristics. Journal of personality, 63(3), 681-710.

[20] Tým editorů Encyclopædia Britannica, Inc. (2023). Gender identity. [online]. Encyclopædia Britannica, Inc. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/gender-identity. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[21] Wikipedia, The Free Encyklopedia. (2023). Gender expression. [online]. San Francisco, California: The Wikimedia Foundation, Inc. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gender_expression. [dat. cit. 5. 12. 2023].

[22] Wikipedia, The Free Encyklopedia. (2023). LGBT hnutí. [online]. San Francisco, California: The Wikimedia Foundation, Inc. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/LGBT_hnut%C3%AD. [dat. cit. 5. 12. 2023].