Ilustrační foto / FOTO: Freepik
Podle psychoterapeutky Pavly Doležalové z Národního ústavu pro duševní zdraví chodí na každou školu transgender a nebinární žactvo. [1] Zároveň platí, že v českém vzdělávacím systému patří mezi nejohroženější skupinu: nespadají pod studující se speciálními vzdělávacími potřebami, nezastupuje je žádná profesní organizace. Metodiky pro školy týkající se transgender a nebinárních studujících (zatím) chybí. Inkluzivní přístup přitom začíná už jazykem, který nedodržují lékaři ani vzdělávací instituce.
Termín „poruchy genderové identity“ se na začátku listopadu objevil v anotaci jedné z přednášek odborné konference o vzdělávání. [2] Ačkoli náplň panelu je z názvu jasný, slovo „porucha“ vyvolává pochyby. Je takové označení správné? „Celosvětově je nahradilo sousloví genderový nesoulad. Porucha to být nemá, byť v českém konzervativním prostředí tento pojem přetrvává,“ říká Viktor Heumann, zakladatel iniciativy Transparent. [3]
Jedním z důvodů setrvalého používání slova porucha je zařazení genderového nesouladu pod duševní onemocnění – Světová zdravotnická organizace (WHO) ale už v roce 2018 rozhodla, že genderový nesoulad mezi duševní onemocnění nepatří. Pro tento krok se rozhodla mimo jiné proto, aby ukončila dlouholetou stigmatizaci, které jsou trans a nebinární lidé vystaveni.
WHO v roce 2019 vydala 11. revizi MKN (Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů), kterou Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS) v současné době implementuje do české verze. „Státy měly systém nastavit do roku 2022, ale u nás se očekává, že překlad bude hotový teprve v letech 2026 až 2027. Nicméně Světová profesní asociace pro zdraví transgender osob (WPATH) doporučuje, aby byla tato klasifikace zahrnující genderový nesoulad mimo kapitolu duševních poruch v jednotlivých zemích uplatněna co nejdříve. Genderový nesoulad se nemá vnímat jako porucha,“ dodává Viktor Heumann. [4]
V praxi si bohužel Viktor Heumann všímá, že lékaři a lékařky slovo „porucha“ používají, protože jsou zvyklí na původní klasifikaci. Podle ÚZIS se zatím dají používat obě diagnózy souběžně. Mluvčí úřadu v komunikaci s Transparent doslova napsal: „První česká podoba MKN-11 (tzv. prerelease) bude zveřejněna v únoru na webu ÚZISu. Tato fáze bude určena k širšímu připomínkování a seznámení se s obsahem a formou nové edice klasifikace MKN. S WHO v tuto chvíli ladíme poslední technické otázky ke zveřejnění. V odborných studiích a projektech lze určitě odkazovat na položku Gender incongruence [5] v MKN-11. V české verzi ve chvíli, kdy bude prerelease zveřejněna, lze samozřejmě odkázat i na českou podobu s upozorněním, že se nemusí jednat o finální stav.“ [6] Pro samotné trans a nebinární studující má pojem „porucha“ negativní konotace.
„Na toto téma pořádáme akreditovaný kurz, který nabízíme školám. Kromě toho už téměř rok komunikujeme s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Na základě tohoto podnětu ministerstvo zpracovává dokument, jehož zveřejnění se plánuje v průběhu roku 2024 ve formě metodiky, jak pracovat s transgender a nebinárními studujícími. Mýtů a omylů kolem našeho tématu koluje mnoho a převládají emoce. Dokud ale nezmizí dosavadní patologizující rámec, trans a nebinární studující se lépe cítit nebudou,“ dodává Viktor Heumann. [6]
V jazyce kromě slova porucha bohužel stále převládá také generické maskulinum, které reprezentuje čistě mužské vidění světa: studující se souhrnně označují mužským rodem (žáci, studenti), totéž platí pro vyučující (pedagogové, asistenti) – bez zřetele k ženské polovině populace. Genderově neutrální jazyk přitom není žádná novinka: Evropský parlament používá inkluzivní jazyk už od roku 2008. [7] K genderově citlivému jazyku patří taková označení, která zahrnují obě pohlaví, případně jsou neutrální (studující, vyučující), v nichž se najdou všichni bez ohledu na pohlaví nebo genderovou identitu.
Infobox: Poruchy genderové identity vs. genderová nekongruence
„Poruchy genderové identity“ byly poprvé zařazeny do klasifikace duševních onemocnění v roce 1980, kdy byla v DSM-III (Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch) Americké psychiatrické asociace poprvé uvedena diagnóza „transsexualismus“ spolu s diagnózou „porucha genderové identity v dětství“. [8] Tato klasifikace byla zpochybňována a postupně se měnila v souladu s rostoucím pochopením a výzkumem v této oblasti.
V roce 2018 Světová zdravotnická organizace (WHO) učinila zásadní krok v redefinici zdravotní péče související s genderovou identitou v rámci 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11). WHO nahradila zastaralé diagnostické kategorie jako „transsexualismus“ a „porucha genderové identity u dětí“ pojmy „genderová nekongruence v dospívání a dospělosti“ a „genderová nekongruence v dětství“. Důležitým aspektem této změny bylo přesunutí genderové nekongruence z kapitoly „Duševní a behaviorální poruchy“ do nové kapitoly „Stavy související se sexuálním zdravím“. Tento krok odráží současné poznatky, že identity související s transsexualitou a genderovou diverzitou nejsou stavem duševního nezdraví a že jejich klasifikace jako takové může způsobovat obrovskou stigmatizaci. [9]
Tato revize ICD-11 také znamená, že transgender osoby by měly mít lepší přístup k genderově potvrzující zdravotní péči a adekvátní pojišťovací krytí pro tyto služby. Uznání v ICD navíc uznává vztahy mezi genderovou identitou, sexuálním chováním, vystavením se násilí a pohlavně přenosnými infekcemi. [9]
Významným rozdílem mezi ICD-11 a DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, Americká psychiatrická asociace) je to, že zatímco DSM-5 nadále klasifikuje „genderovou dysforii“ jako duševní poruchu, ICD-11 explicitně uvádí, že „genderová nekongruence“ duševní porucha není – ani úzkost, ani dysfunkce nejsou vyžadovanou vlastností. [10]
Klasifikace genderové dysforie v DSM-5, nejnovějším vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch od Americké psychiatrické asociace (APA), odráží odlišný přístup ke komplexním problémům souvisejícím s genderovou identitou. Důvody pro zachování genderové dysforie jako diagnózy, navzdory posunu v MKN-11, jsou mnohostranné:
1. Změna v terminologii ke snížení stigmatu: DSM-5 nahradilo v roce 2013 termín „porucha genderové identity“ termínem „genderová dysforie“. Tato změna měla za cíl snížit stigma a zajistit klinickou péči o jedince, kteří zažívají významný nesoulad mezi zažitým pohlavím a pohlaví jim bylo přiděleno při narození. APA zdůraznila, že genderová nekonformita sama o sobě není duševní poruchou. Kritickým prvkem genderové dysforie je přítomnost klinicky významného duševního utrpení (a stresu) spojeného s tímto stavem. Toto rozlišení bylo provedeno proto, aby se odstranila implikace, že osoba „trpí poruchou“, a aby byly respektovány zkušenosti jednotlivců poskytnutím vhodnějšího diagnostického názvu, aniž by byl ohrožen přístup k účinným možnostem léčby. [11]
2. Přístup k péči a pojistné krytí: Jedním z důvodů pro zachování diagnózy genderové dysforie v DSM-5 bylo chránit přístup k péči. Úplné odstranění termínu z DSM by mohlo potenciálně zabránit pojišťovnám v pokrytí nezbytné lékařské a psychiatrické péče. APA poznamenala, že osoby trpící genderovou dysforií potřebují diagnostický termín, který chrání jejich přístup k péči a není proti nim používán v sociálních, pracovních nebo právních oblastech. Možnosti léčby tohoto stavu zahrnují poradenství, hormonální léčbu, operaci změny pohlaví a sociální a přechod k požadovanému pohlaví v souladu s platnou legislativou v jednotlivých zemích. [11]
3. Zaměření spíše na duševní úzkost než na identitu: Přístup DSM-5 k genderové dysforii se zaměřuje spíše na úzkost, kterou zažívají někteří transgender lidé, než na patologizaci transgender jedinců nebo jejich identity. Uvědomuje si, že patologií není přítomnost genderové variability, ale dysforie vycházející z úzkosti způsobeného nesouladem těla a mysli a/nebo sociální marginalizací. DSM-5 také provedl několik dalších vylepšení, jako je zahrnutí samostatné diagnózy pro děti a umožnění stanovení diagnózy jedincům s poruchami sexuálního vývoje (DSD). [12]
Stručně řečeno, klasifikace genderové dysforie podle DSM-5 odráží snahu vyvážit potřebu snížit stigma a patologizaci transgenderových identit a zároveň zajistit přístup k nezbytné zdravotní péči a pojištění. Důraz je kladen spíše na prožívanou duševní tíseň než na samotnou genderovou variabilitu. Stále pokračují diskuze mezi zdravotníky a jedinci, kteří pracují na prosazování a ochraně zájmů této skupiny, jak co nejlépe přistupovat k těmto klasifikacím způsobem, který respektuje a podporuje potřeby transgender osob.
Základní doporučení k jazyku podle interních metodických materiálů iniciativy Transparent, z.s.:
Jaké jméno/rod používat?
Zjistit, jaké oslovení si daná osoba přeje a respektovat to.
Splést se není problém.
Záměrně používat nesprávný rod je problém.
Používat všude, kde je to možné (jmenovky, poznámka v systému…).
Umožnit používat preferované jméno.
Úřední jméno vyžadovat jen v nezbytných situacích.
Úprava interních systémů.
Jak upravit interní systémy?
Interní systémy odrážejí úřední záznamy, které nemusí být v souladu s identitou. Lze proto připsat poznámku či některé údaje skrýt.
Pokud je možné, změnit přezdívku.
Je možné založit v některých systémech nový účet (Teams...).
Čeho se vyvarovat?
Oslovení předchozím jménem a rodem.
Znevažovat identitu.
Komentovat vzhled.
Cílit přílišnou pozornost na jinakost konkrétního člověka.
Kam se obrátit?
Nabízí poradenství, podpůrné skupiny pro trans dospělé a dospívající, a rodiče trans dětí. Pořádá kurzy a školení na téma trans lidí v prostředích jako je škola, zaměstnání, zdravotní a terapeutická péče.
Kreativní workshopy pro teenagery s různorodými aktivitami, online komunita (přes 800 mladých).
Mentorská online poradna pro LGBTI+ lidi formou chatu.
Festival, průvod, komunitní centrum.
Připravovaný web s kurzy a metodickými listy.
Prezentace pro studující na základě projekce krátkého queer/trans filmu s diskuzí.
Základní a střední školy převážně z Prahy a Středočeského kraje; školení pro studující a vyučující; prevence, intervize, monitoring.
Výzkum v oblasti LGBTI+.
Romská LGBTI+ organizace.
Poradenství a pomoc obětem zločinů z nenávisti včetně LGBTI+.
Seznam zdrojů:
[1] Paulík Lichková, A. (2022). V každé škole jsou transgender nebo nebinární děti. Coming out vyžaduje odvahu, říká psychoterapeutka. [online]. Praha: Český rozhlas. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/transgender-nebinarni-deti-psychologie-tranzice-skolni-prostredi-rodina_2207171135_kac. [dat. cit 21. 11. 2023].
[2] Pasparta. (2023). Škola a vše kolem ní v aktuálních otázkách a odpovědích – podzim 2023. [online]. Praha: Nakladatelství Pasparta. Dostupné z: https://www.pasparta.cz/skola-a-vse-kolem-ni-podzim-2023/. [dat. cit 21. 11. 2023].
[3] Heumann, V. (2023). Osobní sdělení.
[4] Heumann, V. (2023). Osobní sdělení.
[5] World Health Organization. (2023). (Bez názvu). Dostupné z: http://id.who.int/icd/entity/411470068. [dat. cit 21. 11. 2023].
[6] Heumann, V. (2023). Osobní sdělení (v rámci e-mailové komunikace).
[7] Evropský parlament. (2018). Genderově neutrální jazyk v evropském parlamentu. [online]. Brussel: European Parliament. Dostupné z: GNL_Guidelines_CS-original.pdf (europa.eu). [dat. cit 21. 11. 2023].
[8] Beek, T. F., Cohen-Kettenis, P. T., & Kreukels, B. P. (2016). Gender incongruence/gender dysphoria and its classification history. International review of psychiatry (Abingdon, England), 28(1), 5–12. https://doi.org/10.3109/09540261.2015.1091293
[9] World Health Organization. (2023). Gender incongruence and transgender health in the ICD. [online]. Geneva: WHO. Dostupné z: Gender incongruence and transgender health in the ICD (who.int). [dat. cit 21. 11. 2023].
[10] Robles, R., Keeley, J. W., Vega-Ramírez, H., Cruz-Islas, J., Rodríguez-Pérez, V., Sharan, P., Purnima, S., Rao, R., Rodrigues-Lobato, M. I., Soll, B., Askevis-Leherpeux, F., Roelandt, J. L., Campbell, M., Grobler, G., Stein, D. J., Khoury, B., Khoury, J. E., Fresán, A., Medina-Mora, M. E., & Reed, G. M. (2022). Validity of Categories Related to Gender Identity in ICD-11 and DSM-5 Among Transgender Individuals who Seek Gender-Affirming Medical Procedures. International journal of clinical and health psychology: IJCHP, 22(1), 100281. https://doi.org/10.1016/j.ijchp.2021.100281
[11] Ciancio, S. (2022). Gender Dysphoria in the DSM-5: The Change in Terminology. [online]. Front Royal, Virginia: Human Life International. Dostupné z: Gender Dysphoria in the DSM-5: The Change in Terminology (hli.org). [dat. cit 21. 11. 2023].
[12] American Psychiatric Association. (2023). Gender Dysphoria Diagnosis. [online]. Washington, DC: American Psychiatric Association. Dostupné z: Psychiatry.org - Gender Dysphoria Diagnosis. [dat. cit 21. 11. 2023].
Tento rozhovor nabízí pohled do života jedenáctileté Káji a její rodiny, zdůrazňující význam podpory a akceptace transgender a nebinárních dětí ve školách a doma. Od chvíle, kdy rodina poznala, že Kája je transgender, se ji rodiče snaží vést cestou plnou lásky a pochopení. Jejich cílem je zajistit Káje co nejšťastnější a nejplnější život. Příběh osvětluje, jak důležité je předcházet nejistotě a nedostatku informací ve školním prostředí prostřednictvím předávání informací a pravidelné komunikace rodiny a školy.
Jak uchopit problematiku smrti? Jak pomoci dětem, pokud taková situace nastane u nich doma nebo ve škole? Lze nějak s tímto tématem pracovat v podobě prevence a děti případně na tuto eventualitu připravit dopředu? Více o tomto tématu v podcastu s Terezou Berkovou z Poradny Vigvam.
Uplynulý školní rok byl v Česku ovlivněn vládními nařízeními proti šíření onemocnění covid-19. Zejména žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, ať už se specifickými poruchami učení, nebo psychickými obtížemi, zaznamenali v období online výuky propad motivace ke studiu a zhoršení obtíží. Seznamte se s tipy pro systematickou péči o duševní zdraví žáků.