Jak se staví funkční tandem: pohled ze třídy i z ředitelny

Foto zdroj: PROP

Společné učení: od pilotu k tradici

Ředitel Roman Ziegler má s tandemovou výukou osmiletou zkušenost. Začalo to projektem Pomáháme školám k úspěchu, který tehdy narážel na zakořeněný pocit, že „učitelské povolání je povolání samotářské“. Přesvědčit vyučující, aby tandem vnímali jako příležitost, ne jako formu kontroly, nebylo jednoduché. Dnes je ale společné učení na škole běžnou praxí. Ivana a Simona do systému nastoupily později, ale tandemová výuka je pro ně dnes naprostou samozřejmostí.

Sdílená odpovědnost a kultura školy

Tandemová výuka na mostecké škole není jen izolovaná aktivita. Je zakořeněna v širší kultuře školy, kde vládne vzájemný respekt a bezpečí. To se podle učitelky Ivany netýká jen dětí, ale i vyučujících. „Děti okamžitě vycítí, pokud mezi učiteli něco skřípe,“ říká.

Ředitel Ziegler k tomu doplňuje, že je pro něj klíčové, aby se na škole mluvilo o „našich žácích a žákyních, ne o 'mých' a 'tvých'“. Problém jednoho vyučujícího se tak stává záležitostí celého sboru. Stejně důležité je i prostředí pro děti, v němž se nikdo neposmívá, a cení se i samotná snaha o správnou odpověď.

Otevřená atmosféra podle učitelek výrazně usnadňuje sdílení mezi kolegy. Ivana Parmová, která přišla před pěti lety z „individuálního prostředí, kde byl každý sólista“, byla mile překvapena, jak přirozené je na mostecké škole navzájem si pomáhat a předávat nápady. „Kolektiv je nesmírně otevřený, ta spolupráce je naprosto úžasná a běžná,“ dodává její kolegyně Simona.

Pedagogická spolupráce: víc než jen společná tabule

Co rozhoduje o úspěchu tandemové výuky? Podle Romana Zieglera především vstřícnost vedení k potřebám vyučujících a otevřený dialog o jejich preferencích. „Pokud se učitelé nemají rádi, a jsme jen lidi, bude to fungovat mnohem hůř,“ upozorňuje. Do tandemu je podle něj nutné vkládat stejnou míru energie a poskytovat si zpětnou vazbu bez výtek. Nezbytná je i tolerance, protože improvizace je běžnou součástí výuky.

Učitelky potvrzují, že pro funkční tandem je klíčová touha posunout výuku dál a vstřícnost k nápadům toho druhého. „Vzájemné opravy by měly probíhat mimo děti, ideálně během následné reflexe.“ Simona doplňuje: „Respekt a bezpečí jsou natolik esenciální, že bez nich nemá tandemová výuka smysl.“ Obě se shodují, že skutečným pokladem je prostředí důvěry, které se na škole podařilo vybudovat.

Když to neklape: co dál?

„Není žádná ostuda, když si lidé prostě nesednou,“ říká ředitel k situacím, kdy tandemová dvojice nefunguje ideálně. Výrazné konflikty si ale nevybavuje, podle něj ve sboru panuje „duch školy“, který přirozeně podporuje spolupráci. Přesto přiznává, že jej napadá několik osob, které by k sobě „podvědomě neskládal“, aby se předešlo zbytečným třenicím.

Spolupráce se ale většinou daří a vyučující se navzájem inspirují. „Je mnohem lepší, když si ty tandemy navzájem předávají zkušenosti z toho, jak to funguje s matikou a jak to funguje s angličtinou,“ vysvětluje ředitel. Díky tomu se materiály, nápady a dobrá praxe šíří rychleji a efektivněji, a to i díky sdílení příprav a pracovních listů, které je pro učitelky úlevou a zdrojem neustálé inspirace. „Když kolegyně přijde s něčím novým, je to jako svěží vítr, který mě obohatí,“ říká Simona.

Společný plán zároveň usnadňuje i nečekané situace. „Když musím odběhnout na suplování a Ivana zůstane sama, není to problém, víme, o co nám šlo, protože plán tvoříme společně,“ dodává.

Širší spolupráce: tandem nestojí sám

Tandemová výuka na škole nestojí jen na vzájemné souhře dvou vyučujících. Je součástí širší spolupráce, do níž přirozeně vstupují i asistenti pedagoga a vedení školy. Integrace asistentů probíhá hladce, fungují jako samostatná a spolehlivá součást výuky. „Vůbec to není prvek, se kterým by se muselo speciálně pracovat,“ říká Simona. Naopak poskytují další zázemí.

Ředitel Roman Ziegler zdůrazňuje, že vedení musí jít příkladem a do tandemové výuky se samo zapojit. Také je pro něj zásadní nikdy se neptat jednoho vyučujícího na hodnocení práce druhého, aby se tandem nestal nástrojem kontroly a nepodkopal důvěru. „Nikdy bych nepřišel za jedním z kolegů nebo kolegyň a neptal se, jak vidí práci druhého. To je naprosté tabu.“

Rozvrh jako gymnastika: hledání rovnováhy

Sestavit rozvrh pro tandemové dvojice je podle ředitele „masakrózní“, vyžaduje přesné ladění a soustředěné „hýbání okýnky“ v softwaru. I tak může dojít k tomu, že vyučující mají mezi hodinami volná „okna“, tedy volné hodiny mezi výukou, kdy nemají naplánovanou žádnou hodinu.

Začátky mohou být náročnější, shodují se učitelky, ale brzy se ukáže, že jde o dobrou investici. „Nejdřív to zabere víc času, člověk neví, déle mu trvá se zorientovat. Pak zjistí, že je to ulehčení, ne práce navíc,“ říká Simona.

Konkrétní přínosy: víc očí, víc pozornosti, víc jistoty

Tandemová výuka přináší benefity především žákům a žákyním. Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí mají k dispozici dvě učitelky, a tím i víc prostoru pro individuální podporu. „Děti si navíc mohou vybrat, se kterou paní učitelkou si víc sednou,“ říká Ivana.

„Zatímco jedna učitelka vykládá, druhá se může volně pohybovat po třídě a věnovat se těm, kteří potřebují víc pozornosti,“ doplňuje Simona.

Pro vyučující znamená tandem větší jistotu, profesní obohacení a možnost vzájemně se doplňovat. „V náročnějších třídách se cítíme jistější a sebevědomější,“ shodují se obě pedagožky. Podle Romana Zieglera právě tato spolupráce podporuje šíření dobré praxe napříč sborem.

Závěrečné poselství: otevřenost místo dokonalosti

„Nepohrdej dnem malých začátků,“ připomíná ředitel Roman Ziegler. Podle něj není nutné propadat obavám, když tandemová výuka zpočátku nefunguje dokonale: „Když se to na začátku trochu motá, nic se neděje. Důležité je začít, zkoušet to a postupně se učit, jak spolu fungovat.“

Všichni tři se shodují, že klíčem je otevřená mysl, ochota mluvit a využívat vzájemnou pomoc. Začátky mohou být náročnější, ale přínos pro výuku i pro samotné vyučující za to stojí. „Je to radost, když to funguje,“ shrnují učitelky.

Foto zdroj: PROP