Tandemová výuka: Když si dvě sednou – příběh přátelství a spolupráce

Foto zdroj: PROP

Zrod tandemu: Základem je dobrovolnost a osobní soulad

Veronika dostala před dvěma lety nabídku v rámci projektu PROP, aby se zapojila do tandemové výuky na ZŠ a MŠ Hranice, Struhlovsko. Jelikož byla na mateřské dovolené, využila této příležitosti a vzala si nejmenší úvazek – jeden den v týdnu. Byla „nabídnuta” vyučujícím pro celý první stupeň. Jak ale sama přiznává, učitelé zpočátku nebyli příliš nakloněni k přijímání něčeho nového a mnoho z nich ji ani neoslovilo. Měla však obrovské štěstí, že ji k sobě do třídy přizvala její nejlepší kamarádka a kolegyně Lucie. A právě tato dobrovolnost a vzájemná sympatie se ukázaly jako stěžejní.

„Nemusíme to lakovat na růžovo ani na černo. Důležitá je reálná zkušenost,“ řekli si hned v úvodu rozhovoru. Obě učitelky se shodují, že tandemová výuka byla pro ně velká výzva a možnost vybrat si partnera se ukázala jako obrovská výhoda. I přes společné přátelství se ale zpočátku objevila profesní nervozita. Ta se časem vytratila. Když si lidé sednou, pak je společná práce baví.

Děti a tandem: Od počáteční rozpačitosti k přirozené aktivitě

Působení dvou učitelek ve třídě má samozřejmě výrazný vliv i na samotné žáky. Lucie vnímá, že když jsou s Veronikou ve třídě společně, děti jsou „aktivnější a veselejší, celou hodinu se nesou na příjemné vlně a stihnou probrat i více věcí“. Obě připouští, že začátky byly i pro děti trochu rozpačité. Trochu tápaly, když ve třídě byli najednou tři dospělí lidé, protože mají také asistentku pedagoga. Nevěděly, koho oslovit, když něco chtěly, nebo naopak zkoušely, jestli jim něco u druhé „projde“. Po dvou letech je to ale minulost. Dneska je to úplně přirozené, vědí, že můžou jít za každou z nich a funguje to moc pěkně. Děti si zvykly a vnímají přítomnost dvou učitelek jako normální součást výuky, což zároveň učitelkám otevírá nové možnosti pro individuální podporu.

Plánování a role: Od striktního rozfázování k intuitivní souhře

Důležitým tématem bylo také, jak tandemistky pracují s rozdělením rolí a plánováním hodin. Jejich zkušenost je až „učebnicovým příkladem“ vývoje tandemové spolupráce. Na začátku se držely doporučení z webinářů NPI a pečlivě si rozfázovaly hodiny, aby si „neskákaly do řeči“. „Řekly jsme si třeba: dobře, máme nějaké téma. Ty si připravíš úvod, já si vezmu hlavní část, a závěr si zase vezmeš ty,“ popisuje Veronika.

Postupem času se ale jejich styl změnil: „Jakmile jsme se naučily být spolu a věděly jsme, co od sebe můžeme čekat, bylo vše daleko přirozenější a plánování vypadalo jinak. Už jsme tolik neřešily, co budeme dělat my, ale spíš jsme se zaměřily na to, jak pro děti zacílit hodinu, aby byla efektivní.“ Dnes je jejich plánování mnohem flexibilnější a intuitivnější, plně zaměřené na potřeby dětí. „Už si vůbec neříkáme, kdo si vezme kterou část. Plánujeme celou hodinu společně. Během hodiny na sebe mrkneme, jestli je potřeba něco dovysvětlit a kdo se toho ujme. Už vidíme celou hodinu v celku, obě víme, jaké aktivity budou v průběhu celé hodiny, a to nám umožňuje lépe v hodině reagovat,“ říká Lucie. „Osvědčilo se nám také otevírání problémových situací před žáky. Pokud je nějaký dotaz či problém a nemáme s tandemovou kolegyní předem vyjasněné, jak to budeme řešit, nešpitáme si, ale přerušíme činnost a před žáky se domluvíme na řešení této situace,“ dodává Veronika.

Slaďování trvalo zhruba jedno pololetí. Je důležité nechat tomu prostor a nenechat se odradit počáteční náročností plánování. „Je to proces, který se nedá přeskočit. Je přirozené, že to trvá a je potřeba tomu dát čas, nenechat se odradit delším plánováním na začátku.“

Geniální řešení časového úskalí: Kouzlo hlasových zpráv

Jedním z největších úskalí tandemové výuky je často zmiňovaný čas na přípravu. Veronika a Lucie však našly elegantní řešení. „Začátek byl takový, že jsme společné hodiny minimálně dva až tři dny dopředu plánovaly. A bylo náročné někdy odhadnout, co vše stihneme do té doby s žáky projít.  Teď plánujeme společně den předem, některé hodiny i ráno před výukou,“ popisuje Lucie.

Klíčem k jejich efektivní komunikaci jsou hlasové zprávy. „Tím, že jsem na mateřské dovolené a nevidíme se v práci, tak komunikujeme přes mobil. Nahráváme si zprávy, co koho k výuce napadne, co bychom mohly udělat,“ vysvětluje Veronika. Tento způsob jim umožňuje flexibilně reagovat s ohledem na jejich rodinný život. „Nefungovala nám domluva, že si odpoledne např. ve tři zavoláme. Nezavoláme si ve tři, protože zrovna jdu pro syna, který se vzbudil a nehodí se mi řešit pracovní věci v tuto chvíli. Takže mi Lucie nahraje hlasovou zprávu ve chvíli, kdy má čas, a já si ji poslechnu, až budu mít čas já.“

Tím se mohou inspirovat i ostatní. Hlasové zprávy umožňují plánovat a reflektovat během běžných denních činností. „Člověk nemusí nutně sedět u počítače či telefonu a plně se tomu věnovat, ale opravdu u toho děláme jiné každodenní činnosti. Já často nahrávám například u vaření nebo žehlení”, dodává s úsměvem Veronika.

Tato metoda elegantně řeší největší úskalí tandemu, což  je nedostatek času na přípravu.

Reflexe a profesní růst: Nepřetržitá inspirace a snižování zátěže

Stejně jako plánování, i reflexe probíhá průběžně, často ihned po hodině nebo během dne prostřednictvím hlasových zpráv. „Většinou máme tendenci to říct hned, když je prostor. Pak si děláme reflexi i přes hlasové zprávy. Někdy si i odpoledne vybavíme nějaký moment z výuky, který bychom nerady zapomněly, tak si jej nahrajeme a sdílíme,“ popisuje jedna z učitelek. Reflexe se týká i časového managementu a toho, co by se příště dalo udělat lépe.

Tandemová výuka má pro Veroniku a Lucii obrovský přínos i v oblasti profesního růstu. „Při plánování hodin Veronika přijde s něčím novým, s nějakou aktivitou, která by mě vůbec nenapadla. Je také zajímavé sledovat, jak určité situace řeší někdo jiný. Mnohdy úplně jinak a efektivněji, než bych to udělala já,“ říká Lucie. Neustálá inspirace, nové nápady, a především konstruktivní zpětná vazba posouvají obě učitelky vpřed.

Významným aspektem je i snížení zátěže. Veronika přirovnává tandem k pocitu, kdy je „manžel doma a není na děti sama“. „Hodiny mě nestojí tolik energie, je to taková větší pohoda v hodině. Člověk není za dopoledne úplně vyčerpaný, ale spíš nabitý. Nejvíc mě na tandemu asi baví to, že mám vedle sebe někoho, koho napadají jiné aktivity, a nebo posouvá do vyššího patra ty moje. Jsme na to dvě a to je obrovská výhoda, protože zároveň cítíme, že máme tu podporu, kdyby něco.“

Přínos pro děti: Individuální přístup a modelování komunikace

Přítomnost dvou učitelů přináší řadu výhod i pro samotné děti. „Určitě si myslím, že tam je mnohem větší prostor pro individuální přístup. A taky nám to dává možnost různě úkoly diferencovat,“ vysvětluje Lucie. Časté dělení dětí do menších skupin umožňuje efektivnější práci. Dělení tříd není nikdy fixní a jeho podoba se neustále mění. Někdy si sice učitelky rozdělí děti podle tempa učení  – „Když si vezmu třeba pomalejší skupinku a ta druhá jde s rychlíky, tak v tom vidím výhodu, že je tam větší prostor a možnost každého rozvíjet potřebným tempem.“ Ale zdaleka to není jediný způsob. Další dělení je třeba tematické, například podle probíraného učiva: „Dneska jsme třeba dělali tvrdé a měkké souhlásky, žáci si vylosovali kartičky a tvrdé slabiky šly za mnou, měkké šly za Lucií.Někdy děláme ve skupinách obě stejnou aktivitu a někdy děláme každá něco jiného s tím, že se pak žáci vymění.  Důraz je kladen na to, aby byla výuka pestrá, střídaly se rozmanité činnosti, aby žáci jen neseděli v lavicích, byli aktivní a všichni měli možnost se v menším kolektivu zapojit.

Veronika doplňuje, že je během tandemové výuky větší prostor pro pozorování každého dítěte. „Najednou ho vidí další dvě oči navíc. Jsou daleko častěji vyvolávané, je tam častější podpora, pomoc, pochvala. Někdy část hodin cíleně věnujeme tomu, že jedna z nás sepisuje epizodické záznamy toho, jak žáci reagují, nebo co dělají.“ Učitelky si všimnou věcí, které by jinak přešly. „Máme čas řešit a všímat si i jiných věcí než se jen soustředit na výklad a vést celou třídu,“ říká Lucie. Různorodost pedagogických stylů a osobnosti obou učitelek také umožňují různé výklady a perspektivy, což děti obohacuje.

Úskalí tandemové výuky: Obavy, čas a osobnostní rozdíly

Při pohledu na úskalí se obě pedagožky shodují. „Jediné úskalí by pro mě bylo, kdyby mě bez možnosti volby dali do tandemu s někým, s kým si vůbec nesedneme,“ říká Lucie. Zmiňuje i obavy pramenící z vnitřního „problému“ některých učitelů pustit si do třídy druhého člověka. Lucie zdůrazňuje i počáteční časovou náročnost na přípravu a reflexi, která může někoho odradit. „Je velmi důležité v tandemu nesoutěžit, táhnout za jeden provaz a být jednotní. Aby jeden nepovolil a druhý nezakázal. Kdybych měla být v tandemu s kolegou, který má jiné nároky, jinou hranici, má třeba úplně jiný styl učení, tak by to nebylo tak harmonické,“ dodává Veronika Zde se opět dostáváme k tématu osobnostní shody a sdílených hodnot – nejen lidských, ale i profesních.

Důležité je si uvědomit, že nárazová spolupráce vyžaduje intenzivnější a podrobnější přípravu, protože chybí vybudovaná intuice. „Když jsme byly v tandemu s paní zástupkyní, se kterou jsme občas tandemově učily češtinu a výtvarku, musely jsme se připravovat o to víc. Musely jsme si vykomunikovat všechno. Bylo to podobné, jako když jsme začínaly s Lucií před dvěma lety,“m popisuje Veronika. Z toho vyplývá, že přípravu nelze podceňovat, obzvláště u méně sehraných dvojic.

Závěrečné poselství: Malé kroky a radost z úspěchu

Na závěr zaznívá důležité poselství pro učitele, kteří tandemovou výuku zvažují. Lucie radí: „Je to výborná možnost, jak se od kolegy naučit spoustu nových věcí, jak získat na věci úplně jiný, nový pohled. Profesně nás to může výrazně posunout dopředu. Je ale důležité mít možnost vybrat si s kým tyto chvíle budete trávit. S někým koho máte rádi, sedíte si profesně i lidsky a s kým se cítíte bezpečně. To vnímám jako základ.“

Veronika souhlasí a dodává: „Každý mamut se sní – po kouskách. Proto doporučuji nedávat si velké cíle, ale udělat si malý cíl a nemít přehnaná očekávání, že to prostě za týden půjde. A spíš než hledat chyby, je potřeba hledat na společné hodině to, co se podařilo.“ Tandemová výuka je proces, který se vyvíjí, a vyžaduje trpělivost a ochotu se učit.