Tandemová výuka: Když si dvě sednou – příběh přátelství a spolupráce

Foto zdroj: PROP

Zrod tandemu: Základem je dobrovolnost a osobní soulad

Když Veronika dostala před dvěma lety nabídku v rámci projektu PROP, aby se zapojila do tandemové výuky, využila příležitosti a. jelikož byla na mateřské dovolené, vzala si nejmenší úvazek – jeden den v týdnu. Byla „nabídnuta” pro celý první stupeň, jak sama ale přiznává, učitelé zpočátku nebyli příliš nakloněni k přijímání něčeho nového. Pozvání k sobě do třídy přišlo až od její nejlepší kamarádky a kolegyně Lucie. A právě tato dobrovolnost a vzájemná sympatie se ukázaly jako stěžejní.

„Nemusíme to lakovat na růžovo ani na černo. Důležitá je reálná zkušenost,“ řekli jsme si hned v úvodu rozhovoru. Podle obou učitelek byla možnost vybrat si partnera obrovskou výhodou. I přes společné přátelství se v začátcích objevila jistá profesní nervozita, která se časem vytratila. „Když si lidé sednou a práce je baví, pak se do ní pouštějí s větší radostí a to je znát i na výsledku,“ dodávají. 

Třída a tandem: Od počáteční rozpačitosti k přirozené aktivitě

Působení dvou učitelek ve třídě má přirozeně výrazný dopad. Lucie říká, že když je spolu s Veronikou, třída je „aktivnější a veselejší, celou hodinu se nesou na příjemné vlně“. Začátky ale nebyly úplně hladké ani pro žáky, přítomnost tří dospělých, včetně asistentky pedagoga, je zpočátku mátla. „Nevěděli, za kým mají jít, když něco potřebovali, nebo zkoušeli, jestli jim u druhé neprojde něco, co první nepovolí,“ popisuje Lucie. Dnes, po dvou letech, je to už minulost: „Teď je to úplně přirozené. Vědí, že mohou přijít za každou z nás, a funguje to skvěle.“

Plánování a role: Od striktního rozfázování k intuitivní souhře

Důležitým tématem bylo také, jak tandemistky pracují s rozdělením rolí a plánováním hodin. Jejich zkušenost je až „učebnicovým příkladem“ vývoje tandemové spolupráce. Na začátku se držely doporučení z webinářů NPI a pečlivě si rozfázovaly hodiny, aby si „neskákaly do řeči“. „Řekly jsme si třeba: dobře, máme nějaké téma. Ty si připravíš úvod, já si vezmu hlavní část, a závěr si zase vezmeš ty,“ popisuje Veronika.

Postupem času se ale jejich styl změnil. „Jakmile jsme se naučily být spolu a věděly jsme, co od sebe můžeme čekat, bylo to prima. Už jsme tolik neřešily, co budeme dělat my, ale spíš jsme se zaměřily na to, jak pro děti zacílit hodinu, aby byla efektivní.“ Dnes je jejich plánování mnohem flexibilnější a intuitivnější, plně zaměřené na potřeby žáků. „Už si vůbec neříkáme, kdo si vezme kterou část. Během hodiny na sebe mrkneme, jestli je potřeba něco dovysvětlit. Už vidíme celou hodinu v celku,“ říká Lucie.

Na sehrání potřebovaly zhruba jedno pololetí. Úvodní fáze potřebuje čas a trpělivost. „Je to proces, který se nedá přeskočit. Je přirozené, že to chvíli trvá, s delší přípravou na začátku je důležité počítat,“ říkají.

Geniální řešení časového úskalí: Kouzlo hlasových zpráv

Jedním z nejčastěji zmiňovaných úskalí tandemové výuky je časová náročnost příprav. Veronika a Lucie však našly elegantní řešení. „Na začátku jsem se ve středu nebo v úterý ptala Lucky, co budou brát, co budeme dělat a co si připravíme. Plánovaly jsme zhruba tři dny dopředu,“ popisuje Veronika.

Klíčem k jejich efektivní komunikaci jsou hlasové zprávy. „Hlavně komunikujeme přes mobil, řekla bych, že nepřetržitě. Nahráváme si zprávy, co koho napadne, co jsme kde viděly,“ vysvětluje Lucie. Tento způsob jim umožňuje pružně reagovat na potřeby obou s ohledem na rodinný život. „Že bychom se domluvily a ve tři si prostě zavolaly, to nefunguje. Vždy do toho něco skočí. Takže si raději nahrajeme čtyřminutovou zprávu, já si ji poslechnu, až budu mít čas – třeba po uložení dětí. A pak zase nahraju svoji odpověď.“

Tento tip může být velkou inspirací i pro ostatní. Hlasové zprávy umožňují plánovat průběh výuky při běžných denních činnostech. „Člověk nemusí sedět u počítače nebo telefonu a soustředit se jen na to. My u toho často děláme úplně obyčejné věci, já třeba nahrávám při vaření nebo žehlení,“ dodává s úsměvem Veronika.

Reflexe a profesní růst: Nepřetržitá inspirace a snižování zátěže

Stejně jako plánování probíhá i reflexe průběžně, často hned po hodině nebo během dne, a to i prostřednictvím hlasových zpráv. „Většinou máme tendenci říct si připomínky hned, když je prostor. Když není, nahrajeme si je,“ popisuje jedna z učitelek. Hodnocení se zaměřuje i na časový management a na to, co by se příště dalo udělat lépe.

Tandemová výuka má pro Veroniku a Lucii obrovský přínos i v oblasti profesního růstu. „S každou hodinou, i když zhruba víme, co budeme dělat, Veronika přijde s něčím novým, co by mě vůbec nenapadlo. Je zajímavé sledovat, jak určité situace řeší někdo jiný, a ono je to třeba účinnější, než bych to udělala já,“ říká Lucie.

Velkým přínosem je i menší pracovní zátěž. Veronika přirovnává tandem k pocitu, „když je manžel doma a člověk není na děti sám“. „Té energie je ve třídě víc, atmosféra je uvolněnější. Neodcházíme úplně vyčerpané, ale spíš nabité. Jsme na to dvě, a to je velká výhoda, víme, že máme jedna druhou, kdyby bylo potřeba,“ dodává.

Přínos pro žáky: Individuální přístup a modelování komunikace

Přítomnost dvou učitelek přináší žákům řadu výhod, především větší prostor pro individuální přístup. Lucie říká, že díky tomu mohou úkoly diferencovat a zadávat na více způsobů. Často pracují v menších skupinách, což zvyšuje efektivitu výuky. Rozdělení tříd není nikdy pevně dané a mění se podle potřeby, někdy si Lucie vezme pomalejší skupinu, zatímco Veronika pracuje s „rychlíky”, jindy se třída rozdělí podle probíraného učiva. „Dneska jsme dělali tvrdé a měkké souhlásky, tvrdé šly za mnou, měkké za Lucií,“ popisuje Lucie. Někdy se role prohodí, jindy se skupiny promíchají. Důležité je, aby každá učitelka pracovala s danou skupinou na jiné činnosti, a tím zapojila všechny žáky a nabídla jim pestřejší aktivity.

Veronika potvrzuje, že díky tandemu se každému žákovi dostane více pozornosti, vidí jej „další dvě oči navíc“. Jsou častěji vyvoláváni, dostávají více podpory, pomoci i pochval. Někdy cíleně věnují část hodin tomu, že jedna z nich sepisuje epizodické záznamy o tom, jak žáci reagují nebo co dělají. Díky tomu si učitelky všimnou věcí, které by jinak zůstaly opomenuté. „Je tam čas řešit i jiné věci, než jen vést celou třídu,“ dodává Lucie. Různorodost jejich pedagogických stylů a osobností navíc přináší odlišné výklady a perspektivy, což hodiny obohacuje.

„Osvědčilo se nám také řešit problémové situace přímo před žáky. Když se objeví dotaz nebo situace, na kterou nejsme s tandemovým kolegou předem připraveni, nešpitáme si bokem, ale přerušíme činnost a před třídou se dohodneme na řešení,“ shodují se obě učitelky.

Úskalí tandemové výuky: Obavy, čas a osobnostní rozdíly

Při pohledu na možná úskalí se obě pedagožky shodují. Veronika říká, že „jediné úskalí by bylo, kdyby mě dali do tandemu s někým, s kým si vůbec nesedneme“. Další obavy mohou pramenit z toho, že někteří učitelé mají problém pustit si do třídy druhého člověka. Lucie znovu upozorňuje na počáteční časovou náročnost spojenou s přípravou a následným vyhodnocováním hodin, která může některé odradit. Podle ní by spolupráce nefungovala, pokud by byla v tandemu s kolegou, který má jiné nároky, odlišnou hranici toho, co povolí nebo zakáže, či úplně jiný styl výuky. „Je velmi důležité v tandemu nesoutěžit, táhnout za jeden provaz a být jednotní, aby jeden nepovolil a druhý nezakázal,“ dodává. Zde se znovu potvrzuje, že klíčem k úspěchu je osobnostní shoda a sdílené hodnoty, jak lidské, tak profesní.

Důležité je si uvědomit, že nárazová spolupráce vyžaduje ještě intenzivnější a podrobnější přípravu, protože chybí vybudovaná intuice. „Když jsme byly v tandemu s paní zástupkyní, se kterou jsme občas tandemově učily češtinu a výtvarku, musely jsme se připravovat o to víc. Jelikož s tím člověkem nejsme pořád, musely jsme si vykomunikovat všechno. Bylo to úplně na začátku, jako když jsme začínaly s Luckou před dvěma lety,“ popisuje Veronika. To potvrzuje, že přípravu nelze podceňovat, obzvláště u méně sehraných dvojic.

Závěrečné poselství: Malé kroky a radost z úspěchu

Na závěr se dělí o poselství pro učitele, kteří zvažují tandemovou výuku. Lucie radí: „Je to výborná možnost, jak se od kolegy naučit spoustu nových věcí, jak získat na věci úplně jiný, nový pohled. Je ale důležité vybrat si k tomu někoho, koho máte rádi, s kým ten čas chcete strávit a s kým se cítíte bezpečně. To bych dala jako takový základ.“

Veronika dodává: „Ať je tam člověk, se kterým chcete být rádi, baví vás to a na hodiny se těšíte. Nejsou pak energeticky vysilující, ale naopak nabíjejí.“ A co je podle ní nejdůležitější pro začátky? „Těm, kteří o tom dlouho přemýšlejí, bych vzkázala: každý mamut se jí po kouskách. Nedávat si přehnané cíle, ale stanovit si malé, které si pak můžete ocenit. Nemít očekávání, že všechno půjde za týden. A spíš než hledat chyby je potřeba vnímat, co se podařilo, k čemu to bylo a v čem to bylo pro děti lepší.“
Myšlenka postupovat po malých krocích a umět pokrok ocenit má velkou hodnotu. Tandemová výuka se vyvíjí v čase a vyžaduje trpělivost i ochotu se učit.