Náplň práce asistenta pedagoga a jeho spolupráce s učitelem a rodiči

Jak na to, aby učitel s asistentem tvořili sehranou dvojku? V seriálu devíti článků vás pomocí praktických příkladů provedeme důležitými kroky nastavení spolupráce asistenta a pedagoga. Seriál připravujeme ve spolupráci se Zbyňkem Němcem, který patří k předním odborníkům na práci asistenta pedagoga. V tomto díle se zaměříme na náplň práce asistenta. Ta se odvíjí od stupně vzdělání a jeho kvalifikace. Jak se to promítá do spolupráce s učitelem a rodiči žáka se speciálními vzdělávacími potřebami?

Předpoklady pro správné určení náplně práce asistenta pedagoga

Při nástupu nových asistentů pedagoga do škol by se často mohlo zdát, že určení náplně práce asistenta bude velmi jednoduché – tohle zdání ale může klamat, zejména tam, kde se učitelé a vedení škol mylně domnívají, že hlavní (nebo někdy i jedinou) prací asistenta pedagoga by měla být přímá podpora žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Přitom asistent zdaleka nemá pracovat jen s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami, ale má pomáhat učiteli i s ostatními žáky ve třídě (tak, aby sám učitel měl na práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami více času).

Pro správné nastavení práce asistenta je tedy důležité vědět, jak a podle čeho by měla být náplň práce asistenta pedagoga určena, a také jak se má správné nastavení náplně práce asistenta promítnout do jeho spolupráce s učiteli a s rodiči žáků.

Náplň práce asistenta pedagoga

Náplň práce asistenta pedagoga určuje ředitel školy v rámci nastavení pracovní smlouvy asistenta. Ředitel přitom vychází zejména ze dvou důležitých dokumentů – z vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (vyhláška č. 27/2016 Sb., ve znění pozdějších novelizací, § 5) a z doporučení školského poradenského zařízení (tedy pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra).

Ve vyhlášce je důležitý text, který říká, že asistent pedagoga „pomáhá jinému pedagogickému pracovníkovi při organizaci a realizaci vzdělávání“ a že „pracuje podle potřeby s žáky třídy, oddělení nebo studijní skupiny podle pokynů jiného pedagogického pracovníka“ – i v nastavení konkrétní náplně práce asistenta by tedy mělo být zřejmé, že jde o asistenta pedagoga, nikoli o asistenta žáka.

Podle doporučení školského poradenského zařízení se v práci asistenta pedagoga nastavuje hlavně jeho přítomnost ve vyučovacích hodinách a rozsah podpory, kterou poskytuje žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami. Například u žáka s těžkou formou dyslexie tak poradenské zařízení doporučí hlavně podporu asistenta pedagoga v českém jazyce nebo v cizím jazyce, u žáka se zrakovým postižením bude potřeba zajistit podporu asistenta ve vlastivědě nebo při zeměpisu, u žáka s tělesným postižením bude důležitá asistentova podpora v pracovních činnostech a tak dále.

Profesní úrovně asistenta pedagoga

Je pravda, že i vyhláška dnes rozlišuje u asistentů určitou „vyšší“ a „nižší“ úroveň profese. Na vyšší úrovni by měli pracovat asistenti, kteří mají minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, na nižší úrovni mohou pracovat i asistenti, kteří maturitu nemají (podmínkou je ale absolvování kvalifikačního kurzu pro asistenty pedagoga). Náplň práce na vyšší a nižší úrovni profese ale vyhláška striktně nerozlišuje, jen říká, že na nižší úrovni asistenti vykonávají hlavně pomocné výchovné práce a na úrovni vyšší se práce asistentů soustředí na kvalifikovanější přímou pedagogickou podporu žáků.

V praxi je ovšem mezi náplní práce asistentů podle jejich kvalifikace významný rozdíl:

Asistenti, kteří mají vysokoškolské vzdělání, třeba i v pedagogickém oboru, pochopitelně mohou vykonávat poměrně náročnou odbornou činnost. Je-li jako asistentka ve třídě třeba bývalá paní učitelka, která si zkráceným úvazkem asistenta přivydělává k důchodu, může taková asistentka zastat téměř všechny činnosti, které ve třídě vykonává učitelka. Taková asistentka může učiteli pomoci třeba i s výkladem nové látky.

Má-li asistent středoškolské vzdělání s maturitou – a takových je v praxi škol většina – může se poměrně výrazně zapojit do výuky žáků, jeho možnosti jsou už ale přece jen v lecčem limitované. Asistent s maturitním vzděláním může například pomáhat žákům druhého stupně ZŠ s vypracováním samostatné práce, výklad nové látky ale už musí vždy přenechat učiteli (sám asistent na to není dostatečně kvalifikovaný).

Když má asistent jen střední vzdělání bez maturity nebo má třeba jen vzdělání základní, jsou možnosti jeho zapojení do výuky omezené. Takový asistent nejenže nebude vykládat novou látku, ale pravděpodobně nebude ani druhostupňovým žákům pomáhat s vypracováním samostatné práce, protože na to nemá potřebnou kvalifikaci. I tito asistenti jsou ale v praxi velmi potřeba, například u žáků s tělesným nebo mentálním postižením zajišťují nutnou podporu v oblasti pohybu a sebeobsluhy nebo u žáků se sociálním znevýhodněním podporují komunikaci mezi školou a rodinami žáků.

Spolupráce asistenta pedagoga s učitelem

V první řadě je žádoucí, aby učitel vzal na vědomí úroveň odborné kvalifikace asistenta a jejich spolupráci této úrovni přizpůsobil – jinými slovy, aby učitel nesvěřoval asistentovi úkoly, na které by asistent nebyl dostatečně kvalifikovaný. Činnosti, jako jsou plánování výuky, výklad nové látky, tvorba individuálních vzdělávacích plánů, hodnocení žáků nebo řízení komunikace s rodiči, by měl vždy vykonávat primárně učitel, většina asistentů totiž pro tyto činnosti nemá dostatečnou odbornou kvalifikaci. (A i když asistent potřebnou vyšší kvalifikaci má, nebo si ji doplňuje příslušným studiem, pořád platí, že to je učitel, který má tyto kvalifikovanější činnosti v náplni práce).

Ve druhé řadě je pak potřeba, aby nastavení spolupráce a rozdělení kompetencí mezi asistentem a učitelem odpovídalo odborné úrovni obou pedagogických pracovníků. V praxi se bohužel stále ještě setkáváme s případy, ve kterých asistent pedagoga věnuje téměř celé vyučování svou pozornost žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, zatímco učitel si většinu výuky tohoto žáka nevšímá (= svěřil ho přece do „péče“ asistenta, který navíc někdy bezdůvodně odvádí žáka z výuky pryč, mimo třídu) – takové případy jsou ale jednoznačně špatně. Pokud asistent nemá pro samostatnou výuku žáka potřebné vzdělání a pokud se o realizaci výuky pokusí, často (byť s dobrým úmyslem) udělá ve výuce řadu chyb a žák se danou látku naučí špatně. Proto je žádoucí, aby spolupráce mezi asistentem a učitelem byla od začátku vymezena tak, že učitel má na starosti kvalifikovanější činnosti – učí žáka se speciálními vzdělávacími potřebami i ostatní žáky – a asistent má na starosti méně kvalifikované činnosti, tedy pomáhá učiteli se zajištěním žáků i třídy tak, aby sám učitel měl na výuku všech žáků více času.

Správné nastavení vzájemné spolupráce v náplni práce asistenta pedagoga, ale i náplni práce učitele by mělo v praxi podléhat průběžné kontrole ze strany vedení školy, prostřednictvím ředitele nebo jeho zástupce, event. s podporou školního speciálního pedagoga nebo výchovného poradce. Pokud není spolupráce mezi asistentem a učitelem zcela správně nastavena, mělo by vedení školy iniciovat nápravu.

Spolupráce mezi asistentem pedagoga a rodiči žáka se SVP

Spolupráce asistenta pedagoga a rodičů žáka se speciálními vzdělávacími potřebami může být v praxi velmi různá. Jsou případy, například u menších dětí s poruchami pozornosti nebo s některými psychiatrickými diagnózami, ve kterých je potřeba, aby asistent byl v kontaktu s rodiči žáka téměř denně – mimo jiné proto, aby si vyměnili informace o aktuálním chování žáka nebo o domluvených výchovných postupech. Na druhé straně ale jsou případy, kdy stačí iniciovat kontakt asistenta pedagoga s rodiči žáka jednou za dva týdny nebo jednou za měsíc – zejména u starších žáků a u žáků, u kterých se jejich výchovně-vzdělávací situace v čase nějak výrazněji nemění.

Každopádně připomínáme v oblasti spolupráce asistenta s rodiči žáka dvě pro praxi důležité věci:

  1. Rodiče žáka musí být od začátku vedeni k tomu, že jde o asistenta pedagoga, nikoli o asistenta jejich dítěte. Ve spolupráci s asistentem tak rodiče musí počítat s tím, že se asistent věnuje ve škole i jiným žákům a pomáhá tak učiteli, aby on sám (učitel) měl na jejich dítě dostatek času. Rodiče žáka by měli také vědět, že náplň práce asistenta pedagoga stanovuje vedení školy a že oni sami nemají právo asistenta pedagoga „úkolovat“.

  1. Komunikaci s rodiči žáka by měl vždy řídit učitel. Je pravda, že někdy je to právě asistent, který je v kontaktu s rodiči žáka častěji než učitel (což je samo o sobě v pořádku), nicméně učitel je ten, kdo by měl asistentovi i v této oblasti dávat zadání (co přesně má rodičům žáka vyřídit). A na druhou stranu by měl asistent pak učiteli pravidelně poskytovat zpětnou vazbu o tom, jak komunikace s rodiči žáka probíhá (o čem s rodiči mluvil a s jakým výsledkem).

Celkově by asistent pedagoga v komunikaci s rodiči žáka měl usilovat o co největší otevřenost, zároveň by ale měl zůstávat přiměřeně loajální ke škole; asistent by neměl zapomínat, že v komunikaci s rodiči reprezentuje školu. V praxi je pak také někdy třeba připomínat asistentům jejich závazek mlčenlivosti ve vztahu k údajům o žácích – nemělo by se tak například stávat, že asistent sdílí s rodiči údaje o jiných žácích ve třídě.

Text neprošel editační úpravou.

Partnerem této sekce Asistenti pedagoga na Zapojmevšechny.cz je portál www.asistentpedagoga.cz a obecně prospěšná společnost Nová škola.

PhDr. Zbyněk Němec, Ph.D.

Zbyněk Němec. Zdroj  APIV-B.

je speciální pedagog, který sám ve školství začínal na pozici asistenta pedagoga. Přímé práci a poradenství u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se věnoval více než dvanáct let, v současnosti učí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Pro obecně prospěšnou společnost Nová škola lektoruje také kvalifikační kurzy pro asistenty pedagoga i kurzy určené pro školní sborovny. Je autorem publikace „Asistent pedagoga v inkluzivní škole“ a spoluautorem úspěšného portálu www.asistentpedagoga.cz.





vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Ze školního klubu k práci asistenta pedagoga
Rivalové, nebo spojenci? Ze vzájemné spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele nejvíce vytěží především děti. Najděte společnou cestu, jako to dokázaly kolegyně z jedné pražské základní školy v našem článku.
Řešení nefunkční komunikace mezi asistentem pedagoga a žákem
Asistenta pedagoga (AP) čeká v průběhu školního roku mnoho nástrah, které je potřeba s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) překonat. Přečtěte si, jaké to jsou, co dělat a čemu se raději vyhnout.
VIDEO: Jaké výzvy čekají oborové asistenty pedagoga na druhém stupni ZŠ?
Práce oborových asistentů pedagoga na druhém stupni základní školy má určité odlišnosti od práce na stupni prvním. Například je nutné přistupovat jinak k žákům se SVP, kteří během dospívání mnohem hůře snášejí dozor a naopak oceňují prostor k samostatnosti. Jak nastavit pravidla pro působení oborových asistentů, popsala ve videu Klára Fischerová, speciální pedagožka na ZŠ Lyčkovo náměstí.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.