Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy: vytvářejme otevřené a pestré vzdělávací situace

Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy: vytvářejme otevřené a pestré vzdělávací situace

16.07.2024
Dita Vacková
Učitel/učitelka
Asistent/ka pedagoga
Následující text je třetím dílem ze seriálu, kde najdou učitelky a učitelé mateřských škol inspiraci, jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy. Seznámíme se s kroky, které napomáhají vytvářet otevřené a pestré vzdělávací situace, kdy učitelka či učitel přizpůsobuje vzdělávací nabídku s ohledem na svá zjištění o jednotlivých dětech. Plánuje společně s dětmi témata a projekty, zajímá se o to, co už děti vědí, co by chtěly zjistit a jaká mají přání.
Obrázek článku

Foto zdroj: Freepik


Důležitým předpokladem otevřeného a pestrého prostředí je podpora kooperativního učení. Děti mají možnost pracovat způsoby, které jim vyhovují a zároveň se učí spolupracovat. Učitelka či učitel těmito kroky vytváří otevřené prostředí, kterými přispívají k budování bezpečného klimatu, kde děti zažívají častou úspěšnost ve vzdělávacích situacích.

V rámci tohoto dílu pojmeme následující klíčová témata spadající pod zásadu „Vytvářejme otevřené a pestré vzdělávací situace“

  • 1. Úprava a přizpůsobení vzdělávací nabídky dětem
  • 2. Plánování společně s dětmi
  • 3. Podpora kooperativního učení


1. Úprava a přizpůsobení vzdělávací nabídky dětem

Učitelka či učitel přizpůsobuje nabídku a upravuje metody, formy, organizaci činnosti i výstupy nejen s ohledem na věk dětí, ale především s ohledem na svá průběžná zjištění o nich. Dává tak možnost zapojení i těm, které potřebují naši pomoc, podporu a v důsledku toho provádí funkční individualizaci a intervenci ve třídě. Velkou výzvou je v početných třídách hledat vhodné strategie, které povedou k pocitu úspěšnosti u jednotlivých dětí. To vyžaduje profesní dovednosti v pedagogickém diagnostikování, plánování, přípravě prostředí, realizaci vzdělávací nabídky a vyhodnocování. To vše za úzké spolupráce ve třídě. Důležité také je umět děti motivovat, vycházet z jejich zájmu a již nabytých schopností a dovedností. Děti jsou v důsledku aktivnější při realizaci činností.


Praktický tip:

Jirka nemá zájem o kreslení, vůbec tuto aktivitu nevyhledává. Učitelka/učitel potřebuje podpořit Jirku v rozvoji grafomotoriky. Zjistil(a), že Jirka má velmi rád auta. Namaluje tedy na velký formát papíru silnici a namotivuje Jirku, ať jezdí s autíčkem po silnici. V další fázi si hrají, že se voskovka proměnila v auto, které nesmí vybočit ze silnice. Učitelka/učitel přes Jirky zájem našel cestu, jak podpořit jeho rozvoj grafomotoriky.


 Jak upravit metody, formy a organizaci s ohledem na jednotlivé děti?

Na konkrétním příkladu si ukážeme, jak upravovat metody a formy s ohledem na zjištění při pedagogickém diagnostikování.

Zdroj: archív autorky

 

Praktický tip

Ukázka řešení úpravy metody a forem s ohledem na diagnostiku dítěte:

Jana má diagnostikovanou dysfázii. Na základě poznávání (pedagogického diagnostikování) učitelka zjistila, že má problém v reprodukci řeči. Je pro ni velmi obtížné se vyjádřit, obzvlášť před celou třídou. Učitelka si stanovila cíl rozvíjet souvislé vyjadřování. Očekávaným výstupem je soustředěně vyslechnout pohádku a společně převyprávět. Pro dívku upravuje metodu a formu, aby ji mohla do aktivity začlenit. Rozhodla se, že ji posadí vedle sebe v kruhu a dá jí možnost poskládat děj podle připravených obrázků. Dívka tedy ukáže vždy následující obrázek v ději a ostatní děti to doplní o vyprávění. Zároveň bude učitelka dívce klást jednoduché otázky, které vyžadují jednoslovnou odpověď nebo kývnutí hlavou ano/ne. Na základě svojí reflexe zjišťuje, že se dívku podařilo zapojit do aktivity společně s dětmi a její úprava vedla i k pocitu úspěšnosti u dívky.


Jak upravit cíle vzhledem ke schopnostem dětí?

Učitelka či učitel může upravit cíl, který bude mít vystupňovanou úroveň tak, aby zvládl rozvíjet i děti s akcelerovaným vývojem nebo oslabením. Aktivity mohou mít různou gradaci, ztvárnění nebo společný cíl, který spojují rozmanité dílčí úkoly, což nám umožňuje například projektové učení.


Video tip: 

Ukázka gradace úkolu: https://youtu.be/7NoQuzn0Eb8


Pokud se chcete dozvědět o víceúrovňových vzdělávacích aktivitách podle Gardnerovy teorie mnohočetných inteligencí v mateřské škole, pak je pro vás tato metodika.


Postup a ztvárnění si volí děti samy

Velmi vhodná cesta k efektivní individualizaci je dávat dětem možnost ztvárnění úkolů a aktivit dle vlastního postupu. Učitelka či učitel připraví a navodí prostředí, kde dává k dispozici různé pomůcky a materiály. Postup a konečný výsledek je na fantazii, kreativitě dětí. Učitelka či učitel zaujímají roli pozorovatele (facilitátora), který ví, k čemu společně s dětmi směřuje.


Praktický tip: 

Učitelka či učitel namotivují děti pomocí příběhu „O začarovaném lese” a poté vyzvou děti, aby si ve skupinách vytvořily svůj začarovaný les. Dají jim k dispozici látky, přírodniny, hračky aj. Děti ve skupinách vytvoří svoje začarované lesy. V této aktivitě je důležité rozvíjet kreativitu, spolupracovat a společně sdílet s celou třídou. Při této aktivitě zažívají pocit úspěchu všichni.


Video tip: 

Pestrá nabídka činností (zahrada)  https://youtu.be/QsN9z35XglI


2. Plánování společně s dětmi

Učitelka nebo učitel, kteří plánují společně s dětmi, potřebují mít oporu ve školním vzdělávacím programu, který by měl být natolik otevřený a flexibilní, aby umožňoval variabilitu v čase, mohl být přizpůsoben konkrétní třídě a pestrosti ve složení dětí a také způsobu jejich práce ve třídě. Za těchto podmínek mohou učitelky a učitelé vytvářet otevřený třídní vzdělávací program „šitý na míru”.


Proč je důležité plánovat společně s dětmi?

Učitelka či učitel připravuje ve svém třídním vzdělávacím programu témata (tematické bloky), což jsou obsahové části integrovaných bloků. Třídní vzdělávací plán si vede tak, aby s dětmi pracoval cílevědomě, ale zároveň pružně reagoval na zájem i vzniklé situace. Učitel/ učitelka má možnost přizpůsobovat časové rozvržení. Téma by mělo být blízké a přiměřené věku dětí, mělo by vycházet nebo stavět na konkrétních situacích. Děti potřebují objevovat a mít přímou zkušenost a prožitek. Pokud bude učitelka nebo učitel plánovat společně s dětmi, nehrozí riziko, že zvolí příliš obtížné aktivity a výstupy. Navíc bude vycházet a navazovat na již osvojené znalosti, schopnosti a dovednosti dětí. Učitelka či učitel tím vytváří respektující a partnerské prostředí, kde jsou děti přirozeně motivovány k vlastní aktivitě. Takové učení bude dávat smysl všem zapojeným do vzdělávacího procesu.


Postup během plánování

Uvození tématu

Pomocí evokačních otázek učitelka či učitel zjišťuje, co děti k tématu vědí, co je zajímá a jaká mají přání.


Praktický tip: 

Návrhy evokačních otázek pro učitelky a učitele:

Co vás, děti, napadne, když řeknu...?

Viděl někdo z vás...?

Proč se mu tak asi říká?

Víte, kde bydlí a co má rád?

Co by vás zajímalo zjistit?

Co byste si přáli?

Jak to uděláme?

Můžeme se na něj dojít podívat?

Jak by se mohlo jmenovat naše téma?


Příprava tématu společně s dětmi

Pokud se na plánování podílí i děti, je dobré zaznamenávat jejich náměty, nápady, přání a navrhnout plán realizace.


Praktický tip:

Učitelka či učitel zaznamená přání dětí k tématu v podobě myšlenkové mapy s piktogramy a umístí ji ve třídě, kde společně s dětmi zaznamenává její plnění. Děti mohou splněné vybarvit nebo odškrtnout. Výhodou je, že děti mají průběžný přehled a mohou hodnotit již proběhlé aktivity.



Ukázka záznamu přání dětí k tématu: „Čím budu”

Zdroj: archív autorky



Video tip:

Příprava tématu s dětmi myšlenková mapa https://youtu.be/UBwkLkA5aNw


Praktický tip:

Pokud učitelka nebo učitel vychází ze situací, které průběžně vyvstávají ve třídě, může dávat dětem zcela konkrétní náměty vhodné pro projektové učení. Děti si všimly, že se na zahradě mateřské školy zabydlel ježek. Učitelka či učitel může této situace využít a pomocí otázek děti namotivovat k projektu.


3. Podpora kooperativního učení

Kooperativní učení je přirozenou vzdělávací strategií, při které se děti učí spolupracovat, poznávat sebe i vrstevníky a dosahovat společného cíle. Kooperativní učení v mateřské škole probíhá prostřednictvím kooperativních her nebo skupinových aktivit, které vedou ke společnému výstupu. Mohou probíhat ve dvojicích, menších skupinách, ale i ve spolupráci celé třídy.


Kooperativní hra ve vývoji dítěte

U nejmladších dětí, kolem druhého roku, probíhá nejprve individuální hra, kdy si dítě hraje samo a je spíše pozorovatelem. Kolem třetího roku přichází paralelní hra, kdy si děti hrají vedle sebe, ale neprobíhá mezi nimi výrazná kooperace. Ve třech a půl letech už dochází k určité formě spolupráce, kde však ještě přetrvává egocentrický pohled dítěte. Mezi čtvrtým a pátým rokem se dostává do popředí kooperativní hra. Děti jsou schopné spolupracovat, zastávat různé role a respektovat domluvená pravidla během hry. Kooperativní hra rozvíjí komunikativní dovednosti, empatii, společné řešení různých situací a přátelské vztahy mezi vrstevníky. V kooperativním učení děti hledají společně cestu, využívají i strategie pokus a omyl k dosažení cíle. Je na učitelce či učiteli, aby vytvářeli dostatek příležitostí ke kooperativním aktivitám a zajišťovali pestrost a otevřenost prostředí ve třídě.


Utváření skupin

Při přípravě konkrétní vzdělávací nabídky si musí učitelka či učitel promyslet cíl práce ve skupinách, počet dětí a jejich rozdělení do skupin.

Skupiny může dělit dle:

  • výběru dětí;
  • heterogenity – učitelka/učitel cíleně využívá různosti dětí;
  • náhodnosti – losem;
  • obtížnosti činností a aktivit;
  • zájmu o nabízené aktivity.


Praktický tip:

Pro větší přehlednost si mohou děti umístit svoje fotografie na tabuli, kde si je seskupí dle rozdělení do skupin. Díky tomu mají přehled, s kým spolupracují. Pokud přechází do jiné skupiny, přemístí si svoji fotografii.


Role a pravidla ve skupině

Průběh kooperačního učení je ovlivněn konkrétní skupinou dětí, jejich věkem, různými předpoklady a také zkušenostmi. Pokud učitelka či učitel s dětmi pracuje na rozvoji kooperačního učení, je dobré začínat ve dvojicích a postupně přejít v malé skupinky a později i větší skupiny. V rámci skupin se děti učí nastavovat pravidla pro spolupráci, k tomu jim mohou pomoci i role. Učitelka či učitel může přidělit dítěti ve skupině například roli pomocníka, který má na starosti pomáhat organizovat společnou práci, a tím zajistit klidný průběh spolupráce. Jindy bude naopak záměr neurčovat žádnou roli a nechá na dětech, jak se společně domluví.


Reflexe

Velmi důležitou součástí kooperačního učení je sebehodnocení a vrstevnické hodnocení po aktivitě. Učitelka či učitel na základě svého pozorování může děti prostřednictvím otázek a popisného jazyka navést k hodnocení průběhu a výsledku. U vrstevnického hodnocení je velmi důležité nastavit předem jasná kritéria, na základě kterých budou děti posuzovat, zda se jim úkol či aktivita podařila. Vrstevnické hodnocení skrývá nebezpečí v subjektivitě a přímosti dětí, proto v mateřské škole s tímto hodnocením pracujeme velmi opatrně.


Praktický tip:

Návrhy otázek ke společné reflexi:

Jaký byl váš společný úkol?

Zvládli jste se všichni domluvit během společné práce?

Pracovali jste ve skupině všichni?

Je něco, co se nedařilo?

Potřebovali jste pomoc?

Jste spokojeni s výsledkem?

Je něco, co byste změnili?


Na závěr (shrnutí zásady 5)

Pokud chce učitelka či učitel vytvářet otevřené a pestré prostředí, je nezbytné, aby děti měly možnost vstupovat do plánování témat a činností, čímž zajistí vnitřní motivovanost dětí a blízkost dětskému chápání. Dostatečný prostor pro kooperativní učení vede k rozvoji kompetencí důležitých i v dalším navazujícím stupni vzdělávání.

Další informace k tomuto tématu najdete v předešlých i následujícím dílu seriálu „Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy“.

V návaznosti na již vzniklé Desatero úspěšné práce s heterogenní třídou v základní škole jsme pro učitelky a učitele mateřských škol otevřeli toto téma s ohledem na specifika předškolního vzdělávání. Cílem je rozpracovat první modul Desatera NPI ČR, který se zaměřuje na tvorbu pozitivního klimatu v prostředí heterogenního kolektivu.

V první zásadě se věnujeme krokům, které napomáhají vytváření komunitního prostředí. Soustředíme se na adaptaci dítěte a adaptační plán, kterým lze nastavit postupné kroky k začlenění dítěte do prostředí mateřské školy.


Doporučená literatura pro zájemce:

Národní pedagogický institut (2024). Bezpečné klima ve třídě. Dostupné z https://zapojmevsechny.cz/kategorie/prace-s-heterogennim-kolektivem/bezpecne-klima-ve-tride  

Syslová, Z., Štěpánková, L., (2019). Třídní projekty v mateřské škole. Praha: Portál.

Loudová Stralczynská, B., Koželuhová, E. & kol. (2022). Projektové a činnostní učení v předškolním vzdělávání. Metodika pro učitele. Praha: Raabe.

Krejčová, V., Kargerová, J. & Syslová, Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Praha: Portál.

Kolektiv autorů projektu Welcome. (2019). Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe.

Syslová, Z., Burkovičová, R., Kropáčková, J., Šilhanová, K., Štěpánková, L. (2019). Didaktika mateřské školy. Praha: Wolters Kluwer.

Kasíková, H. (1997). Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál.

Smith, Ch. A. (2001). Třída plná pohody. Praha: Portál.


Další informace (inspirace, materiály):

Plánujeme spolu / program Začít spolu

Individualizace v práci učitelky mateřské školy / příručka

Mohlo by Vás zajímat

PODCAST 65: Digitální technologie ve výuce: Jak je správně využívat a chránit žáky před riziky?

Otázku, zda žákům povolit digitální technologie, řeší každá škola po svém. Psycholožka Radka Kůřilová v podcastu vysvětluje, proč mohou být technologie ve výuce přínosné a jak lze předcházet problémům spojeným s jejich nadužíváním. Zabývá se také tím, proč by dospívající měli mít možnost používat mobilní telefony ve škole. Zdůrazňuje, že telefony hrají důležitou roli v jejich komunikaci s vrstevníky a pomáhají udržovat sociální vztahy, které jsou pro jejich vývoj zásadní.