Jak podpořit žádoucí chování u žáků na 2. stupni základní školy? Část I.

V prvním díle naší dvoudílné minisérie se seznámíte s tipy pro asistenta pedagoga na řešení rušivého chování. Jak vám může pomoct budování kvalitního třídního kolektivu a individuální přistup při řešení rušivého chování?

Ilustrační foto. | FOTO: Pixabay

Zajímá vás, jak podpořit žádoucí chování žáků staršího školního věku ve třídě a co dělat s rušivým chováním? Podívejte se na naše tipy a možnosti, jak řešit rušivé chování. Kdy přistoupit k výjimkám ohledně dodržování pravidel u některých žáků, jak budovat kolektiv školní třídy, jak u žáků podpořit sebeúctu a pocit vlastní hodnoty...

Text vychází z publikace Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ autorů Jany Poche Kargerové a kol. [1]

Asistent pedagoga a rušivé chování

Co vadí jednomu, nemusí vadit druhému.

Zkuste si položit otázku, jaké chování vám vadí, a poctivě si na ni odpovědět. Pak se zamyslete nad tím, proč tomu tak je.

Zvažte následující otázky:

Nemůže to být proto, že jsem byl vychováván/a k jiným hodnotám, v jiném kulturním prostředí než můj žák?

Nejsou moje reakce na žákovo chování známkou mé vlastní nejistoty?

Neberu si vtípky nebo poznámky žáka XY, které souvisejí s jeho věkem, příliš osobně? Je spravedlivé se za to na něj zlobit?

Může se vůbec žák chovat jinak? Co by to pro něj znamenalo?

Nestanovil/a jsem přehnaně náročná pravidla a teď se bojím, že přijdu o autoritu?

Nemám tak odlišné zásady od zásad učitele nebo jiných kolegů, že se žáci při spolupráci se mnou cítí nejistí, a mě se dotýká, že si neuvědomují, že to myslím dobře?

Choval/a jsem se já v pubertě vždy dobře? Co jsem si myslel o dospělých, kteří mě napomínali?

Uměl/a bych jako žák dodržovat to, co od něj sám/sama chci? [2]



Prevence rušivého chování ze strany asistenta pedagoga

Některé projevy rušivého chování jsou způsobeny faktory, které jako asistent pedagoga můžete ovlivnit jen zčásti nebo vůbec a které vyžadují zvláštní přístup. Jde o poruchy nervové soustavy, duševní nemoci, traumatické zážitky, poškozující rodinnou výchovu u žáků aj.

Rušivému chování žáků ale máte možnost předcházet, pokud je způsobené těmito faktory:

  • nuda

  • dlouhotrvající duševní námaha

  • obava ze selhání

  • přehlížení špatného chování ze strany pedagoga / asistenta pedagoga

  • nedůslednost ze strany pedagoga / asistenta pedagoga

  • špatný příklad ze strany pedagoga / asistenta pedagoga

  • nesrozumitelnost požadavků pedagoga / asistenta pedagoga na chování žáků



Možnosti řešení rušivého chování ze strany asistenta pedagoga

  1. Výjimky z pravidel

O stanovování pravidel se dočtete více v článcích Jak minimalizovat rušivé chování žáků? – část I. a část II.

Pokud máte ve třídě žáka s poruchou chování nebo žáka vyrůstajícího v prostředí, kde je dlouhodobě vystaven nevhodnému chování, je nutné s ním pracovat cíleně a systematicky.

Tito žáci často nejsou úspěšní v budování vztahů s vrstevníky ani s dospělými. Mohou proto o přijetí usilovat nežádoucím způsobem. To, že si jich ostatní spolužáci a pedagogové všímají – i když je jejich reakce obvykle odmítavá – je pro ně důležitější a přijatelnější, než když pozornost ostatních nemají.

Spolu s třídním učitelem si s žákem promluvte o nastavených pravidlech chování, která je nutné dodržovat, a podporujte ho v tom, aby se jeho chování co nejvíce blížilo chování žádoucímu. Stanovte si cíle, které pro žáka představují výzvu, ale stále jsou dosažitelné a nepředurčují žáka k neúspěchu. Důležité je také dávat žákovi najevo důvěru:

Příklad:

Vím, že dokážeš docházet na odpolední část výuky. Věřím ti a pomůžu ti. Změna tvého chování je ale ve tvých rukou.

Je vhodné s ostatními žáky prodiskutovat důvody, proč je přístup k tomuto žákovi ohledně dodržování třídních pravidel odlišný. Zvolte takovou formu, aby žáci odlišnému přístupu zcela rozuměli a chápali, proč je nutný. Umožněte jim anonymně vyjádřit případné pochybnosti nebo nesouhlas (např. zřízením schránky důvěry), abyste věděli, jak tuto skutečnost vnímají, a abyste mohli se získanými informacemi dále pracovat.

  1. Podpora třídní soudržnosti

Žáci staršího školního věku mají potřebu uznání od svých vrstevníků. Jejich životní spokojenost je závislá na tom, jak jsou v budování vztahů s vrstevníky, ale i s ostatními lidmi úspěšní. Žáci pocházející z rodin s odlišnými životními podmínkami anebo z jiného kulturního prostředí často mohou potřebovat pomoc pedagoga ve formě vytváření příležitostí, které jim pomůžou navázat a rozvinout pozitivní přátelské vztahy. Soudržnost ve třídě se utvoří, když budou mít žáci dostatek příležitostí komunikovat, poznávat se, spolupracovat, zažívat společné oslavy, úspěchy i neúspěchy, řešit společné problémy.

Praktický příklad:

Jednou jsem se setkala se studentkou vysoké školy, která se kdysi jako desetiletá přistěhovala se svými rodiči do České republiky. Vyprávěla, jak v Mongolsku předtím vyhrávala matematické soutěže a byla považována za nadanou žákyni. Byla také oblíbená mezi spolužáky a měla spoustu kamarádek. Po přestěhování rodiny do jiného kulturního prostředí se cítila velmi frustrovaná. Dva roky chodila do třídy se svými vrstevníky, aniž by s nimi prohodila jediné slovo. Ve výuce byla naprosto neaktivní, plnila jen jednoduché písemné úkoly, většinou nerozuměla, co po ní učitelé chtějí, nekomunikovala, do sešitů si kreslila ornamenty. Spolužáci ji přehlíželi. Změnou pro ni bylo, když jí učitel tělocviku začal nosit encyklopedie, aby měla co dělat v době, kdy ostatní cvičí. Občas se za ní tento učitel stavil u lavičky, kde si encyklopedie prohlížela, něco jí ukázal a na něco se jí zeptal, později jí psal kartičky s jednoduchými úkoly. Když seděl na lavičce další žák, přizval ho ke spolupráci s dívkou. Přístup tohoto učitele způsobil, že dívka začala nabývat víru v sama sebe a ochotu pracovat na tom, aby češtině rozuměla. Začala ji postupně ovládat, začala se chtít bavit se spolužáky. Svůj další úspěšný vývoj připisuje právě setkání s tímto učitelem.



  1. Podpora pocitu důležitosti

Pro každého je důležité cítit se hodnotně.

Pro budování třídního kolektivu i pro rozvoj identity každého jedince je důležité podporovat a rozvíjet vnímání hodnoty sebe sama a druhých. Žáci s potřebou podpory ve vzdělávání nejenom z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek, ale i jiných speciálních vzdělávacích potřeb, mají někdy pocit, že pro ostatní mají nízkou hodnotu. Stává se, že svým problémovým chováním provokují u pedagogů i svých vrstevníků reakce, které tento jejich pocit nedostatečnosti a nízké hodnoty ještě posilují. Paradoxně se jejich negativní pocity tímto neřeší, ale naopak se utvrdí ve svém nežádoucím chování.

Tip:

K budování třídního kolektivu a rozvoji identity přispívá například přání každému žákovi k svátku nebo narozeninám. Docházejte na sportovní utkání, koncerty nebo výstavy žáků ve své třídě a dávejte tak najevo, že jejich úspěchy jsou pro vás důležité, zorganizujte pomoc nemocnému spolužákovi, napište společně se žáky dopis dlouhodobě nepřítomné spolužačce, připravte překvapení pro žáka, který dosáhl nějakého úspěchu.

Někdy je užitečné dělat si záznamy a snažit se zorganizovat pro každého potřebného žáka nějakou speciální akci alespoň jednou za čtvrtletí (některý žák může třeba dostat diplom za to, že celý měsíc nepřišel pozdě do školy, ačkoli minulý měsíc přišel pozdě mnohokrát apod.).

Vědomí identity je možné podporovat také vyvěšením výtvorů žáků v prostorách třídy a školy nebo jejich umístěním na webové stránky školy. Je důležité myslet na to, aby byly vystavovány práce a úspěchy žáků, kteří jsou oceňováni zřídka.



Z výpovědi M. Hroudy pracujícího s žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek a s žáky s poruchami chování: „V očích mnoha mých žáků často neplápolá plamínek touhyněco dokázat, být nějakým způsobem úspěšný. Někteří znich nechtějí nebo spíše neumějí sami sebe motivovat kadekvátním výkonům, neboť mají často pocit, že je to stejnězbytečné. Nejčastějším důvodem je to, že zažili již toliknezdarů, omylů a neúspěchů, že raději spíše přežívají ajen se tak vezou. Často se „vymlouvají“, že jim životpřipravil vesměs jen samé útrapy a příkoří. Někteří majívelmi snížené sebevědomí, sami sebe neúměrně podceňují ajejich víra ve vlastní schopnosti a vědomosti je mizivá.Samozřejmě se velmi snažím podněcovat u těchto žáků motivacik učení, neboť v mimoškolních záležitostech se dokážou ažneuvěřitelně vnitřně motivovat. Je to však velmi náročný azdlouhavý proces, který vyžaduje mou trpělivost… Ale i tennejmenší posun je pro mé žáky strašně důležitý."

Příklad:

Když víte, že je žák hudebně nadaný a má rád hiphopovou hudbu, vyzvěte skupinu žáků, aby v rámci projektu „Třídíme odpad“ vymyslela hudební klip na toto téma a předvedla ho při prezentaci výsledků projektu.

Tip:

V návazném druhém dílu článku se seznámíte s dalšími strategiemi podpory žádoucího chování u žáků: vysoká očekávání, pomáhání si, komunitní kruhy, osobnostní asociální výchova, dramatická výchova a uzpůsobený prostor. Nechte se inspirovat také doporučenou literaturou k jednotlivým strategiím.



Zdroje:

[1] KARGEROVÁ, JANA A KOL. Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. 131 stran. ISBN 978-80-244-4501-4.

[2] FONTANA, DAVID. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 383 s. ISBN 80-7178-626-8.







vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Ze školního klubu k práci asistenta pedagoga
Rivalové, nebo spojenci? Ze vzájemné spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele nejvíce vytěží především děti. Najděte společnou cestu, jako to dokázaly kolegyně z jedné pražské základní školy v našem článku.
Řešení nefunkční komunikace mezi asistentem pedagoga a žákem
Asistenta pedagoga (AP) čeká v průběhu školního roku mnoho nástrah, které je potřeba s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) překonat. Přečtěte si, jaké to jsou, co dělat a čemu se raději vyhnout.
VIDEO: Jaké výzvy čekají oborové asistenty pedagoga na druhém stupni ZŠ?
Práce oborových asistentů pedagoga na druhém stupni základní školy má určité odlišnosti od práce na stupni prvním. Například je nutné přistupovat jinak k žákům se SVP, kteří během dospívání mnohem hůře snášejí dozor a naopak oceňují prostor k samostatnosti. Jak nastavit pravidla pro působení oborových asistentů, popsala ve videu Klára Fischerová, speciální pedagožka na ZŠ Lyčkovo náměstí.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.