Jak nastavit a udržet bezpečné klima ve třídě s žáky se sociálním znevýhodněním

Bezpečné klima ve třídě s žáky se sociálním znevýhodněním se vám snáze podaří udržet s pomocí diagnostiky klimatu třídy, společně dohodnutých třídních pravidel a reflektování stereotypů a předsudků. Nechte se inspirovat našimi tipy pro realizaci a vyhodnocování těchto aktivit.


Diagnostika klimatu třídy

Ve třídách, které navštěvují žáci se sociálním znevýhodněním, může mít skupinová dynamika specifický náboj. Prvním krokem k prevenci i řešení konfliktů je diagnostika třídního klimatu. Zjistit, jaké je klima ve třídě, můžete nejen každodenním kontaktem se žáky ve třídě, ale i standardizovanými metodami. Tyto poznatky pak umožní zvolit nejvhodnější postupy k řešení problému. Text vychází z publikace Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ autorů Jany Poche Kargerové a kol. [1]

Příklad:

Příklad z metodiky, která je určena pro školy zapojené do sítě „Škol podporujících zdraví“ [2] ukazuje, jak mohou vypadat jednoduchá kritéria pro příznivé a individualizované klima školy a třídy.

Škola si stanovila obecný cíl: „Atmosféra ve škole je přátelská, důstojná a plná porozumění.“

Kritéria si škola formulovala pomocí otázek (levý sloupec). Ačkoli otázky vyžadují jen odpověď ANO – NE, škole taková odpověď nestačí a vyžaduje uvedení důkazů o dosaženém stavu (prostřední sloupec). V pravém sloupci je možné uvádět náměty na zlepšení ve sledovaném hledisku.

Kritéria

Z čeho se to pozná?

Konkrétní ukazatele

Co bychom mohli zlepšit?

1. Vítáme návštěvníky a nové žáky přátelsky a srdečně?



2. Jsou žáci vedeni k tomu, aby se postarali o nově příchozí?



3. Máme společnou strategii, jak začlenit do kolektivu nového žáka?



4. Je naše škola vnímána jako místo, k němuž mohou mít lidé, kteří tam pracují, dobrý vztah?



5. Povzbuzuje vedení školy pedagogy a zaměstnance školy k tomu, aby pečovali o sebe navzájem?



6. Pomáhají učitelé žákům, kteří se dostali do úzkých?



7. Je ve škole důvěryhodná osoba, o níž žáci vědí, že se na ni mohou obrátit s problémem nebo se žádostí o důvěrnou radu? 



8. Organizujeme akce, při kterých se oceňuje to, čeho žáci dosáhli?



9. Jsou případné negativní výroky o práci žáka doprovázeny pozitivními komentáři toho, čeho žák dosáhl, a návrhy na další zlepšování?



10. Jsou si učitelé a asistenti jisti tím, že se jim dostane pomoci a podpory, když ji budou potřebovat?



11. Chovají se učitelé a asistenti uvolněně, účelně (smysluplně) a přirozeně?



12. Jsou si žáci jisti tím, že se jim dostane pomoci a podpory, pokud ji budou potřebovat?



13. Cítí učitelé, asistenti a žáci silnou sounáležitost se školou?



14. Zajímají se učitelé, asistenti a žáci
o sebe navzájem?





Tip:

Při tvorbě prostředí třídy a školy si můžete klást následující otázky:

  • Podporuje uspořádání třídy komunikaci a spolupráci všech žáků?

  • Mají všichni žáci místo, které je podporuje v práci?

  • Neruší se někteří žáci navzájem?

  • Není některý z žáků svým místem v lavici? --> vylučován z kolektivu?

  • Pokud někdo sedí sám nebo na okrajovém místě, je to pro něj vhodné? Potřebuje skutečně sedět sám?

  • Jakým způsobem se žáci v naší škole podílejí na tvorbě a organizaci prostředí třídy a školy?

  • Jak postupujeme při tvorbě pravidel společně s žáky?

  • Jak zajišťujeme, že všichni žáci nastaveným pravidlům rozumějí a dodržují je?

  • Pracujeme ve škole s materiály a pomůckami podporujícími myšlenku kulturní rozmanitosti?



Tvorba třídních pravidel

Společné vytváření pravidel posiluje bezpečné klima ve třídě. Při tvorbě doporučení jsme vycházeli z Metodiky práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ autorek Jany Staré a Jany Kargerové.

  1. Zachovejte formulace pravidel tak, jak je formulovali žáci svým vlastním jazykem. Daleko lépe jim rozumí a jsou schopni je lépe přijímat a řídit se jimi.

  2. Soustřeďte se jen na podstatná pravidla. Obecně platí, že čím méně pravidel, tím snáze se v nich žáci orientují. Ani na 2. stupni základní školy by jich nemělo být víc než deset.

  3. Formulujte pravidla pozitivně. Pozitivní formulace vysílá k žákovi informaci o tom, jaké chování se od něho očekává, je jakýmsi vodítkem k žádoucímu chování.

Příklad:

Ve třídě se oslovujeme křestním jménem nebo vyžádanou přezdívkou.“


  1. Vyhodnocujte průběžně chování žáků – jejich konkrétní činy vztahujte k pravidlům. Práce s pravidly je denní součástí života třídy, která vede žáky k sebekázni a kultivaci sociálního chování. Využívejte ji zejména při společném hodnocení práce kruhu, v rámci třídnických hodin atd.

  2. Všímejte si průběžně zejména takového chování, které je v souladu s třídními pravidly, komentujte ho a tím povzbuzujte další žáky k následování dobrého příkladu.

Příklad:

Když si všimnete, že Petr dává pozor, když Katka vypráví svůj příběh, pozitivně okomentujte jeho chování: „Petře, líbilo se mi, že jsi při Katčině vyprávění opravdu aktivně naslouchal. Když jsi jí pak položil otázku, dal jsi jí tak najevo, že tě její příběh zajímá, že o něm přemýšlíš.“

Reflektování stereotypů a předsudků

Zkušenosti žáků a jejich zážitky jsou velice důležitým zdrojem učení. Proto vytvářejte prostor, v němž se žáci o tyto svoje zkušenosti mohou podělit. Zvlášť vhodné momenty nastávají v hodinách osobnostně sociální výchovy, dramatické výchovy a v rámci průřezového tématu multikulturní výchovy.

Můžete se cíleně zaměřit na reflektování stereotypů a předsudků, velmi užitečné aktivity najdete v metodických příručkách projektu Varianty (Varianty 2010, Morvayová, Moree, 2010), které přehledně ukazují na nebezpečí kulturně standardního přístupu a které zároveň představují přístup stavějící na individuálním chápání identity jakožto něčeho, co se v průběhu života mění. Zmíněné příručky se zabývají tématy interkulturality, mezilidských vztahů a nahlížení na sociální realitu způsobem, který je slučitelný s „protipředsudkovým“ vzděláváním. Pojetím i konkrétními lekcemi vede práci pedagogů směrem k oceňování žáků jako jedinečných individualit s originální osobní historií. Tyto nabízené lekce jsou vždy vedeny tak, že žáci jsou vybídnuti ke sdělování svých zkušeností vztahujících se k určitému problému nebo tématu. Pokud mají žáci příležitost obohatit učební proces svými zkušenostmi, snadněji hledají vztah školního učení k reálnému světu, ke svému životu.

Tip:

Na dobré klima třídy a školy působí také významnou měrou variabilita a autentičnost zdrojů k učení. Například do výuky dějepisu můžete velmi snadno zařadit romské reálie, které kromě samotného seznámení s romskou historií pomáhají žákům zasazovat informace do kontextu. To může pomoci hlubšímu pochopení souvislostí a předcházení zjednodušujícím stereotypům. Velmi dobře a citlivě zpracované materiály najdete například na http://www.romanovodori.cz/uvod/, https://www.pametnaroda.cz/cs nebo k objednání na www.romea.cz.


Doporučené zdroje pro práci se třídou:

1. STEKLÁ, R., HOUDEK, L. (eds.). (2012). Druhá směna. Jak využívat dějiny a literaturu Romů ve výuce na 2. stupni ZŠ. Romea, o. s. 

2. MOREE, D. a kol. (2008). Než začneme s multikulturní výchovou. Od skupinových konceptů k osobnostnímu přístupu. Praha: Člověk v tísni, o. p. s. Dostupné z: https://www.varianty.cz/download/docs/118_nez-zac-neme-s-multikulturni-vy-chovou-od-skupinovy-ch-konceptu-k-osobnostni-mu-pr-i-stupu.pdf

3. MORVAYOVÁ, P.; MOREE, D. (2009). Dvakrát měř, jednou řež. Praha: Člověk v tísni. Dostupné z: https://www.varianty.cz/download/docs/99_dvakra-t-me-r-jednou-r-ez-od-multikulturni-vy-chovy-ke-vhledu.pdf. 

4. Varianty a kol. (2010). 10krát s MKV – Metodické listy pro výuku multikulturní výchovy dle osobnostního přístupu. Praha: Člověk v tísni. Dostupné z: https://www.varianty.cz/download/docs/97_10kra-t-s-mkv-metodicke-listy-pro-vy-uku-mkv-dle-osobnostni-ho-pr-i-stupu.pdf.

5. www.czechkid.cz

6. www.nasinebocizi.cz

7.http://stereotypek.mkc.cz/

8. www.protipredsudkum.upol.cz

9.https://www.facinghistory.org/

10. www.odyssea.cz/metodiky-osv/lekce-osv

Použité zdroje

[1] POCHE KARGEROVÁ, Jana a kol. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 63 - 71.

[2] HAVLÍNOVÁ, M. (1998). Program podpory zdraví ve škole. Praha: Portál.



vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Ze školního klubu k práci asistenta pedagoga
Rivalové, nebo spojenci? Ze vzájemné spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele nejvíce vytěží především děti. Najděte společnou cestu, jako to dokázaly kolegyně z jedné pražské základní školy v našem článku.
Řešení nefunkční komunikace mezi asistentem pedagoga a žákem
Asistenta pedagoga (AP) čeká v průběhu školního roku mnoho nástrah, které je potřeba s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) překonat. Přečtěte si, jaké to jsou, co dělat a čemu se raději vyhnout.
VIDEO: Jaké výzvy čekají oborové asistenty pedagoga na druhém stupni ZŠ?
Práce oborových asistentů pedagoga na druhém stupni základní školy má určité odlišnosti od práce na stupni prvním. Například je nutné přistupovat jinak k žákům se SVP, kteří během dospívání mnohem hůře snášejí dozor a naopak oceňují prostor k samostatnosti. Jak nastavit pravidla pro působení oborových asistentů, popsala ve videu Klára Fischerová, speciální pedagožka na ZŠ Lyčkovo náměstí.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.