Sociální znevýhodnění

Speciální vzdělávací potřeby (SVP) žáků v důsledku sociálního znevýhodnění se liší od potřeb podpory v případě žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ). Jaké jsou rozdíly z hlediska metodiky a legislativy?

Stěžejní dokument českého vzdělávacího systému školský zákon (zákon 561/2004 Sb., Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) pojednává o žácích vypořádávajících se s problémem sociálního znevýhodnění jen nepřímo – a to v souvislosti s § 16 příslušného zákona v rámci podpory vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Samotný pojem sociální znevýhodnění se ale ve školském zákoně neobjevuje, byl obsažen ve vyhlášce č. 73/2005 Sb. (o vzdělávání dětí, žáků a studentů se SVP a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných); následně pak došlo k jeho „vymizení“ v nové vyhlášce (č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se SVP a žáků nadaných), která výše uvedenou nahradila. V aktuálním znění vyhlášky je problematika sociálního znevýhodnění rozepsána tak, že se jedná o žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek, nebo také s odlišným kulturním prostředím a jinými životními podmínkami.

Definice sociálního znevýhodnění

Sociální znevýhodnění je zastřešujícím pojmem pro nepříznivé okolnosti vzdělávání žáka a může souviset s kulturním a sociálním kapitálem prostředí, se socioekonomickým statusem pečovatelů, ale i s mateřským jazykem a řadou dalších jevů. Za žáky se sociálním znevýhodněním jsou považováni ti, jejichž prospěch a další okolnosti školní docházky jsou rodinou a sociálním prostředím nepříznivě ovlivněni. Konkrétním příkladem takového znevýhodnění může být chudoba nebo nezaměstnanost rodičů.

Sociální znevýhodnění představuje dlouhodobější vliv prostředí, ve kterém žák vyrůstá a které nepříznivě ovlivňuje využití jeho potenciálu ve vzdělávání. Označuje širokou škálu příčin školní neúspěšnosti žáků z nezdravotních důvodů, které nemohou ovlivnit a stávají se pro ně v prostředí školy obtížně zvladatelné.

Sociální znevýhodnění je velmi mnohotvárný jev, ve kterém se různé okolnosti a nepříznivé jevy obsáhle a různorodě kombinují. Jedná se o faktory na straně žáka (např. odlišnosti různého charakteru jako zevnějšek, sexuální orientace), jeho rodiny (např. odlišný mateřský jazyk, dysfunkční rodina) i širšího sociálního prostředí (např. život v rámci sociálně vyloučené lokality). Takové faktory mohou být samy o sobě příčinami i důsledky, protože mezi jednotlivými aspekty sociálního znevýhodnění probíhají četné interakce. Povaha sociálního znevýhodnění je výrazně dynamická (např. špatná spolupráce rodičů vzhledem ke škole může být důsledkem jiných okolností, na které rodina nemá vliv, ale můžou se jevit jako pravá podstata žákova znevýhodnění).

Životní okolnosti jako třeba příslušnost k menšině, špatná finanční situace rodiny, nezaměstnanost nebo nízké vzdělání rodičů, odlišný mateřský jazyk (OMJ) atd. neznamená automatické potvrzení znevýhodnění žáka. Ještě hrají roli další okolnosti, žákova povaha, přístup pedagogů a také poskytnuté možnosti adaptace. Jedná se ale zcela jistě o rizikové faktory, které pravděpodobnost znevýhodnění zvyšují. [1]

Sociální znevýhodnění z legislativního hlediska

Ačkoliv už vyhláška č. 73/2005 Sb. není v platnosti, svým obsahem poslouží k přiblížení problematiky sociálního znevýhodnění. Definovala tzv. vyrovnávací opatření při vzdělávání žáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním – využívání pedagogických, popřípadě speciálně-pedagogických metod a postupů odpovídajících vzdělávacím potřebám žáků. Konkrétně se jednalo o poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školního poradenského zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Škola měla tato opatření poskytovat na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školním poradenským zařízením.

Za žáky se sociálním znevýhodněním se pro účely poskytování vyrovnávacích opatření považovali zejména: 

  • žáci z prostředí, kde se jim nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání, ani spolupráce zákonných zástupců se školou;

  • žáci znevýhodnění nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.

V doporučeních pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami v tzv. identifikátoru znevýhodnění a následně ve výkaznictví škol jsou aktuálně platné kategorie (žáci s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek, žáci s odlišným kulturním prostředím a jinými životními podmínkami) nyní evidovány jako příznaky sociálního znevýhodnění K, Z a V:

  • Kategorie K – skupina žáků, jejichž speciální vzdělávací potřeby vyplývají zejména z odlišného kulturního prostředí v rodině žáka, malé znalosti kultury české společnosti, omezené znalosti vyučovacího jazyka včetně užívání jiného než vyučovacího jazyka v rodině žáka.

  • Kategorie Z – v zahajovacích výkazech základních škol je využívána pro označení žáků, jejichž SVP vyplývají zejména z jiných životních podmínek v rodině žáka – obvykle se jedná o dlouhodobě se vyskytující životní okolnosti, např. sociální vyloučení, výraznou chudobu nebo jiné.

  • Kategorie V – speciální vzdělávací potřeby v kategorii V vyplývají z kombinace více faktorů uvedených v bodech K a Z (např. příslušníci etnických menšin, pokud se v rodině nehovoří vyučovacím jazykem, platí odlišná kulturní pravidla a rodina je sociálně vyloučená). [2]

Sociální znevýhodnění a odlišný mateřský jazyk (OMJ) z metodického hlediska

Z metodického hlediska může docházet k záměně pojmů, a to především v pojmech žák s odlišným mateřským jazykem a žák s problémem sociálního znevýhodnění. V užívání konkrétní terminologie se odráží také cílová skupina, které se dostává podpory. Pojem žák s odlišným mateřským jazykem používá například organizace Meta, o. p. s. cílící svou činností na děti cizince; s pojmem sociální znevýhodnění u žáků (např. romského původu) pracuje třeba organizace Člověk v tísni.

Podle organizace Člověk v tísni platí, že k dosažení vzdělání je potřeba podpory druhých a odpovídajícího zázemí. Tam, kde je podpora a zázemí ke vzdělávání relativně na nižší úrovni, je těžší vzdělání dosáhnout – tuto situaci označuje jako sociální znevýhodnění. Oblast rodinného zázemí je možné diagnostikovat jen obtížně. U mnohých dětí se ale právě tady nachází příčina potíží nejen ve vzdělávací oblasti. Český vzdělávací systém klade na rodiče mnohé nároky, zejména na kvalitní domácí přípravu. Sociální znevýhodnění je podle původní dikce školského zákona speciální vzdělávací potřebou. Aby se žákovi se sociálním znevýhodněním dostalo individuální péče na základě individuálního vzdělávacího plánu, musí projít školním poradenským zařízením, které odhalí jeho speciální vzdělávací potřeby a navrhne další postup. Paradoxní je, že sociální znevýhodnění je například optikou psychologa v školním poradenském zařízení v podstatě nediagnostikovatelné, protože neexistuje test, norma ani šablona určující sociální znevýhodnění a jeho míru. [3]

Podle organizace Meta, o. p. s. se českého vzdělávacího systému od předškolního po střední stupeň účastní více než třicet tisíc žáků pocházejících ze zahraničí. Tito žáci jsou v mnoha případech znevýhodněni neznalostí vyučovacího jazyka, což ohrožuje rozvoj jejich vzdělávacího potenciálu. Jejich přístup k výuce ovlivňuje také fenomén vykořenění, který je spojen mimo jiné s kulturním šokem, ztrátou motivace k učení, frustrací, pocitem odcizení a velkou osamělostí. Tyto žáky mnohdy znevýhodňuje také sociokulturní postavení jejich rodičů, kteří jim nejsou ve vzdělávání schopni pomoci. Díky novelizaci § 16 školského zákona došlo k redefinici žáků s potřebou podpůrných opatření ve vzdělávání. Na žáky s odlišným mateřským jazykem je tedy potřeba nahlížet z hlediska jejich vzdělávacích potřeb. Tou hlavní je potřeba jazykové podpory, která se dotýká mnohem širší skupiny žáků než jen těchto žáků-cizinců. Patří mezi ně i žáci z migrantských rodin s českým občanstvím, z rodin navracejících se zpět do ČR po dlouhodobých pobytech v zahraničí, z bilingvních rodin s jiným dominujícím jazykem než českým. Proto podle Meta, o. p. s. této širší definici nejlépe odpovídá pojem děti a žáci s odlišným mateřským jazykem. [4]

Aplikace Zapojmevšechny.cz přistupuje k dotčené tématice z metodického hlediska a pojmenovává potíže žáků se speciálními vzdělávacími potřebami podle převládajících potřeb buď jako sociální znevýhodnění, nebo ve specifických případech pojmenovává děti a žáky s odlišným mateřským jazykem jako děti/žáky s odlišným mateřským jazykem.


Odkazy

[1] SEIFERT, M., NESLÁDEK, M., MOUCHOVÁ, D. A KOL. (2019) Vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním v základní škole. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, s. 6–7. [online] [cit. 1. 10. 2020] Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4334_1_1/

[2] SEIFERT, M., NESLÁDEK, M., MOUCHOVÁ, D. A KOL. (2019) Vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním v základní škole. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, s. 7–8. [online] [cit. 1. 10. 2020] Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4334_1_1/ 

[3] KOL. AUTORŮ (2013) Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. Praha: Člověk v tísni, s. 4. [online] [cit. 1. 10. 2020] Dostupné z: http://majinato.cz/majinato_web.pdf 

[4] TITĚROVÁ, K., RADOSTNÝ, L., BRUMLICHOVÁ, Z., HORÁČKOVÁ, K., VÁVROVÁ, P. (2014) Vzdělávání a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem. Systémová doporučení. Praha: Meta, s. 13–14. [online] [cit. 1. 10. 2020] Dostupné z: https://www.meta-ops.cz/sites/default/files/pp_blok_web_final_0.pdf 


Doporučené zdroje 

  1. SEIFERT, M., NESLÁDEK, M., MOUCHOVÁ, D. A KOL. (2019) Vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním v základní škole. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4334_1_1/ 

  2. TITĚROVÁ, K., RADOSTNÝ, L., BRUMLICHOVÁ, Z., HORÁČKOVÁ, K., VÁVROVÁ, P. (2014) Vzdělávání a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem. Systémová doporučení. Praha: Meta. Dostupné z: https://www.meta-ops.cz/sites/default/files/pp_blok_web_final_0.pdf 

  3. KOL. AUTORŮ (2013) Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. Praha: Člověk v tísni. Dostupné z: http://majinato.cz/majinato_web.pdf 

  4. ŠANDEROVÁ, J., ŠMÍDOVÁ, O. (2009) Sociální konstrukce nerovností pod kvalitativní lupou. Praha: SLON. 

  5. LUPAČ, P. (2016) Za hranice digitální propasti: Nerovnost v informační společnosti. Praha: SLON.

  6. NOVOSAD, L. (2009). Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním: základy a předpoklady dobré poradenské praxe. Vyd. 1. Praha: Portál.

Další články

Dobrovolnictví: doučování dětí se sociálním znevýhodněním
Dobrovolnictví v doučování dětí se sociálním znevýhodněním není jen tak. Přečtěte si, co to pro dobrovolníky obnáší, co se od nich očekává a jak se jím můžete stát i vy. Text tematicky navazuje na článek o doučování dětí se sociálním znevýhodněním.

Doučování dětí se sociálním znevýhodněním
Děti se sociálním znevýhodněním, které na základní škole trpí zhoršeným prospěchem, mají šanci na úspěch díky doučování od dobrovolníků společnosti Člověk v tísni.

Individuální doučování dětí se sociálním znevýhodněním
Individuální doučování dětí se sociálním znevýhodněním může s dobrovolníky probíhat doma i mimo domov, a nakonec se z něj může vyvinout i skupinové doučování. Výsledkem je v každém případě lepší prospěch a pocit dětí.

Individuální vzdělávací plán (IVP) pro žáka se sociálním znevýhodněním
Individuální vzdělávací plán (IVP) může být pro žáka se sociálním znevýhodněním účinným podpůrným opatřením. Jak na pedagogickou diagnostiku a jak následně stanovit a vyhodnotit vzdělávací cíle?

Jak zlepšit studijní výsledky sociálně znevýhodněných žáků?
Člověk v tísni pomáhá tam, kde sociální znevýhodnění negativně ovlivňuje vzdělávání dětí na ZŠ. Bez spolupráce s rodinou a dítětem se to ale neobejde. Jak to tato nezisková organizace dělá?

Pomoc poradny dětem se sociálním znevýhodněním
Pomoc pedagogicko-psychologické poradny (PPP) dětem se sociálním znevýhodněním je nenahraditelná. Jaká podpůrná opatření aplikuje a co doporučuje při komunikaci s rodiči?

Skupinové doučování od dobrovolníků Člověka v tísni
Skupinové doučování, kterým dobrovolníci společnosti Člověk v tísni podporují děti se sociálním znevýhodněním, působí preventivně a rozvíjí různé sociální dovednosti a schopnosti.

Sociální znevýhodnění nesmí být překážka pro vzdělávání dětí
Strategie, která se pro začleňování dětí se sociálním znevýhodněním osvědčila ve škole v Praze 12, sází na zajištění primárních potřeb dětí a podporu učitelů. Těchto pár základních zásad pomůže i vám.

Vzdělávací cíle u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
Jak uvádí úvodní článek z naší pětidílné série, žákům velmi prospívá, když se ve spolupráci s asistentem pedagoga a třídním učitelem mohou podílet na nastavování a hodnocení naplnění cílů ve vzdělávání. Druhý navazující text upřesňuje, jaké nástroje je možné při nastavování a hodnocení naplnění cílů využít. A jak nastavit cíle a kritéria u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami? Jaké nástroje je možné využít? Více se dozvíte v tomto textu.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.