Podpořte sebevědomí dětí tím, že je naučíte hodnotit sebe samé. Lépe dokážou sledovat vlastní pokroky a nebudou mít takovou potřebu srovnávat se s ostatními. Sebehodnotící techniky uvedené na konci textu můžete s úspěchem využít pro práci s žáky po jejich návratu do škol – doporučujeme například aktivitu sebehodnocení uplynulého školního roku.
Zdroj fotky: Archív autorského týmu APIV B
Sebehodnocení dětí a žáků je důležitou dovedností, která má přímý vliv na sebepojetí a sebevědomí žáka i na jeho sociální dovednosti, asertivitu. Se sebehodnocením je proto vhodné pracovat už v předškolním věku, rozvíjet je nenásilnou formou pomocí jednoduchých otázek, které pomohou dítěti zhodnotit jeho pocit z dané aktivity, případně i jak vnímá svůj přínos. V průběhu povinné školní docházky se vyplatí postupně zařazovat komplexnější formy sebehodnocení, pracovat například se sebehodnotícími listy.
Pedagog, který se rozhodne jít cestou rozvíjení sebereflexe u žáků, poskytuje svým žákům nejen cenné dovednosti, ale navíc pomáhá tímto způsobem budovat a upevňovat i jejich sebepojetí a sebevědomí. Pro další vzdělávání i v budoucím profesním a osobním životě dětí a žáků se jedná o zásadní formu podpory. Žák, který rozvíjí vlastní sebereflexi, pochopení a porozumění pro vlastní silné a slabé stránky, dokáže toto porozumění následně „aplikovat“ i vůči svému okolí, tedy vůči svým vrstevníkům. To může mít zásadní vliv i na klima školní třídy, na zvýšení tolerance vůči odlišnostem u žáků ve třídě, konkrétně vůči jejich odlišným vzdělávacím a dalším potřebám.
V sebehodnocení nedochází ke srovnávání dětí navzájem. Naopak je rozvíjena schopnost sebereflexe, zaznamenávání vlastních pokroků a sledování svého rozvoje. Zároveň žák přebírá spoluzodpovědnost za proces učení a s tím je do procesu učení také více aktivně zapojen. [1] Sebehodnocení tedy souhrnně mapuje cestu, kterou konkrétní dítě urazilo, než dospělo k cíli, a to, zda a do jaké míry splnilo úkol. [2]
S žáky je vhodné ve výuce systematicky provádět sebereflexi, která zahrnuje sebehodnocení dosavadní činnosti, úspěchů i chyb, a také plánování. Pro to, aby žák mohl efektivně provádět sebehodnocení, je nezbytné, aby se učil znát sám sebe, vlastní silné a slabé stránky. Žák, který nezná sám sebe, nemá představu o svých dovednostech, schopnostech, povahových rysech apod., jen stěží dokáže provést efektivní sebehodnocení – tedy například pojmenovat, proč ho určitá aktivita bavila více než jiná, anebo proč mu některé aktivity připadají obtížné – například: hůře se mu pracuje ve skupině, protože je povahově uzavřený a nerad se mezi spolužáky projevuje.
Dobré vědět: Od kvality sebehodnocení se odvíjí sebevědomí, víra ve vlastní schopnosti a možnosti. [1]
Pro efektivní sledování vlastního vývoje je vhodné pracovat u žáků se systémem školních portfolií, kam si žák v průběhu školního roku zakládá vlastní výtvory, ale i pracovní listy apod. K portfoliu se žák může kdykoliv vracet a lze jej využít s úspěchem i u tzv. pololetních triád, kde se schází žák, rodič a dítě na společné schůzce, aby v rámci pololetí zhodnotili výsledky za uplynulé období. V rámci triády má hlavní slovo žák, který prezentuje s pomocí portfolia, co vše si za uplynulé měsíce osvojil, co se naučil a co se mu podařilo, případně na čem by potřeboval a chtěl ještě pracovat.
Zdroj fotky: Archív autorského týmu APIV B
V tabulce uvádíme některé typy sebehodnotících otázek pro inspiraci. Při tvorbě otázek jsme se inspirovali tipy v odborné publikaci Zdeňka Koláře a Renaty Šikulové Hodnocení žáků. [1] Ve třetím sloupci jsou zahrnuté otázky i pro mapování vlastních silných a slabých stránek:
Sebehodnocení dílčí činnosti – otázky: |
|
Vhodné nástroje: |
|
Průběžné sebehodnocení: |
|
Vhodné nástroje: |
|
Závěrečné sebehodnocení – otázky týkající se plánování/ budoucnosti: |
|
Vhodné nástroje: |
|
Závěrečné sebehodnocení – otázky týkající se mapování vlastních silných a slabých stránek: |
|
Vhodné nástroje: |
|
S nácvikem sebehodnocení je vhodné začít co nejdříve. Sebehodnocení může probíhat již v předškolním vzdělávání. K sebehodnoticím úkolům může být vedeno dítě na konci každé aktivity, kdy učitel vede děti ke sdílení pocitů a dojmů z aktivity, ze hry nebo z jiné činnosti. Tím se dítě naučí vyjadřovat svoje dojmy a pocity. Učitel vede děti k tomu, aby sdělily, co se jim líbilo, co by už opakovat nechtěly, co jim šlo, co nikoli a co příště udělají pro to, aby se jim dařilo lépe či byly spokojenější. Rozvoj sebehodnocení je vhodný v aktivitách jako např. výtvarná výchova, dramatická výchova, komunikační výchova, práce v komunitním kruhu apod.
Tip: V příloze 1 pod textem najdete manuál k aktivitě sebehodnocení pro předškolní děti.
Nácvik sebehodnocení je možné zařadit například do hodin komunikační, dramatické a slohové výchovy či do třídnických hodin. V dramatické výchově žák například zkoumá témata a konflikty postav v porovnání s vlastním postojem. Na třídnických hodinách může probíhat sebehodnocení řízeně, může mít písemnou formu, anebo v rámci komunitního kruhu. Sebehodnocení ale můžete zařadit i do hodin českého jazyka: V rámci psaného projevu může žák například porovnávat napsaná písmena s předlohou a svoje vlastní písemné práce s pracemi, které odevzdával dříve.
Aktivita: V příloze 2 pod textem si můžete stáhnout manuál k aktivitě „Můj štít“. Aktivita je zaměřená na pozitivní sebehodnocení vlastních úspěchů žáka základní školy.
Starší žáci již dokážou o svém výkonu soustředěně přemýšlet. Dokážou své sebehodnocení formulovat nejen ústně, ale i obsáhleji písemně. V písemném projevu jsou schopni užívat rozvinutější větný celek nebo souvětí. V takovém případě je možné žákům zadat sebehodnotící otázky písemně.
Aktivity:
V příloze 3 pod textem si můžete stáhnout Manuál a pracovní list k aktivitě „Sebehodnoticí tabulka pro 2. stupeň základní školy.“
V příloze 4 pod textem si můžete stáhnout Pracovní list k aktivitě „Můj školní rok… jak jsem ho prožil“. Aktivita je zaměřená na rozvíjení dovednosti v závěrečném sebehodnocení a plánování cílů.
Využijte sebehodnocení v projektech
Více příležitostí k autentickému sebehodnocení mají žáci v rámci komplexních metod vyučování než v klasických modelech výuky. [2] Proto je vhodné rozvíjet dovednost sebehodnocení v rámci projektového vyučování, kde je možné klást otázky a dávat pokyny:
Příloha 1: „To jsem já! Jaký jsem?“ Manuál k aktivitě k rozvoji sebehodnocení v mateřské škole.
Příloha 2: „Můj štít“. Manuál k aktivitě zaměřené na mapování silných stránek u žáka základní školy.
Příloha 3: „Sebehodnoticí tabulka pro 2. stupeň základní školy“. Manuál a pracovní list k aktivitě.
Příloha 4: „Můj školní rok… jak jsem ho prožil“. Manuál a pracovní list k aktivitě.
[1] KOLÁŘ, Z., a ŠIKULOVÁ, R. (2009). Hodnocení žáků. Praha: Grada. s. 151–155.
V první části rozhovoru s Jiřím Isakidisem, ředitelem základní školy Kojetín, Svatopluka Čecha 586, jsme se seznámili nejen s prostředím školy, ale především s vizí odstranit předsudky a bariéry ve vnímání školy, kde většina žáků pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ve druhé části rozhovoru s ním a dalšími vyučujícími se moderátorka soustředí na přínosy projektových aktivit uskutečňovaných v rámci Národního plánu obnovy.
Inspirujte se Smysluplnou školou a jejich modelem slovního hodnocení žáků za využití sebehodnocení, formulace obsahu vzdělávání a Bloomovy taxonomie cílů.
Portfolia můžete tvořit i při distanční výuce. Ředitelka základní školy Brodek u Přerova se podělila o zkušenosti se žákovskými portfolii a jejich překlopením do online podoby.