Co je to inkluze a bez čeho se její zavedení do školní praxe neobejde? S čím se při aplikaci ve vzdělávání potýká pedagog a asistent pedagoga?
Ilustrační foto/FOTO: APIV B
Následující text pojednává o důležitosti přijetí principu inkluze vedením školy, učiteli, asistenty pedagoga a dalšími pedagogickými pracovníky, ale také samotnými žáky a rodiči. Pomůže pedagogům reflektovat inkluzivní praxi na jejich škole a zamyslet se nad tím, jak usilovat o žádoucí změny v postojích a přístupech – u sebe, kolegů, u žáků, jejich rodičů i široké veřejnosti.
Inkluze znamená poskytovat všem žákům, bez ohledu na jejich individuální rozdíly a specifické potřeby, adekvátní výuku. V ideálním případě se tedy žáci podle tohoto principu nedělí do různých vzdělávacích drah (víceletá gymnázia, základní školy praktické, speciální třídy pro nadané apod.), ale jsou vzděláváni se svými vrstevníky. Přijdou tak do styku s vrstevníky různých intelektových předpokladů, žáky z různého kulturního a sociálního prostředí. Naučí se jim rozumět, vnímat jejich potřeby, být k nim citlivější, spolupracovat s nimi, obohacovat se z jejich odlišnosti, naučí se pomáhat a podporovat slabší apod.
Tohoto ideálu zatím není možno v naší společnosti dostát, nicméně je potřebné usilovat o co největší přiblížení se k němu. V praxi to pak znamená, že v jedné třídě se spolu vzdělávají žáci z odlišného sociálně kulturního prostředí (např. s různou mírou zvládnutí českého jazyka) a žáci s dalšími jinými speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), například s různými intelektovými předpoklady. Učitelé a asistenti pedagoga by měli usilovat o to, aby se všichni tito žáci rozvíjeli v bezpečném a důvěryplném prostředí v rámci svých možností. [1]
Inkluze je nekonečný proces zkvalitňování učení a zapojení všech studentů. Jde o ideál, o který škola může usilovat, ale kterého nikdy zcela nedosáhne. K inkluzi ovšem dochází ihned, jakmile je proces zvyšování míry zapojení nastartován. Inkluzivní škola je škola v pohybu. [2]
Požadavek vzdělávat co možná nejpřirozenější (a tudíž různorodé) spektrum žáků společně ale klade na učitele, vychovatele a asistenty pedagoga značné nároky. To je zásadní argument odpůrců inkluze, ale i reálný postesk mnoha pedagogů, kteří se s myšlenkou inkluze ztotožňují. Pokud zainteresovaní lidé nevěří principu inkluze, tedy tomu, že je dobré a možné vzdělávat společně s ostatními žáky také žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, jsou další opatření téměř zbytečná. [3, 4, 5]
Dosáhnout změny postojů k inkluzi je možné prostřednictvím vzdělávání pedagogů tím, že přicházejí do styku s jedinci z různorodého prostředí a s různorodými vzdělávacími předpoklady. [4] Kontaktem s jedinci se sociálním znevýhodněním nebo dalšími překážkami v učení dochází často u učitelů a asistentů pedagoga ke zmírnění stereotypů, pozitivním zkušenostem a zvýšení sebevědomí v oblasti řešení problémů, které se s inkluzí pojí. Podobné je to s žáky. Čím více přicházejí do styku s jinými žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tím je větší šance pozitivně ovlivnit jejich postoje k osobám s těmito potřebami obecně. Je ale zřejmé, že samotné umístění žáka s nějakou překážkou v učení není pro změnu postojů spolužáků a učitelů dostačující. Kromě zkušeností je nutné poskytovat jim také nové informace, instrukce a vzdělávání.
Pedagogové se mohou průběžně vzdělávat a zlepšovat si svou osobní metodickou průpravu zejména v následujících oblastech:
Práce s klimatem třídy, spolupráce se školním výchovným poradcem, školním psychologem a metodikem prevence
Osobnostně sociální rozvoj žáků, komunikativní výchova
Vedení třídnických hodin
Nastavování pravidel ve třídě
Komunikace a spolupráce učitele a asistenta pedagoga
Komunikační dovednosti (komunikace s žáky, rodiči, kolegy a vedením školy): nástroje k řešení konfliktů, respektující komunikace, aktivní naslouchání
Specifika výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, specifika komunikace se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
Individualizace výuky
Formativní hodnocení žáků
Sebehodnocení žáků ve výuce
Práce s heterogenní třídou, výuka v heterogenní třídě
Spolupráce se školskými poradenskými zařízeními, tvorba plánů pedagogické podpory a individuálních vzdělávacích plánů
Týmová spolupráce v rámci učitelského sboru, kolegiální hospitace, sdílení zkušeností, vzájemná podpora
Psychohygiena učitele, prevence syndromu vyhoření. Pravidelné využívání supervize, koučinku, mentoringu
Asistenti pedagoga se mohou průběžně vzdělávat a zlepšovat si svou osobní metodickou průpravu zejména v následujících oblastech:
Komunikace a spolupráce učitele a asistenta pedagoga
Komunikační dovednosti (komunikace s žáky, rodiči, kolegy a vedením školy): nástroje k řešení konfliktů, respektující komunikace, aktivní naslouchání
Specifika výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, specifika komunikace se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
Podílení na práci s klimatem třídy, podílení se na spolupráci se školním výchovným poradcem, školním psychologem a metodikem prevence
Podílení se na spolupráci se školskými poradenskými zařízeními, podílení se na tvorbě plánů pedagogické podpory a individuálních vzdělávacích plánů
Práce s portfolii žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, evidence pokroků žáka
Komunikace a spolupráce s rodiči žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Psychohygiena asistenta pedagoga, prevence syndromu vyhoření. Pravidelné využívání supervize, mentoringu
Týmová spolupráce a vzájemná podpora mezi asistenty pedagoga, kolegiální hospitace, sdílení zkušeností
• Přemýšlejte o přínosech inkluze. Do každého políčka doplňte jednu výhodu nebo nevýhodu.
VÝHODY | NEVÝHODY | |
Klima ve třídě | ||
Výsledky učení | ||
Sebevědomí žáků | ||
Dovednosti žáků | ||
Postoje žáků | ||
Klima ve sboru | ||
Sebevědomí učitelů a asistentů pedagoga | ||
Znalosti a dovednosti asistentů pedagoga | ||
Postoje asistenta pedagoga |
1. Co ve vaší škole brání inkluzi? Co k ní přispívá?
2. Jaké máte otázky ohledně inkluze?
[1] KARGEROVÁ, J., & STARÁ, J. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, (s. 36–40)
[2] BOOTH T., & AINSCOW, M. (2007). Ukazatel inkluze. Rozvoj učení a zapojení ve školách. Praha: Rytmus, (s. 8)
[3] HAVEL, J. (2013). Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na 1. stupni základní školy jako východisko inkluzivní didaktiky. Brno: Masarykova univerzita
[4] HÁJKOVÁ, V., & STRNADOVÁ, I. (2010). Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada
[5] VAĎUROVÁ, H., & PANČOCHA, K. (2010). Předpoklady inkluzivního vzdělávání na úrovni pedagogických pracovníků. In: M. Bartoňová & M. Vítková, et al, Inkluzivní vzdělávání v podmínkách současné české školy. Brno: Masarykova univerzita, (s. 15–31)
1. BOOTH, T. & AINSCOW, M. (2008). Making Education for All inclusive: where next? Prospects, 38 (1), s. 15–34. Dostupné z https://link.springer.com/article/10.1007/s11125-008-9055-0?shared-article-renderer (9. 3. 2020).
2. EUROPEAN AGENCY FOR DEVELOPMENT IN SPECIAL NEEDS EDUCATION. (2011). Vzdělávání učitelů k inkluzi v Evropě – Výzvy a příležitosti. Dostupné z https://www.european-agency.org/sites/default/files/te4i-synthesis-report-cs.pdf (9. 3. 2020)
3. KOLEKTIV AUTORŮ – ČLOVĚK V TÍSNI, O. P. S. (2013). Mají na to – Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. Příručka pro učitele. Praha. Dostupné z: http://www.majinato.cz/majinato_web.pdf (9. 3. 2020)
4. LEBEER, J. (ED.). (2006). Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje. Praha: Portál.
5. LECHTA, V. (ED.). (2010). Základy inkluzivní pedagogiky. Portál: Praha.
6. POTMĚŠIL, M. (2010). Pocity, postoje a obavy pedagogických pracovníků ve vztahu k inkluzivnímu vzdělávání. In J. Havel, J. & H. Filová, et al. Inkluzivní vzdělávání v primární škole. Brno: Paido.
7. POTMĚŠILOVÁ, P., POTMĚŠIL, M., & FOJTÍKOVÁ-ROUBALOVÁ, M. (2013). Supervision as prevention and support to teachers in inclusive education. e-Pedagogium, 2, (s. 30–42). Dostupné z https://e-pedagogium.upol.cz/pdfs/epd/2013/02/04.pdf (9. 3. 2020).
1. http://www.cosiv.cz/systemova-podpora-inkluzivniho-vzdelavani-aktualni-kurzy/
Problémové chování tresty nevyřešíte, to už asi víte. Co tedy můžete dělat? Nejlepší metodou je analytické pozorování a skutečný zájem o dítě. Přečtěte si zkušenosti a tipy, jak na to.
Podívejte se na poruchu pozornosti optikou terapeuta. Julius Bittmann, který ADHD pociťuje na vlastní kůži, popisuje, co se skrývá za problémovým chováním a jak můžete dítěti s jeho pocity pomoci.
Různé styly učení si žádají různé uspořádání lavic ve školní třídě. Rozdělení třídy na učební centra podle Davida Thornburga zlepšuje studijní výsledky a naplňuje individuální potřeby dětí, jak dokazuje například montessori pedagogika.