V prvním dílu našeho seriálu jste se mohli seznámit s nastavováním obecných a konkrétních cílů ve výuce a s uplatněním kritérii hodnocení cílů ve vzdělávání, a to s aktivním zapojením žáků. O konkrétních nástrojích, které umožňují žákům aktivně se podílet na plánování a hodnocení, si můžete přečíst víc ve druhém článku našeho pětidílného seriálu. Jak můžou být nápomocné nástroje projektová výuka a žákovské portfolio?

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Žákovská portfolia [1]

Portfolio je nástroj, který může pedagogovi i asistentovi pedagoga pomoct v následujících oblastech:

• plánování cílů výuky a sledování, jak a do jaké míry byly naplněny;

• přijetí žákovské odpovědnosti za vlastní práci, angažovanost ve vlastním učení;

• účast žáka na hodnocení vlastní práce;

• propojení výuky s hodnocením;

• rozpoznání a označení kvality u žáka ve (vlastní) žákovské práci;

• identifikování prvků pokroku v práci žáka;

• sledování a ovlivňování postupného vývoje žáka. [2]

V pracovním portfoliu žák sbírá doklady o dosažení dohodnutých cílů. Jednou začas se doporučuje portfolia s žáky projít a případně jejich obsah redukovat nebo přestrukturovat. Je možné doplnit vybrané složky portfolia tzv. visačkami, tedy komentářem, kde žák vysvětlí, čeho si na této konkrétní práci nejvíce cení a jak dokládá jeho pokrok v dané oblasti. Pracovní portfolio může obsahovat i souvislé popisné hodnocení od žáka. To může asistent pedagoga podpořit nějakou formou záznamového archu, v němž žák odpovídá na otevřené otázky. Může ale probíhat také zcela samostatně formou volného psaní, psaní v bodech, případně i jinak podle žákova uvážení. Svá portfolia žáci prezentují v rámci třídy, ve skupině nebo rodičům při konzultacích.

Dokumentační portfolio dokládá postupné zlepšování žáka v určitých znalostech a dovednostech. Patří tam třeba ukázka úřední žádosti, o kterou se pokusil v první hodině věnované tomuto útvaru, ukázka úředního dopisu a finální žádost adresovaná vedení školy ohledně uvolnění ze školy z důvodu účasti na sportovní akci. Každý pokus je doprovázen žákovým hodnocením, kde vysvětlí, proč se domnívá, že vybraná práce ukazuje jeho pokrok ve srovnání s prací předešlou. Jednotlivé složky portfolia mohou obsahovat také zpětnou vazbu asistenta pedagoga nebo pedagoga.

Reprezentační portfolio je využíváno k sumativním účelům (závěrečnému hodnocení) nebo jako podklad pro přijímací řízení. Jedná se o promyšlenou kolekci žákovských prací, jejímž účelem je představit to nejlepší, co žák dokázal. Na rozdíl od pracovních a dokumentačních portfolií, která také dokumentují žákův vývoj, reprezentační portfolia obsahují pouze dokončené práce. [2]

Praktický příklad – žákovská portfolia

Projektová výuka

Projektová výuka přináší žákům možnost samostatně si plánovat cíle a obsah výuky. Když si žáci mohou vybrat téma, které je aktuálně zajímá nebo obklopuje, cítí pak větší motivaci k učení a také svobodu volby, odpovědnost a pocit důvěry ve své schopnosti a dovednosti.

Pokud jsou krátkodobé cíle spojené s naplněním osobních, individualizovaných cílů žáků a s projektovou výukou, motivace ke studiu daného tématu se u žáků významně zvyšuje.

Projekty v rámci projektové výuky mohou být jak skupinové, tak i individuální.

Učitel nebo asistent pedagoga v rámci tvorby individuálního projektu žákovi pomáhá například těmito otázkami:

• Co o daném tématu už víš?

• Čeho chceš dosáhnout? (Jaké jsou tvé cíle? Co se chceš naučit?)

• Kolik času na dosažení cílů budeš asi potřebovat?

• Kolik času strávíš domácí přípravou, zkoumáním apod.?

• Jak cílů dosáhneš?

• Jaké zázemí, pomůcky potřebuješ, co všechno musíš zajistit?

• Jak budeš hodnotit výsledek? [3]

Praktický příklad – projektová výuka s environmentálním zaměřením

Praktický příklad – projektová výuka zaměřená na výchovu ke zdraví

Doporučená literatura

1. HANSEN ČECHOVÁ, B. (2009). Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Vyd. 1. Praha: Portál.

2. KOPŘIVA, P.; NOVÁČKOVÁ, J.; NEVOLOVÁ, D.; KOPŘIVOVÁ, T. (2008). Respektovat a být respektován. Bystřice pod Hostýnem: Spirála.

3. KOŠŤÁLOVÁ, H., MIKOVÁ, Š. a STANG, J. (2012). Školní hodnocení žáků a studentů: se zaměřením na slovní hodnocení. Vyd. 2. Praha: Portál.

4. SCHIMUNEK, F.-P. (1994). Slovní hodnocení žáků. Vyd. 1. Praha: Portál.

5. SLAVÍK, J. (1999). Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. Vyd. 1. Praha: Portál.

Zdroje

[1] KARGEROVÁ, J. a kol. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[2] KOŠŤÁLOVÁ, H. a kol. (2008). Hodnocení: důvěra, dialog, růst. Praha: SKAV.

[3] ARONOVÁ, P. (2009). Participace žáků na vytváření obsahu vyučování. Diplomová práce. Vedoucí: J. Stará. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.