Zpětná vazba od asistenta pedagoga jako součást hodnocení žáka

Když asistent pedagoga i učitel poskytují efektivní zpětnou vazbu a provádějí objektivní hodnocení, prokazují tím velkou službu žákovi i sobě. Jak sumativní, tak formativní hodnocení zvyšuje motivaci k učení a poskytuje příležitosti k rozvoji žákových kompetencí a dovedností.

Náš čtvrtý článek z pětidílné série navazuje na úvod do nastavování cílů vzdělávání ze strany pedagogů, asistentů pedagoga i žáků (proklik) a jeho pokračování s konkretizací metod pro nastavování cílů (portfolia a projektová výuka). Třetí část série testů se věnuje nastavování cílů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Čtvrtý text rovněž vychází z metodiky Jany Kargerové a kol. [1] a dobře poslouží jak učitelům, tak asistentům pedagoga. Aby poskytnutá zpětná vazba měla efekt, je důležité, aby se jí žákovi dostávalo průběžně, dostatečně podrobně a okamžitě.



Sumativní a formativní hodnocení

  1. Sumativní hodnocení ve vztahu k dřívějším znalostem a dovednostem žáka

Individuálně normované hodnocení nebo také hodnocení podle individuální vztahové normy sleduje individuální pokrok žáka a porovnává ho s jeho předchozími výkony. Toto hodnocení umožňuje sledovat dílčí pokroky a úspěchy směrem ke stanovenému cíli a je velmi důležité pro další učení žáka. Podporuje v něm víru ve vlastní síly a dává mu možnost zažít úspěch.

  1. Formativní hodnocení ve vztahu k budoucím znalostem a dovednostem žáka

Formativní hodnocení jednak poskytuje žákovi zpětnou vazbu o dosažených znalostech a dovednostech, a zároveň mu ukazuje, jakým způsobem může dosáhnout optimálních výsledků v dalším učení. Není v něm tedy položen důraz jen na výsledky učení, ale také na podporu žáka v dalším učení. Ukazuje mu cesty a způsoby dalšího rozvoje jeho znalostí a dovedností (viz ukázka uvedená níže). Umožňuje asistentovi pedagoga i učiteli promýšlet další postupy pro vzdělávání konkrétního žáka.

Praktický příklad formativního hodnocení [1] (z archivu J. Kargerové a kol.)

Už ti nedělá problémy skloňování podstatných jmen. Když mluvíš, už si jen málokdy spleteš správný tvar (králíci x králíky). To je velký pokrok. Pomáhá ti barevná tabulka, používej ji dál. Teď mi připadá důležité zaměřit se na správné klesání a stoupání hlasu. Když se totiž ptáš, není někdy ostatním jasné, že je to otázka. Když naopak jen něco oznamuješ, zní to někdy jako otázka. Zkusíme si na diktafon nahrát nějaký rozhovor z tvého oblíbeného filmu nebo seriálu a pak ho spolu zkusíme zopakovat. To by ti mohlo pomoci správné klesání a stoupání hlasu procvičit. Co myslíš? Na co se rád v televizi díváš?



Tipy pro efektivní zpětnou vazbu

1. Hodnocení rozvoje sociálních a komunikativních dovedností

Vedle cílů vzdělávání je důležité stanovit také cíle v oblasti rozvoje sociálních a komunikativních dovedností. Vzájemně se ovlivňují, je tedy potřeba tyto měkké dovednosti vzít v potaz a věnovat jim náležitou pozornost při poskytování zpětné vazby na základě pozorování žáků při práci ve skupině (např. Oslovuje ostatní jménem. Umí si slušně říct o slovo.).

2. Hodnocení činnosti, ne osoby

Formulace zpětné vazby a hodnocení se musí zaměřovat výlučně na činnosti, ne na osobu. Obzvláště nevhodné jsou výroky typu: „Jsi šikovný.“, „Jsi rychlý.“, „Jsi zapomnětlivý.“. Hodnotnější zpětná vazba, která žáka obohatí a namotivuje, zní například takto: „Zvládl jsi postavit velmi náročnou stavbu, což vyžadovalo pečlivou a soustředěnou práci.“ „Pamětně sčítáš a násobíš velmi rychle.“

3. Citlivé předávání negativní zpětné vazby

I negativní zpětná vazba hraje ve vzdělávání důležitou roli. Není potřeba se jí vyhýbat, jen může být obtížnější předat ji tak, aby dokázala motivovat k dalšímu rozvoji, aniž by způsobila pocity méněcennosti a ponížení. Stejná věc se dá komunikovat mnoha různými způsoby, chce to rozhodně trénink. U informací s negativním nádechem se osvědčuje předávat je pozitivní formou a rovnou také s návrhem řešení.

Praktický příklad:

1. Místo formulace „ještě ti dělá problémy…“ raději „bude potřeba ještě procvičit…“.

2. Návrh řešení: „Pouštěj si rozhovor opakovaně na mobilu a hlasitě opakuj po jednotlivých postavách jejich věty. Snaž se vyslovovat co nejpodobněji jako ony. Přijď mi to předvést, až budeš mít pocit, že je to ono.“



4. Pečlivě uvážená chvála

Jaká jsou rizika nerozvážné chvály? [2, 3]

1. Chválu si někdy mohou žáci vysvětlit jako manipulaci a je jim proto nepříjemná. Vycítí, pokud není upřímná.

2. Nadměrně chválený žák se může úzkostlivě obávatselhání.

3. Chvála na veřejnosti může být pro introvertního nebocitlivého žáka nepříjemná. Pokud je žák nerad středempozornosti, cítí se při ní trapně.

4. Chválu mohou žáci vnímat jako „konečnou“ reakci, která často uzavírá diskusi nebo myšlenku. Pokud je pochválena první odpověď na otázku, kterou dostala celá třída, ostatní žáci mohou se svou odpovědí váhat, protože usoudí, že „správná“ odpověď už byla vyslovena. Zvláště při tvořivém myšlení může být předčasná hodnoticí chvála nevhodná.

5. Žáci mohou omezit činnosti, za které chváleni nejsou (například tvořivé nápady, povzbuzování sociálních vztahů apod.).

6. Žáci mohou vnímat pochvalu jako hodnocení své osoby, ne svých výkonů.

7. Žákovy subjektivní pocity nedostatečné chvály vzhledem k množství chvály vůči spolužákům můžou vést k pocitům méněcennosti, závisti nebo rivalitě.


Praktický příklad:

Jak poznáš, že se ti něco povedlo? Co třeba říká mamka nebo táta?“ Někdy může vhodná otázka prozradit, že žák pochvalu ani ocenění z domova nezná a že je potřeba nastavit vyhovující formu pomocí dalších otázek typu: „Co bys chtěl slyšet, aby tě to potěšilo? Co rád posloucháš, když se o tobě říká?“ apod.


Užitečná pochvala docení i oblasti, které jsou ve škole „neviditelné“ – zručnost žáků doma, dělbu práce, samostatnost v péči o mladší sourozence apod. Velikou výhodou je znalost žáka, jeho zájmů a zálib, zájem o to, co dělá odpoledne, o věci, které ho baví (oblíbená písnička, zpěvák, filmy, knížky). Jako velmi cenná se jeví pochvala a motivace při výkonech v žákových zájmových činnostech nebo zmínka v pravou chvíli ve výuce o jeho vlohách a úspěších.


5. Vrstevnické hodnocení

Takové hodnocení může být prováděno jen v atmosféře důvěry a pocitu bezpečí. Když se žáci hodnotí navzájem, nesmí to být ponižující ani zesměšňující, ale naopak podporující a užitečné v dalším rozvoji každého z nich. Žáci musí chápat, že každý ve třídě je jiný a že být jiný neznamená být lepší nebo horší. Pokud jsou výše uvedené podmínky splněny, může být žákovské hodnocení velmi efektivní. Žáci mohou porovnávat své výkony s výkony spolužáků, učí se vnímat hodnocení objektivně, věcně, nevztahovat ho k hodnocení své osoby, ale k hodnocení výkonů a výsledků práce. Učí se nad procesem a výsledky práce přemýšlet a plánovat další učení.

Tip: Více se dočtete v našem článku Vrstevnické hodnocení ve škole: Jak na to.


6. Sebehodnocení

Velmi efektivní může být také sebehodnocení. Pokud žák sám sebe hodnotí, učí se přijímat zodpovědnost za svou práci, plánovat ji a pak reflektovat proces i výsledky své práce. Sebehodnocení je velmi důležité pro rozvoj kompetence k učení a práci. Existují různé formy. Žáci se mohou hodnotit ústně nebo písemně, individuálně nebo ve skupině, mohou používat jen gesta (např. technika teploměru – žák na pomyslné škále pohybem ruky ukáže, jak byl se svou prací spokojen), emotikony nebo předpřipravené formuláře.


Praktický příklad – ukázka formuláře [1]

Závěrečné sebehodnocení – český jazyk – 8. ročník (z archivu J. Kargerové a kol.)

Jméno a příjmení

XY

Přezdívka

Timi

Třída

8.A

Skupina

B

Co jsem se naučil/a a umím dobře?

literatura, rozbor jednoduché věty, skloňování

Co mi ještě nejde, v čem chybuji?

čárky při psaní, rozbor vět – souvětí, pravopis

Co mě při češtině bavilo a proč?

literatura, čtení, spisovatelé, čtenářský deník, divadla, výstavy, projektový den – sochy spisovatelů

Pracuji raději sám, ve dvojici, nebo ve skupině a proč?

nejraději s Járou, protože už umí lépe čárky a pomáhá mi je opravit

 

K procvičení:

• Napište žákovi formativní zpětnou vazbu.


Vhodné nastavení cílů vzdělávání a efektivní zpětná vazba jsou důležitými faktory také při výuce žáků s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek. V posledním článku naší minisérie se dozvíte, jak se v těchto situacích vypořádat s individuálním vzdělávacím plánem.



Zdroje:

[1] KARGEROVÁ, J. A KOL. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[2] ANGELOSI, J. S. (1994). Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Vyd. 1. Praha: Portál.

[3] STARÁ, J. A KOL. (2006). Slovní hodnocení na 1. stupni ZŠ. Praha: Raabe.





vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Ze školního klubu k práci asistenta pedagoga
Rivalové, nebo spojenci? Ze vzájemné spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele nejvíce vytěží především děti. Najděte společnou cestu, jako to dokázaly kolegyně z jedné pražské základní školy v našem článku.
Řešení nefunkční komunikace mezi asistentem pedagoga a žákem
Asistenta pedagoga (AP) čeká v průběhu školního roku mnoho nástrah, které je potřeba s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) překonat. Přečtěte si, jaké to jsou, co dělat a čemu se raději vyhnout.
VIDEO: Jaké výzvy čekají oborové asistenty pedagoga na druhém stupni ZŠ?
Práce oborových asistentů pedagoga na druhém stupni základní školy má určité odlišnosti od práce na stupni prvním. Například je nutné přistupovat jinak k žákům se SVP, kteří během dospívání mnohem hůře snášejí dozor a naopak oceňují prostor k samostatnosti. Jak nastavit pravidla pro působení oborových asistentů, popsala ve videu Klára Fischerová, speciální pedagožka na ZŠ Lyčkovo náměstí.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.