Přemýšlíte, jak pomoct svým žákům vyjadřovat se obratně a srozumitelně? Poskytovat si prospěšnou zpětnou vazbu? Přinášíme vám praktické metody a tipy jak na to. A k tomu pět aktivit, které můžete se svou třídou vyzkoušet. Včetně materiálů ke stažení.

Ilustrační foto | FOTO: APIV B

Jak naučit žáky vzájemnému hodnocení

Záměrem tohoto článku je ukázat vám, jak můžete pracovat se vzájemným hodnocením žáků, vést žáky k adekvátním reakcím, zapojovat je do diskusí a vytvářet příležitosti pro dobrou spolupráci a komunikaci. Když se tohle ve třídě podaří, všem se pracuje lépe. Z nabízených aktivit si vyberete, ať učíte děti v mateřské škole, žáky na prvním či druhém stupni nebo i středoškoláky.

K čemu slouží vzájemné hodnocení

Hodnocení jako takové má informovat o prospěchu žáků a zároveň žáky formovat (motivovat, regulovat jejich výkon, vyjadřovat prognózu do budoucna). Vrstevnické hodnocení se podílí na formování dítěte a obohacuje jej o sociální a komunikační dovednosti. 

Definice: Formativní hodnocení se zakládá na zpětné vazbě. Jeho výhoda oproti „tradičnímu“ sumativnímu hodnocení, například známkování nebo vysvědčení, spočívá v tom, že pomáhá učiteli nebo žákovi hledat lepší cestu k cíli.

Dobře pojaté vrstevnické hodnocení přispívá k osobnímu a sociálnímu rozvoji dětí a studentů. Díky němu se učí, jak komunikovat se spolužáky. [1] Při vzájemném hodnocení dokážou žáci přijímat hodnocení od členů své věkové skupiny lépe než od dospělých. [2] Vždy je však důležité hodnotit práci, případně chování spolužáka, ne jeho osobu. 

Přínos vrstevnického hodnocení

Vzájemné hodnocení vtahuje žáky do procesu hodnocení a přibližuje jim jednotlivé kroky, které musí činit při svém vzdělávání. Díky pravidelné zpětné vazbě žáci přestávají přijímat stanovená kritéria hodnocení automaticky a začínají o nich sami přemýšlet, doplňovat je a zpochybňovat. Vzájemné hodnocení by mělo probíhat v prostředí důvěry, za jasně stanovených pravidel a podle jasných kritérií. Důležitá je věcnost, průběžnost a srozumitelnost. [3] 

Jak na to prakticky

Jako první krok vám doporučujeme zavést pravidla vzájemné komunikace a chování žáků. Pravidla by měli žáci tvořit společně, aby se s nimi mohli lépe ztotožnit. Hodí se mít pravidla vyvěšená ve třídě a průběžně si je připomínat, zejména pokud je někdo nedodrží. Pravidla by měla zahrnovat například tyto zásady: nekritizujeme osobnost/povahu spolužáka, neposmíváme se, „nenálepkujeme“ a podobně. 

Žáci mohou jednotlivé vrstevníky – nebo skupiny – hodnotit také podle předem stanovených kritérií jako například pětibodová škála. Nebo jim můžete nabídnout možnost hodnotit následující parametry prezentace nebo referátu: 1) srozumitelnost, 2) dodržení struktury, 3) nové informace.

Jaké kompetence rozvíjí vrstevnické hodnocení 

Samotné vrstevnické hodnocení by nemělo být předmětem klasifikace, představuje nadpředmětovou dovednost. Ani Rámcový vzdělávací program nebo legislativa ho nestanoví jako závaznou metodu. Vzájemné hodnocení účinně rozvíjí tyto klíčové kompetence žáků: 

1. Žák prostřednictvím vrstevnického hodnocení rozvíjí svou dovednost formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, a to výstižně, souvisle a kultivovaně (ústně i písemně). 
2. Žák se vrstevnickým hodnocením učí naslouchat promluvám spolužáků, učí se adekvátním reakcím na ně; vrstevnické hodnocení umožňuje žákovi zapojovat se do diskusí a obhájit svůj názor vhodnou argumentací. 

1. Poskytování vrstevnického hodnocení vyžaduje, aby žák účinně spolupracoval ve skupině několika spolužáků a podílel se na vytváření pravidel a kritérií vrstevnického hodnocení. 
2. V rámci procesu vrstevnického hodnocení se žák učí projevovat ohleduplnost při jednání s druhými, poskytovat a přijímat pomoc. 
3. Žák respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají. 
4. Hodnotí-li žák dovednosti spolužáka, učí se respektovat jeho přesvědčení, jeho vnitřní hodnoty a učí se také vciťovat do jeho situace. 
5. Na základě adekvátního vrstevnického hodnocení si žák vytváří pozitivní představu o sobě samém. Tato představa podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj, díky tomu ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty. 

1. Žák se učí vyhledávat informace, neboť bez jejich znalosti nelze k vrstevnickému hodnocení přistoupit.
2. Žák při vrstevnickém hodnocení používá obecně užívané termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje poznatky z různých oblastí a vytváří komplexnější pohled na jevy svého okolí.
3. Žák poznává smysl a cíl vrstevnického hodnocení, posuzuje vlastní pokrok a překážky či problémy a plánuje způsoby, jak své učení zdokonalit. [2]

1. Žák sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů s uplatňováním vrstevnického hodnocení.  
2. Žák se učí kriticky myslet, ale zároveň je nucen činit uvážlivá rozhodnutí a následně obhájit své výroky a postavit se zodpovědně k procesu vrstevnického hodnocení. 

Tyto klíčové kompetence mohou samy o sobě být předmětem hodnocení žáků a na konci daného období vzdělávání je zhodnotíte jako celek. 

Kdy využít vrstevnické hodnocení

Metodu můžete uplatnit už na prvním stupni, kde máte jako třídní učitel tu výhodu, že s toutéž skupinou trávíte většinu výuky. Výbornou příležitost pro vzájemné hodnocení nabízejí školní projekty. Je samozřejmé, že pro vzájemné hodnocení potřebujete jako učitel jistou zkušenost, teoretickou výbavu a také podporu vedení. 

Pokud učíte na druhém stupni nebo střední škole, je na vás, jestli chcete vrstevnické hodnocení zavést jen ve svých předmětech. Na začátku si jen musíte vytvořit vhodné podmínky: nastavit společná pravidla, objasnit žákům metodu. 

Co se týče předmětů, vrstevnické hodnocení je zvlášť vhodné v předmětech, které se zaměřují na rozvíjení postojů a sociálních a komunikačních kompetencí, tedy občanská výchova, společenské vědy, a odborné předměty na středních odborných školách – komunikace, pedagogika, psychologie, ale i didaktika. Ale ani učitelé a učitelky logických předmětů s přísnou hierarchickou strukturou jako například matematika se vzájemného hodnocení nemusejí vzdávat. Jde jen o správné nastavení kritérií. [1] 

Tipy na praktické aktivity do vyučování

Židle pro kamaráda / Naše kladné vlastnosti 

Hra pro žáky 1. a 2. stupně, která děti učí všímat si pozitivních vlastností spolužáků. Můžete ji zařadit i v mateřské škole. Podrobnější pokyny najdete v příloze 1, kterou si stáhnete na odkazu pod článkem. Pro školáky, kteří už dovedou, psát se hodí aktivita „Naše kladné vlastnosti“, která funguje podobně. Stáhnete si ji v příloze 2.

Vytvořte sami zadání.

Výbornou příležitost pro vzájemné hodnocení nabízejí školní projekty. 

Žáci dostanou za úkol vytvořit zadání úlohy podle předem daných kritérií. Úloha by měla být smysluplná, řešitelná, zadání reálné. Každý tvůrce pak předloží úlohu k řešení spolužákovi – a na něm si ověří kvalitu svého zadání. Nejčastější příčinou neřešitelnosti úlohy bývají chybějící podmínky zadání. Nebo má úloha příliš mnoho možných řešení. V následné diskusi dvojice zjišťuje, kde je kámen úrazu. Tvůrce a řešitel porovnávají svoje výklady a svá řešení, hledají chyby a společně opraví zadání tak, aby úloha byla řešitelná a řešení smysluplné. 

Desková hra

V této aktivitě jde o spolupráci ve skupinách. Nesoutěží jednotlivci, ale skupiny, které nesou odpovědnost za výsledek společné práce, jež má sloužit pro zábavu a vzdělání spolužáků. [4]

Děti dostanou úkol vymyslet deskovou hru. Stanoví si pravidla hry, vytvoří herní plán a výtvarné zpracování. Potom si skupiny své výtvory vymění a zkusí si hry zahrát. V praxi zjistí, co funguje a co ne, a diskutují o tom, jak zádrhele vyřešit. Následuje fáze hodnocení – každé hře (kromě té své) přidělí žáci počet bodů podle stanovených kritérií. V závěrečné diskusi se skupiny vysloví ke svému hodnocení, mohou ho doplnit.

Kritéria pro hodnocení:
- Bavila vás hra, zahráli byste si ji znovu? (nehodnotí se podle toho, jestli žáci ve hře zvítězili)
- Naučili jste se něco nového? (Hry můžete zadat tak, že v nich děti musí plnit úkoly vašeho vyučovacího předmětu). Tím se děti učí věcně hodnotit kvalitu práce, nikoli tvůrců her. 

Poznámka: Tvůrci her mohou podle vrstevnického hodnocení upravit napříště svůj postup, zvolit jiné výtvarné techniky, změnit tematické zázemí hry, vymyslet zajímavější a jednodušší otázky, nebo naopak otázky náročnější atd. Pokud například některé děti záměrně vytvářejí co nejtěžší otázky v deskové hře, tudíž svým spolužákům připravují náročný úkol, mohou se v rámci zpětné vazby poučit a příště zvolit otázky jednodušší, srozumitelnější.

Prezentace výtvarných a písemných prací

Tvůrce prezentuje ostatním svůj výtvor, vysloví se k tématu své práce, interpretuje ji po svém. Ostatní se ho ptají, upřesňují si názor na jeho dílo. Platí, že tvůrce má poslední slovo. Na vás je, abyste sledovali průběh diskuse a dodržování předem daných pravidel. 

Při předčítání kratších písemných prací můžou děti hádat, kdo je autorem prezentovaného díla. Nejprve se hodnotí práce, teprve potom se žáci dozvědí, kdo je jejím autorem. 

Chvilka pro čtenáře

Pokud učíte na škole, kde se dbá na předmětový přístup, můžete vyzkoušet hru „Chvilka pro čtenáře“, ke které najdete pokyny v příloze 3 spolu s dalšími příklady využití vzájemného hodnocení v českém jazyce. Pro hodnocení skupinové práce se vám bude hodit aktivita z přílohy 4.

Ke stažení:

Příloha 1: „Židle pro kamaráda“ – průpravná hra pro vrstevnické hodnocení.

Příloha 2: „Naše kladné vlastnosti“ – průpravná hra pro nácvik vrstevnického hodnocení.

Příloha 3: „Chvilka pro čtenáře“ – aktivita pro nácvik vrstevnického hodnocení.

Příloha 4: Vrstevnické hodnocení skupinové práce – námět na aktivitu pro nácvik vrstevnického hodnocení.

Zdroje

[1] KOLÁŘ, Z., ŠIKULOVÁ, R. (2009). Hodnocení žáků. Praha: Grada. 

[2] RAKOUŠOVÁ, A. Vzájemné hodnocení žáků málotřídní [online]. Praha: Národní pedagogický institut ČR, 2008 [cit. 14. 8. 2020]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1960/VZAJEMNE-HODNOCENI-ZAKU-MALOTRIDNI-SKOLY.html.

[3] DRNEK, M. Když děti hodnotí samy sebe [online]. Praha: Magazín Perpetuum, 2016. [cit. 14. 8. 2020]. Dostupné z: https://perpetuum.cz/2016/06/kdyz-deti-hodnoti-samy-sebe/.

[4] RAKOUŠOVÁ, A. (2016). Board game. Učitelský nápadník pro 1. stupeň. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe.