Vzdělávací cíle u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
Jak uvádí úvodní článek z naší pětidílné série, žákům velmi prospívá, když se ve spolupráci s asistentem pedagoga a třídním učitelem mohou podílet na nastavování a hodnocení naplnění cílů ve vzdělávání. Druhý navazující text upřesňuje, jaké nástroje je možné při nastavování a hodnocení naplnění cílů využít. A jak nastavit cíle a kritéria u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami? Jaké nástroje je možné využít? Více se dozvíte v tomto textu.
Ilustrační foto / FOTO: APIV B
Nastavování cílů a kritérií hodnocení cílů u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
Z odbornosti třídního učitele vyplývá, že nese odpovědnost za soulad cílů školního vzdělávacího programu s cíli individuálního vzdělávacího plánu žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a také za stanovení jeho dlouhodobých i krátkodobých cílů vzdělávání. Je ale žádoucí, aby se na stanovování cílů podílel také asistent pedagoga – zná žáka lépe, protože má na něj ve výuce víc času, takže mohou být jeho připomínky a komentáře velmi přínosné.
Žákovi, který není schopen bez výrazné podpory dostát v daném čase běžným vzdělávacím cílům, je možné stanovit individuální cíle s respektem k úrovni jeho aktuálních znalostí a dovedností (více viz tabulka níže, sloupec C). Rizikem tohoto přístupu ve starším školním věku je to, že tento krok může být vnímán dotyčným žákem a jeho spolužáky jako nedůstojný anebo nespravedlivý.
Proto je dobré zvážit druhý přístup, který spočívá v podpoře a vedení žáka k tomu, aby dosáhl takových výsledků, které se co nejvíce blíží výsledkům požadovaných od všech ostatních žáků ve třídě. [1] Podpora pak musí být jen taková, kterou žák skutečně potřebuje, a navíc postupně redukována, aby spolužáci i dotyčný žák vnímali, že jeho výsledky jsou závislé hlavně na jeho vlastním úsilí a jen marginálně na úsilí druhých. Řešením může být například úprava měsíčního plánu se stejnými kritérii, která jsou platná pro ostatní žáky ve třídě (více viz tabulka níže, sloupec B).
Praktický příklad – nastavení kritérií pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
Návrh kritérií pro výuku zeměpisu (měsíční plán) na pražské základní škole včetně úpravy kritérií pro žáka Oldu se sníženými rozumovými předpoklady [2]:
|
A – Kritéria pro žáky 6. ročníku |
B – Kritéria pro Oldu – žák dosahuje výsledků, které se blíží výsledkům v kategorii A |
C – Individuální kritéria, která respektují úroveň aktuálních znalostí a dovedností Oldy (rizikový postup u starších žáků) |
|
1. Dokáže na mapě Evropy lokalizovat státy, hlavní města, důležité řeky, pohoří… |
Samostatně lokalizuje jen Českou republiku a sousední státy, hlavní města, Labe a Krkonoše. |
Asistent pedagoga ukáže žákovi na mapě ČR hlavní město, Labe, Krkonoše a sousední státy. Žák následně zkusí sdělit název hlavního města. Pokud se mu nepodaří název hlavního města sdělit, asistent mu název připomene. |
|
2. Rozumí jednoduchým textům o jednotlivých státech, dokáže odpovídat na otázky. |
Porozumí půlstránkovému textu o Slovensku (plánovaný pobyt na táboře). |
Asistent pedagoga s žákem projde text o Slovensku, pokud neporozumí, asistent mu text dovysvětlí. |
|
3. Prezentuje ostatním pět zajímavostí, které se dozvěděl z textu o vybrané zemi. |
Prezentuje ostatním jednu zajímavost, kterou se dozvěděl z textu o vybrané zemi. |
Prezentuje jednu zajímavost z krátkého textu o Slovensku, který obsahuje informace o oblíbeném snowboardingu. Text je doplněn piktogramy a graficky členěn tak, že orientace v textu je pro Oldu snadná. |
|
4. Spolupracuje ve dvojici/skupině, podílí se na práci rovným dílem. Domluví se s ostatními, dokáže ustoupit a dělat kompromisy. |
Spolupracuje ve dvojici s Prokopem. |
Pokud žák při práci ve dvojici do určité míry selhává, aktivita je přerušena, asistent ho odvede stranou a nabídne mu jinou, méně náročnou činnost. |
Využití projektové výuky u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
Pokud má žák se speciálními vzdělávacími potřebami problémy s motivací ke konkrétnímu učivu, je možné se s ním za určitých podmínek dohodnout na tom, že může pracovat na tématech, která ho osobně zajímají (jedná se například o témata, která souvisejí s jeho koníčky a volnočasovými aktivitami). Jednou z podmínek může být prokázání některé znalosti týkající se probíraného učiva nebo znalosti, kterou stanovuje jeho individuální vzdělávací plán.
Praktický příklad – individuální projektová výuka
Žák se s učitelem dohodne na tvorbě katalogu o své oblíbené hudební skupině za podmínky, že při tom prokáže schopnost psát čárky při spojování vět v souvětích. Žák tedy bude při tvorbě katalogu používat i složitější souvětí. Při kontrole splnění tohoto kritéria dává učitel najevo zájem o žákovu zálibu, mají příležitost si popovídat (a rozvíjet tak mj. i žákovy komunikativní dovednosti), při analýze čárek v souvětích může žákovi poradit, posunout ho, ukázat mu, jak jinak může souvětí tvořit apod. Žák má příležitost vyniknout, trénovat svou vůli, dokončovat svou práci, učit se přijímat zodpovědnost za své učení a plánovat ho. [2]
K procvičení:
Napište plán pro rozvoj konkrétního žáka v dalším měsíci a ve vybraném předmětu.
1. Formulujte 1 až 3 konkrétní cíle.
2. Kdy těchto cílů žák dosáhne?
3. Jak poznáte, že žák cílů dosáhl?
Když si dáte práci a hned od začátku správně nastavíte cíle i kritéria hodnocení u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, usnadníte si další krok. Tím je poskytnutí zpětné vazby při vyhodnocování dosažení cílů. Spoustu tipů a názorných příkladů pro vás máme ve čtvrtém, předposledním článku naší minisérie Zpětná vazba od asistenta pedagoga jako součást hodnocení žáka.
5dílný seriál - jednotlivé díly:
1. Jak se žáci mohou podílet na nastavování cílů a hodnocení jejich splnění ve výuce?
3. Vzdělávací cíle u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
4. Zpětná vazba od asistenta pedagoga jako součást hodnocení žáka
Doporučená literatura
1. ČÁP, J. a MAREŠ, J. (2007). Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál.
2. HANSEN ČECHOVÁ, B. (2009). Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Vyd. 1. Praha: Portál.
3. KOPŘIVA, P.; NOVÁČKOVÁ, J.; NEVOLOVÁ, D.; KOPŘIVOVÁ, T. (2008). Respektovat a být respektován. Bystřice pod Hostýnem: Spirála.
4. KOŠŤÁLOVÁ, H., MIKOVÁ, Š. a STANG, J. (2012). Školní hodnocení žáků a studentů: se zaměřením na slovní hodnocení. Vyd. 2. Praha: Portál.
5. SCHIMUNEK, F.-P. (1994). Slovní hodnocení žáků. Vyd. 1. Praha: Portál.
6. SLAVÍK, J. (1999). Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. Vyd. 1. Praha: Portál.
Zdroje
[1] HANCOCK, R.; COLLINS, J. (2004). Primary teaching assistant. David Fulton Publishers.
[2] KARGEROVÁ, J. a kol. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Mohlo by Vás zajímat
Materiály (zejména texty, obrázky a prezentace), které se na těchto stránkách nacházejí, jsou dostupné pod licencí Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní, není-li uvedeno jinak.