Jak udržet kázeň ve třídě

Zdroj: Archív NPI ČR

Autorita učitele

Martina je zkušená učitelka s desetiletou praxí, učí dějepis a občanskou výchovu na střední škole. Tak jako každou vyučovací hodinu ve 3. B, v zadní části třídy sedí skupinka osmi dívek, která si po celou vyučovací hodinu polohlasem povídá. Martina nechává dívky mluvit. Pracuje se zbytkem třídy a skupinku usměrňuje pouze v případě, kdy je ve třídě potřeba klid, například při zadávání pokynů a úkolů. To, že ji chování dívek vyrušuje a vadí jí, je však znát z jejího ironického komentáře, kdy na dívky volá: „Teď zavřete tlamičky!“ Jiná kolegyně, která u ní byla na hospitaci, přiznává, že sama by při takové míře hluku nebyla schopná učit. Spokojená není nakonec ani sama Martina. Hluk ze strany žákyň ji vyčerpává a narušuje jí výuku v hodině. Jak sama dodává, má v záloze taktiku, jak docílit klidu ve třídě: poprosí žáky, aby jí nekazili výklad, protože je jednak důležitý, jednak si jej hodně připravovala. „Teď mi to nekazte!“ říká žákům. Většinou to zafunguje, jak ale uvádí, tuto žádost nemůže používat příliš často.

Někteří žáci 2. stupně a středoškoláci vnímají docházku do školy spíše jako možnost pobýt ve společnosti vrstevníků. Chtějí sdílet zážitky, a to i v průběhu vyučování. Může se jednat o žáky, kteří si sice chtějí udržet dobrý prospěch, ale rozhodli se, že látku se raději naučí sami doma. Ve škole raději tráví čas interakcí s vrstevníky. Jiní žáci mohou setrvale rušit z naprosto jiných důvodů: na porozumění školní látce a dobrý prospěch mohli z mnoha důvodů rezignovat. 

Zdroj: Archív NPI ČR

Tip:
Již na začátku školního roku se vyplatí nastavit společná pravidla pro chování v hodinách, probrat s žáky jejich potřeby, ale také srozumitelně vysvětlit vlastní hledisko a potřeby. Nabízí se zorganizovat třídnickou hodinu, požádat o pomoc při práci se třídou výchovného poradce nebo školního psychologa.

Tomáš je mladý učitel bez předchozích zkušeností, který vyučuje odborné předměty na soukromém osmiletém gymnáziu, a to žáky nižších ročníků. Přestože má ve třídě menší počet žáků, od začátku se potýká s kázní ve třídě. Jak sám uznává, udělal tu chybu, že na rušení žáků v hodinách reagoval na začátku ironií, vtipy a sarkasmem, čímž maskoval svoji nejistotu učitele-začátečníka. Jeho vztahy s některými žáky se následně zhoršily. Aktuálně se snaží s žáky nastavit nově pravidla komunikace a spolupráce, ale v rámci výuky jeden žák setrvale vše, co Tomáš udělá, neustále komentuje a strhává na svou stranu zbytek třídy. Tomáš si neví rady a zvažuje, že dráhu učitele opustí. 

Tip:
Pokud žáci trvale vyrušují, ironické komentáře, vtipy na účet žáků a kritika nejsou tím pravým řešením. Žáci se mohou dostat do opozice. Vyplatí se s žáky domluvit na společném nastavení pravidel chování v hodinách a vyčlenit si čas na pravidelnou třídnickou hodinu. Pokud učitel nemá zkušenosti s vedením třídnických hodin zaměřených na tvorbu společných pravidel, je na místě požádat o pomoc některého školního poradce ze školního poradenského pracoviště. 

Radek je zkušený středoškolský učitel s mnohaletou praxí. V rámci jeho hodin panuje naprostá kázeň. Žáci nemluví bez vyzvání anebo bez přihlášení, nehlučí. Pokud se žák dovolí, aby mohl odejít během hodiny na WC, vyslechne si od Radka zpravidla jízlivý a nelichotivý komentář. Někteří žáci si už na chování učitele stěžovali. Některé žákyně se jeho hodin obávají. Jistá část žáků se ho nicméně zastává –⁠ tvrdí, že je výborným učitelem, který je látku vždy naučí. 

Naprostý klid ve všech vyučovacích hodinách je poměrně těžko dosažitelným cílem, navíc důsledky takového dosažení klidu nemusí být nijak pozitivní. Úplný klid ve třídě mimo jiné vede k tomu, že se žáci chovají nepřirozeně. Takové prostředí navíc nepodporuje vzájemnou spolupráci.

Část žáků popisovaný systém tvrdě vynucené kázně (a klidu) ve třídě přijme a ztotožní se s ním, zatímco druhá část žáků bude projevovat setrvalý odpor. Tato strategie stojí učitele zpravidla značné úsilí a může vést k syndromu vyhoření. 

Sebereflexe učitele

Učitel může zvážit, kdy se s žáky dohodnout na klidu v hodině,a kdy, v jiných úsecích výuky, bude určitou míru hluku tolerovat. Taková pravidla mohou být nevyřčená (žáci si je vydedukují z reakcí a chování učitele), vhodnějším řešením ale je, pokud učitel žáky s pravidly otevřeně seznámí a sdělí jim svá očekávání. 

Ohledně hladiny hluku ve třídě si učitel může položit následující otázky:
– V jaké části hodiny a ve kterém předmětu potřebuji úplný klid?
– Jak vysoko je nastavená moje laťka ohledně klidu žáků v hodině? 
– Potřebuji mít po celou vyučovací hodinu úplný klid ve třídě?
– Jaká pravidla chování a komunikace jsou ve třídě v mých hodinách nastavená? Jsou s nimi žáci seznámeni a přijali je? Podíleli se žáci na tvorbě těchto pravidel? 
– Jaká pravidla chování a komunikace ve třídě nastavil třídní učitel? Vím o těchto pravidlech? A do jaké míry jsou závazná i pro mě?
– Jak můžu spolupracovat s třídním učitelem a jaké informace mu předat, aby se kázeň ve třídě zlepšila? 

Marcela Kudláčková ve své práci [1] zkoumala, jak se učitelům daří udržovat kázeň v hodině. Došla k těmto závěrům: Některým učitelům například nevadí, pokud ve fyzice, výtvarné nebo občanské výchově žáci sedí ve skupinkách a baví se. Naopak v anglickém jazyce nebo matematice učitelé trvali na tom, aby byli žáci potichu a plně se koncentrovali na výuku. Pro mnoho učitelů je důležitý klid ve třídě zejména při vysvětlování nové látky. Kudláčková doplňuje, že některým učitelům je příjemnější mírný šum ve třídě po celou vyučovací hodinu, jiní naopak z větší části vyučovací hodiny vyžadují maximální koncentraci a ticho ve výuce, aby žáci nebyli odváděni od učiva. Po plném nasazení si s nimi pak učitel závěrečných deset minut hodiny povídá. 

Projektová výuka nebo výuka ve skupinách či dvojicích zpravidla větší množství hluku než frontální výuka, kdy žáci poslouchají výklad učitele a zapisují si do sešitu. Je proto na místě předem myslet na domluvu s žáky ohledně společných pravidel.

Tipy na společná pravidla pro předškolní děti a žáky na 1. stupni 

• U předškolních a mladších školních dětí je možné pro dosažení klidu ve třídě s úspěchem využít zvoneček anebo ozvučná dřívka. 
• Učitel si s dětmi může domluvit i určité neverbální signály pro ztišení třídy. Osvědčuje se například využití pohybu: pokud učitel chce, aby se třída ztišila, zvedne ruce nad hlavu. Žáci tento pohyb zopakují po učiteli, přičemž vědí, že právě v tuto chvíli se mají ztišit (je možné využít i jiný druh pohybu). Učitel následně vyčká, dokud všechny děti ve třídě ruku nezvednou (a dokud není ve třídě klid). Teprve potom pokračuje ve výkladu. 
• Alternativní postup: Učitel třikrát zatleská a položí si ruku na ústa. Dává tím najevo, že chce, aby pozornost dětí byla obrácena směrem k němu. Děti učitele mohou následně v gestu napodobit. [2]
• Společná pravidla může učitel vysvětlit také za pomoci hračky, například loutky nebo maňáska, který si přichází s dětmi popovídat. Při té příležitosti jim maňásek ukáže, že mluvit se dá i potichu, a že i tak si lidé mohou rozumět. 
• Společně domluvená pravidla je vhodné zobrazit na třídní nástěnce pomocí symbolů/obrázků a dětem je průběžně připomínat, zejména pak tehdy, pokud některé dítě pravidlo nedodrží. 
• Vhodné je pracovat i s nahrávkami hlasů dětí – dát jim možnost, aby rozpoznaly svůj hlas a zkusily si určit svoji hlasitost.
• U předškolních dětí a žáků na 1. stupni je vhodné nastavit početně malý (snadno zapamatovatelný) počet pravidel ve třídě.
• V zájmu regulace hluku ve třídě může učitel přistoupit i k individuálním opatřením, jako je rozsazení žáků. Hana Svobodová, pedagožka z české sekce Evropské školy v Bruselu, uvádí následující tipy: „Většinou dávám kluka s holkou, protože obvykle neruší tolik, jako když spolu sedí dva chlapci nebo dvě dívky (…). Kdybych spolu nechala sedět žáky, kteří neustále vyrušují, ublížilo by to nejen ostatním, ale i jim. Je to moje zodpovědnost, aby byl ve třídě klid na práci.“ [4] Je vhodné žáky do celého procesu aktivně zapojit - dát jim například možnost volby mezi dvěma novými místy, vybrat si samostatně nové místo apod.
• Učitelka Andrea Tláskalová ze základní školy ve Zbirohu upřesňuje: „Já dávám kamarádky do lavice za sebe. Aby byly blízko, ale ne úplně u sebe.“ [4]
• Pro zvýšení soustředění žáků (a snížení vyrušování, a tedy i potenciálního hluku) se může vyplatit podpořit motivaci třídních tahounů. „Nám se osvědčilo se soustředit právě na tahouny třídy. Pokud oni dostávají, co potřebují, pak se nám stává, že svou aktivitou dokážou nakazit zbytek třídy,” sdílí svou zkušenost učitelka Kateřina Nováková. [5]

Tipy na společná pravidla u žáků na 2. stupni

• „Ve skupinové práci může dojít k větší míře hluku. Je možné zavést, společně se žáky, pravidlo ,půlmetrového hlasu’, tedy velmi tlumené mluvy, kdy žákovi rozumí soused v lavici nebo spolužáci ve skupince, ale dál hlas nedolehne,” uvádí osvědčený tip z praxe učitel Bohuslav Hora ze ZŠ Chraštice. [3]
• Ve třídě může při předem určených aktivitách fungovat i určený žák v roli „hlídače půlmetrového hlasu“. Ten dává pozor na to, aby žáci mluvili polohlasem. [2]
• U starších žáků a středoškoláků je možné použít poklepání na stůl anebo jiné domluvené znamení, kterým učitel dává najevo, že ve třídě potřebuje klid.

Tip:
Vyučovací hodina zaměřená na společnou tvorbu pravidel při výuce daného předmětu
Učitel srozumitelně popíše, jaké má rušivé chování žáků důsledky pro něj osobně i pro výuku jako takovou. S žáky může následně pracovat na nastavení společných pravidel. Jak na to? Návod je možné najít v metodických videích „Pravidla ve třídě I.“ a „Pravidla ve třídě II.“

Kurzy základů vedení třídnických hodin nabízejí pedagogům i mnohé externí organizace, například Jules a Jim, z.ú. Tato organizace rovněž nabízí program pro žáky Budujeme naši třídu, jehož součástí je i společná tvorba třídních pravidel. Program je určený pro žáky 1. až 9. ročníku ZŠ a pro žáky středních škol.

Jak přistupovat k problémovému chování

Pokud žák ruší výuku v hodině vykřikováním nebo poznámkami, k řešení situace může učitel přistoupit vícero způsoby. Někteří učitelé upřednostňují na nekázeň reagovat ihned. Zastávají názor, že pokud učitel rušivé chování ponechá bez odezvy, může to snížit jeho autoritu, naruší se klima ve třídě. Jiní učitelé naopak kázeňské problémy před celou třídou řeší pouze v případě, že se týkají více žáků. Jinak proberou nevhodné chování s dotyčným žákem až o samotě a o výsledném řešení pak informují zbytek třídy. 

V případě, že učitel bude upozorňovat na nevhodné chování pokaždé, když se objeví, může nepřímo posilovat motivaci žáka se takto chovat, protože ten na rušivé chování vždy získá reakci a (negativní) zájem okolí. Je tedy vždy vhodnější posilovat a oceňovat snahu o spolupráci.

„Pokud někteří žáci dlouhodobě vyrušují a nepracují, pak je na místě to řešit s rodiči a postupovat společně. U některých žáků se nám osvědčilo, že si práci, kterou neudělali ve škole, museli udělat doma. Tak alespoň vidí, že jejich chování má nějaké reálné důsledky,” uvádí Kateřina Nováková, učitelka ze soukromé ZŠ V Pohybu v Pardubicích. [5]

Žáci někdy hlasitě komentují výuku, aby na sebe upozornili a získali uznání u spolužáků. Takoví žáci můžou z různých důvodů usilovat o zlepšení své pozice v rámci třídy. 

Tip: 
Učitel může s pomocí školního poradce ve třídě realizovat sociometrické šetření. Je vhodné podobnému žákovi zkusit nabídnout jinou roli, ve které se bude moct realizovat a kam přesměruje své původně rušivé chování. Zkuste s žákem probrat, jaké jsou jeho silné stránky, co ho baví, kde by mohl zazářit. 

V jiných případech má žák potřebu vést argumentační debatu. Může se jednat o vcelku přirozenou potřebu rozvíjet vlastní projev a myšlení a zároveň se, od určitého věku, i vymezovat vůči autoritě.

Tip:
Pokud se žák hlásí s komentářem, přičemž učitel potřebuje v danou chvíli klid ve třídě, může žákovi sdělit, že si čas vyčlení později (konec hodiny, příští hodina apod.). Zároveň je vhodné si při rozhovoru s žákem ujasnit pravidla, kdy jsou komentáře a iniciativa ze strany žáka vítány, a kdy naopak učitel potřebuje ve výuce klid (a soustředění u žáků).Žákům, kteří jsou aktivní a argumentačně zdatní, je možné nabídnout roli zahrnující prezentaci/argumentaci v rámci skupinové práce, zadat jim úkol, jehož součástí bude argumentace ústní nebo písemná aj.

Zdroje

[1] Kudláčková, M. (2014). Kázeňské problémy na základní škole. Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav pedagogických věd [online]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/pre9t/Kazenske_problemy_na_ZS_Kudlacova_Marcela.pdf?info=1;lang=en;keywords=info

[2] Fialová, L. (2018). Zlomky, obsah trojúhelníku a co dělat, když se mi ve škole někdo posmívá. Reportáž z hodiny matematiky podle Hejného. Rodiče vítáni [online]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.rodicevitani.cz/trendy-ve-vzdelavani/inovativni-metody/zlomky-obsah-trojuhelniku-ale-i-co-delat-kdyz-se-mi-ve-skole-nekdo-posmiva-reportaz-z-hodin-matematiky-podle-hejneho/

[3] Kocurová, L. (2019). Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň. Rodiče vítáni [online]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.rodicevitani.cz/skola-a-ucitele/vyucovani/jak-neprijit-s-detmi-o-usi-hlasivky-a-nervy-ucitele-si-radi-jak-ve-tride-udrzet-kazen/

[4] Fialová, L. (2017). Kamarádi do jedné lavice? Raději ne. Učitelé vědí proč. Rodiče vítáni  [online]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.rodicevitani.cz/rodina-a-skola/prava-a-povinnosti/ucitelka-rozsazuje-dobre-dela/

[5] Kocurová, L. (2018). Co se přesně děje, když mají matematiku druháci, třeťáci a čtvrťáci najednou? Reportáž z pardubické školy. Rodiče vítáni  [online]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.rodicevitani.cz/skolstvi/alternativni-a-rodicovske-skoly/co-se-presne-deje-kdyz-maji-matematiku-druhaci-tretaci-a-ctvrtaci-najednou-reportaz-z-pardubicke-skoly/