Vítejte v metodickém nástroji Desegregace.cz – určeném obcím, školám a dalším aktérům, kteří usilují o ukončování etnické segregace a vytváření spravedlivých podmínek pro společné vzdělávání všech dětí.
Co řešíme?
Segregace ve školství znamená systematické oddělování žactva – zejména romských dětí či žáků a žákyň – do různých škol nebo tříd v ročníku na základě jejich etnické příslušnosti. Jedním z mechanismů, které k oddělenému vzdělávání vedou (a nadále jej posilují), je rezidenční segregace. Na školy, které lze označit jako segregované, jsou ve vyšší míře zařazovány i další skupiny dětí, především ty s odlišným mateřském jazykem, sociálním znevýhodněním či speciálními vzdělávacími potřebami. Výsledkem jsou horší vzdělávací podmínky, nižší očekávání a omezené šance těchto dětí uspět ve škole i v životě.
Co přinášíme?
Metodický nástroj Desegregace.cz nabízí všem klíčovým aktérům – zřizovatelům, ředitelům a ředitelkám škol, představitelům neziskových organizací, pracovníkům a pracovnicím sociálních služeb, členům místních komunit i rodičům – ověřené zdroje, příklady inspirativní praxe i účinné intervence k postupnému ukončování segregace ve vzdělávání v obci a městě.
Provede vás tím, proč je oddělování dětí a žáků či žákyň na základě etnicity problém a jaké má důsledky. Ukáže, jak tomuto problému čelit a na koho se obrátit při jeho řešení. Přinese také informace o finančních zdrojích pro realizaci desegregačních strategií.
Čeho dosáhneme?
Výsledkem společné práce je především úspěch a rovné šance ve vzdělávání i v životě pro každé dítě v každé obci a městě v Česku. Konkrétním cílem tohoto úsilí by mělo být snížení míry segregace ve školách a zároveň zajištění lepších vzdělávacích výsledků a vyšší úspěšnosti všech dětí v obci.
Dejme si pozor, ať nevyhoříme!
Ještě než začnete, mějte na paměti: práce na desegregaci je emocionálně náročná a vyžaduje péči, a to nejen o děti či rodiče (včetně například uplatňování trauma respektujícího přístupu), ale také – a především – o vás a váš tým.
Ať jste ředitel/ředitelka, starosta/starostka, úředník/úřednice či pracovník/pracovnice sociálních služeb, nastavte si podporu a hranice předem. Patří sem pravidelná reflexe a supervize, jasný postup pro náročné situace, sledování pracovních podmínek a budování bezpečného klimatu školy i obce. Tato péče není nadstandard. Je to nutná součást kvalitní a udržitelné změny.
V jaké pozici působíte?
Kdo jsou děti, o kterých mluvíme? Kontextové vymezení pojmů v oblasti desegregace
V textech o desegregaci se objevují různé pojmy pro vymezení cílových skupin. Každý z nich má své místo a význam – a zároveň se mohou překrývat. Abychom předešli nejasnostem, nabízíme jejich vysvětlení. V textu rovněž používáme termíny dítě a žák/žákyně zaměnitelně s vědomím jejich rozlišení dle legislativy.
Romské dítě či žák/žákyně
Mluvit o romské identitě ve vzdělávání znamená balancovat mezi respektem k individuální zkušenosti dítěte a strukturálními nerovnostmi, které nelze přehlížet. V kontextu desegregace a podpory vzdělávání romských žáků a žákyň je proto zásadní volit etnicky citlivý přístup, který umožňuje vnímat identitu dítěte v její komplexnosti – oproti tzv. barvoslepému přístupu, který etnicitu zcela opomíjí a tím může nechtěně přispívat k reprodukci nerovností. Barvoslepý přístup vychází z předpokladu, že etnicita není relevantní a že rovnost vzniká tehdy když se ke všem přistupuje stejně, bez ohledu na jejich individuální zkušenosti. Ve skutečnosti však takový pohled často přehlíží specifické potřeby dětí z marginalizovaných skupin a může vést k jejich znevýhodňování.
Za romského žáka či žákyni je v kontextu školství považováno dítě, které se hlásí k romské identitě nebo je jako Rom vnímáno okolím. V praxi se můžeme setkávat s nezákonným zařazováním dětí do „romských“ tříd či škol, které vychází z předpokladu druhých – ti romství (mnohdy i pod vlivem stereotypů) spojují zejména se vzhledem, příjmením, jazykem, bydlištěm nebo sociálním statusem rodiny. Kromě vnějšího vnímání je však zásadní i to, jak samo sebe vnímá dítě. Sebeidentifikace je klíčová při naplňování kulturních, identitních a jazykových potřeb, stejně jako budování důvěry a aspirací nebo rozvoj motivace. Pokud se dítě k romství nehlásí, může to být způsobeno řadou příčin – od předsudků okolí po snahu zapadnout. Romské dítě se také může identifikovat nejprve jako české (slovenské) a až potom jako romské. Etnicky citlivý přístup umožňuje těmto polohám porozumět a vnímat jejich souvislosti.
V tomto duchu je veden i anonymní sběr dat o počtu romských žáků a žákyň. Jeho cílem je podpořit rovný přístup ke vzdělávání a zabránit segregaci. Odhady vycházejí z kombinace sebeidentifikace a vnějšího vnímání. Důsledně se přitom dbá na to, aby nebyla etnicita spojována s konkrétními jmény či osobními údaji. Takový přístup umožňuje cíleně plánovat podporu, aniž by docházelo k porušení práv žáků a žákyň. Některé intervence, které souvisejí například s jazykovými nebo materiálními potřebami, přitom škola může realizovat, i když nemá o etnicitě žáka či žákyně informace.
Vícejazyčné dítě či žák/žákyně s potřebou jazykové podpory
Vícejazyčné dítě (dle běžně užívané terminologie také žák/žákyně s odlišným mateřským jazykem) vyrůstá v prostředí, v němž se používá více jazyků. Doma mluví například romsky, ukrajinsky, vietnamsky nebo některým z dialektů češtiny. Ve škole pak potřebuje cílenou jazykovou podporu, především v češtině jako vyučovacím jazyce. Vícejazyčnost je přitom předností, kterou by škola měla rozvíjet.
Jazyková podpora by měla být navržena citlivě a s ohledem na to, že jazyk je nejen nástrojem komunikace, ale je i součástí identity dítěte. Děti mohou hovořit více jazyky z různých důvodů – například kvůli svému kulturnímu nebo etnickému zázemí, migrační zkušenosti či regionu, ve kterém vyrůstají. Samotná potřeba jazykové podpory školní úspěšnost dítěte nesnižuje – pokud s ní škola umí dobře pracovat.
Dítě či žák/žákyně s různorodým etnickým a jazykovým zázemím
Jedná se o souhrnný pojem pro děti, které do školy přicházejí z různorodých jazykových, kulturních nebo etnických prostředí. Zahrnuje například romské děti, děti s migrační zkušeností, vícejazyčné děti nebo děti z jiných menšinových národnostních skupin. V rámci desegregace je důležité vnímat kulturní, identitní a jazykové potřeby těchto dětí jako součást rámce podpory, nikoli jako překážku.
Dítě či žák/žákyně z marginalizovaných skupin
Tímto souhrnným pojmem označujeme děti, které čelí strukturálním bariérám ve vzdělávání – například kvůli etnicitě, jazyku, migrační zkušenosti, sociálnímu znevýhodnění, zdravotnímu stavu nebo kombinaci těchto faktorů. Marginalizace se může projevovat nerovným přístupem ke kvalitnímu vzdělávání, nízkými očekáváními ze strany okolí a nedostatečnou reprezentací v učebnicích, kurikulu nebo školním životě. Tyto děti často nenacházejí ve škole příběhy, se kterými by se mohly ztotožnit, a jejich zkušenosti zůstávají neviditelné.
Takový stav má přímý dopad na psychické prožívání dítěte a formování jeho identity. Může vést k pocitu nepatřičnosti, nízkému sebevědomí nebo k vnitřnímu konfliktu mezi tím, kým dítě je, a tím, co je ve škole považováno za normu. Ve veřejném prostoru se marginalizace odráží například v podreprezentovanosti těchto skupin v politice, médiích a dalších oblastech, kde se formulují důležitá rozhodnutí o veřejných záležitostech a politikách.
Dítě či žák/žákyně z rodin s migrační zkušeností
Jde o souhrnný pojem pro děti, které samy nebo s rodinou zažily migraci – zejména z jiného státu. Migrace může přinášet jazykové bariéry, kulturní šok, trauma i nejistotu. Děti potřebují bezpečné prostředí, jazykovou podporu a respekt k vlastní zkušenosti.
V některých případech může jít také o migraci v rámci Česka, například kvůli bytové nestabilitě nebo změně životních podmínek. Tyto děti mohou čelit obdobným výzvám jako děti s migrační zkušeností ze zahraničí – včetně přerušovaného vzdělávání, nejistoty a nízké míry opory.
Dítě či žák/žákyně se sociálním znevýhodněním
Tento pojem označuje děti, jejichž vzdělávání je ovlivněno výraznými bariérami vyplývajícími ze sociálních okolností. Patří sem například nedostatečná podpora v domácím prostředí, potíže s osvojením vyučovacího jazyka, náročné chování, nízká motivace spojená se zvýšenou absencí, nenaplněné psychické, fyzické či materiální potřeby nebo slabá komunikace a spolupráce mezi rodinou a školou.
Sociální znevýhodnění, etnicita, potřeba jazykové podpory a migrační zkušenost představují různé kategorie, které je třeba rozlišovat. Je však důležité vnímat jejich možné kombinace a překryvy – právě jejich souběh často vytváří největší bariéry ve vzdělávání a potřebu komplexní podpory. Děti, u nichž se setkává více těchto faktorů, bývají nejzranitelnější a potřebují citlivě nastavenou a individuální podporu.
Dítě či žák/žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)
Oficiální pojem vymezený zákonem a užívaný ve školském systému se týká dětí, které potřebují podpůrná opatření k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění svých práv na rovném základě s ostatními. Zahrnuje široké spektrum situací – od zdravotního postižení přes poruchy učení, pozornosti a chování až po jazykové bariéry, kulturní zázemí nebo sociální podmínky.
V tomto vymezení se tedy mohou objevit i děti a žáci i žákyně, které v metodice desegregace označujeme jako romské, vícejazyčné, z marginalizovaných skupin nebo s migrační zkušeností. Pojem SVP má především administrativní a legislativní význam – určuje nárok dítěte na podporu ve škole. V metodice desegregace pracujeme s těmito skupinami v jejich konkrétních kontextech, s důrazem na identitu, zkušenost a strukturální podmínky, které formují jejich vzdělávací dráhu.