ZŠ Maxe Švabinského v Teplicích inovuje přístup k žákům a žákyním ze sociálně znevýhodněného prostředí – část 1.

Areál školy ZŠ Maxe Švabinského v Teplicích. | FOTO: Archiv ZŠ Maxe Švabinského, Teplice.

Střed města, sociální výzvy a průkopnický krok: Jak škola čelí vzdělávacím výzvám

Edita Jurečková, ředitelka Základní školy Maxe Švabinského v Teplicích, uvádí, že škola je dobře dostupná z různých míst města, protože se nachází ve středu města. V současnosti ji navštěvuje 240 žáků a žákyň, z nichž 71 % pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí (dle šetření v rámci předem daných parametrů projektu Podpora rovných příležitostí při Národním pedagogickém institutu ČR).

Protože nejčastějšími problémy, kterým děti ze sociálně znevýhodněných prostředí čelí a které škola musí řešit, jsou časté pozdní příchody do školy, záškoláctví, a také nedostatečné vyzvedávání domácích úkolů a učebních materiálů, když jsou děti nemocné., S ohledem na tuto skutečnost byla na plný úvazek přijata sociální pedagožka Nikola Petrlíková, aby s těmito dětmi a jejich rodinami pracovala.

Základní škola Maxe Švabinského v Teplicích byla první školou ve městě, která najala sociální pedagožku v době, kdy v okolí nebyly k dispozici žádné podobné pracovní pozice. Získané zkušenosti ředitelka školy spolu s Nikolou Petrlíkovou sdílely na peer-to-peer setkání ředitelů zapojených do projektu Podpora rovných příležitostí. To inspirovalo k zavedení této pozice další místní školy. Nikola Petrlíková poté navštěvovala nové kolegyně, sociální pedagožky základních škol v Chomutově, a  pomáhala jim řešit složitější výzvy v jejich práci a sdílela s nimi účinné metody pro jejich nápravu.

Sociální pedagogika ve školách: Jak otevřený přístup může proměnit vztahy a řešení problémů

Když Nikola Petrlíková začala pracovat ve škole, pozice sociální pedagožky nebyla ještě nijak ukotvena, takže si ji musela sama vypracovat a nastavit. Její první kroky zahrnovaly seznámení se s kolegy, kolegyněmi a jednotlivými třídami. Tím, že má informace o rodinném zázemí dětí, je schopná pochopit, co může být příčinou nespolupracujícího chování, nenošení úkolů nebo absencí, a dokáže kolegům a kolegyním nabídnout adekvátní řešení, jak nastalou situaci vyřešit.

Také rodiče dětí se postupně začali přizpůsobovat přítomnosti Nikoly ve škole. Díky jejímu působení si osvojili pravidlo, že v případě nemoci svých dětí si mají vyzvedávat ve škole domácí úkoly a studijní materiály, což dříve bývalo problémem. Pravidla jsou jasná: pokud rodiče práci pro děti nevyzvednou, Nikola je navštíví doma, což si některé rodiny nepřejí, protože nemají rády, když jim někdo narušuje jejich soukromí.

Postupem času se role sociální pedagožky pro školu stala nezbytná a klíčová. Oblíbili si ji učitelé a ostatní zaměstnanci Její otevřený a pozitivní přístup jí navíc umožňuje vytvářet důvěrné vztahy nejen s žáky a žákyněmi, ale také s jejich rodiči.

Jak postupovat při podezření na záškoláctví?

Pokud třídní učitel nebo učitelka zaznamená zvýšenou absenci dítěte ve škole a má podezření na záškoláctví, jsou pozváni rodiče dítěte do školy. Na setkání jsou přítomni výchovná poradkyně, třídní učitel anebo učitelka a často i sociální pedagožka. Cílem je zjistit důvody vysoké absence dítěte. Někdy se stane, že první schůzka nepřinese okamžitý pozitivní výsledek a je třeba ji opakovat. (Je potřeba doplnit, že rodiče jsou do školy zváni na podobné setkání i v případě, že je potřeba řešit jiný problém než záškoláctví.).

Mnozí rodiče nechápou, že pouhé telefonické oznámení do školy k omluvě absence dítěte nestačí, ale je nutné, aby absenci potvrdili písemnou omluvenkou. Často se také stane, že si rodiče nepamatují přesné datum, kdy jejich dítě nebylo ve škole. Třídní učitelé či učitelky by neměli sdělovat konkrétní dobu absence, neboť to je na odpovědnosti rodičů. Nikola Petrlíková proto vždy doporučuje rodičům, aby pečlivě sledovali data, a pokud je dítě opravdu nemocné, posílá je s nimi k lékaři.

Pokud problém přetrvává a dítě má více než dvacet pět neomluvených hodin, situaci přebírá Orgán sociálně-právní ochrany dětí. Nikola Petrlíková se pak snaží vytvořit spojení mezi rodinou, školou a případně dalšími institucemi, jako je například právě Orgán sociálně-právní ochrany dětí, dále také např. Policie ČR nebo Pedagogicko-psychologická poradna, a hledat řešení situace.

Pokud je třetí strana, například Orgán sociálně-právní ochrany dětí, zapojena do řešení problému a rodiče jsou pozváni na schůzku, Nikola Petrlíková rodiče vyzvedne v jejich bydlišti a doprovodí je na jednání. Během cesty zodpoví rodičům jejich případné dotazy a vysvětlí možná řešení a postupy pro danou situaci. Rodiče si na tuto formu pomoci zvykli a oceňují ji.

Protože nelze každý problém vyřešit napoprvé, Nikola Petrlíková radí, aby děti, rodiče, a i vyučující neztráceli naději, nevzdávali se a hledali alternativní cesty k řešení, které budou fungovat.

Tip:

Druhý díl série o osvědčených postupech ze školního poradenského pracoviště Základní školy Maxe Švabinského v Teplicích podrobněji rozebere denní aktivity sociální pedagožky a činnosti školního klubu. Představíme vám také metodu ranního monitoringu žáků a žákyň a prozkoumáme výhody letního příměstského tábora. Dále se zaměříme na specifické aktivity školního poradenského pracoviště, zejména na podpůrné programy pro žáky ohrožené školním neúspěchem.

Zdroje:

[1] Česká republika. (1999). Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, § 10 odst. 4. [online]. Dostupné z https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359. [dat. cit 23. 4. 2024].

[2] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2024). Metodické doporučení k prevenci a postihu záškoláctví a omlouvání žáků z vyučování. [online]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/62011/. [dat. cit 23. 4. 2024].