Ilustrační foto | FOTO: Člověk v tísni, o.p.s.

Chcete podpořit děti v jejich emočních a sociálních dovednostech? Máte ve třídě děti, které by potřebovaly podpořit nebo posílit kvůli své odlišnosti? Setkáváte se s dětmi, které naopak nemají žádné zkušenosti s lidskou rozmanitostí? Metodu Persona Dolls v České republice od roku 2012 nabízí vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni. Původně byla metoda vyvinuta v USA v 80. letech 20. století, ale používá se nejen tam. Pomáhá také v Jihoafrické republice a řadě dalších zemí v Evropě i jinde ve světě. Jejím hlavní cílem je posilovat děti, vytvářet bezpečné prostředí a působit proti diskriminaci.

Práce s panenkou Persona Doll učí děti i dospělé neříkat „on to tak nemyslel“ nebo „to nic není“ v situacích, kdy se děti navzájem zraňují předsudky. Dětem pomáhá mluvit o sobě nebo se bránit, když se jim někdo posmívá například kvůli tělesnému handicapu, snědé barvě pleti nebo kvůli tomu, že neumí dobře česky. Pedagogům ukazuje, jak s dětmi mluvit o věcech, které se těžko vysvětlují pomocí věcně správných informací.  

Metoda Persona Dolls (Panenky s osobností) je vhodná pro děti od 3 do 9 let ve školkách, školách i v rámci zájmového a neformálního vzdělávání a podporuje naplňování průřezových témat a kompetencí rámcového vzdělávacího programu (RVP).  

Panenky přicházejí do kolektivu dětí a sdílejí s nimi svůj životní příběh. Vybízejí děti, aby s nimi sdílely ten svůj 

Do třídy mateřské školy přichází paní učitelka Hana Štěpánová s panenkou Vandou. Je dopoledne, děti už jsou po svačince a sedí netradičně na židličkách, a ne na zemi v kruhu jako při jiných aktivitách. Trochu se pošťuchují a chichotají se, ale je vidět, že se na následující minuty těší. Vandu znají, byla za nimi už dvakrát, dnes přichází potřetí. Hana si sedne mezi děti na připravenou židličku a panenku Vandu drží v náručí. 

„Dnes za vámi přišla Vanda na návštěvu. Pamatujete si, o čem si s vámi povídala minule?“ „Že si hrajeme,“ reaguje Tomášek. „Ano, o tom, co rádi děláte. A dneska by si s vámi ráda popovídala o tom, co rádi jíte. Vanda má nejraději špagety s kečupem, úplně nejlepší jsou ty dlouhé špagety a sladký kečup. Co máte nejraději vy?“ opakuje učitelka nahlas to, co jí Vanda šeptá do ucha. Děti postupně říkají, co kdo rád jí. Hana Štěpánová si znovu bere slovo a na příkladu oblíbeného jídla vnáší do příběhu aspekt chudoby, který chce s dětmi dnes otevřít. „Jednou byla Vanda u své kamarádky Žanety a měly k večeři špagety, které měly jinou barvu, byly oranžové a zelené – takové ještě nikdy neviděla – a byl tam i sýr. Když jedly večeři, tak se hodně nasmály, protože se sýr legračně natahoval. Vanda doma říkala mamince, jakou měly s Žanetou večeři, a ptala se, jestli si taky koupí ty barevné špagety, a hlavně ten sýr. Maminka Vandě řekla, že tyhle potraviny jsou dražší než ty, které kupují oni. Řekla jí, že mají méně peněz než rodina Žanety a musí se dívat, kolik co stojí. Už jste si někdy nemohli koupit, co jste chtěli?“ Ptá se následně dětí. „Nanuka, čokoládku, hračku…“ reagují děti. „A když jste si někdy něco nemohli koupit a Vanda nemohla ty špagety, které chtěla – jak se ona cítila nebo jak byste se cítily vy?“ Společně s dětmi pak řeší, jaké to je, když se cítí smutně nebo zklamaně, a co by jim pomohlo, aby se cítily lépe. Postupně se do diskuse zapojují i samotné děti, které jsou jinak tiché a příliš nekomunikují. Zhruba po dvaceti minutách se děti s Vandou loučí, některé ji i pusinkují a objímají. 

O Vandě – panence s osobností 

Vandě Bajerové je šest let. Má světlou pleť, modré oči a dlouhé černé vlasy. Žije s maminkou, dvěma staršími bratry a mladší sestrou v dvoupokojovém bytě na okraji Kopřivnice. Všichni čtyři si spolu rádi hrají, často si staví bunkry z židlí a deky, hrají venku na schovávanou a vybíjenou. V jejich domě bydlí mnoho dětí, se kterými tráví společně hodně času. Vandina nejlepší kamarádka se jmenuje Žaneta. Chodí spolu do stejné školky a bydlí ve stejné ulici. Hodně se navštěvují. Vanda má moc ráda zvířata, nejvíce psy. Ráda tancuje a hraje fotbal. Doma mají Bajerovi velkou zásobu těstovin, které často vaří. Děti je nejraději jí s kečupem. Také mají doma spoustu obchodních letáků, které její maminka dává do proutěného koše pod stůl, a když jde na nákup, vždycky si je všechny prohlédne a vypíše si na papír, co nakoupí. Někdy jde i do tří obchodů a koupí levnější potraviny.

Příběh Vandy si Hana Štěpánová zvolila záměrně. Ve třídě má dvě děti, jejichž rodiny mají málo peněz, a někdy je to vidět. „Ostatní děti na to upozorní a člověk neví, jak na to přesně reagovat. Tito dva nemají třeba na výlety nebo na oblečení. Chtěla jsem je posílit. Nestávalo se, že by se jim někdo posmíval, děti se ale občas ptaly, proč ten či onen nemá pláštěnku nebo s námi nejede do zoo. Barvu pleti děti řeší docela často, o té děti i samy vědí. Chudoba už tolik vidět není.“ [1]

Ilustrační foto | FOTO: Člověk v tísni, o.p.s.

1. V jakých situacích se vám může tato metoda hodit?

Práce s panenkou je vhodná pro všechny třídní a jiné kolektivy. Všechny děti se setkávají nebo budou setkávat s různými rozdíly mezi lidmi. Může to být třeba země původu, mateřský jazyk, vada sluchu nebo zraku nebo komplikované rodinné zázemí (sociálně slabá rodina, rozvádějící se rodiče apod.). Sami si vytvořte panenku s příběhem, která bude blízká dětem ve skupině, a která přináší do kolektivu témata, jež chcete řešit. Panenky ukazují, že každý má svůj osobní příběh, který si zaslouží respekt a pochopení. Cílem je předejít vyčleňování některých dětí z kolektivu a podporovat u dětí schopnost uvědomit si svou hodnotu a také hodnotu ostatních. Učí děti soucitu a zároveň postavit se za sebe i za druhého ve chvílích, kdy se vůči nim někdo chová nefér.  

2. Jak často panenka k dětem přichází?

Návštěvu panenky mezi dětmi stanovte na 10–20 minut podle věku dětí ve skupině. Práce s panenkou je velmi flexibilní, vyberte si, jestli panenky přijdou jednou za 14 dní nebo jednou za měsíc.
Mějte s kolegy každý právě jednu svou panenku, pomocí které povyprávíte příběhy, které budou v interakci s dětmi naplňovat tyto cíle [2]: 

• posilovat sebevědomí dětí z hlediska jejich identity a vztahových skupin
• umožnit dětem zažívat rozmanitost
• podnítit kritické myšlení vůči předsudkům, jednostrannosti a diskriminaci
• podpořit děti, aby se stavěly předsudkům a diskriminaci  

3. Jakým způsobem vytvoříte příběhy panenek? Jsou nějaká pravidla, která byste měli znát?   

Panenky Persona Dolls si pro svou konkrétní skupinu dětí vytvoříte na vzdělávacím kurzu pod vedením zkušených pedagožek a lektorek.

Základním elementem práce s panenkou je vyprávění příběhů. Panenky nejprve sdílí s dětmi svůj životní příběh a zážitky a zvou ostatní děti ke sdílení. Podporují obecné vyjadřování dětí, ale i sebevyjádření a popis emocí.

Pravidlem při práci s panenkou je, že se její příběh, osobnost ani skupinové znaky nesmí rovnat žádnému konkrétnímu dítěti ve skupině, aby nebylo vystaveno srovnávání s příběhem panenky. Ten se věnuje situacím všedního dne, zálibám dětí, jejich oblíbeným činnostem, tak aby je děti mohly sdílet. Aby se naučily vyjadřovat svou osobnost a svoje pocity. Panenky Persona Dolls navíc s dětmi sdílí i svoje příběhy, kdy byly vystaveny posměchu nebo nespravedlivému chování na základě předsudků. Děti by měly prostřednictvím příběhu poznat a prožít, že mohou určité situace ovlivnit a udělat něco pro to, aby ostatní děti nebyly odstrkovány a ostrakizovány na základě předsudků. Příběh by je měl povzbuzovat, aby se vciťovaly do druhých a aby byly schopné se za někoho postavit.

4. Jak metoda funguje?

Děti vědí, že panenka, která je přijde navštívit, je „jenom“ panenka, se kterou hrajete hru, jako kdyby byla živá. Příběh, který panenka sdílí, je sice vymyšlený, ale podobné příběhy ve skutečnosti zažívá řada dětí. Metoda funguje především proto, že v předškolním, ale i v raném školním věku děti milují hry a hodně se toho tímto způsobem učí o sobě, o světě i o druhých. Děti také raději sdílí s „vrstevníky“ než s dospělými. Panenka s nimi skrze učitele mluví jako rovná s rovným, reaguje empaticky, nesoudí, nehodnotí, učí děti pojmenovat, co cítí, a lépe porozumět emocím ostatních. Panenka často rozpovídá i děti, které se jinak kolektivu spíše straní a jsou hodně uzavřené.
A právě tato její role je pro vás velkou výzvou. Při kurzu, kde si práci s panenkou osvojíte, se musíte naučit, jak během návštěvy autenticky zahrát roli zvídavého kamaráda, který děti nehodnotí, ale naopak podporuje a trpělivě jim vysvětluje svůj příběh.

5. Co získají děti?

• rozvíjí vzájemnou empatii a solidaritu
• naučí se pojmenovat své pocity a vyjádřit své myšlenky
• posílí vlastní sebeúctu a sebepojetí
• zlepší schopnost vést dialog, být zodpovědné a jednat v duchu fair play

Příklad: Vliv na děti očima rodičů:

„Rodiče často uvádějí, že byla metoda pro jejich děti přínosná, protože náhle vidí, že se změnil jejich styl komunikace, že si například všímají toho, když někdo někomu ubližuje, a že na to reagují. Vidí, že se zlepšily vztahy dítěte se sourozenci a kamarády. Děti také zjišťují, že jsou schopny se o někoho postarat a nést za sebe zodpovědnost,“ popisuje pozitivní změny, kterých si rodiče v chování svých dětí díky návštěvám panenky s osobností všímají, paní učitelka Hana Nečasová z MŠ Kárníkova, která s touto metodou pravidelně pracuje. 

Načítání obrázků...

Ilustrační fota | FOTA: Člověk v tísni, o.p.s.

6. Jak informovat a zapojit rodiče?

Mateřské i základní školy, které s panenkami pracují, informují rodiče často osobně. Informace o návštěvě panenky-kamarádky visí i na nástěnkách nebo na webových a facebookových stránkách škol.

Rodičům vadí práce s panenkami podle dosavadních zkušeností jen výjimečně. Důležité je, abyste uměli principy, které ve škole platí, dobře vysvětlit. Díky Persona Dolls například výrazně vylepšíte klima třídy nebo dětské skupiny, zlepšíte vztahy mezi dětmi a tím vytvoříte bezpečné prostředí, kde se všichni cítí dobře. V takových podmínkách se děti lépe a raději učí. 

Schopnost mluvit o svých pocitech a potřebách, nebát se vyjádřit svou zranitelnost a dokázat se vcítit do druhého a také se ho zastat, když je potřeba, to všechno jsou důležité schopnosti a dovednosti rozvíjející emoční a sociální inteligenci.     

TIP:

Školy nebo školky, které s metodou pracují, mohou dát také rodičům na výběr, jestli chtějí, aby se jejich dítě programu zúčastnilo. Ve školním vzdělávacím programu může jít o aktivitu navíc, která je dobrovolná.  

Závěr:

Pokud se chcete dostat dětem blíž a zároveň je posílit, máte rádi práci s příběhy i jejich dramatizaci, pak pro vás může být tato metoda vhodná.  

• Kde si lze metodu osvojit? Kurzy pro práci s metodou Persona Dolls nabízí v ČR pouze organizace Člověk v tísni, která má akreditované lektory vyškolené v rámci mezinárodní spolupráce se společností ISTA v Německu. Pokud vás zajímá práce s Persona Dolls, kontaktujte vzdělávací program Varianty organizace Člověk v tísni.
• Metoda je otevřená všem zájemcům, kteří jsou v rámci přípravy ochotni absolvovat 72hodinový kurz, jehož součástí je také videotrénink i sebezkušenostní aktivity, které se pojí s tématem předsudků a nerovnosti ve společnosti.
• Kurzy jsou placené, účastníci v rámci ceny získají panenku. K financování lze využít Šablony (tzv. projekty zjednodušeného vykazování).

Zdroje:

[1] Zvoní! 03/2016, Člověk v tísni, o. p. s.  

[2] Felcmanová, A.: Persona Dolls: panenky s osobností. Jak rozvíjet prosociální postoje dětí Člověk v tísni 2015. Příručka je dostupná na webových stránkách vzdělávacího programu Varianty organizace Člověk v tísni zde.