České školy dnes čelí rostoucí různorodosti žáků a žákyní, jejich zhoršující se psychické pohodě i prohlubujícím se vzdělanostním nerovnostem a přenáší se do nich společenské napětí. Do tohoto náročného prostředí vstupuje sociální pedagog jako odborník, který dokáže vnímat žáka holisticky, propojit školu s rodinou i dalšími institucemi a být dětem i učitelům oporou. Přestože se o této profesi mluví čím dál častěji, její konkrétní podoba v praxi není vždy jasná. Projekt PROP, realizovaný při NPI v letech 2022–2025, umožnil nahlédnout do práce celkem 141 sociálních pedagogů na 125 základních a středních školách po celé republice. Z jejich zkušeností i z ročních evaluačních zpráv škol je zřejmé, že sociální pedagogové se stávají nepostradatelnými členy týmů, kteří zlepšují komunikaci mezi školou a rodinami, podporují děti v náročných situacích a pomáhají učitelům a učitelkám lépe porozumět žákům a aspektům, které ovlivňují jejich školní docházku.
Publikace Tři školy – tři příběhy: Role sociálního pedagoga v praxi přináší souhrn poznatků ilustrovaných na příkladech tří sociálních pedagožek působících v odlišných školních prostředích a ukazuje, jak se jejich práce může lišit i v mnohém shodovat. Každý příběh přibližuje specifické prostředí školy, každodenní náplň práce i výzvy, se kterými se sociální pedagogové a pedagožky setkávají – od řešení krizových situací přes budování důvěry s žáky/žákyněmi a jejich rodinami až po nastavování spolupráce v rámci školy a hledání cest k žákům a žákyním se specifickými potřebami. Publikace je doplněna o kazuistiky žáků/žákyní, se kterými sociální pedagožky pracovaly. Zároveň otevírá širší debatu o budoucnosti této profese. Do června 2025 byla pozice sociálního pedagoga v českém školství stále jen „na zkoušku“ – často financovaná z dočasných projektů a s nejasně vymezenými kompetencemi. Novelizace školského zákona, která od léta 2025 ukotvila sociální pedagogy/pedagožky mezi pedagogické pracovníky/pracovnice, přináší naději na jejich stabilní místo ve školách. Tři školy, tři příběhy proto není jen souhrnem výstupů projektu a sborníkem kazuistik, ale i pozvánkou k zamyšlení nad tím, jak moc české školy potřebují tuto profesi – a jakou změnu může přinést do života dětí, vyučujících i celých školních komunit.
Stáhněte si publikaci! tri-skoly-tri-pribehy-role-socialniho-pedagoga-v-praxi.pdf
Vzdělávání, které je otevřené všem dětem bez ohledu na jejich zdravotní stav, sociální zázemí nebo mateřský jazyk, dnes není vnímáno pouze jako otázka pedagogického přístupu. Na mezinárodní úrovni je považováno za základní lidské právo a zároveň je předpokladem kvalitního a spravedlivého vzdělávacího systému. Debata o inkluzi proto neprobíhá izolovaně v jednotlivých státech. Naopak je formována doporučeními mezinárodních organizací. Ty se opírají o data z výzkumů i srovnání vzdělávacích systémů napříč světem.
V České republice byla v roce 2025 schválena novelizace školského zákona, která do budoucna umožňuje tzv. indexaci škol (tj. navýšení finančních prostředků na vzdělávání žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním). Protože ale parametry této indexace stále ještě nejsou pevně stanoveny, je určitě zajímavé sledovat, jak k distribuci finanční podpory ve vzdělávání žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním přistupují některé sousední země srovnatelné s Českou republikou.
Jak umožnit žákyním a žákům smysluplně a bezpečně trávit volný čas a dát jim prostor pro seberealizaci? Jednou z možností je volnočasový „otevřený“ klub – prostor přímo ve škole, který je přístupný všem žákům bez ohledu na věk či školní úspěšnost. Ti zde mohou dobrovolně a bez tlaku dělat to, co právě potřebují: odpočívat, pokecat si, realizovat vlastní nápady nebo se zapojovat do společných aktivit. Takový klub není jen místem pro trávení volného času, ale i pro objevování nových možností, vztahů a dovedností.