V rámci několikadenní studijní cesty jsme proto v říjnu 2025 zaměřili naši pozornost na to, jak funguje finanční podpora žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním na Slovensku. Na nastavení finanční podpory a zkušenosti s jejím využitím jsme se ptali především pedagogů a pedagožek ze škol vzdělávajících větší množství sociálně znevýhodněných romských žáků a žákyň, ale i pracovníků a pracovnic z velkých státních institucí, jako je např. Národný inštitút vzdelávania a mládeže, nebo z neziskových organizací, které se školami v sociálně znevýhodněném prostředí dlouhodobě pracují.
Příspěvek na vzdělávání žáků a žákyň ze sociálně znevýhodněného prostředí (SZP) je základní formou podpory, kterou Slovensko zajišťuje plošně všem základním školám. Příspěvek je školám poskytován jednou ročně, ve výši 150,- EUR na každého žáka či žákyni ze SZP. Podle příslušné pasáže slovenského zákona o financování základních škol lze příspěvek využít na:
V námi navštívených školách v Bratislavském, Prešovském a Košickém kraji byl příspěvek nejvíce využíván na placení asistentů a asistentek pracujících s danou skupinou žáků a žákyň, na výlety a na účast žáků a žákyň ze SZP na školních akcích, na pomůcky pro ně a na odměny pro vyučující, kteří s danou skupinou žáků a žákyň pracují.
Příspěvek školy dostávají na každého žáka či žákyni ze SZP, jejich identifikaci provádějí výhradně Centra pedagogicko-psychologického poradenství a prevence (CPPPaP) na základě posouzení předem stanovených oblastí. Při posuzování CPPPaP hodnotí následující kritéria:
1) rodina neplní základní funkce (socializačně-výchovnou, emocionální a ekonomickou);
2) chudoba a hmotná nouze rodiny;
3) alespoň jeden rodič je nezaměstnaný;
4) alespoň jeden rodič nemá ukončené základní vzdělání;
5) nevyhovující bytové a hygienické podmínky (chybí místo na učení, postele, elektřina, voda, WC);
6) v rodině se mluví jiným než vyučovacím jazykem;
7) rodina žije v segregovaném prostředí;
8) sociální vyloučení rodiny (komunity) z majoritního prostředí.
Jako potenciálně problematické se jeví organizačně různé přístupy poradenských center k identifikaci dané skupiny žáků a žákyň. Například v námi navštívené základní škole ve východoslovenských Ostrovanech (obec s 2,6 tisíci obyvatel, z čehož více než 80 % tvoří místní sociálně znevýhodnění Romové a Romky žijící v osadě na okraji vsi) pracovníci a pracovnice místního CPPPaP pravidelně dojíždějí do školy, provádějí diagnostiku přímo ve škole a mohou určit přesný poměr žáků a žákyň ze SZP. Naproti tomu v další námi navštívené škole v západoslovenském Plaveckém Štvrtku (obec s 2,5 tisíci obyvatel, z čehož asi 40 % tvoří sociálně znevýhodnění Romové a Romky z místní osady) musí žáci a žákyně na diagnostiku dojíždět do CPPPaP, což je pro řadu znevýhodněných rodin obtížné, a proto část žáků a žákyň zůstává bez doporučení CPPPaP a škola na ně finanční podporu nezískává.
Další finanční podpora státu využitelná ve vzdělávání žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním zahrnuje na Slovensku zejména příspěvek na pomůcky pro děti z rodin pobírajících dávky v hmotné nouzi – tento příspěvek ve výši 16,60 EUR poskytuje stát dvakrát ročně na zajištění základních vzdělávacích pomůcek pro žáky a žákyně pocházející z těch nejchudších rodin.
Svůj význam mají také dotace, které poskytuje slovenský stát jednou za školní docházku všem žákům a žákyním na pobytové aktivity – konkrétně jde o 100 EUR na školu v přírodě a 150 EUR na sportovní pobytovou aktivitu. S příkladným využitím této dotace jsme se během naší studijní cesty setkali ve Spojené škole Ľ. Podjavorinskej 1, která se nachází v největší vyloučené lokalitě na Slovensku, na sídlišti Luník IX v Košicích. Díky státní dotaci tato škola, ve které plní základní školní docházku více než 800 sociálně znevýhodněných romských žáků a žákyň, vyráží s dětmi pravidelně na pobytové lyžařské výcviky – z dotace škola zaplatí samotný pobyt a výcvik, ve spolupráci se sponzory a charitativními organizacemi pak musí žákům a žákyním pořídit i veškeré potřebné vybavení a oblečení.
Hrazení školní obědů funguje na Slovensku na podobné bázi jako v České republice – stát poskytuje dotaci na školní stravování, zde v rozsahu přibližně 2,2 až 2,5 EUR na žáka či žákyni, zbývající část potřebné sumy pak školy vybírají od rodičů. Najdou se ale i výjimky v podobě vzdělávacích institucí, které poskytují obědy žákům a žákyním zdarma. Například v námi navštívené škole v Ostrovanech existuje dohoda mezi školou a vedením obce o poskytování obědů žákům a žákyním bezplatně – s podporou obce jako zřizovatele a s využitím státního příspěvku škola zajišťuje obědy, na které rodiče nemusí nijak přispívat, a díky tomu jsou obědy dostupné i všem sociálně znevýhodněným žákům a žákyním z místní romské osady.
V celkovém zhodnocení studijní cesty nepochybně platí, že Slovensko má v oblasti financování podpory žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním některé programy, které mohou být pro ČR rozhodně inspirativní. Zejména zavedení plošného příspěvku na vzdělávání žáků a žákyň ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo jeho rovnocenné alternativy v rámci naší indexace škol by pro vzdělávacím systém v ČR bylo velmi vítanou a potřebnou změnou. A i v dalších formách podpory sociálně znevýhodněných žáků a žákyň má nepochybně smysl, abychom se Slovenskem dále sdíleli zkušenosti a příklady osvědčené praxe.

Foto zdroj: PROP

Foto zdroj: PROP

Foto zdroj: PROP
Vzdělávání, které je otevřené všem dětem bez ohledu na jejich zdravotní stav, sociální zázemí nebo mateřský jazyk, dnes není vnímáno pouze jako otázka pedagogického přístupu. Na mezinárodní úrovni je považováno za základní lidské právo a zároveň je předpokladem kvalitního a spravedlivého vzdělávacího systému. Debata o inkluzi proto neprobíhá izolovaně v jednotlivých státech. Naopak je formována doporučeními mezinárodních organizací. Ty se opírají o data z výzkumů i srovnání vzdělávacích systémů napříč světem.
Jak umožnit žákyním a žákům smysluplně a bezpečně trávit volný čas a dát jim prostor pro seberealizaci? Jednou z možností je volnočasový „otevřený“ klub – prostor přímo ve škole, který je přístupný všem žákům bez ohledu na věk či školní úspěšnost. Ti zde mohou dobrovolně a bez tlaku dělat to, co právě potřebují: odpočívat, pokecat si, realizovat vlastní nápady nebo se zapojovat do společných aktivit. Takový klub není jen místem pro trávení volného času, ale i pro objevování nových možností, vztahů a dovedností.