Začleňování žáků se specifickými poruchami učení do běžného třídního kolektivu

Ilustrační foto / FOTO: Freepik

Specifika začleňování žáků se specifickými poruchami učení 

Vzdělávání žáků s SPU se řídí zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. S účinností od 1. 1. 2005 uzákonil zásadu rovného přístupu ke vzdělávání a tzv. pravidlo spádové školy. V jeho dikci u SPU preferujeme vzdělávání v běžném proudu, výjimečněji ve třídě či škole zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona pro žáky s těžkou SPU, jimž PO v ZŠ nestačí. Inkluzivní novelou ŠZ č. 82/2015 Sb., účinnou od 1. 9. 2016, vzniká právní nárok dětí na vymezená PO 1.–5. st. a jejich financování ze státního rozpočtu. PO 1. st. poskytuje škola, o 2.–4. st. PO v případě SPU rozhoduje školské poradenské pracoviště (SPZ). Žáci se neposuzují podle diagnóz, ale podle individuálních potřeb, na PO mají právo. Doporučení ŠPZ jsou pro školu právně závazná s cílem vytvořit podmínky umožňující žákům se SPU podávat výkon odpovídající jejich schopnostem.  

Spolužáky musíme o zohlednění žáka se SPU informovat. Zamezíme tak domněnkám o nadržování, předejdeme nefunkčním vztahům ve třídě. Žák své obtíže vnímá, obzvláště zaostává-li za spolužáky. Role učitele spočívá v jeho motivaci být úspěšný. Pomůže mu zjistit vhodné učební strategie pro lepší práci, s organizací učení, řeší jeho pocity při výuce. Zváží pro něj efektivnost skupinové práce, místy ji nahradí individuálním procvičováním.  Vyzdvihne žákovy silné stránky, zvýší tak jeho sebevědomí. K tomu lze využít i třídnických hodin, zaměřených na podporu vztahů  [1] [2].

Reid (2006) se domnívá, že každý učitel musí zvažovat, co zásadně ovlivní výsledky učení žáků se SPU: 

• prostředí třídy, ve které se žák učí, vztah ke studiu; 

• sebevědomí v konkrétním vyučovacím předmětu, náročnost učitele a přístup k žákovi; 

• motivace ke školní práci a vhodný učební styl žáka; 

• styl výuky konkrétního učitele a způsob komunikace s žáky; 

• charakter úkolu a způsob jeho zadání; 

• podpůrné materiály užívané ke splnění úkolu; 

• jiné vlivy – doba, kdy se učíme, (ne)přítomnost těch, kteří nás v učení podporují, prostředí, kde se učíme, puštěná hudba aj. [3].

Osvědčuje se zařazovat učení hrou. Základem musí být jasná strukturovaná pravidla s možností kontroly a sebekontroly. Hra nikdy nesmí vyústit do nevraživosti mezi žáky [4] [5].

Zdroje

[1] Selikowitz, M. (2000). Dyslexie a jiné poruchy učení: co to jsou specifické poruchy učení a jak se diagnostikují. Praha: Grada.

[2] Miller, B., C. (2012). Quick brainstorming activities. New York: American Management Association.

[3] Reid, G. (2006). Learning styles and inclusion. London, Thosand Oaks, New Delhi: Sage.

[4] Krejčová, L. (2019). Dyslexie. Psychologické souvislosti. Praha: Grada Publishing, a. s.

[5] Reid, G. (2016) Dyslexia: a practitioners handbook. Chichester, West Sussex: Wiley Blackwell.