Komunikace, diagnostika, metodické vedení i problémy žáků – to je jen ukázka několika oblastí, se kterými může asistentovi pedagoga pomoci školní speciální pedagog nebo psycholog. Proto je ideální, pokud v rámci vzdělávací instituce působí všichni tito odborníci jako tým a vzájemně se doplňují. To se ale bohužel na řadě míst neděje.

Nejkvalifikovanější pomoc při podpoře integrovaných žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo se speciálními vzdělávacími potřebami mohou asistentovi pedagoga poskytnout školní speciální pedagog a školní psycholog. Ti ho mohou metodicky vést, pomáhat mu při konkrétních problémech a potížích svěřeného žáka, ať formou interních školení, seminářů, nebo individuálních konzultací. 

Užiteční bývají také při péči o integrované žáky, při diagnostice výchovných a vzdělávacích problémů souvisejících s prospěchem, se zajištěním speciálních pomůcek a didaktických materiálů, při řešení vztahů ve vrstevnické skupině či v domácím zázemí apod. Případně pomáhají při kontaktu a jednání s rodiči svěřeného žáka, ale i s jednotlivými členy rodiny.

Ideální tedy je, pokud ve škole úzce spolupracuje právě takový tým pedagogických pracovníků složený z asistenta pedagoga, učitele, speciálního pedagoga a případně školního psychologa. Bohužel ne všude takto optimálně součinnost funguje. 

Tipy pro úspěšnou spolupráci

Na začátku je dobré si ujasnit, jakou pomoc může asistent od školního psychologa či školního speciálního pedagoga vlastně očekávat (jedná se zpravidla o pomoc nad rámec podpůrných opatření uvedených v IVP). Typ a rozsah podpory se obvykle odvíjejí od výše úvazku dotyčného odborníka na škole, jeho zkušeností, odborných výcviků, specializací na určité typy činností apod. 

Níže uvádíme příklady oblastí, ve kterých lze obvykle čerpat podporu. Podle situace jde o podporu jednorázovou anebo opakovanou v předem dohodnutém intervalu a počtech sezení:

Příklady dobré praxe

Jak taková součinnost může fungovat v praxi, si můžete přečíst v zápiscích asistentek pedagoga, které spolupracují se školním speciálním pedagogem a psychologem: 

• Po prázdninách Martinka pracuje velice kontinuálně a pozorně, nejsou patrny větší výkyvy v učení. Je třeba kvalitnějšího zapojení do třídního kolektivu, zatím je přijímána s určitými rozpaky, až trochu negativně, je sociálně málo zdatná. Hodlám zařadit hry na budování třídního kolektivu a práci s třídním kolektivem. Po dohodě se školní psycholožkou a třídní učitelkou bych ráda v listopadu zopakovala sociometrii třídy. 

• Petr má opět převážně pasivní přístup, občas dokonce negativní (několikrát měl sice nepřímé, ale neslušné/odmítavé reakce na to, co jsem mu řekla, aby udělal/nedělal). Do skupinové práce se nezapojuje vůbec nebo minimálně, při párové práci je taktéž pomalý a pasivní. V odborné literatuře jsem hledala popis nějaké podobné situace a jejího řešení. Chtěla jsem se s problémem svého žáka poprat sama. Když se mi nedařilo nic najít, požádala jsem o doporučení literatury speciální pedagožku. Ta mi dala nějaké tituly, nakonec jsem pomoc našla.

• Ve čtenářských dílnách pracujeme s Jirkou individuálně v oddělené místnosti. V prvních dnech žák nechtěl číst ani psát, silně odváděl pozornost k jakýmkoliv jiným činnostem. Postupně, v souladu s dodržováním našeho pravidla „ve vyučování pracuji a odpočívám o přestávce“, začal spolupracovat. Toto pravidlo mi doporučila používat paní psycholožka, když jsem s ní konzultovala daný problém. 

• Pro tento školní rok jsem si stanovila následující cíl: „Cílená podpora svěřeného žáka jak v jeho IVP, tak i v jeho socializaci ve společnosti (ve škole s přesahem integrace do jiných sociálních skupin), která povede k využití jeho plného potenciálu“. Metodickou podporou mi byla především školní psycholožka, se kterou jsem zpočátku konzultovala jednotlivé kroky svého působení na svěřeného žáka jedenkrát týdně. Ve druhém pololetí probíhaly naše schůzky již v delších intervalech. Už jsem si byla jistější, víc jsem si důvěřovala. Cíl se mi podařil, hlavně díky její podpoře, zvládnout. Chlapec navázal téměř přátelský vztah s jiným žákem ze třídy, a dokonce se s ním stýká někdy i mimo školu. Na konci roku mi přišel poděkovat, že jsem mu pomohla najít kamaráda. Plánujeme společně se speciální pedagožkou a učitelkou aktualizovat žákův individuální vzdělávací plán pro příští rok.

• Domluva ohledně spolupráce a předávání informací rodičům: asistenti žáka, učitelé, psycholog, speciální pedagog a rodiče spolupracují a navzájem se informují o stavu žáka; asistenti zasílají pravidelně zprávy pro rodiče v intervalu 1x za měsíc. 

• S podporou ze strany vedení školy každý asistent žáka zvýší svou kvalifikaci, specializaci skrze kurzy a semináře. V říjnu jsme měli možnost vyzkoušet novou metodu supervize – Balintovskou skupinu (skupinová metoda řešení problému, která se hojně užívá v psychoterapii) – pod vedením odborníka. Všem kolegům se tato metoda zalíbila, proto jsme se dohodli, že i nadále budeme s paní psycholožkou spolupracovat. 

Zdroje:

[1] KARGEROVÁ, J., STARÁ, J. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 21–34.