Emoce a vztahy ve škole jsou klíčové pro schopnost učení. Proto na ZŠ v Děčíně při budování dobrých vztahů sází na rituály a vzájemnou důvěru. Seznamte se s několika rituály, které tamním dětem pomáhají cítit se ve škole dobře.

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Kdo nemá naplněnu potřebu bezpečí, přijetí a lásky, jen těžko se může soustředit na kognitivní operace, jako je například učení. To tvrdil už v 50. letech minulého století americký psycholog ruského původu Abraham Maslow. Bohužel, v dnešních školách se na bezpečí a vztahy často zapomíná. V ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně jdou ale na učení dětí právě přes vztahy.

Slušnost a bezpečí především

„Učím už mnoho let a ještě jsem neměla třídu, z níž nešlo udělat dobrou partu,“ říká Šárka Michálková, třídní 5. B. „Dobré vztahy jsou naprostý základ. Děti se musejí ve škole cítit dobře a bezpečně, těšit se tam. Rodiče k nám zase potřebují mít důvěru. Pokud toto nebude fungovat, děti se toho moc nenaučí.“

Třída 5. B je vyzdobená obrázky dětí. Na stěně visí také pravidla třídy a “barevný narozeninovník”, který prozrazuje, kdy některé z dětí slaví nějaký svůj významný den. Světlá, příjemná místnost je každodenním „druhým domovem“ pro 33 dětí, asistentku pedagoga a třídní učitelku. Tráví tu možná víc času než doma. A Šárka Michálková dělá všechno pro to, aby se tam všichni cítili dobře. „Nemusí se kamarádit každý s každým, to je jasné, každý si vybere ty své nejlepší kamarády. Chci ale, aby se všichni k sobě chovali slušně, aby tu byla dobrá atmosféra beze strachu. A v tom nám velmi pomáhají i nejrůznější rituály, které budují kolektiv a dodávají dětem pocit sounáležitosti se třídou.“

Uvítací rituál

Šárka Michálková je u své třídy od jejich prvního školního dne. A od prvního školního dne také má třída svůj uvítací rituál. Od 1. do 3. třídy se s dětmi každé ráno postaví do kruhu, drží se za ruce a odříkávají krátkou “zdravící” říkanku o tom, jak jim to dnes dobře půjde, protože se budou hodně snažit. Od 4. třídy už po zvonění stojí v lavici, ale pak si utíkají sednout na koberec před tabulí. Jedno vybrané dítě (může mít svátek, narozeniny nebo se mu něco povedlo) se postaví pod tabulí před třídu a zvolí si písničku, kterou pak celá třída zazpívá. Šárka Michálková děti doprovází na kytaru. „Bez písničky u nás prostě den nezačíná. I když jsme někde na výjezdu, každé ráno zpíváme. Pěkně nás to přenese z odpočinkového režimu do pracovního,“ pochvaluje si Šárka Michálková.

Přechodové rituály

Vždy v první školní den mají děti další rituál – takzvaný skok do vyšší třídy. Na velké čtvrtce na chodbě mají číslo minulého ročníku, na prahu jsou učebnice, z nichž se budou děti celý rok učit, a za dveřmi leží další čtvrtka, tentokrát s číslem nového ročníku. „Děti stojí v řadě za sebou a postupně se odrážejí a přeskakují z chodby dovnitř do třídy. Pokaždé, když někdo doskočí, přijdu k němu, potřesu mu rukou a přivítám ho v dalším ročníku,“ popisuje Šárka Michálková.

Stejně tak mají děčínské děti z „Máchovky“ rituál na rozloučení s uplynulým školním rokem. Na konci června si každé z nich vezme papír a píše: „Na shledanou, čtvrtá třído, už jsme skoro páťáci…“ a pak si každé dítě samo pro sebe shrne, jakých těch uplynulých deset měsíců bylo. Co se mu podařilo, co se nepodařilo, co se naučilo, jaké má nové kamarády, nové zážitky… „Zkrátka si každé dítě pro sebe reflektuje uplynulý školní rok. Samozřejmě to nevybírám a neznámkuji, ale když se chce někdo podělit, jsem ráda,“ vysvětluje Šárka Michálková.

Práce se strachem

Další oblíbený třídní rituál se ve třídě Šárky Michálkové odehrává na čarodějnice, tedy na konci dubna. Děti dostanou papír a každé z nich namaluje (v 1. třídě) nebo napíše, čeho se bojí. Pak si sednou do kroužku, a kdo chce, může svůj strach a své obavy sdílet s ostatními. O svůj strach se s dětmi dělí i paní učitelka: „Sdílím s dětmi takové strachy, jaké mohou pochopit – třeba z rychlé jízdy autem nebo z nemocí. Jsem ráda, že děti z mojí třídy nepíšou, že by se bály třeba svých rodičů nebo spolužáků, mívají většinou úplně obyčejné strachy – z pavouků, z postav z hororů, z čertů – ale někdy se objeví i strach z toho, aby jim neublížil nějaký cizí člověk.“ 

Poté všichni své strachy schovají do podepsaných obálek a Šárka Michálková vezme velký černý pytel s nápisem “Naše strachy” a všichni do něj hodí obálky s tím, čeho se obávají. Učitelka pak pytel velmi pevně zaváže provázkem a zastrčí ho před dětmi až úplně na dno skříně ve třídě, čímž se strachů symbolicky zbavují. Následující rok na čarodějnice se pak pytel zase vyndá a děti mají možnost si připomenout, čeho se loni bály. Trvá jejich strach ještě? Pak můžou papír v obálce nechat. Zbavily se ho už? Pak papír vyhodí a můžou ho nahradit jiným.

Chcete také ve své třídě zavést nějaké rituály?

• Cílem rituálu je utužení kolektivu. Přemýšlejte tedy o něčem, čeho se budou moct zúčastnit všichni. 
• Rituál řešte u sebe ve třídě, s tím, co máte k dispozici. Pokud by dítě např. mělo něco přinést z domova, nemusí mít každý spolupracující rodiče.
• Počítejte s tím, že máte ve třídě extroverty i introverty. Pokud je součástí aktivity sdílení, nenuťte nikoho, aby se projevoval.
• Čím mladší děti, tím jednodušeji rituály zavedete.
• Společné rituály stmelují kolektiv a jsou proto dobrou prevencí problémového chování dětí vůči sobě navzájem.