Adaptace asistenta pedagoga – nástup do školy

Ilustrační foto / FOTO: Pixabay

Adaptace asistenta pedagoga je dlouhodobý proces začínající při jeho nástupu, případně před ním. Jeho cílem je začlenění nového pracovníka  z hlediska organizačního i z hlediska pedagogické činnosti. Přinášíme dva příklady z praxe, které ukazují nevhodný a vhodný proces nástupu asistenta pedagoga do nového prostředí. U nevhodného procesu adaptace jsou popsány možné chyby i jejich příčiny. Příklad vhodného procesu adaptace je navíc doplněn i tipy pro optimální postup.

Praktický příklad nevhodné adaptace asistenta pedagoga

Kde se stala při adaptaci chyba?

Profesní cesta asistentky nebyla v tomto případě vůbec lehká. Učila se doslova „za pochodu“, informace dostávala nahodile a průběžně, což se odrazilo na kvalitě vzdělávání, péči i klidu ve třídě. Děti i zaměstnanci školky byli nesví z přítomnosti nové asistentky, která si připadala nejen ve třídě, ale celkově v mateřské škole přebytečná. Třídní učitelka měla složitější práci než v případě, kdy by asistentka už byla s provozem mateřské školy seznámena.

Chaos a nervozita nastaly kvůli absenci času na uvedení asistentky do specifik práce, seznámení s dítětem se SVP (charakteristikou postižení, metodami práce), personálem školky a pravidly ve třídě.

Optimální adaptace asistenta pedagoga v nové škole

Role vedení školy

• Prvotní uvedení. Je vhodné, aby škola měla vypracovaný plán adaptace nových asistentů pedagoga, a to s uvedením všech konkrétních činností, na které je potřeba se soustředit, a odpovědných osob, které je mají na starost.

• Sdělení očekávání ze strany vedení ohledně pracovního zařazení ve třídě (při osobní schůzce s asistentkou). Dalším účelem schůzky by mělo být informování o potřebách dětí a žáků se SVP a následné doladění obsahu pracovní smlouvy a dalšího odborného vzdělávání (například semináře zaměřené na komunikaci s žákem s PAS).

• Vyjasnění a specifikace obsahu pracovní smlouvy, náplně práce a také kompetence a povinnosti.

• Zajištění času pro seznámení nejen s třídní učitelkou, ale i s dalšími pedagogickými i nepedagogickými pracovníky školy, se kterými bude asistentka spolupracovat.

• Metodické vedení školním poradenským pracovištěm (např. speciálním pedagogem), školním koordinátorem inkluze a zkušenými kolegy. Vedení školy by mělo podpořit nastavení pravidelných schůzek třídní učitelky a asistentky, případně zástupců školního poradenského pracoviště nebo dalších pedagogů, při kterých zhodnotí spolupráci při rozvoji žáků se SVP a aktualizují postupy práce.

• Zajištění času na seznámení se školou, a to i v případě, že asistentka v průběhu roku náhle odejde a přijde nová.

• Průběžná podpora asistentce během školního roku: supervize, psychohygiena, možnosti dalšího vzdělávání, předání informací k vedení dokumentace o žácích se SVP. Pokud například některá asistentka odchází (na mateřskou dovolenou apod.), podílí se při odchodu na předávání informací a zkušeností novému asistentovi.

• Nastavení vztahů založených na respektu a vzájemné důvěře. Je příjemnější, když vedení školy nepraktikuje mikromanagement (při tomto stylu řízení bývá nadměrně sledována, kontrolována a připomínkována práce zaměstnanců), a dává tak najevo, že svým zaměstnancům důvěřuje. Asistentky mohou samostatně rozhodovat a řešit různé situace v rámci svých profesních kompetencí a v rámci podřízené úrovně autority.

• Motivační podpora. Pokud se asistentka může účastnit konzultací, skupinových supervizí, využít podporu psychologa a doplnit si další vzdělání v oboru, platí za plnohodnotného člena pedagogického sboru a také se tak cítí. V takhle nastaveném systému spolupráce se snižuje riziko vzniku syndromu vyhoření i riziko předčasného odchodu ze školy.
  
  

Role třídní učitelky

Je důležité zajistit dostatečný čas na seznámení s kolegy, se kterými bude asistentka přímo spolupracovat – zejména s třídní učitelkou. První setkání ve spěchu o přestávce mezi vyučovacími hodinami opravdu nepůsobí dobře.

Jaká by měla být náplň úvodní schůzky s třídní učitelkou?

• Diskuse nad očekáváními, zkušenostmi a postupy.

• Příklady, jak řešit krizové situace.

• Složení třídy, náplň práce a představa o spolupráci.

• Upřesnění pravidel, rolí, povinností a kompetencí (třídní učitelka může asistentce například navrhnout pravidelné krátké konzultace vždy ráno před vyučováním, kdy se společně připraví na výuku a vyřeší aktuální záležitosti).

• Seznámení se specifiky žáků se SVP a jejich individuálními vzdělávacími plány.
  
  

Seznámení s dětmi a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami

• Důležité je klidné a nenásilné první setkání, a to ještě před samotným vstupem asistentky do výuky.

• Vhodné je také nepodcenit vstupní informace o žácích, jejich potřeby, zkušenosti. Ty by měli předat třídní učitelka a členové školního poradenského pracoviště.

• Osvědčilo se zorganizovat první setkání asistentky s dětmi/žáky se SVP při zábavné aktivitě (hřiště, zahrada) a nenápadně je seznámit při činnosti, která je pro děti/žáky obzvláště příjemná. Mají-li děti/žáci oblíbenou hru, asistentka si s nimi může zahrát. Tak spolu mohou plynuleji navázat komunikaci.

• Teprve po seznámení by měl následovat vstup asistentky do třídy.
  
  

Asistent pedagoga: úvodní pozorování ve třídě

• Po úvodní společné schůzce přijde poprvé nová asistentka do třídy nejprve jen na pozorování. Při té příležitosti ji vedení školy nebo třídní učitelka představí žákům.

• Třídní učitelka při zahájení vyučování vysvětlí žákům účel přítomnosti asistentky ve třídě, definuje vhodné chování a pravidla a upřesní, jak ji budou oslovovat.

• Pokud je asistentka teprve na začátku své praxe a vstup do školního prostředí je pro ni nový, je na vedení, a hlavně na třídní učitelce, aby jí pomohli s adaptací a společně našli a vyladili pracovní postupy, které budou pro obě strany prospěšné a užitečné.

Praktický příklad vhodného uvedení asistentky do praxe