Jak řešit situaci, kdy rodič odmítá komunikaci s třídní učitelkou po předchozím nedorozumění?

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Dotaz: 

Dobrý den, ráda bych využila nabízenou možnost konzultace. Třináctiletá dívka je mimo třídní kolektiv, povyšuje se nad ostatní a plynou z toho konflikty, hlavně s chlapci. Maminku vnímáme jako nekritickou, navádějící žákyni proti všem, včetně třídní učitelky. Třídní učitelka potřebuje pomoci, svolává schůzku školního poradenského pracoviště společně s rodičem. Jakou strukturu schůzky s maminkou žákyně byste nám doporučili? 

Školní metodička prevence na víceletém gymnáziu.

Odpověď:

Pro to, abych dokázala pro danou situaci nabídnout konkrétní doporučení, jsem si potřebovala s paní metodičkou ještě pár věcí upřesnit. Moje odpověď níže tedy obsahuje i doplňující informace získané na základě našeho telefonického rozhovoru.

Komunikace třídní učitelky s maminkou už v minulosti selhala a maminka s ní momentálně není ochotná komunikovat a spolupracovat. Třídní učitelka má nicméně k dívce stále pozitivní vztah. Podařilo se jí v rámci práce na pozitivním klimatu ve třídě pomoci dívce s jejím postavením směrem k dívkám, ale s chlapci její problémy nadále přetrvávají. Maminka své dceři radí, aby se v případě konfliktů s chlapci bránila a nenechala si nic líbit. A má pocit, že je učitelka zaujatá proti její dceři, což se nezakládá na pravdě.

V tomto kontextu bych doporučila, aby schůzka proběhla na školním poradenském pracovišti za účasti metodičky prevence a výchovné poradkyně a v začátku bez přítomnosti třídní učitelky. Nejprve by bylo vhodné začít tak, že je v zájmu školy, aby se v ní všem žákům dařilo a mohli dobře studovat. Schůzku by bylo vhodné dále vést jednou pracovnicí (v tomto konkrétním případě výchovnou poradkyní, ale obecně může schůzku vést kdokoliv z poradenského týmu) ve vstřícném duchu. 

Metodička prevence by pak především zaznamenávala průběh rozhovoru. Od samého začátku by bylo vhodné klást mamince např. následující otázky:

• Jak současnou situaci vidí ona?

• Jak o tom doma mluví její dcera?

• Co pro ni, případně její dceru znamená studium na naší škole?

• Zda (a případně v čem) vidí posun v situaci její dcery?

• Co si myslí, že by pomohlo, aby se dceři ve třídě lépe dařilo?

• Co může v dané situaci udělat škola a co naopak může udělat ona sama a její dcera?

• …

Během schůzky by škola mohla zkusit zjistit, na čem se zakládá doporučení, které maminka dala své dceři: „Aby si nic nenechala líbit.“ Je vhodné navázat dalšími otázkami:

Jakou s tím má osobní zkušenost? 

Co očekává, že se stane? 

S jakými reakcemi se u žáků a učitelů může její dcera setkat?

Další otázky a reakce by se odvíjely od odpovědí maminky. Doporučuji nespěchat, dát mamince dostatečný prostor, aby vysvětlila svůj úhel pohledu, a průběžně rozptylovat její obavy – ujišťovat, že je i pro pedagogy důležité, aby byli žáci ve škole spokojení a že pohoda každého z nich je pro ně zásadní. 

Doporučuji se postupně dostat také k tomu, že velkým pomocníkem pro žáky je právě třídní učitel a ten se stará o pohodu v každé třídě. Pomalu (nespěchat) zmínit pozitivní kroky, které už třídní učitelka učinila, a s jakými konkrétními úspěchy se setkala – pokud to bude možné, ocenit pozitivní posun na straně žačky (podle podaných informací tento posun nastal a je vhodné, aby to maminka při schůzce opět slyšela).

Pak by mělo následovat:

• shrnutí hlavních informací z obou stran, 

• návrh konkrétních kroků, které je potřeba učinit na obou stranách (obě strany s těmito kroky souhlasí).

V případě, že by pro to byla vhodná atmosféra, by bylo dobré v průběhu rozhovoru přizvat třídní učitelku. Především proto, aby se na konkrétní domluvě mohla rovnou spolupodílet. Navíc by to také mohlo pomoci zlepšit následnou spolupráci maminky s třídní učitelkou.

Dále bych doporučila domluvit se na navazující schůzce v časovém odstupu asi tak 4 až 5 týdnů a zhodnotit, jak se daří realizovat kroky, které byly domluveny na úvodní schůzce.

Co dělat, pokud rodič během schůzky spolupráci odmítne?

V případě, že by se maminka se školou domluvit nechtěla (tzn. nesouhlasila by s navrhnutými kroky, které by bylo potřeba učinit z její strany), by se dalo pokračovat tím způsobem, že konkrétní kroky navrhnou „jen“ pracovníci školního poradenského pracoviště, maminku požádají o spolupráci a domluví opět následnou schůzku. 

V takovém případě bych přizvání třídní učitelky na schůzku nedoporučovala. Jen bych maminku seznámila s tím, že třídní učitelka bude samozřejmě o výstupu ze schůzky informována.

Na závěr by také bylo žádoucí informovat vedení školy a pro třídní učitelku zajistit další podporu pro práci s žačkou. Někdy je možné dosáhnout úspěchu i přesto, že rodiče nespolupracují – jen je to podstatně náročnější.

Na dotaz odpověděla Mgr. Kamila Bobysudová, která se věnuje vzdělávání a rozvoji dospělých lidí. Dlouhodobě spolupracuje s Národním pedagogickým institutem ČR a dalšími vzdělávacími organizacemi, kde se zaměřuje především na vzdělávání v manažerských a mentorských dovednostech, osobnostně sociálnímu rozvoji, time a stress managementu aj. Dále působí jako supervizorka, mentorka a koučka.