PODCAST 28. díl: Jak zvládat vztek u dětí předškolního věku

Komunikace s předškolními dětmi – jak zvládat vztek

Vztek je běžná emocionální reakce, jedná se o jednu ze základních emocí. Obecně je bohužel vnímána negativně, ale v žádném případě není účelem ho zcela vymýtit. Naopak, je vhodné s ním předem počítat a naučit se porozumět tomu, co nám dítě projevy vzteku sděluje. Vztek má vždy nějaký konkrétní smysl a význam. Dospělí mnohdy vztek u dětí nechtěně podněcují. Často jsou na vině drobná napětí, stres, shon, nejrůznější zákazy, příkazy.

Jakmile dítě prožívá vztek, je v zajetí tzv. „emočního mozku“ (více o „emočním mozku“ najdete v PODCAST 27. díl: Jak komunikovat s předškolními dětmi | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz). V tu chvíli potřebuje podporu ze strany dospělého, aby se mohlo postupně učit získávat na tyto situace náhled a rozvíjet svoji schopnost sebeovládání, vědomý náhled apod.

U dětí se můžeme setkat se dvěma druhy vzteku:

1. Úzkostný vztek – dítě dává současně najevo obavu a strach. Jednou z klíčových vlastností tohoto druhu vzteku je jeho fyzické prožívání – dítě kolem sebe mlátí rukama, dupe apod. Nejdůležitější je přijetí a pochopení ze strany dospělého. S dítětem komunikujeme v okamžiku, kdy není schopné vnímat, co se děje, když prožívá silnou emoci. Je důležité mu pomoct emocí projít, prožít ji, postupně dítě učit zvládat negativní emoci. Pomoci mohou mnemotechnické pomůcky VZTEK a COŽE zmíněné v 1. díle podcastu s Radkou Schillerovou o komunikaci s předškolními dětmi.

Jak reagovat? 

V první řadě zapomenout na otázky. V takovou chvíli nemají otázky smysl, stejně jako nefunguje logická argumentace. V žádném případě však nesmíme dítěti odpírat lásku a pozornost. Pomáhá zrcadlení prožitků dítěte – aktivní naslouchání – tedy popsat, co vidím, co se přede mnou děje, zrcadlit, co dítě prožívá. Je na místě hledat způsob, jak dítě může přirozeným způsobem ventilovat vztek. Dítěti může pomoct vztek fyzicky zpracovat nebo nějak ztvárnit.

Tipy na aktivity: 

• Dítěti můžeme pomoct ventilovat vztek společným křikem formou hry. Dítě pobídneme: „Zakřič jako lev!“

• Dítěti můžeme nabídnout, aby emoci ztvárnilo pomocí volné kresby na papír –⁠ čmárání, škrtání apod.

• Dítěti můžeme také ukázat tzv. želví postoj: postavíme se, zastrčíme bradu dozadu, jako bychom se chtěli schoulit do krunýře. Tímto způsobem ztratíme oční kontakt s okolím a můžeme se zaměřit na nádech a výdech a celkové zklidnění.

• Také je však třeba ovládnout své vlastní emoce a nenechat se vyprovokovat. Rodiče i učitelé by se měli tzv. uzemnit, představit si své vlastní hranice. Pomáhá například technika vizualizace – mohu si mezi sebou a dítětem v duchu ve vypjaté situaci nakreslit pomyslnou čáru. Pomáhá též oddálení, v dané chvíli se otočím a vykonám nějakou jinou činnost, například si půjdu opláchnout obličej.
  
  

2. Manipulativní vztek – nazývá se také „patrový“, protože vychází z nejvyššího patra mozku. Dítě chce prostřednictvím záchvatu vzteku manipulovat svým okolím. Je to řízená strategie, poháněná touhou něco získat. Oproti emočnímu vzteku dítě může manipulativní vztek ovládat – nepláče, organismus totiž není zaplaven stresovými hormony. U tohoto druhu vzteku je zásadní, aby se nestal vzorcem chování.

Jak reagovat? 

Říct jasné ne, příliš se nevěnovat samotnému aktu vzteku, nenechat se vtáhnout do hry. Nepřemlouvat, nevysvětlovat, stát si naopak pevně na svém. Pokud manipulativní vztek přeroste ve vztek úzkostný, je samozřejmě nutný podstatně více empatický přístup.

Jak manipulativnímu vzteku předcházet? 

Prevencí jsou jasně stanovená pravidla. Je také důležité, aby rodič/učitel dbal na dodržování

pravidel, tzn. nenechá se ovlivnit momentálním rozpoložením dítěte.

Co je time out?

Time out from reinforcement (česky: oddechový čas od posilování) je termín, který se v roce 1958 objevil v odborné studii Charlese Bohrise Ferstera, amerického psychologa, představitele směru tzv. neobehaviorismu.

Ferster provedl výzkum, ve kterém se snažil ovlivnit/změnit proces pozitivního posilování chování u šimpanzů a holubů, a to pomocí averzivní události (konkrétně časového odstupu) od tohoto procesu. [2]

Zvířeti, které se například naučilo, že po zmáčknutí páčky dostane potravu, byl tento proces pozitivního posilování přerušen nepříjemnou (averzivní) událostí - totiž časovou pauzou. Výzkumníci pak sledovali další chování tohoto zvířete, zeslábnutí či zesílení procesu pozitivního posilování.

V jaké podobě se lze s time outem setkat ve výchovné praxi?

Time out je postup, která je využíván i ve výchově, a lze se s ním setkat v různých metodických materiálech (viz zdroje na konci textu). Autoři nicméně upozorňují, že tento postup má svá úskalí.

Během time outu je dítě umístěno do jiné, méně prospěšné situace nebo prostředí, kdykoli se chová nežádoucím nebo nevhodným způsobem. Cílem je zastavit proces pozitivního posilování nežádoucího chování.

Time out může být tedy například použit ke snížení frekvence negativního chování dítěte (např. hlasité konfrontace s pedagogickým personálem), zatímco může být zaveden individualizovaný systém odměňování, aby naopak došlo k pozitivnímu posilování žádoucího chování a aby se následně zvýšila frekvence vhodného chování (dítě, které se zapojuje do společné činnosti, vyhoví požadavkům učitele a spolupracuje, je učitelem pochváleno, je mu umožněno prezentovat výsledek činnosti přede všemi dětmi apod.). [3]

V zahraničních metodických materiálech lze nalézt příklady velmi krátkých time outů: Například dítě, které stále vyrušuje při společných aktivitách v kruhu a strká do ostatních, aby získávalo tímto způsobem pozornost dětí i dospělých, je odesláno na dvě minuty ke svému stolu ve třídě, odkud přechodně nevidí na tváře dětí ani učitele. Zároveň je u dítěte naopak průběžně učitelem posilováno pozitivní chování a spolupráce, tzn. pokud ve společném kruhu spolupracuje a do ostatních dětí nestrká. [4]

Učitelé by měli mít při používání time outu na paměti etický aspekt celé věci. Jedním z důsledků time outu je, že děti mohou být vyloučeny – i když na krátkou dobu – ze svého vzdělávacího prostředí. Tento postup by měl být proto použit pouze v případě, že byly předtím už opakovaně neúspěšně vyzkoušeny i jiné typy intervencí.

Time out je zcela jistě druhem trestu. Trest je proces, při kterém je jako důsledek chování přidáno něco nepříjemného. Zvláště averzivní (nepříjemná) forma trestu vede ke snaze vyhnout se působení trestu jakýmikoli prostředky a způsoby chování, které mohou být více nežádoucí než původní trestané chování.

Podobně jako u jiných typů trestů může mít použití time outu za následek nejrůznější nezamýšlené negativní dopady na dítě. [3]

Principem tohoto trestu je odeslání dítěte někam, kde bude samo (u sebe v pokoji, za dveřmi, mimo dům, mimo společnou aktivitu apod…). Předpokládá se například, že dítě bude o samotě mít možnost přemýšlet o tom, co udělalo špatně a jak by mohlo změnit své chování. Bohužel je tento druh trestu založen na odpírání kontaktu, komunikace a v důsledku v dítěti může vyvolávat strach, úzkost, pocity nepřijetí a pocity viny. Může také snižovat sebedůvěru dítěte i jeho ochotu čelit překážkám, řešit problémové situace a vést v důsledku k naučené pasivitě.

Co se týká starších dětí, v české praxi se pak lze setkat na základních školách i s variantou, kdy se ředitel školy (případně zástupce nebo jiný pověřený pedagogický pracovník) dítěti s nežádoucím chováním, které se dále už neúčastní výuky, individuálně danou vyučovací hodinu věnuje, hovoří s ním, případně mu zadává různé úkoly. [5]

Agresivní chování u dětí 

U agresivního chování je vždy žádoucí oddělit to, co dítě aktuálně prožívá (vztek, úzkost, hněv), od jeho následného chování. Dospělý by měl emoci dítěte přijmout, ale neměl by mu povolit agresivní chování (nepřátelské chování, útočnost, například když dítě kouše, bije nebo škrábe rodiče, rozbíjí předměty apod.). Je na místě zkusit dítěti vysvětlit, co svým agresivním chování způsobuje ostatním lidem nebo předmětům. Samozřejmě takovéto vysvětlování může nastat až ve chvíli, kdy dítě není pod vlivem silné emoce a je schopné dostatečně vnímat. Je tedy žádoucí vyčkat až do celkového zklidnění dítěte. Je také na místě nastavit si následně, nejlépe společně s dítětem, určitá pravidla chování anebo znovu připomenout už zavedená pravidla.

Vztek ve školním kolektivu

V kolektivu je samozřejmě zvládání vzteku obtížnější. Děti obvykle dávají najevo vztek, když jim něco nejde, když něco nezvládají nebo jim něco chybí. Snaží se tímto způsobem na sebe upoutat pozornost. Negativní reakce, případně výsměch ze strany okolí však v dané situaci nepomohou, spíše naopak. Posiluje se tím totiž negativní vzorec chování. Pokud se vztekajícímu dítěti jeho spolužáci smějí za to, jak emoci prožívá, je vhodné pokusit se jim vysvětlit, jak posměch dané dítě ovlivňuje, jaké další emoce to v něm probouzí. Dobré je odkazovat na nastavená pravidla a zopakovat, proč tomu tak je. Direktivní „ne“ nepomáhá.

Dítě potřebuje mnohem spíše pomoct s tím, daný problém zvládnout. Stejně tak není na místě ani humor, ironie či sarkasmus. Je to příliš tenký led – není vždy snadné ohlídat hranici, kdy se již dítě bude cítit poníženě a zesměšněně. Někdy je možné s humorem poukázat na situaci a pokusit se ji s dítětem prožít, ale opět je na místě krajní opatrnost.

Literatura pro děti - jak zvládat vztek:

Geislerova, D. (2019). Co si počít se vztekem? Praha: Pasparta.

Hoření, N. (2021). Hubert se vzteká. Praha: Meandr.

Oziewiczová, T. (2021). Co dělají pocity? Brno: Host.

Doporučená literatura pro pedagogy a rodiče:

Bytešníková, I. (2012). Komunikace dětí předškolního věku. Praha: Grada.

Gordon, T. (2015). Škola bez poražených: Praktická příručka efektivní komunikace mezi učitelem a žákem. Praha: Malvern.

Gordon, T. (2012). Výchova bez poražených: Řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi. Praha: Malvern.

Krejčová, V., Kargerová, J., Syslová, Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Praha: Portál

Kutálková, D. (2002). Logopedická prevence: průvodce vývojem lidské řeči. Praha: Portál.

Matějček, Z. (2000). Co, kdy a jak ve výchově dětí (3. vyd.). Praha: Portál.

Smolík, F. a Málková, G (2014). Vývoj jazykových schopností v předškolním věku. Praha: Grada.

Wedlichová, I. Dítě předškolního věku a vývojová specifika tohoto období in Šikulová, R-, Čepičková, I., Wedlichová, I. a kol. (2005). Kapitoly z předškolní pedagogiky I. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.

Zdroje:

[1] Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál. s. 151.

[2] Ferster, C. B. (1958). Control of behavior in chimpanzees and pigeons by time out from positive reinforcement. Psychological Monographs: General and Applied, 72(8), 1.

[3] Time Out From Reinforcement (nedatováno). [online]. Dostupné z: https://www.interventioncentral.org/behavioral-interventions/challenging-students/time-out-reinforcement [dat. cit. 16. 5. 2022]

[4] Intervention Guide: Time Out From Positive Reinforcement. (2017). [online]. 7 ibestt Project, University of Washington. Dostupné z: https://www.education.uw.edu/ibestt/wp-content/uploads/2018/02/Time-Out-from-Positive-Reinforcement.pdf [dat. cit. 16. 5. 2022]

[5] Kol. autorů. (2020). VIDEO: Jak zlepšit vztahy ve třídě a vybudovat dobrý kolektiv? [online]. Dostupné z: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/video-jak-zlepsit-vztahy-ve-tride-a-vybudovat-dobry-kolektiv [dat. cit. 16. 5. 2022]