Obecný popis intervence
Za nadměrné a neoprávněné zařazování romských žáků a žákyň do škol určených pro žáky či žákyně se zdravotním postižením (škol zřizovaných podle § 16, odstavce 9 školského zákona, označovaných také jako školy „speciální“) byla Česká republika už v roce 2007 odsouzena Evropským soudem pro lidská práva, navzdory tomu ale tento problém přetrvává ve školství dodnes – zejména do škol určených pro žáky a žákyně s mírnou poruchou vývoje intelektu (dříve označovanou jako lehké mentální postižení) jsou romští žáci a žákyně i nadále zařazováni násobně častěji než jejich neromští vrstevníci.
Intervence zaměřené na podporu přechodu romských žáků a žákyň ze speciálních škol do škol běžných by měly zahrnovat:
- zlepšení diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb u romských žáků a žákyň ve školských poradenských zařízeních – inovované diagnostické procesy by měly lépe rozpoznat vlivy sociálního znevýhodnění a kulturních specifik žáků a žákyň;
- postupné omezování kapacit určených pro žáky a žákyně s mírnou poruchou vývoje intelektu a preferenci zařazování těchto žáků a žákyň do škol hlavního vzdělávacího proudu (do běžných tříd nebo, u žáků či žákyň s kombinovaným postižením, do tříd speciálních);
- rozvoj podpůrných opatření v běžných základních školách, včetně zajištění dostatečného počtu asistentů a asistentek pedagoga, kompletního obsazení pozic školních poradenských pracovišť, ale i rozvoj intervencí v oblasti sociální role školy.
Jak může nástroj pomoci při kompenzaci projevů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání?
Řada romských žáků a žákyň vzdělávaných ve speciálních školách zároveň patří mezi žáky a žákyně se sociálním znevýhodněním. Jejich zařazení do speciálního vzdělávání je často důsledkem nedostatečné diferenciální diagnostiky, která nedokáže spolehlivě rozlišit mezi dopady sociálního znevýhodnění a symptomy zdravotního postižení.
Intervence proto má potenciál pozitivně ovlivnit průběh vzdělávání právě u romských žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání romských dětí (v rámci etnicky citlivého přístupu)?
Intervence je přímo specificky zaměřena na podporu romských žáků a žákyň.
Na co si dát pozor při implementaci?
Přechod romských dětí do běžných škol by neměl být vnímán jako jednorázová akce, ale jako postupný proces vyžadující dlouhodobou podporu všech zúčastněných. Je třeba počítat s možnými obtížemi v adaptaci dětí na nové prostředí a s potřebou intenzivní komunikace mezi školami, rodinami a podpůrnými službami. Klíčové je také pracovat s postoji a očekáváními pedagogů a pedagožek přijímajících škol a předcházet riziku opětovné segregace či šikany nově příchozích romských dětí. Přechod romských žáků a žákyň ze speciálních do běžných škol musí být vždy doprovázen odpovídající profesní přípravou pedagogů a pedagožek v běžných školách. Ta by měla zahrnovat další vzdělávání pedagogických pracovníků a pracovnic (DVPP) zaměřené na etnicky citlivé přístupy a na práci se žáky a žákyněmi se speciálními vzdělávacími potřebami a se sociálním znevýhodněním. Současně musí být v běžných školách zajištěna dostupnost podpůrných opatření nezbytných pro vzdělávání žáků či žákyň přicházejících ze speciální školy. Patří sem zejména podpora asistentů a asistentek pedagoga, speciálních nebo sociálních pedagogů a pedagožek, dostupnost potřebných pomůcek a možnost využití předmětu speciálně pedagogické péče.
Kde hledat inspiraci?
Užitečným zdrojem inspirace mohou být neziskové organizace (například Vzájemné soužití, Awen Amenca a další), které se věnují podpoře přechodu dětí ze speciálních škol do běžného vzdělávání. Cenné podněty mohou poskytnout příklady dobré praxe ze škol, které úspěšně individualizují výuku a vytvářejí podmínky pro začleňování žáků a žákyň se speciálními vzdělávacími potřebami. Obecně však mnoho příkladů systematického (plošnějšího a řízeného) přechodu žáků a žákyň ze speciálních do běžných škol a tříd hlavního vzdělávacího proudu nemáme.
Výzkumná verifikace
V současnosti neexistuje v českém prostředí robustní výzkumná evidence, která by přímo ověřovala dopady a efektivitu cílené podpory přechodu romských dětí z praktických škol do hlavního vzdělávacího proudu. Některé dílčí poznatky však můžeme čerpat ze zahraničních i domácích studií zaměřených na příbuzná témata.
Výzkum Szumského a Karwowského (2014) přináší poznatky podporující intervenci přechodu romských dětí z praktických škol do hlavního vzdělávacího proudu. Autoři na velkém vzorku téměř 900 polských žáků a žákyň s lehkým mentálním postižením (LMP) srovnávali úroveň školních výsledků a sociální a emoční integrace těchto žáků a žákyň ve speciálních, integračních a běžných školách. Zjistili, že žáci či žákyně v inkluzivních formách vzdělávání (integrační a běžné školy) dosahovali signifikantně lepších studijních výsledků než žáci a žákyně ve speciálních školách, i když velikost účinku byla slabá.
To je v souladu se závěry dřívějších metaanalýz a přehledových studií z jiných zemí (Carlberg a Kavale, 1980; Freeman a Alkin, 2000). Výzkum tedy naznačuje, že vzdělávání v běžném školním prostředí může zlepšit akademické výsledky i u žáků a žákyň s LMP. Současně však studie ukazují, že žáci a žákyně ve speciálních školách dosahovali vyšší míry emoční a sociální integrace než ti v integračních a běžných třídách. To upozorňuje na potřebu věnovat zvýšenou pozornost sociálnímu klimatu a podpoře vztahů při přechodu do běžného vzdělávání.
Metaanalýza Oh-Younga a Fillera (2015) ukazuje, že žáci a žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami dosahují v inkluzivním prostředí lepších výsledků, a to zejména při poskytování cílené podpory. V této souvislosti další metaanalýza ukazuje, že přítomnost dětí s podpůrnými opatřeními má slabý, ale pozitivní vliv na ostatní žáky a žákyně v takové inkluzivní třídě (Szumski et al., 2017). Celkově tyto poznatky podporují smysluplnost přechodu romských žáků a žákyň ze speciálních škol do hlavního vzdělávacího proudu za předpokladu, že je tento proces doprovázen kvalitní diagnostikou a adekvátními podpůrnými opatřeními.