Ztráta do školy nepatří, nebo snad ano? Jak bezpečně otevřít téma ztráty a smrti ve škole

Foto Zdroj: NPI ČR

Pojem ztráta bývá často využíván pro označení té největší – ztráty člověka, jeho smrti. Položíme-li si však otázku, co může člověk ztratit, dojdeme postupně k uvědomění plného spektra ztrát. Od materiálních věcí rozličné finanční či symbolické hodnoty, přes zdraví, pocit bezpečí a svobody, až po živé bytosti, ať už ve smyslu ztráty kontaktu, nebo již zmíněného úmrtí.

Vztáhneme-li svou pozornost k dětem a dospívajícím, spektrum ztrát se rozšiřuje a zahrnuje i ty, v očích dospělých, nejmalichernější události – ztrátu oblíbeného plyšáka, profilu na sociálních sítích či ukončení přátelství. Jejich vnímání a prožívání má ryze subjektivní charakter – ztrátou může být cokoliv. Ta je přirozenou součástí života a nikdo se jí nevyhne.

Zatímco problematika smrti bývá obávaná a vzbuzuje velmi silné emoční odezvy, ostatní ztráty bývají dospělými mnohdy bagatelizované a přehlížené. Jakákoliv ztráta však může vyvolat hlubokou krizi, a pokud není ošetřena, může způsobit dlouhodobé trauma.

Způsob, jakým prožívání ztráty zvládáme, je ovlivněn nejen kombinací osobnostních předpokladů, předchozích zkušeností a prostředí, ve kterém se pohybujeme, ale významnou roli hrají i copingové strategie, jejichž repertoár si v průběhu života osvojujeme učením. Škola je prostředím, kde děti a dospívající tráví podstatnou část svého života, učí se sociálním dovednostem a řadě kompetencí. Právě předškolní a školní věk je stěžejní pro fixování copingových strategií, tedy mechanismů pro zvládání zátěžových situací.

Ačkoliv je komunikování těchto témat v prostředí školy pro mnohé pedagogy a pedagožky spojené s obavami a vyžaduje jistou odvahu, v Poradně VIGVAM se domnívají, že má smysl o nich hovořit – ideálně dříve, než k samotným ztrátám dojde. Díky tomu je možné děti a dospívající vybavit potřebnými mechanismy, jak tyto situace dobře zvládnout. Zkušenosti Poradny VIGVAM ukazují, že děti i dospívající, kteří mají možnost mluvit o „malých“ ztrátách, jsou lépe vybaveni zvládnout ty „velké“.

Nové metodiky pro práci s tématem ztrát a smrti

Poradna VIGVAM vytvořila metodiky pro práci s tématem ztrát a smrti ve školním prostředí. První tři metodiky s názvem Malé velké ztráty ve škole vznikly za podpory Nadace Sirius v roce 2020 a jsou zaměřeny na ztrátu v jejích různých podobách – ztrátu kamaráda, ztrátu bezpečí v podobě šikany a na smrt samotnou.

Koncem tohoto roku spatřil světlo světa soubor dalších tří metodik. Ty volně navazují na tři dříve vytvořené výhradně pro základní školy a rozšiřují tak spektrum, jak lze téma ztrát preventivně uchopit i v prostředí mateřských a středních škol. Nové metodiky vznikly za finanční podpory Nadace EP Group a cílí na další typické podoby ztrát a jejich vnímání, a to jak u dětí, tak u dospívajících.

Každá z metodik je zaměřena na jinou cílovou skupinu, které přináší pro daný věk palčivé téma. Pomocí metodik tak lze preventivně působit od mateřské, přes základní, až po střední školu, čímž vyučující získávají nástroj k doplnění, dle odborného názoru Poradny VIGVAM podstatného, tématu zvládání ztrát do seznamu témat školské primární prevence.

Podnětem pro vznik další sady metodik a filmů byla poptávka ze strany učitelů a učitelek i dalších odborníků a odbornic působících v prostředí škol, se kterými se pracovníci či pracovnice Poradny VIGVAM setkávají na kurzech, konferencích nebo přímo ve školách. Jsou to právě oni, kdo reflektuje absenci preventivních materiálů na toto téma v prostředí mateřských a středních škol.

Metodiky slouží jako plnohodnotný podpůrný nástroj pro pedagogické týmy, které ve výuce či třídnických hodinách chtějí s žáky a žákyněmi téma ztrát otevřít. Každá z metodik je doplněna krátkým filmem, který slouží jako prostředek k otevření tématu dětem a dospívajícím blízkou formou, vždy s ohledem na jejich věk a témata pro ně aktuální.

První metodika ve formě pohádkového příběhu zobrazuje téma smrti, které je pro děti předškolního věku z vývojového hlediska přirozeně aktuální. Činí tak nenásilně skrze vyprávění moudré sovy o příběhu čtyř vlčat. Druhá poukazuje na přirozenou potřebu sounáležitosti a začlenění do sociální skupiny a její narušení v okamžiku, kdy do přátelství vstoupí onemocnění. Tato metodika cílí na žáky a žákyně 2. stupně základních škol. Poslední z metodik je určena především žákům a žákyním středních škol. Otevírá běžnou, avšak mnohdy velmi náročnou a potenciálně krizovou situaci v podobě rozpadu prvního partnerského vztahu.

Každá metodika obsahuje:

odkaz na film,

teoretickou část (kde jsou vysvětleny všechny potřebné teoretické informace pro práci s problematikou),

část popisující práci s filmem a nastavení cílů práce,

několik variant podob práce s kolektivem,

podrobný rozpis technik pro další využití,

a na závěr zpětné ověření stanovených cílů.