Obecný popis intervence
Transformace segregovaných škol prostřednictvím zavádění nových inkluzivních pedagogických přístupů je strategií, která má potenciál změnit pověst školy a přilákat širší spektrum rodin. Jde například o přístupy typu Montessori, Waldorfská škola nebo program Začít spolu.
Školy s homogenním složením žactva, které jsou v praxi často vnímány jako romské či segregované, mohou přechodem na atraktivní pedagogický koncept získat novou identitu a otevřít se různorodým skupinám dětí. Inkluzivní pedagogický přístup může fungovat jako podpůrný prvek širší desegregační strategie.
Proces zahrnuje:
- přijetí nového pedagogického směru (například Montessori škola, Waldorfská škola, Začít spolu a další) jako hlavní strategie školy;
- získávání kvalifikace a kontinuální vzdělávání pedagogického sboru v daném přístupu;
- změnu materiálního vybavení, organizace prostoru a školního režimu;
- komunikační kampaň zdůrazňující novou identitu školy (nikoli odstup od minulosti);
- aktivní oslovování rodin z majority i minority s nabídkou kvalitního alternativního vzdělávání;
- postupnou změnu složení žactva při zachování podpory původních žáků a žákyň a jejich rodin.
Nové a inkluzivní pedagogické přístupy jsou pro rodiče z majority často atraktivní, což může přispět k diverzifikaci složení školy. Zároveň tyto přístupy často kladou důraz na individualizaci, respekt k dítěti a aktivní učení, což může prospět všem dětem včetně těch z marginalizovaných rodin.
Jak může nástroj pomoci při kompenzaci projevů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání?
Inkluzivní pedagogické přístupy často pracují s principy, které mohou být přínosné pro děti se sociálním znevýhodněním – individuální tempo učení, respekt k různorodosti, důraz na praktické dovednosti a tvořivost, menší důraz na soutěživost a tradiční hodnocení. Heterogenní složení tříd podporuje jazykový rozvoj, sociální učení a vzdělanostní aspirace. Změna identity školy může přispět k oslabení stigmatizace a vytvoření rovnocennějších podmínek pro všechny žáky a žákyně.
Zároveň je nutné počítat s tím, že některé dané pedagogické směry kladou zvýšené nároky na spolupráci rodiny se školou, domácí přípravu nebo orientaci v systému vzdělávání. Bez cílené podpory mohou tyto nároky vést k vylučování marginalizovaných rodin a k posilování nerovností.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání romských dětí (v rámci etnicky citlivého přístupu)?
Transformace může pomoci překonat negativní pověst romské školy a vytvořit prostředí, kde romské děti nejsou automaticky spojovány s nízkými očekáváními. Zároveň však existuje zásadní riziko: pokud je transformace prezentována jako záchrana školy nebo pokud v praxi vede k vytlačování původních romských žáků a žákyň, může segregaci dále prohlubovat a narušovat důvěru romských rodin.
Etnicky citlivý přístup proto vyžaduje:
- začlenění a aktivní podporu původních romských žáků a žákyň během celého procesu transformace;
- komunikaci, která nepředstavuje změnu jako zbavení se negativní nálepky, ale jako zkvalitnění vzdělávání pro všechny;
- aktivní zapojení romských rodin do života školy;
- práci s předsudky ve škole i v širší komunitě;
- zajištění, že nový pedagogický přístup respektuje kulturní a jazykovou různorodost žáků a žákyň.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání dětí s různorodým etnickým a jazykovým zázemím a/nebo zkušeností s migrací?
Inkluzivní pedagogické přístupy často kladou důraz na individuální potřeby dítěte, respekt k různorodosti a aktivní učení, což může být přínosné pro vícejazyčné děti. Menší důraz na frontální výuku umožňuje citlivější práci s jazykovou bariérou a podporuje přirozenou integraci dětí v heterogenním prostředí.
Na co si dát pozor při implementaci?
Riziko ztráty místa pro původní žáky a žákyně: Je nezbytné zajistit, aby zvýšení atraktivity školy po transformaci nevedlo k vytvoření nových bariér pro romské děti a děti z dalších marginalizovaných skupin.
Problematická komunikace: Pokud se transformace prezentuje jako řešení problému příliš vysokého podílu romských dětí, posiluje stereotypy a stigmatizaci. Komunikace musí zdůrazňovat kvalitu nového přístupu pro všechny, nikoli odstup od původní identity školy.
Finanční a organizační bariéry: Nové přístupy mohou být finančně náročnější (materiální vybavení, aktivity, výjezdy). Je nezbytné zajistit, aby marginalizované rodiny měly ke všem vzdělávacím aktivitám skutečný a nediskriminační přístup.
Nedostatečná podpora pedagogů a pedagožek: Přechod na nový pedagogický systém je náročný a vyžaduje systematické vzdělávání, mentoring a prostor pro společnou reflexi.
Riziko resegregace v území: Bez aktivní role zřizovatele a koordinace s ostatními školami v obci může transformace jedné školy vést pouze k přesunu segregace jinam.
Vnitřní segregace: Při postupném zavádění nových pedagogických směrů může nastat situace, kdy je posilováno homogenní složení žáků a žákyň v jednotlivých třídách – část tříd zůstává segregovaných, nové třídy jsou zřizovány v oddělených prostorech a liší se i vybavenost učeben.
Nerespektování principů jednotlivých pedagogických přístupů: Některé pedagogické směry mají jasně definovaná kritéria a standardy. Používání názvu bez jejich naplnění může poškodit důvěru rodičů i kvalitu vzdělávání.
Nástroj není vhodný v situacích, kdy:
- v obci nebo spádovém území funguje pouze jedna základní škola;
- neexistuje ochota zřizovatele koordinovat desegregační opatření na úrovni celého území;
- pedagogický sbor nemá kapacitu ani podporu pro dlouhodobou a hlubokou změnu pedagogické praxe;
- hrozí výrazný odliv žáků a žákyň do jiných škol bez možnosti řízení tohoto procesu.
V těchto případech může zavedení nových pedagogických přístupů vést spíše k prohloubení nerovností než k jejich zmírnění.
Kde hledat inspiraci?
Předmětným směrem transformace segregovaných škol a zavedení nových pedagogických směřování škol se vydalo více zřizovatelů i samotných škol (ze svého rozhodnutí). Jde například o ZŠ Kamenná Stezka v Kutné Hoře, ZŠ Cimburkova na Praze 3 a Masarykova ZŠ Tanvald a dalších.
Výzkumná verifikace
S ohledem na specifičnost daného tématu verifikace zatím chybí.