Podpora vícejazyčných dětí v mateřských školách a spolupráce s rodiči-cizinci

Foto zdroj: Freepik 

Do českých mateřských škol přichází každým rokem více dětí, které vyrůstají v jiném jazykovém a kulturním prostředí. Výzkumy ukazují, že mnoho obtíží vyplývá z toho, jak tyto děti a jejich rodiče rozumějí fungování českého předškolního vzdělávání, jak se orientují v systému a jak školám sdělují své potřeby. Právě proto je důležité sledovat, jaké přístupy se osvědčují v jiných evropských zemích a jak je lze citlivě přenést do prostředí českých mateřských škol.

Evropské přístupy k jazykové podpoře

V Evropě existují tři hlavní způsoby, jak státy přistupují k jazykové podpoře dětí v předškolním věku:

1. Strukturovaná jazyková podpora – cílená výuka jazyka prostřednictvím jasně definovaných programů.
   
2. Jazyková podpora začleněná do každodenních činností – běžné prostředí mateřské školy samo nabízí příležitosti ke komunikaci a posiluje jazykové dovednosti, což je přístup častý ve skandinávských zemích.
   
3. Absence systematické podpory – některé země střední a jihovýchodní Evropy stále nemají jasně stanovené mechanismy jazykové podpory.
   

Evropská doporučení se shodují, že nejúčinnější je kombinace strukturované výuky a přirozených komunikačních situací. Podpora jazyka by tedy neměla být izolovaným blokem, nýbrž součástí her, rituálů, rozhovorů a běžného režimu dne.

Zároveň EU i UNESCO zdůrazňují, že je důležité věnovat pozornost také mateřskému jazyku dítěte. Ten je zásadní nejen pro komunikaci, ale také pro budování vlastní identity. Podpora mateřského jazyka ve vzdělávání proto přispívá k jistotě, motivaci a přirozenému učení. V Evropě existují dva hlavní modely:

Model regionálních a minoritních jazyků – 12 zemí podporuje výuku domácího jazyka jako součást kulturního dědictví.

Model jazyků dětí s migračním původem – např. Finsko umožňuje výuku domácího jazyka přímo v rámci předškolního vzdělávání.

V běžné praxi to může vypadat například tak, že se pedagogové a pedagožky pokusí mateřský jazyk aktivně zapojit např. formou hry, zpěvem, čtením. Další možností je používat nápisy v mateřském jazyce, např. u fotky či obrázku dítěte na nástěnce.

Spolupráce rodičů a školy

Úspěch vícejazyčných dětí úzce souvisí s tím, jak škola spolupracuje s jejich rodiči. V některých evropských zemích, například v Dánsku, Francii či Maďarsku, je běžnou praxí, že vyučující navštěvují rodiny doma a poznávají prostředí, ze kterého dítě přichází. To jim pomáhá lépe porozumět jeho potřebám a mohou mu pomoci připravit se na citlivý přechod do mateřské školy. Důležité je rodiče zapojovat už od prvního kontaktu – nabídnout jim uvítací setkání, přehledné informace v jazyce, kterému rozumějí, a umožnit různé formy komunikace, ať už osobně, s pomocí tlumočníka, nebo prostřednictvím digitálních nástrojů.

Mateřské školy by měly vnímat rodiny jako partnery, oceňovat jejich jazykové, kulturní i sociální zázemí a hledat způsoby, jak je přirozeně zapojit do života školy. Významnou podporou je také spolupráce s komunitními centry, integračními organizacemi a odborníky a odbornicemi, stejně jako jasný adaptační plán, který dává dítěti i rodičům čas a prostor postupně si na nové prostředí zvyknout.

Jak mateřská škola může nastavit podporu už před nástupem dítěte

zveřejnit základní informace (zápis, docházka, režim dne) v jazycích, kterým rodiče rozumějí;

používat dotazníky pro zjištění rodinného jazyka a sociokulturního zázemí dítěte (zvyklostí a potřeb);

zorganizovat informační a adaptační schůzky v červnu či srpnu;

jasně komunikovat ohledně podpory, kterou může škola nabídnout (asistent, tlumočník, adaptační plán);

upravit prostředí školy – piktogramy, orientační systém, vstupní materiály;

sdělit rodičům, na koho konkrétně se mohou obrátit v případě nejasností.

Vstup do mateřské školy očima vícejazyčných rodin

Následný workshop se věnoval tomu, jak vícejazyčné rodiny prožívají hledání místa v mateřské škole a jaké překážky během procesu vznikají. Z výzkumných zjištění vyplynulo, že například ukrajinské rodiny často spoléhají na podporu příbuzných, známých či komunitních a integračních center. Nejtěžší momenty přicházejí ve chvíli, kdy se musí orientovat v systému: potýkají se s nedostatkem volných míst, nejasnostmi kolem zápisu i jazykovou bariérou. Proto je důležité při komunikaci s nimi volit jednoduchý jazyk, upřednostňovat písemnou komunikaci a ověřovat porozumění.

Adaptaci dítěte pak pomáhá domácí příprava (např. osvojení základních českých frází), dále spolupráce s vyučujícími, přítomnost asistenta či asistentky pedagoga a jasné, srozumitelně vysvětlené školní postupy. Vícejazyčné děti procházejí při nástupu do MŠ nejen běžnou adaptací, ale také ztrátou možnosti domluvit se a nejistotou v novém kulturním prostředí. Cílem je vytvořit prostředí, díky kterému budou dítě i rodiče vstupovat do mateřské školy připravení a s důvěrou.

Zkušenosti z praxe i výzkumná zjištění ukazují, že úspěšná adaptace vícejazyčných dětí stojí na propojení systémových opatření mateřské školy a zdrojů, které si dítě a jeho rodina přinášejí. Školy proto nemohou čekat, až se rodiče „zorientují“ sami, ale mají aktivně vytvářet podmínky, které rodinám umožní porozumět prostředí mateřské školy a vstupovat do něj s důvěrou.