Obecný popis intervence
Kultura školy ovlivňuje každodenní dění ve škole i její vnímání navenek. Nejde jen o formální pravidla, ale o sdílené hodnoty, způsoby komunikace, vztahy mezi lidmi, atmosféru a nepsané normy. Kultura školy vzniká nejen rozhodnutími vedení, ale především každodenní činností všech aktérů – pedagogů a pedagožek, nepedagogických pracovníků a pracovnic, žáků a žákyň, rodičů i komunity obce.
Proměna kultury školy směrem k inkluzivitě je komplexní proces, který vyžaduje čas, důslednost a zapojení celého týmu. Může začít u jasně definovaných hodnot a vize školy, ale musí se promítnout do konkrétních oblastí – například do způsobu vedení tříd, komunikace s rodiči, řešení konfliktů, podpory vyučujících nebo vytváření bezpečného prostředí pro všechny děti.
Inkluzivní kultura školy se opírá o principy rovnosti, respektu, spolupráce a důvěry. Vychází z rámců, jako je Kvalitní škola České školní inspekce, Pyramida kvalitní inkluzivní školy či další osvědčené přístupy. Její rozvoj může být podpořen cíleným vzděláváním pedagogů a pedagožek, participativními procesy, pravidelnou reflexí a otevřeností vůči různým perspektivám.
Jak může nástroj pomoci při kompenzaci projevů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání?
Když se kultura školy promění směrem k inkluzivitě, vytváří se prostředí, které aktivně přispívá ke snižování nerovností ve vzdělávání. Žáci a žákyně se sociálním znevýhodněním v takové škole zažívají, že jejich vzdělávací úspěch není podmíněn rodinným zázemím nebo materiálními možnostmi. Škola naopak aktivně hledá cesty, jak jejich vzdělávací potřeby naplnit.
Inkluzivní kultura umožňuje, aby byla podpora dostupná všem a zároveň citlivě reagovala na individuální potřeby dětí. Díky tomu se daří předcházet stigmatizaci a současně cíleně pracovat s konkrétními situacemi jednotlivých žáků a žákyň. Vztahy mezi dětmi, vyučujícími a dalšími aktéry se opírají o spolupráci, důvěru a respekt, což se promítá do pozitivního třídního klimatu i do atmosféry celé školy.
Jasně nastavená pravidla pro řešení náročných situací pomáhají vytvářet bezpečné prostředí, ve kterém konflikty neeskalují, ale jsou řešeny způsobem, který posiluje soudržnost. Komunikace s rodiči je vedena partnersky a s respektem k různým životním podmínkám, což posiluje důvěru a otevírá prostor pro spolupráci.
Proměna kultury zároveň umožňuje, aby se škola vztahovala nejen k dění uvnitř, ale i k okolnímu prostředí. Navazuje kontakty s komunitou, sdílí dobrou praxi, pečuje o wellbeing žáků a žákyň i pedagogů a pedagožek a vytváří podmínky, které předcházejí vylučování dětí ze společných aktivit.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání romských dětí (v rámci etnicky citlivého přístupu)?
Inkluzivní kultura školy vytváří prostředí, ve kterém se romští žáci a žákyně mohou cítit v bezpečí, respektovaní a přijatí. Když škola aktivně pracuje s předsudky, předchází stigmatizaci a zároveň si uvědomuje specifické potřeby, které vycházejí z příslušnosti k marginalizované etnické skupině, umožňuje dětem být samy sebou – bez nutnosti skrývat nebo obhajovat svou identitu.
Romští žáci a romské žákyně v takovém prostředí zažívají, že jejich jazyk, zkušenosti, historie, literatura i kultura nejsou opomíjeny, ale mají ve škole své místo. Tyto prvky se přirozeně objevují ve výuce. Příkladem může být to, že na chodbách visí nástěnky s romskými osobnostmi a škola vytváří prostor pro reprezentaci, která posiluje pocit sounáležitosti.
Etnicky citlivý přístup se v takové škole neomezuje na jednotlivé intervence, ale prostupuje celkovým nastavením – od obsahu výuky přes vztahy až po způsob, jakým škola reflektuje svět za svými zdmi. Díky tomu se romští žáci a romské žákyně mohou vzdělávat v prostředí, které je nejen bezpečné, ale i důstojné.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání dětí s různorodým etnickým a jazykovým zázemím a/nebo zkušeností s migrací?
Inkluzivní kultura školy, která je jazykově i interkulturně citlivá a vědomě uznává jazyky vícejazyčných dětí jako intelektuální a kulturní bohatství, zvyšuje motivaci, zapojení i školní úspěšnost žáků a žákyň s migrační zkušeností a brání jejich izolaci a (re)segregaci.
Škola se chápe jako vícejazyčný prostor a dává to viditelně najevo: vícejazyčné nápisy a orientační cedule ve třídě a školní budově, společný pozdrav, dvojjazyčná četba a knihovnička, identitní texty a podobně. Ve výuce učitelé a učitelky propojují témata s reálným životem dětí (projekty o místech, odkud pocházejí, rodinné recepty, mapy jazyků ve třídě), používají jednoduchý, srozumitelný jazyk, průběžně ověřují porozumění a poskytují jasné opory pro učení (scaffolding).
Podpůrné prostředí doplňují buddy nebo adaptační program pro nově příchozí žáky a žákyně, vícejazyčné informace a tlumočení pro rodiče, citlivé průběžné hodnocení, které sleduje pokrok v jazyce i předmětové cíle. Součástí kultury je i jasný postoj proti předsudkům a posměškům, aby se všechny děti cítily bezpečně a měly pocit, že do třídy patří.
Na co si dát pozor při implementaci?
Proměna kultury školy je náročný a dlouhodobý proces, který vyžaduje citlivost, důslednost a zapojení všech aktérů. Pokud se děje formálně nebo povrchně, může vést k opačnému efektu – místo posílení důvěry může prohloubit nedůvěru a pocit vyloučení. Smysluplná proměna kultury vyžaduje čas, prostor pro reflexi, ochotu učit se a měnit zaběhlé způsoby práce. Pokud chybí podpora vedení, sdílení mezi pedagogy a pedagožkami nebo zapojení dalších aktérů, může být změna neudržitelná nebo jen povrchní.
Zvlášť rizikové je, pokud se škola snaží reprezentovat kulturní rozmanitost nárazově nebo symbolicky – například formou jednorázových akcí typu „romský den“ bez hlubšího kontextu. Takové přístupy mohou nechtěně posilovat stereotypy, místo aby přispívaly k porozumění. Romští žáci a romské žákyně se pak mohou cítit redukováni na kulturní značku, která je s nimi spojována bez jejich přičinění.
Dalším rizikem je, že škola sice deklaruje inkluzivní hodnoty, ale v každodenní praxi přetrvávají nepsaná pravidla, předsudky nebo nízká očekávání. Pokud není kultura školy skutečně reflektována a proměňována, může docházet k nevědomému znevýhodňování, marginalizaci nebo vylučování dětí z běžného života školy.
V komunikaci s rodiči z vícejazyčného prostředí či s migrační zkušeností je klíčové srozumitelně popsat proinkluzivní opatření a vysvětlit roli školního poradenského pracoviště, které napomáhá adaptaci nového žáka či žákyně a pomáhá zvládat obtížné situace během školní docházky. Je třeba počítat s možnou nedůvěrou rodičů k této instituci, která může pramenit z odlišné zkušenosti ze země jejich původu nebo z apriorní obavy z intervence psychologa nebo psycholožky či jiného pracovníka nebo pracovnice ŠPP (stigmatizace dítěte). Současně je potřeba zohlednit jazykovou bariéru mezi školou a rodiči (tlumočníci či tlumočnice, interkulturní pracovníci nebo pracovnice) a dbát na správné vysvětlení i oboustranné pochopení sdělení.
Kde hledat inspiraci?
V detailu téma kultury školy popisuje web zapojmevsechny.cz.
Je mnoho způsobů jak změnit školní kulturu nebo konkrétně klima v jednotlivých třídách. Mezi metody patří například protipředsudkové aktivity, změna třídního prostoru či zapracování romských reálií do běžné výuky (viz samostaná intervence) z příručky Mají na to.
Vhodné sady otázek a celkový přístup k podpoře a reflexi inkluzivní kultury školy nabízí například nástroj Index inkluze.
Inspiraci pro nastavení inkluzivní kultury škol a tříd vzdělávajících vícejazyčné žáky a žákyně přinášejí například články kanadského pedagoga a badatele Jima Cumminse nebo publikace NPI Desatero úspěšné práce s heterogenní třídou.
Jazyková biografie je příkladem konkrétní aktivity, která ukazuje, jak se vztah k jazykům týká nás všech.
Výzkumná verifikace
Americké studie potvrzují pozitivní dopad inkluzivního školního prostředí na psychickou a sociální pohodu i učení žáků a žákyň. V českém prostředí sice nejsou multietnické školy tak časté, některé závěry však lze využít i zde – například s ohledem na rozvoj sociálních a komunikačních kompetencí. Schopnost orientovat se a fungovat v rozmanitých sociálních skupinách je ceněnou dovedností v mnoha oborech STEM (věda, technologie, inženýrství a matematika).