Obecný popis intervence
Profesní rozvoj pedagogických pracovníků a pracovnic je klíčovým nástrojem pro zvyšování kvality vzdělávání a podporu rovného přístupu. Může probíhat jako interní činnost školy nebo prostřednictvím externích programů, ideálně kombinací obou forem. Důležité je, aby byl plánován systematicky, s jasnými cíli, časovou dotací a návazností na potřeby školy i území, ve kterém škola působí. Profesní rozvoj by měl být součástí strategického řízení školy a měl by navazovat na širší strategii desegregace a rozvoje inkluzivního vzdělávání.
Součástí profesního rozvoje mohou být také podpůrné formy jako intervize, supervize nebo Bálintovské skupiny, které umožňují reflexi vlastní praxe, vztahové dynamiky i týmové spolupráce. Formy profesního učení pedagogů a pedagožek popisujeme v samostatné intervenci.
Jak může nástroj pomoci při kompenzaci projevů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání?
Další vzdělávání pedagogických pracovníků a pracovnic by mělo zahrnovat témata spojená s inkluzivním vzděláváním, individualizací výuky, prevencí školního neúspěchu a rozvojem citlivé komunikace s rodinami. Důraz by měl být kladen na porozumění tomu, jak chudoba, materiální nedostatek a stres ovlivňují učení a chování dětí. Zvýšení kompetencí v oblasti pedagogické diagnostiky může pomoci včas odhalit specifické potřeby žáků a žákyň a efektivně spolupracovat se školskými poradenskými zařízeními.
Ověřené programy jako Grunnlaget, KIKUS, Začít spolu, Dobrý start nebo Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování mohou podpořit rozvoj pedagogických dovedností pro práci s heterogenní třídou a přispět k vytváření prostředí, které podporuje učení a rozvoj každého žáka či každé žákyně.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání romských dětí (v rámci etnicky citlivého přístupu)?
Profesní rozvoj pedagogů a pedagožek by měl rozvíjet porozumění tomu, jak efektivně podporovat žáky a žákyně z marginalizovaných skupin, včetně romských dětí. Zaměřuje se na rozvoj kompetencí a citlivosti pro práci v prostředí, které často systémově selhává v naplňování jejich potřeb. Další vzdělávání by mělo zahrnovat témata jako etnicky citlivý přístup, snižování předsudků, jazykovou a kulturní různorodost, prevenci diskriminace a spolupráci s rodinami a komunitami. Součástí by měla být také reflexe institucionálních bariér a nerovností, které ovlivňují vzdělávací zkušenost romských žáků a žákyň.
Profesní rozvoj může posílit schopnost vyučujících vnímat širší kontext a vytvářet školní prostředí, ve kterém se všichni žáci a žákyně cítí respektováni a přijímáni. Směřuje k posunu v perspektivě – od hledání příčin v dítěti k porozumění, že klíčem ke změně je prostředí schopné reagovat spravedlivě a srozumitelně na potřeby všech dětí.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání dětí s různorodým etnickým a jazykovým zázemím a/nebo zkušeností s migrací?
V dalším vzdělávání by pedagogičtí pracovníci a pracovnice měli mít možnost zaměřit se na různé aspekty práce s dítětem s migrační zkušeností a s nedostatečnou znalostí češtiny. Měli by se seznámit s možnostmi, jak pracovat s jazykovou bariérou přímo ve výuce – se strategiemi, které ji pomáhají kompenzovat, a se způsoby, jak cíleně rozvíjet jazykové a komunikační kompetence žáků a žákyň.
Zvyšování informovanosti, kompetencí a citlivosti v oblasti rozpoznání různých reakcí na vykořenění, kulturně odlišné prostředí či frustraci z omezené možnosti porozumění a vyjádření může pomoci předejít demotivaci, školnímu neúspěchu i psychickým potížím.
Rozvoj kompetencí v jazykové diagnostice napomáhá přesněji odhalit míru jazykové bariéry a identifikovat případné další potřeby či příležitosti rozvoje.
Na co si dát pozor při implementaci?
Rizikem může být, pokud je profesní rozvoj pedagogů a pedagožek organizován nesystematicky – bez jasné vize, cílů a dlouhodobé strategie. Pokud není vzdělávání plánováno jako součást pracovního času, ale vnímáno jako zátěž navíc, může vést k přetížení a rezistenci vůči změnám.
Důležité je zajistit podporu škol při plánování profesního rozvoje, včetně metodických nástrojů pro nastavování priorit, obsahu i forem vzdělávání. Stejně důležité je zajištění průběžné supervize, sdílení dobré praxe a návaznost na potřeby identifikované v území i strategii desegregace.
Profesní rozvoj by měl být vnímán jako integrální součást kvality školy – nástroj rozvoje školy jako celku, nikoli individuální aktivita jednotlivce.
Kde hledat inspiraci?
Ověřené pedagogické strategie pro práci s žáky a žákyněmi z marginalizovaných skupin obsahují například doporučení ČŠI, která hovoří o cílevědomém profesním rozvoji učitelů a učitelek, stanovení priorit, hledání vhodných metod (například program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, formativní hodnocení, činnostní učení).
Komplexní pohled na profesní rozvoj učitelů a učitelek a jeho obsah dodávají výstupy části Individuální podpora dítěte příručky Mají na to – Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ od ČVT.
Samostatné zdroje nabízejí programy Začít spolu, Grunnlaget, KIKUS nebo Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování. Další příklady vzdělávání pedagogů a pedagožek ze tří evropských zemí uvádí Doporučení veřejného ochránce práv na stranách 55 až 57. Strategie pro práci s žáky a žákyněmi s OMJ nabízí META, o.p.s., na svém portálu inkluzivniskola.cz a ve svých publikacích. Pedagogičtí pracovníci a pracovnice se také mohou přihlásit na semináře nebo pravidelně pořádané platformy v METĚ či na vzdělávací akce pořádané v NPI ČR.
Výzkumná verifikace
Metaanalýzy naznačují, že například Feuersteinův program instrumentálního obohacení má pozitivní dopad na kognici a sebevědomí (Romney a Samuels, 2001; Shiell 2002). Výzkumně ověřeny jsou i další programy typu Začít spolu. Přehled efektivních nástrojů profesního vzdělávání učitelů a učitelek – včetně výzkumné evidence dopadů i nákladovosti – nabízí Education Endowment Foundation (EEF). Mezi oblasti s nejvyšším dopadem patří práce se zpětnou vazbou a formativním hodnocením, rozvoj metakognice a seberegulace při učení žáků a žákyň, kultivace mluveného projevu a komunikace či podpora čtenářství.