Obecný popis intervence
Mentoringové a vrstevnické programy staví na vztahu založeném na důvěře, respektu a zájmu o rozvoj dítěte. Mentorem či mentorkou může být dospělý dobrovolník nebo dobrovolnice, vyučující, asistent či asistentka pedagoga, student a studentka nebo vrstevník či vrstevnice. Vztah může vznikat přirozeně nebo být součástí formálně strukturovaného programu. Podstatou mentoringu je sdílení zkušeností, poskytování opory a podpora osobního růstu dítěte.
Ve školním prostředí se mentoring realizuje buď individuálně (ve dvojici), nebo skupinově. Může být zaměřen na rozvoj konkrétních dovedností, orientaci v životních situacích, posilování sebedůvěry nebo podporu při adaptaci na nové prostředí.
Mentor či mentorka obvykle disponují většími zkušenostmi nebo kompetencemi, což vytváří asymetrii ve vztahu. Klíčové je, aby tuto nerovnost dokázali vyvažovat citlivým partnerským přístupem, který respektuje jedinečnost dítěte. Vztah se vyvíjí postupně – důvěra se buduje v čase a forma podpory se přizpůsobuje potřebám dítěte. Dobře vedený mentoringový vztah vytváří bezpečný prostor pro učení, reflexi a postupné přebírání zodpovědnosti.
Jak může nástroj pomoci při kompenzaci projevů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání?
Mentoring může být pro žáky a žákyně se sociálním znevýhodněním klíčovým zdrojem podpory, zejména pokud nemají přístup k přirozeným podpůrným vztahům. Mentor či mentorka pomáhají s učením, organizací času, orientací ve škole i s řešením obtížných situací. Vztah s mentorem nebo mentorkou poskytuje dítěti stabilitu, bezpečí a důvěru, což může mít pozitivní dopad na školní úspěšnost i celkovou pohodu. Programy také rozvíjejí měkké dovednosti, jako je komunikace, spolupráce nebo schopnost plánovat. Pokud je mentoring dobře vedený, může předcházet školnímu neúspěchu i rizikovým situacím – například sociální izolaci, ztrátě motivace, úzkostem nebo rizikovému chování.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání romských dětí (v rámci etnicky citlivého přístupu)?
Pro romské děti může být přínosné, pokud je mentorem romský student nebo romská studentka střední či vysoké školy, nebo (mladý) Rom/Romka, kteří mají podobnou zkušenost a mohou působit jako vzor. Takový mentor či mentoka rozumí překážkám, které mladí Romové a Romky často překonávají, a může pomoci s rozvojem identity, posílením sebevědomí a orientací v možnostech, které škola nebo společnost nabízí. Důležité je, aby mentor nebo mentorka nepůsobili jako bezchybný vzor, ale dokázali otevřeně mluvit o vlastních nezdarech – tím dítěti ukazují, že i překážky se dají zvládnout. Pokud programy pracují s neromskými mentory, měly by být citlivé k zázemí a potřebám dítěte a podporovat jej v rozvoji vlastní identity, bez tlaku na přizpůsobení většinovým očekáváním. Vztah s mentorem či mentorkou může být pro dítě důležitým zdrojem přijetí, podpory a prostoru pro hledání vlastní cesty.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání dětí s různorodým etnickým a jazykovým zázemím a/nebo zkušeností s migrací?
Osobní forma vrstevnické podpory může být velmi efektivní cestou k úspěšné adaptaci nově příchozího žáka či žákyně s různorodým etnickým zázemím. Zkušenější spolužák nebo spolužačka se pro něj stanou nejen průvodcem v novém jazykovém a školním prostředí, ale také emoční oporou a zdrojem jistoty. Mohou také snáze upozornit na potřeby vícejazyčného žáka či žákyně, které by jinak zůstaly skryté.
Na co si dát pozor při implementaci?
Mentoring je z podstaty nerovný vztah – mentor či mentorka mají více zkušeností, vědomostí nebo sociálních dovedností. Pokud s touto nerovností neumí citlivě pracovat, může dojít k narušení důvěry nebo předčasnému ukončení vztahu. Rizikem je také přístup, který se snaží dítě normalizovat podle očekávání většinové společnosti, bez respektu k jeho zázemí a potřebám.
Formální mentoringové programy mohou selhat, pokud se vztah mezi mentorem nebo mentorkou a dítětem nevyvine do důvěrné a podpůrné roviny. Předčasné ukončení vztahu může negativně ovlivnit sebevědomí dítěte a jeho vnímání vlastní hodnoty. Důležitá je dlouhodobost – kvalitní vztah se obvykle rozvíjí až po několika měsících.
Mentor či mentorka by neměli působit kontrolujícím dojmem ani se pro dítě obětovat. Vztah má být partnerský, založený na společném zájmu a vzájemném respektu. Programy musí zajistit kvalitní výcvik mentorů a mentorek, pravidelnou supervizi, jasně definovanou roli mentora nebo mentorky a bezpečné prostředí pro reflexi. Důležité je také zapojení dítěte do rozhodování o podobě vztahu – participace zvyšuje kvalitu mentoringu i jeho dopady.
Mentor i mentorka se mohou dostávat do složitých situací, které překračují jejich kompetence – je proto důležité, aby dokázali rozpoznat hranice své role a věděli, kdy je potřeba požádat o pomoc nebo zapojit odborníka či odbornici. Mentoring nenahrazuje specializovanou odbornou pomoc, a v některých případech – například při závažných psychických obtížích nebo krizových situacích – nemusí být vhodným nástrojem.
Propojení dvojic v rámci programu vrstevnické podpory by mělo být vždy založené na dobrovolnosti obou stran, zároveň by ze strany vyučujících měla být tato podpora do určité míry koordinována. Pro vícejazyčného žáka nebo žákyni je přínosné mít jako mentora či mentorku rodilého mluvčího nebo rodilou mluvčí, s nimiž si bude přirozeně zdokonalovat komunikační češtinu. Pro úplné začátečníky lze naopak využít žáka či žákyni se stejným rodným jazykem (pokud ve škole je) – to zajistí dostatečné porozumění v rodném jazyce, ale také důležitý pocit bezpečí a přijetí.
Kde hledat inspiraci?
Důležité principy, které je třeba dodržet při nastavování funkční vrstevnické podpory v rámci školy, popisuje článek Buddy program. Mimo prostředí školy nabízí podporu dětem a mládeži v různých životních situacích například LATA, HESTIA, dále CIC Praha nebo NESEHNUTÍ Brno, jejichž dobrovolníci a dobrovolnice v rámci mentoringu podporují vícejazyčné děti také formou doučování češtiny.
Výzkumná verifikace
Podle britské organizace EEF patří mentoring mezi nejefektivnější intervence ke zlepšení školních výsledků dětí – pokud se mentor nebo mentorka s dítětem setkávají alespoň jednou týdně.
V rámci mentoringového programu v Německu se studenti a studentky ve věku 17–30 let pravidelně setkávají se znevýhodněnými žáky a žákyněmi základních škol. Data ukazují pozitivní vliv na organizovanost, soustředění či osobní hygienu žáků a žákyň. Podle dalších studií mentoring také u mladých lidí snižuje výskyt kriminality a dalších forem rizikového chování (například projevů agrese či užívání návykových látek).
Metastudie intervencí pro romskou inkluzi shledala, že doučování, mentoring a vrstevnické programy pomáhají s dokončováním školy a pokračováním ve studiu po povinné školní docházce.
Studie zaměřená na intervence v Chicagu se zaměřovala na chlapce – převážně afroamerické žáky 9. a 10. třídy, kteří měli nárok na oběd zdarma nebo na oběd zlevněný. Jednu hodinu denně absolvovali doučování (skládající se z neakademické i akademické části) s nedávným absolventem vysoké školy (bez formálního pedagogického vzdělání). Lekce probíhaly v počtu dvou žáků na jednoho mentora. Intervence zvedla výsledky v matematice i očekávané šance na dokončení školy (o 46 %, respektive 14 procentních bodů).