logo

Metodická podpora k tvorbě PLPP a IVP

Monika Kadrnožková
13.10.2025
Učitel/učitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Třídní učitel/ka
S novým školním rokem může vyvstat potřeba nastavit pro některé žáky a žákyně Plán pedagogické podpory (PLPP) nebo Individuální vzdělávací plán (IVP).
Obrázek článku

Zdroj: Canva

Podpůrná opatření (PO) představují důležitý nástroj pro naplňování vzdělávacích potřeb žáků a žákyní, kteří v určité fázi vzdělávání potřebují individuálně přizpůsobenou podporu. Jejich cílem je vytvořit takové podmínky, aby mohli naplno rozvíjet svůj potenciál, posilovat sebevědomí a prožívat ve škole úspěch.

Plán pedagogické podpory (PLPP)

Plán pedagogické podpory (PLPP) je interní dokument školy, který je zpracován v případě, kdy pro poskytování podpůrných opatření prvního stupně již nepostačuje běžné zohlednění individuálních vzdělávacích potřeb žáka nebo žákyně. PLPP pomáhá škole systematicky plánovat a vyhodnocovat podporu tak, aby vedla k naplnění stanovených vzdělávacích cílů. Škola jeho účinnost průběžně sleduje a nejpozději do tří měsíců vyhodnocuje, zda zvolená opatření přinášejí očekávané výsledky. Pokud ne, doporučí škola využití poradenské pomoci školského poradenského zařízení (ŠPZ). Závazný formulář PLPP není legislativně stanoven, školy mohou využít různé přehledné formy dle svých potřeb.

Pro pedagogy a pedagožky jsou připravena metodická doporučení k tvorbě Plánu pedagogické podpory (PLPP), včetně editovatelných formulářů ke stažení – jak ve verzi Word, tak ve formátu PDF.

PLPP WORD PLPP PDF


Individuální vzdělávací plán (IVP)

Individuální vzdělávací plán (IVP) je nástroj podpory žáků a žákyní s doporučením ŠPZ od druhého stupně podpůrných opatření. Vytváří se na žádost zákonného zástupce (nebo zletilého žáka či žákyně) a vychází ze školního vzdělávacího programu (ŠVP). IVP obsahuje mimo jiné skladbu podpůrných opatření, způsob jejich realizace i formy spolupráce mezi školou, žactvem, zákonnými zástupci a školským poradenským zařízením. Naplňování IVP vyhodnocuje školské poradenské zařízení ve spolupráci se školou nejméně jednou ročně.
 

K Individuálnímu vzdělávacímu plánu (IVP) jsou k dispozici metodická doporučení a vzorové formuláře pro tvorbu i aktualizaci plánu. I zde lze využít pro přímé úpravy verzi Word a PDF.

 IVP WORD  IVP PDF


Podpůrná opatření

Každé podpůrné opatření by mělo být cílené, přiměřené a především účinné. Při jeho nastavování je důležité vycházet z individuálních potřeb konkrétního žáka nebo žákyně, jejich možností i vzdělávacích cílů. Níže uvedené příklady mohou školám posloužit jako inspirace a metodická opora při tvorbě a realizaci Plánu pedagogické podpory (PLPP) nebo Individuálního vzdělávacího plánu (IVP).

1. Metody výuky

Podpora žactva může spočívat v přizpůsobení metod a forem výuky. Vyučující mohou zvolit například prodloužený nebo opakovaný výklad s využitím názornosti, postupovat od jednoduššího ke složitějšímu a kombinovat hromadnou výuku s individuálními aktivitami. Užitečné je také zapojení speciálních nebo elektronických učebnic, názorných pomůcek a vizualizovaných přehledů. Velmi efektivní bývají demonstrační a multisenzorické přístupy, které zapojují více smyslů – například propojení slova, pohybu a obrazu. Lze využít také činnostně orientovanou či kooperativní výuku, aktivizační metody jako dialog nebo hru rolí a učení v životních situacích. Důležité je, aby žák nebo žákyně byli vedeni k zaměření na úkol, nikoli na obavu z neúspěchu.

2. Organizace výuky

Úprava organizace vyučování může výrazně napomoci tomu, aby se žák nebo žákyně lépe soustředili a orientovali v učivu. Základem je jasná struktura vyučovací hodiny a pravidla režimu dne, stejně jako shoda mezi vyučujícími na organizačních principech. Pomáhá také vhodné umístění žáka nebo žákyně ve třídě – například v klidnější části, v přední lavici nebo samostatně. Doporučuje se střídání činností a pracovního prostředí, zařazování relaxačních chvilek či krátkých přestávek. Využití může mít individuální i skupinová práce podle potřeb žáka nebo žákyně, stejně jako pedagogická intervence v kratších úsecích po vyučování. Důležitý je i dostatek pracovního prostoru a vhodné didaktické pomůcky.

3. Způsob zadávání a plnění úkolů

Při práci s žactvem je zásadní srozumitelné, přehledné a přiměřené zadávání úkolů. Vyučující by měli používat jasné a stručné instrukce, ověřit porozumění zadání a v případě potřeby poskytnout delší čas na vypracování. Je vhodné omezit rušivé podněty, zadávat úkoly po menších celcích a využívat názorné pomůcky. Důležitá je také individuální přiměřenost obtížnosti a průběžné povzbuzování žáka nebo žákyně. Vyučující by měli oceňovat snahu, pečlivost a svědomitost, nikoli pouze výkon.

4. Ověřování vědomostí a dovedností

Při ověřování znalostí je vhodné respektovat individuální tempo žáka nebo žákyně a volit takovou formu, která jim umožní uspět. Je důležité mít jasná a předem známá pravidla, dohodnout se na termínu zkoušení a v případě potřeby nabídnout volbu mezi ústní a písemnou formou. Pomoci může zkrácené či upravené zadání, doplňovací cvičení nebo práce s portfoliem. Pokud to situace vyžaduje, může být přítomen asistent či asistentka pedagoga. Celý proces by měl být veden v duchu pozitivní motivace, s důrazem na průběh učení, nikoli pouze na výsledek.

5. Hodnocení žactva

Hodnocení má být pro žáka nebo žákyni srozumitelné, spravedlivé a především motivační. Měla by být stanovena jasná kritéria hodnocení, ideálně ve spolupráci s rodinou. Vhodné je kombinovat známku se slovním hodnocením, zaměřit se na ocenění snahy, zájmu a dílčích pokroků. Významnou roli hraje formativní hodnocení a sebehodnocení, které pomáhá lépe chápat vlastní proces učení. Motivační zpětná vazba a drobné odměny mohou posilovat jeho vnitřní motivaci. Vždy by mělo být hodnoceno pouze to, co žák nebo žákyně skutečně vypracovali.

6. Spolupráce se zákonnými zástupci

Úspěšná podpora je podmíněna spoluprací školy a rodiny. Zahrnuje konzultace o domácí přípravě, společné hledání přiměřeného rozsahu a formy podpory i vytváření klidného a organizovaného prostředí pro učení. Rodiče mohou poskytovat emoční podporu, podílet se na vyhodnocování účinnosti podpůrných opatření a spolu s vyučujícími posilovat motivaci dítěte. Důležitá je vzájemná zpětná vazba, která umožňuje sladit postupy školy a rodiny a efektivně reagovat na potřeby žáka nebo žákyně.

Mohlo by Vás zajímat

Student s Aspergerovým syndromem: fyzicky mě bolí, když se musím přetvařovat – část 1.

Jedinci s Aspergerovým syndromem zpravidla vykazují obtíže v oblasti sociální interakce, sociálního porozumění a osvojování nových dovedností. Vyznačují se zvýšenou senzorickou citlivostí a mají tendenci opomíjet širší kontextové souvislosti. Významnou výzvou je pro ně dodržování implicitních pravidel sociální komunikace. Pokud vzdělávací systém adekvátně reflektuje jejich specifické potřeby a pracuje s odlišností, je možné předejít řadě nedorozumění a zátěžovým situacím.

Syndrom vyhoření u rodičů dětí se zdravotním postižením

Péče o dítě se zdravotním postižením je často celoživotní cestou, která rodiče vystavuje zvýšenému tlaku, stresu a nejistotě. Kromě každodenních starostí souvisejících s výchovou a vzděláváním dítěte zastávají řadu dalších rolí, přitom sami zůstávají ve stínu. O jejich vyčerpání a duševní (ne)pohodě se ale mluví jen zřídka. Jedním z častých důsledků dlouhodobého přetížení je syndrom vyhoření. Tento pojem je běžně spojován s profesemi v pomáhajících oborech, stále častěji se objevuje také u pečujících rodičů. Jaká jsou jeho specifika, příznaky a jak mu lze předejít?

Metody použití alternativní a augmentativní komunikace. – 2. díl

Druhý díl seriálu se věnuje přehledu základních metod alternativní a augmentativní komunikace rozdělených na systémy s pomůckami a bez nich. Podrobně představuje vybrané komunikační systémy využívané v české praxi – Makaton, VOKS a Bliss – včetně jejich přínosů, využití ve vzdělávání a praktických aspektů zavádění do výuky dětí s narušenou komunikační schopností.

Zobrazit další články