Zdroj: Canva
Podpůrná opatření (PO) představují důležitý nástroj pro naplňování vzdělávacích potřeb žáků a žákyní, kteří v určité fázi vzdělávání potřebují individuálně přizpůsobenou podporu. Jejich cílem je vytvořit takové podmínky, aby mohli naplno rozvíjet svůj potenciál, posilovat sebevědomí a prožívat ve škole úspěch.
Pro pedagogy a pedagožky jsou připravena metodická doporučení k tvorbě Plánu pedagogické podpory (PLPP), včetně editovatelných formulářů ke stažení – jak ve verzi Word, tak ve formátu PDF.
K Individuálnímu vzdělávacímu plánu (IVP) jsou k dispozici metodická doporučení a vzorové formuláře pro tvorbu i aktualizaci plánu. I zde lze využít pro přímé úpravy verzi Word a PDF.
Každé podpůrné opatření by mělo být cílené, přiměřené a především účinné. Při jeho nastavování je důležité vycházet z individuálních potřeb konkrétního žáka nebo žákyně, jejich možností i vzdělávacích cílů. Níže uvedené příklady mohou školám posloužit jako inspirace a metodická opora při tvorbě a realizaci Plánu pedagogické podpory (PLPP) nebo Individuálního vzdělávacího plánu (IVP).
Podpora žactva může spočívat v přizpůsobení metod a forem výuky. Vyučující mohou zvolit například prodloužený nebo opakovaný výklad s využitím názornosti, postupovat od jednoduššího ke složitějšímu a kombinovat hromadnou výuku s individuálními aktivitami. Užitečné je také zapojení speciálních nebo elektronických učebnic, názorných pomůcek a vizualizovaných přehledů. Velmi efektivní bývají demonstrační a multisenzorické přístupy, které zapojují více smyslů – například propojení slova, pohybu a obrazu. Lze využít také činnostně orientovanou či kooperativní výuku, aktivizační metody jako dialog nebo hru rolí a učení v životních situacích. Důležité je, aby žák nebo žákyně byli vedeni k zaměření na úkol, nikoli na obavu z neúspěchu.
Úprava organizace vyučování může výrazně napomoci tomu, aby se žák nebo žákyně lépe soustředili a orientovali v učivu. Základem je jasná struktura vyučovací hodiny a pravidla režimu dne, stejně jako shoda mezi vyučujícími na organizačních principech. Pomáhá také vhodné umístění žáka nebo žákyně ve třídě – například v klidnější části, v přední lavici nebo samostatně. Doporučuje se střídání činností a pracovního prostředí, zařazování relaxačních chvilek či krátkých přestávek. Využití může mít individuální i skupinová práce podle potřeb žáka nebo žákyně, stejně jako pedagogická intervence v kratších úsecích po vyučování. Důležitý je i dostatek pracovního prostoru a vhodné didaktické pomůcky.
Při práci s žactvem je zásadní srozumitelné, přehledné a přiměřené zadávání úkolů. Vyučující by měli používat jasné a stručné instrukce, ověřit porozumění zadání a v případě potřeby poskytnout delší čas na vypracování. Je vhodné omezit rušivé podněty, zadávat úkoly po menších celcích a využívat názorné pomůcky. Důležitá je také individuální přiměřenost obtížnosti a průběžné povzbuzování žáka nebo žákyně. Vyučující by měli oceňovat snahu, pečlivost a svědomitost, nikoli pouze výkon.
Při ověřování znalostí je vhodné respektovat individuální tempo žáka nebo žákyně a volit takovou formu, která jim umožní uspět. Je důležité mít jasná a předem známá pravidla, dohodnout se na termínu zkoušení a v případě potřeby nabídnout volbu mezi ústní a písemnou formou. Pomoci může zkrácené či upravené zadání, doplňovací cvičení nebo práce s portfoliem. Pokud to situace vyžaduje, může být přítomen asistent či asistentka pedagoga. Celý proces by měl být veden v duchu pozitivní motivace, s důrazem na průběh učení, nikoli pouze na výsledek.
Hodnocení má být pro žáka nebo žákyni srozumitelné, spravedlivé a především motivační. Měla by být stanovena jasná kritéria hodnocení, ideálně ve spolupráci s rodinou. Vhodné je kombinovat známku se slovním hodnocením, zaměřit se na ocenění snahy, zájmu a dílčích pokroků. Významnou roli hraje formativní hodnocení a sebehodnocení, které pomáhá lépe chápat vlastní proces učení. Motivační zpětná vazba a drobné odměny mohou posilovat jeho vnitřní motivaci. Vždy by mělo být hodnoceno pouze to, co žák nebo žákyně skutečně vypracovali.
Úspěšná podpora je podmíněna spoluprací školy a rodiny. Zahrnuje konzultace o domácí přípravě, společné hledání přiměřeného rozsahu a formy podpory i vytváření klidného a organizovaného prostředí pro učení. Rodiče mohou poskytovat emoční podporu, podílet se na vyhodnocování účinnosti podpůrných opatření a spolu s vyučujícími posilovat motivaci dítěte. Důležitá je vzájemná zpětná vazba, která umožňuje sladit postupy školy a rodiny a efektivně reagovat na potřeby žáka nebo žákyně.
Jedinci s Aspergerovým syndromem zpravidla vykazují obtíže v oblasti sociální interakce, sociálního porozumění a osvojování nových dovedností. Vyznačují se zvýšenou senzorickou citlivostí a mají tendenci opomíjet širší kontextové souvislosti. Významnou výzvou je pro ně dodržování implicitních pravidel sociální komunikace. Pokud vzdělávací systém adekvátně reflektuje jejich specifické potřeby a pracuje s odlišností, je možné předejít řadě nedorozumění a zátěžovým situacím.
Péče o dítě se zdravotním postižením je často celoživotní cestou, která rodiče vystavuje zvýšenému tlaku, stresu a nejistotě. Kromě každodenních starostí souvisejících s výchovou a vzděláváním dítěte zastávají řadu dalších rolí, přitom sami zůstávají ve stínu. O jejich vyčerpání a duševní (ne)pohodě se ale mluví jen zřídka. Jedním z častých důsledků dlouhodobého přetížení je syndrom vyhoření. Tento pojem je běžně spojován s profesemi v pomáhajících oborech, stále častěji se objevuje také u pečujících rodičů. Jaká jsou jeho specifika, příznaky a jak mu lze předejít?
Druhý díl seriálu se věnuje přehledu základních metod alternativní a augmentativní komunikace rozdělených na systémy s pomůckami a bez nich. Podrobně představuje vybrané komunikační systémy využívané v české praxi – Makaton, VOKS a Bliss – včetně jejich přínosů, využití ve vzdělávání a praktických aspektů zavádění do výuky dětí s narušenou komunikační schopností.