Supervize se již na školách docela zabydlely. Ne všichni jsou jim nakloněni a panuje kolem nich mnoho mýtů. Co mohou školám přinést a jak konkrétně fungují?
Supervize ve školách: Jak funguje a co přináší
Lucie Holinková, Kristina Březinová
09.07.2025
Učitel/učitelka
Ředitel/ředitelka
Zřizovatelé škol
Supervize byly původně realizovány v sociální oblasti, a to od roku 2006, kdy byly legislativně ošetřeny v zákoně č. 108. Do širšího povědomí se dostaly díky šablonám v roce 2016/2017. Školy si tak mohly vyzkoušet supervizní činnost právě v rámci šablon s časovou dotací 20 hodin práce s kolektivem a 10 hodin práce individuální. Jak říká hostka podcastu, supervizorka Veronika Benešová, supervize již na školy úspěšně pronikly. Supervize byly v minulosti spojeny mj. i s projektem Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi, který běží od roku 2017 a který se zaměřil nově také na supervizní činnost.
Pokud škola se supervizí začíná, bývá prvotní reakcí zúčastněných obvykle odpor – je to pro všechny nové a boří to zažité pořádky. Po čase však často účastníci mění názor a chtějí pokračovat. Platí však, že pokud chtějí všichni dojít společného cíle, je nutné nejprve celý kolektiv ošetřit. Školy si supervize objednávají mnohdy v souvislosti s koučinkem, zájmem o osobní rozvoj a psychohygienu. Pedagogickému týmu lze pomáhat také pomocí mentoringu a dalších postupů. Ne vždy se však zájemci v nabízených službách vyznají a nerozlišují mezi supervizí, mentoringem a koučinkem.
Jak jednotlivé služby fungují?
• Supervize: Jedná se o proces, ve kterém jednotlivec (nebo skupina) společně s kvalifikovaným supervizorem/supervizorkou reflektují svou práci, vztahy, náročné situace nebo profesní role. Cílem je získat nadhled, předcházet syndromu vyhoření, zlepšit komunikaci a posílit profesní identitu.
→ Uplatňuje se především v pomáhajících profesích (vyučující, psychologové, sociální pracovníci/pracovnice).
→ Vytváří bezpeční prostor pro sdílení, reflexi a učení se z praxe.
→ Supervizoři nenabízí hotová řešení, ale pomáhají najít odpovědi skrze otázky a podporu.
• Mentoring: Jedná se o vztah mezi zkušenějším odborníkem/odbornicí (mentoři) a méně zkušeným kolegou/kolegyní (mentee), kdy mentoři předávají své znalosti, zkušenosti a rady.
→ Často probíhá v rámci profesního rozvoje nových zaměstnanců/zaměstnankyň.
→ Mentoři mohou dávat konkrétní doporučení a rady, sdílet své vlastní zkušenosti.
→ Vztah je obvykle dlouhodobější a vychází z dobrovolnosti a důvěry.
• Koučink: Jedná se o strukturovaný rozhovor vedený koučem/koučkou, jehož cílem je pomoci jednotlivcům dosáhnout konkrétního cíle nebo zlepšit nějakou oblast života či práce.
→ Koučové nepředávají rady, ale pomáhají najít vlastní řešení.
→ Využívá cílené otázky, aktivní naslouchání a motivaci.
→ Zaměřuje se na budoucnost, akci a změnu, ne na minulost nebo hlubší osobní témata.
Jak probíhá supervize v praxi?
Supervizor je člověk zvenku, který funguje jako průvodce, ať už celého týmu, nebo jednotlivce jeho profesním životem. Nezaměřuje se ani tak na samotný učební proces či metody, ale na vztahovou stránku, tedy např. na vztah vyučujícího k sobě samému, k žactvu, na vztahy ve třídách. Vzhledem k tomu, že jedinec je vždy schopen pokládat sám sobě ty nejlepší otázky, je dobré pomoci lidem reflektovat v pro ně bezpečném prostředí svou práci. Díky přítomnosti supervizora, který není ve věci osobně zainteresován, je možné napomáhat změnám zdola. Zásadní roli hraje úvodní schůzka mezi supervizorem a vedením školy, která je zdarma. Jedná se o jakési oťukávání, představení vizí a postupů, stanovení podmínek, aby bylo možné konkrétní supervizi ušít na míru danému kolektivu. Ohledně supervizí panuje mnoho mýtů, pedagogický sbor se bojí nabourání kolektivu apod. Supervize je však vždy důvěrná a nedělají se výstupy směrem k vedení.
Kdo může být supervizorem/supervizorkou?
Ohledně této pozice jsou stanoveny speciální podmínky v rámci MŠMT. Původní zákon o sociálních službách z roku 2006 požadoval po supervizorech/supervizorkách pouze bakalářské vzdělání humanitního směru. Díky šablonám se podmínky zpřísnily, dnes se vyžaduje 6 let praxe, 200 hodin výcviku a minimálně magisterské vzdělání humanitního směru. Kvalitní supervizor/supervizorka by měli projít supervizním výcvikem, mít konkrétní vzdělání v supervizní činnosti, výhodou je také, pokud absolvovali sebezkušenostní výcvik v rozsahu cca 200–250 hodin. Nadto se doporučuje, aby měli své mentory, kteří jim poskytnou kýžený vhled. Mimo to je možné se obrátit na nejrůznější profesní organizace, například na Asociaci supervizorů v pomáhajících profesích, https://asupp.cz/, Remedium, https://www.remedium.cz/ aj.
Supervizoři se musí řídit etickým kodexem. Neměli by ztrácet osobní nadhled a také navazovat příliš osobní vztahy s klientelou. Proto je dobré supervizora/supervizorku po nějakém čase vyměnit (2-4 roky). Jinak by mohlo docházet k cyklení týmu apod. Pozor také na nekvalitní nebo málo zkušené jedince. Nekvalitní supervizor/supervizorka nemá patřičný výcvik, postrádá praxi, poskytuje ošetření kolektivu čítající více než 12 osob, nenabízí úvodní schůzku s vedením aj.
Současná praxe
Supervize podporované šablonami nejsou dostatečné, 20 hodin skupinových supervizí a 10 individuálních nemůže pokrýt a řádně ošetřit celý kolektiv. Doporučený počet hodin supervize pro pedagogické kolektivy není pevně stanovený zákonem, ale opírá se o doporučení odborníků v praxi a v oblasti pomáhajících profesí. Vždy záleží na velikosti školy, potřebách týmu a typu supervize. Časový rozsah v ročním plánu může například vypadat takto: 4 – 6 hodin supervize řízení školského zařízení, 16 – 24 hodin případové supervize pro každý tým školského zařízení a 6 – 8 hodin týmové supervize pro každý tým školského zařízení.
Největším úskalím jsou samozřejmě finance a nedůvěra ohledně kvalit daného supervizora/supervizorky, důvěrnosti procesu supervize nebo obavy ze strany rodičů, jejichž dětí se případně supervize týká. Naráží se také na stále ještě konzervativní postoj vedení škol. Výše zmíněná úskalí může pomoci vyřešit kvalitně vedená úvodní schůzka, která slouží jako důležitý krok k navázání smysluplné a efektivní spolupráce. Jejím cílem je vytvořit prostor pro vzájemné seznámení, vyjasnění očekávání, nastavení cílů supervize a domluva na organizačních podmínkách. Pokud je dobře vedená, přispívá k důvěře, transparentnosti a motivaci všech zúčastněných.
Průběh schůzky
Vedení by mělo představit školu – typ, velikost, charakter pedagogického sboru, specifika školy (např. inkluze, klima, fluktuace, zátěžové situace). Pokud škola již s nějakou formou podpory pracovala, je vhodné o tom druhou stranu informovat. Nabízí se také pojmenovat aktuální výzvy nebo potřeby, které by mohly být důvodem k zavedení supervize.
Následuje společná reflexe nad tím, co vedení školy od supervize očekává a jaké potřeby v týmu vnímá. Supervizor/supervizorka může nabídnout své zkušenosti a možnosti spolupráce. Společně pak mohou formulovat tzv. zakázku supervize – tedy základní dohodu o tom, komu je supervize určena, co má přinést a v jakém duchu bude vedena.
Je vhodné zvážit různé cílové skupiny v rámci školy:
učitelský sbor (např. skupinová supervize zaměřená na vztahy, komunikaci, náročné situace),
vedení školy (individuální supervize jako podpora při rozhodování a řízení týmu),
školní poradenské pracoviště (specifická supervize zaměřená na práci s žactvem a rodiči),
asistenti pedagoga, třídní učitelé apod.
V praktické části schůzky je potřeba domluvit konkrétní parametry spolupráce:
Frekvenci a délku supervizních setkání (např. 1× měsíčně na 2 hodiny),
Počet skupin a jejich složení (např. pedagogický sbor rozdělený do dvou skupin),
Způsob přihlašování a informování týmu (dobrovolnost vs. doporučení),
Zajištění prostoru, technického zázemí a ticha během setkání,
Způsob komunikace mezi supervizorem/supervizorkou a vedením školy – např. pravidelné schůzky, e-mailové shrnutí, anonymní zpětná vazba apod.
Na závěr se doporučuje společně shrnout hlavní body dohody, domluvit odpovědnosti (kdo informuje tým, kdo navrhuje termíny) a stanovit další kroky – typicky termín prvního supervizního setkání a způsob jeho představení pedagogickému sbor.
Supervize ve školách
Cílem supervize je řešit problémy z praxe za pomoci nezaujatého odborníka/odbornice. Škála řešených problémů může být velmi pestrá, od práce s problémovým dítětem, přes spolupráci s kolegy, prostředí a klima ve škole až po komunikaci s vedením nebo s rodiči. Probíhá v bezpečném prostředí, formou rozhovoru, a to buď individuálně, nebo ve skupině. Zásadní je vždy vzájemná důvěra mezi všemi zúčastněnými, ochota o daném problému mluvit a hledat řešení. Jak již bylo řečeno, nejčastěji se s ní setkáváme u pomáhajících profesí (zdravotnictví, školství, sociální služby), kde jsou vztahy náročné z hlediska prožívání emocí.
Kdo je supervizor/supervizorka?
Ideálně odborník/odbornice s mnoholetou praxí v pomáhajících profesích, kteří absolvovali psychoterapeutický a supervizní výcvik. Pracují formou rozhovoru, a to individuálně nebo ve skupině. Nepatří mezi zaměstnance školy a jsou vázáni mlčenlivostí.
Přínosy supervize
Supervize může být prevencí vyhoření, lze její pomocí hledat vhodná řešení akutních problémů. Napomáhá upevňování pracovních kompetencí, poskytuje kýženou podporu při zvládání konfliktů a náhled na danou situaci. Poskytuje bezpečné prostředí pro zpětnou vazbu a napomáhá profesnímu rozvoji zúčastněných.
Struktura videa:
0:05 Úvodní znělka a představení tématu.
0:18 Jak přesvědčit školy váhající nad zavedením supervize radí supervizorka a koučka Veronika Benešová.
0:44 Vysvětlení rozdílů mezi supervizí, koučinkem a mentoringem.
1:52 Proč nepodcenit schůzku s vedením školy.
3:54 Nejčastější mýty a omyly o supervizi.
5:00 Jak poznat kvalitního supervizora/supervizorku.
6:38 Kde a jak najít kvalitní supervizory.
7:31 Je třeba, aby vedení školy vyzkoušelo supervizi před tím, než ji nabídne pedagogickému sboru?
8:53 Jak nastavit délku spolupráce.
9:46 Jak rozpoznat nekvalitní supervizi.
10:42 Obavy vedení škol ze supervize.
11:51 Postoj vedení škol k supervizi.
Mgr. Veronika Benešová, PhD.
Mediátorka, koučka, supervizorka, terapeutka a lektorka. Absolvovala specializační kurzy a výcviky v oblasti mediace, terapie, supervize a koučinku. Má 20letou praxi s klienty jak v zdravotnických, tak sociálních zařízeních. V současné době se věnuje koučinku a supervizi v sociální oblasti, neziskových organizacích a firmách. Přednost dává individuální supervizi a koučinku jak dětí, tak dospělých, rodin a párů. Je vyškolenou mediátorkou, absolvovala 100 hodin kurzu mediace. Také podstoupila výcvik systematické supervize a koučování, celkem 500 hodin.
Přes 15 let se zabývá problematikou šikany a sociálně patologickými jevy (poruchy příjmu potravy, mobbing, bossing, syndrom vyhoření apod.), dále práci s homosexuální menšinou a s ní spojenou problematikou, např. coming out atd.
Lektoruje a vede poradenskou činnost, včetně vlastní poradny, publikuje o této tematice, pracuje s osobními dotazníky, projekčními a koučovacími kartami. Je odborníkem v centru Anabell, za JČ a také je členkou Sagittas group, z.s. – Institutu supervize, koučinku, terapie a vzdělávání.
Užitečné odkazy k tématu supervize:
Supervize do školy (webnode.cz)
Supervize ve školství a její vztah ke společnému vzdělávání | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Supervize a intervize ve škole
Supervize pro učitele jako cesta k řešení náročných situací (rvp.cz)
Mohlo by Vás zajímat
Jak poznat efektivní program primární prevence? Máme pro vás klíčová kritéria na jednom místě!
Školy dnes čelí široké nabídce preventivních programů, jejichž kvalita se může výrazně lišit. Někdy je složité rozpoznat, které programy jsou pro žáky skutečně přínosné a bezpečné, a které naopak nemusí mít očekávaný efekt. Abychom školám tento výběr usnadnili, připravili jsme v rámci projektu Podpora rovných příležitostí check-list školské prevence, jednoduchý nástroj, který pomůže lépe se orientovat v nabídce a vybrat programy dle potřeb školy.
Konzultační centrum