Supervize ve školství a její vztah ke společnému vzdělávání

Ilustrační foto | FOTO: APIV B

Supervize je v českém vzdělávání relativně nový pojem. Za posledních 15 let ale stále více škol tohoto podpůrného nástroje využívá, ať už prostřednictvím práce neziskových organizací, nebo Národního pedagogického institutu. V každém případě má své místo i v případě společného vzdělávání dětí, jak v rozhovoru dokládá Michal Vybíral, psychoterapeut a supervizor. 

Jak byste slovo supervize vlastně učitelům objasnil? 

Supervizor je člověk, který není zaměstnancem školy, je tedy externí a nezávislý. To, co nabízí, je podpora a prostor pro zkoumání vlastní práce, kde se můžou otevřeně ptát a zkoumat své potřeby a svou roli. Cílem dobré supervize je vědomější, kompetentnější a spokojenější pracovník.

Supervize cílí především na tyto oblasti pracovního života:

• pojmenování a hledání řešení v různých oblastech profesionálního života – plánování, organizace, delegování, vyhodnocování,
• prozkoumání a zlepšení vztahů s dětmi, spolupracovníky, rodiči dětí atp.,
• prožití a prozkoumání důvodů úspěchů a radostí i neúspěchů a strastí,
• snižování emočního napětí a prevence syndromu vyhoření,
• uvědomění si a řešení dlouhodobých problémů, tzv. „kostlivců ve skříni“.

Na začátku je vždy důležité si se všemi potenciálními účastníky vyjasnit, jakou formou bude supervize probíhat, za jakých pravidel, v jakém rozsahu a jak se budou vybírat témata [1].

Základní formy supervize jsou:

• individuální: pro učitele, ředitele, zástupce, výchovného poradce, metodika prevence,
• skupinová: pro určenou skupinu učitelů – pro začínající učitele, třídní učitele, širší tým vedení školy.

Supervize se zaměřuje na:

• fungování určitého týmu a vztahy v něm,
• konkrétní případy, situace (kazuistiky).

Supervizor většinou nechodí do třídy, ale schází se s učitelem nebo učiteli v domluveném čase buď v prostorách školy (konzultační místnost, prázdná třída, kabinet…), nebo na pracovišti supervizora. 

Supervize v českém školství není pravděpodobně nijak zásadně rozšířený prostředek dalšího rozvoje pedagogů. Pletu se?

Nepletete. Co se však mění, je postoj MŠMT, což dokladuje skutečnost, že supervize (jako balíček 30 hodin týmové a individuální supervize) si mohou mateřské školy objednávat v rámci tzv. šablon. Také NPI ČR nabídlo v posledních letech školám možnost vyzkoušet si případové supervize, a mnoho desítek škol této možnosti využilo.

Jak souvisí supervize a společné vzdělávání? 

Myslím, že spolu souvisí zcela zásadně. Větší počet dětí, které mají různé potřeby a potřebují různé způsoby komunikace i individuálně vytvářené metody a postupy učitelské práce, kladou na učitele zvýšené nároky. Supervize je pomáhá učitelům lépe zvládat. Týmová supervize mimo jiné zároveň „učí“ učitele, jak pracovat s vlastními různými přístupy. V neposlední řadě účastníci díky supervizi získají jiný náhled na děti ve třídě, na své vztahy k nim i na metody a postupy, které uplatňují. Mohou reflektovat, jaké přístupy a metody jsou efektivnější než jiné a proč, a díky tomu mohou cíleněji plánovat. 

Máte nějaké konkrétní příklady toho, jak supervize pomohla učitelům zvládat nároky společného vzdělávání? 

Z poslední doby mě napadá zkušenost začínajících učitelů z jedné velké školy, kteří se účastnili skupinových supervizí. Dovolím si citovat ze závěrečného dotazníku:

„Supervize mě vždy velmi uklidnila a přiměla přemýšlet nad různými aktivitami a postupy řešení problémů atd. Několik jsem jich s dětmi vyzkoušela.“

Nebo:

„Častěji jsem se zamýšlela nad svým vlivem na děti a hodnotila zpětně svůj způsob výuky. Snažila jsem se více porozumět chlapcům a dát jim prostor pro vybití jejich energie. A taky mi to pomohlo lépe organizovat výuku a řešit konflikty se žáky“.

V jedné soukromé základní škole učitelé při týmové a kazuistické práci často řeší problematické chování konkrétních dětí, především na druhém stupni. Často zpracovávanými tématy jsou moc a bezmoc, a to jak z hlediska učitelů, tak z hlediska dětí, důslednost či nedůslednost, pravidla a zacházení s nimi. Supervize jim pomohla pochopit některé možné skryté potřeby a motivy těchto dětí, ale i učitelů samotných, a pomáhala jim díky tomu hledat efektivnější způsoby komunikace. Zároveň pomáhala vytvářet celoškolní pravidla a postupy. Nemohu říct, že supervize pomohly k dosažení ideálního stavu, ale díky práci učitelů při těchto supervizích se plno věcí vyjasnilo.

Co by si naopak učitelé od supervize slibovat neměli? 

Neměli by čekat přednášku, vzdělávací seminář ani workshop. Dále by neměli očekávat psychoterapii. Supervize se může dotýkat i osobních témat, ale vždy v souvislosti s prací. Někdy by si účastníci přáli, aby supervizor pomohl dosáhnout změn, které závisejí na vedení školy. To však není v kompetenci supervizora. A nakonec není supervize ani mentoring a koučování. Koučování i mentoring se více soustředí na rozvoj a cíle v oblasti dovedností, zatímco supervize se více soustředí na celkové (sebe)prožívání, pochopení a postoje pedagoga. 

Čistě prakticky, budu-li učitel a budu mít o supervizi zájem, co pro to mohu udělat? Jaké jsou možnosti, jichž mohou školy využívat?

Máte v zásadě několik možností:

• Oslovíte konkrétního supervizora. Buď někoho znáte, nebo na něj dostanete doporučení od jiného učitele, sociálních pracovníků atp., což je velmi častý způsob. 
• Vyhledáte supervizora v seznamech Českého institutu pro supervizi ČIS. Můžete jim přímo poslat žádost, aby ji rozeslali všem svým členům. Mnoha institucím se díky tomu daří supervizora najít.
• Kontaktujete vzdělávací organizace, které se supervizory spolupracují. Konkrétně mohu doporučit např. Step by step ČR.
• Oslovíte NPI ČR, který realizoval již zmíněnou možnost „ochutnávek“ supervizí. 

Zdroj: archiv Michala Vybírala 

Michal Vybíral

Původně pracoval jako učitel 1. stupně, dále učil na základní umělecké škole a v dětském diagnostickém ústavu dramatickou výchovu. Posledních 10 let pracuje jako psychoterapeut, supervizor a lektor v oblasti zvládání konfliktů a práce s agresí. Dále pracuje v LOMu (Liga otevřených mužů), především jako lektor rozvojových skupin pro muže, otce a syny, a vzdělávacích workshopů zaměřených na práci s agresí dětí. Žije v Plzni, má jednu ženu a tři děti. Ve volném čase se věnuje moderování i vystupování ve slam poetry.

Kontakt: michal.vybiral@ilom.cz

Přečtěte si celý rozhovor s Michalem Vybíralem! 

Zdroje

[1]  Hawkins, Peter a Shohet, Robin. Supervize v pomáhajících profesích, vydání druhé. Praha: Portál, 2016. s. 63–67.