PODCAST 67: Od překonání závislosti k podpoře druhých: Jak koučka pomáhá najít nový směr – 2. díl

Otevřená komunikace jako klíč k pomoci zvládnout závislost

Základem řešení problémů se závislostí je vytvoření prostoru pro otevřenou a upřímnou komunikaci dítěte a dospělého. Klíčové je zajistit, aby dítě vědělo, že mu nehrozí žádné odsuzování či hodnocení a že jeho okolí má skutečný zájem o pomoc a porozumění.

Otevřená komunikace neznamená pouze klást otázky, ale také aktivně naslouchat a reagovat empaticky. Je důležité, aby dospělý, který s dítětem hovoří, dával najevo trpělivost a upřímný zájem. Ideálním místem pro takové rozhovory je klidné prostředí, kde nebude dítě vyrušováno ani stresováno, například doma v klidné místnosti nebo venku na procházce.

Pokud dítě nemá nikoho, komu by se mohlo svěřit, nebo své problémy nechce sdílet, je zásadní, aby jeho okolí bylo pozorné a samo aktivně nabídlo podporu. Jana Maksymová upozorňuje, že každý má ve svém životě alespoň jednoho přítele či přítelkyni, kterým na něm záleží. Podobnou všímavost bychom měli uplatňovat nejen u dětí, ale i v pracovním prostředí a širším sociálním okolí. Pokud zpozorujeme varovné signály u dítěte nebo dospívajícího, je důležité obrátit se na rodiče, učitele nebo jinou důvěryhodnou osobu, která může situaci pomoci efektivně řešit.

Chyby, kterých by se měl dospělý vyvarovat při rozhovoru o závislosti:

1. Soudy, moralizování a obviňování:
   Vyvarujte se výroků jako „Jak jsi to mohl/a dopustit?“ nebo „Tohle je tvoje chyba.“ Vyhněte se také poučování a výroků typu „V tvém věku jsem takové věci nedělal/a.“
2. Bagatelizace problému:
   Nepodceňujte význam problémů dítěte. Výroky typu „To nic není“ nebo „To se spraví samo“ mohou vést k tomu, že dítě ztratí důvěru a pocit podpory.
3. Přerušování a nepozornost:
   Neskákejte dítěti do řeči ani neodpovídejte za něj. Aktivně naslouchejte a dejte mu prostor vyjádřit se, aniž byste ho tlačili k rychlým odpovědím.
4. Přílišný tlak na přiznání:
   Netlačte dítě ke konkrétním odpovědím nebo k přiznání, pokud samo není připraveno. Například „Řekni mi hned, co bereš!“ může vést k uzavření nebo lži.
5. Hrozby a tresty:
   Výroky jako „Jestli se nepřiznáš, potrestám tě!“ nebo „Přestanu tě podporovat!“ mohou způsobit strach a zvýšit vzdor.
6. Unáhlené rady:
   Nezačínejte rozhovor tím, že hned navrhujete řešení. Nejdřív vyslechněte dítě a snažte se pochopit jeho pohled.
7. Nedodržení důvěrnosti:
   Nepřekračujte hranice důvěry dítěte tím, že budete sdílet jeho problém s ostatními bez jeho vědomí nebo souhlasu.

Pokud dítě odmítá mluvit s rodičem nebo vyučujícím, je důležité postupovat citlivě a trpělivě. Zde je několik kroků, které mohou pomoci:

Zapojte třetí stranu

• Pokud dítě nedokáže mluvit o svých obtížích s rodiči nebo vyučujícími, může se nejprve obrátit na někoho, komu skutečně důvěřuje a s kým může bezpečně sdílet své pocity. To může být jiný učitel či učitelka, vedoucí kroužku, kamarád nebo kamarádka, kteří by mohli situaci zprostředkovat. Prvním krokem tedy může být například rozhovor s kamarádem či kamarádkou, kteří ho vyslechnou. Někdy už samotné sdílení problémů s vrstevníky pomůže prolomit bariéru, což může být důležitým předpokladem pro další vyhledání pomoci.
• V případě většího problému můžete zkontaktovat další odborníky, například psychology nebo adiktology, kteří mají zkušenosti s komunikací v podobných situacích.

Pozorujte a reflektujte

• Sledujte dítě, jak se chová, co dělá, s kým tráví čas. Na základě toho zkuste klást nenápadné otázky, které se netýkají přímo závislosti.
• Někdy může být užitečné začít rozhovor na neutrální téma a postupně přejít k citlivějším otázkám.

Povzbuďte ke kontaktu s jinými zdroji pomoci

• Pokud je mluvení těžké, nabídněte jiné způsoby, jak sdílet své pocity: chatování online s odborníky nebo komunikace e-mailem.
• Doporučte dítěti také anonymní linky důvěry, kde si může promluvit s někým nezaujatým.
  Například Linka bezpečí (116 111) nebo jiné organizace zaměřené na pomoc mladistvým.

Co dělat, když dítě tráví příliš času online: Rady pro rodiče 

V některých případech se rodič může rozhodnout, po rozhovoru s dítětem, omezit riziko návykového chování u dítěte a zakázat mu třeba na jeden měsíc přístup k mobilnímu telefonu či internetu. Úplné "odstavení" často nemusí být nejúčinnější cestou, protože může vést k odporu nebo hledání jiných způsobů, jak mobil nahradit. Zde je několik aspektů, které mohou rodiče vzít v úvahu při řešení situace:

1. Vyhodnocení, co dítě na mobilu dělá: Rozlišování, zda dítě na mobilu pasivně sleduje videa nebo zda ho používá například ke komunikaci či kreativní činnosti, může pomoci lépe porozumět jeho potřebám a hledat vhodné náhrady. Děti často sahají po mobilu jako prostředku proti nudě, což může být signálem, že je třeba hledat aktivnější a smysluplnější způsoby, jak vyplnit jejich volný čas.
2. Vytvoření pravidel a nabídka atraktivních aktivit: Náhlý zákaz používání mobilního telefonu může být pro dítě obtížně přijatelný a vést k odporu. Účinnější přístup spočívá ve stanovení pravidel a časového rozvrhu pro používání mobilu. Dítěti lze například určit konkrétní časové bloky, kdy může telefon používat, přičemž tyto intervaly lze postupně zkracovat. Rodiče mohou zároveň dítěti pomoci lépe organizovat jeho denní aktivity, aby mělo dostatek času na učení, fyzickou aktivitu a sociální kontakt mimo digitální svět. Klíčové je, aby rodiče nové aktivity dítěte podpořili, ocenili jeho snahu a aktivně se o ně zajímali, čímž posílí jeho motivaci ke změně.
3. Vysvětlení důvodů a otevřená komunikace: Je důležité, aby dítě rozumělo tomu, proč je pro něj omezení mobilu dobré. Když rodiče vysvětlí, že jde o jeho zdraví, lepší spánek nebo více času na koníčky, dítě často snáze pochopí smysl tohoto opatření.
4. Společné používání technologií a příklad rodičů: Rodiče mohou zlepšit vztah dítěte k technologiím tím, že s ním budou společně hrát počítačové hry nebo sami ukážou, jak používat mobilní zařízení s rozvahou. Nastavením času, kdy celá rodina odloží mobily, mohou nejen podpořit zdravější přístup k technologiím, ale také posílit vzájemné rodinné vztahy.

Když zákaz užívání návykových látek nestačí: Jak překonat vliv rodinné dynamiky, vrstevníků a životních změn

Rodiče se mohou v některých případech rozhodnout zakázat dítěti přístup k návykovým látkám, například k marihuaně či alkoholu. Konkrétně se například rozhodnou omezit jeho kontakt s problematickými vrstevníky, nastaví nová pravidla a zajistí dohled nad jeho volným časem. Nicméně samotný zákaz často nestačí, protože užívání návykových látek u dětí a dospívajících má hlubší a komplexnější příčiny. Ty mohou souviset nejen s individuálními faktory dítěte, ale i s vlivy rodiny a vrstevníků:

1. Vliv rodinné dynamiky:
   Dlouhodobě nezdravé rodinné vztahy, jako jsou časté hádky, emoční odstup rodičů, častá kritika, výčitky a tresty mohou u dětí vyvolávat pocit nejistoty a úzkosti. Tyto faktory často přispívají k hledání úniku v drogách. Je proto zásadní zaměřit se nejen na dítě, ale i na zlepšení celkové atmosféry v rodině.
2. Vliv vrstevníků:
   Tlak vrstevníků a potřeba zapadnout do skupiny mohou být významným spouštěčem užívání drog. Rodiče by měli být obeznámeni s tím, s kým jejich dítě tráví čas, a povzbuzovat ho k budování vztahů s vrstevníky, kteří mají pozitivní vliv.
3. Závislosti rodičů jako příklad:
   Pokud se v rodině vyskytují problémy se závislostí (např. na alkoholu, nikotinu nebo technologiích), může to dítěti poskytovat negativní vzor. Rodiče by měli reflektovat své vlastní chování a snažit se o zdravější přístup, který dítěti ukáže, že problémy lze zvládat i jinak.
4. Podpora v náročných životních obdobích:
   Změny v životě rodiny, jako je rozvod, finanční problémy, stěhování nebo ztráta blízkého, mohou zvyšovat riziko problémového chování u dětí. V těchto situacích je zásadní poskytnout dítěti pocit stability, emocionální podpory a pochopení.

Podpora místo kontroly: Kdy a proč zapojit odborníky a školu do řešení závislostí

Místo zaměření pouze na zákaz a kontrolu by měli rodiče klást důraz na porozumění, podporu a vytvoření bezpečného prostředí. Rodiče by se také neměli bát zapojit odborníky, přátele nebo širší rodinu. Odborníci přináší objektivní pohled a nástroje, které pomohou nejen dítěti, ale i rodičům pochopit, jak s danou situací pracovat. Kromě toho odborníci dokáží lépe odhadnout rizika a navrhnout individuální plán, který zohledňuje potřeby konkrétní rodiny a dítěte.

Psychologové, psychiatři, adiktologové a terapeuti mohou navrhnout například pravidelné konzultace, terapii, v krajním případě i pobytovou léčbu. V této fázi je důležité, aby rodiče nevnímali včasné zapojení odborné pomoci jako selhání, ale spíše jako zodpovědný krok směrem k řešení.

V některých případech mohou být také užitečné programy zaměřené na prevenci závislostí nebo skupinová sezení pro dospívající. Tyto programy dítěti umožňují získat podporu od vrstevníků, kteří si prošli podobnými problémy, a poskytují praktické nástroje, jak zvládat své chování.

Kontaktování třídní učitelky/učitele, školní poradkyně/poradce nebo výchovné poradkyně/poradce může být také užitečné. Škola může poskytnout důležité informace o tom, jak se dítě chová v kolektivu, a zároveň pomoci při monitorování docházky a zamezení absencí.

Závislost a syndrom vyhoření ve školství: Jak učitelé mohou najít cestu k duševní rovnováze 

Motto: Mýtus, že učitelé musí být bezchybní a zvládat vše sami, může vést k přehlížení vlastních potřeb a problémů. 

Práce s lidmi, zejména v pedagogické profesi, může vést k psychickému vyčerpání, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku závislostí. Prvním varovným signálem, kterému by učitelé měli věnovat pozornost, jsou pocity vnitřního neklidu, nepohody nebo nespokojenosti. Tyto pocity často poukazují na hlubší problém, který by neměl být přehlížen. Je důležité věnovat čas tomu, aby si učitelé uvědomili, co tyto emoce vyvolává – může jít o pracovní stres, konflikty s kolegy či žáky, pocit přetížení nebo osobní problémy, které zasahují do profesního života.

Pokud se tyto signály opakovaně přehlížejí, mají tendenci se zintenzivňovat, což může vést k vážnějším problémům, jako je chronický stres, vyhoření nebo dokonce rozvoj závislosti na návykových látkách: Někteří pedagogové mohou využívat prostředky jako marihuanu, anxiolytika nebo alkohol jako okamžitou úlevu od stresu, úzkosti či bolesti spojené s fyzickým a duševním přetížením. Tyto látky však často pouze dočasně oddálí problém, aniž by ho skutečně řešily. Místo potlačování negativních pocitů nebo jejich přehlížení je proto důležité hledat způsoby, jak situaci změnit.

Vědomá práce na vlastním duševním zdraví není projevem slabosti, ale naopak výrazem zodpovědnosti vůči sobě i svým žákům. Důležitou součástí prevence je proto pravidelná psychohygiena, která učitelům pomáhá udržovat duševní rovnováhu. Patří sem například sport, meditace, relaxační aktivity, trávení času s rodinou a přáteli, úprava pracovního režimu, kreativní činnosti nebo profesionální podpora v podobě supervize či konzultace s odborníkem.

Podle průzkumu společnosti WocaBee, s.r.o. z června 2023, do kterého se zapojilo téměř 400 učitelů, pociťuje 34 % českých učitelů vysokou až extrémní míru stresu, přičemž 68 % zvažuje změnu povolání právě kvůli stresu. Mezi hlavní zdroje stresu patří problémy se žáky, časový tlak a nedoceněné postavení učitelů. [1]

Projekt Partnerství pro vzdělávání 2030+ ve spolupráci se Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) v roce 2021 prezentoval výsledky průzkumu agentury STEM zaměřeného na wellbeing ve vzdělávání. Průzkumu se zúčastnilo 393 ředitelů a ředitelek základních škol a jeho cílem bylo zmapovat povědomí a přístup k této problematice. Polovina oslovených vedoucích pracovníků, zejména z menších škol s kapacitou do 150 žáků, se s pojmem wellbeing dosud nesetkala. Přesto většina respondentů označila principy, které tento koncept zahrnuje, za klíčové pro dosahování kvalitních vzdělávacích výsledků. Průzkum zároveň zdůraznil potřebu větší podpory učitelů v oblasti duševního zdraví. [2]

Zodpovědní učitelé: Péče o vlastní profesní integritu

Jana Maksymová zdůrazňuje, že zodpovědný přístup k vlastnímu životu a profesní roli, například při výuce dětí, vyžaduje, aby dospělí pracovali s plným vědomím a soustředěností. Upozorňuje na riziko užívání léků, jako jsou přípravky na spaní, úzkost nebo alergii, které mohou negativně ovlivnit pozornost a schopnost plně vykonávat své povinnosti. Stejně jako není bezpečné řídit auto pod vlivem těchto látek, není vhodné v takovém stavu ani vyučovat.

Jana Maksymová také dodává, že zodpovědnost učitelů nekončí po době vyučování. Pedagogové by měli být vzorem nejen ve škole, ale i mimo ni, a proto by se měli vyvarovat konzumace alkoholu ve společnosti svých žáků, byť zletilých, například během školních výletů nebo mimoškolních aktivit. Stejně tak by měli s respektem zvažovat, jaké osobní názory s žáky sdílí, zvláště pokud se jedná o témata, jako je užívání návykových látek. Prohlášení typu „marihuana škodí méně než alkohol“ může být vnímáno jako podpora nevhodného chování, a proto patří spíše do osobní než profesní sféry. Zodpovědní učitelé by měli pečlivě zvažovat, jak jejich slova a činy ovlivní hodnoty a chování žáků, kteří je vnímají jako autoritu a vzor.

Metody práce Jany Maksymové s klienty: Přístup k emocím a závislostem

Jana Maksymová pracuje s klienty všech věkových kategorií, od dospívajících po dospělé, kteří se nacházejí v různých stádiích látkové závislosti či návykového chování. Zaměřuje se na jedince, kteří začínají mít obtíže, hledají řešení a chtějí pochopit příčiny svého chování, i na ty, kteří překonali tyto obtíže a chtějí si vybudovat nový, stabilní a smysluplný život. Naopak nepracuje s klienty, jejichž stav vyžaduje intenzivní lékařskou či psychiatrickou péči.

Podpora pomocí koučování, ať už u dospělých nebo dospívajících, se odehrává formou důvěrných a intimních koučovacích setkání. Během těchto sezení klient hraje aktivní roli – sdílí své myšlenky, pocity a zkušenosti, zatímco koučka naslouchá, klade cílené otázky a společně s klientem hledá různé přístupy a pohledy na daný problém. Smyslem je nalézt řešení, která rezonují s klientem a která odpovídají jeho potřebám a hodnotám. Koučování se přizpůsobuje individuálnímu tempu a situaci klienta.

Pokud je potřeba, je do procesu zařazen terapeutický přesah. Ten zahrnuje práci s minulostí a propojení dřívějších zkušeností s přítomností a budoucností. Tento přístup umožňuje klientovi pochopit, proč některým situacím nebo vzorcům chování v minulosti přikládal určitý význam, který mu mohl tehdy pomáhat, ale v dospělosti ho již omezuje nebo poškozuje. Terapie se zaměřuje na uvědomění si, co z těchto zkušeností je stále užitečné a co je naopak potřeba opustit nebo změnit pro zdravější přítomnost a budoucnost.

Jaké terapeutické metody Jana Maksymová nejčastěji používá?

Práce s vnitřním dítětem

Technika práce s vnitřním dítětem vychází z konceptu, že každý člověk v sobě nese část své osobnosti, která je formována zážitky z dětství. Tato část, známá jako „vnitřní dítě“, ovlivňuje naše emoce, vztahy i způsob, jakým se vyrovnáváme s problémy. Práce s vnitřním dítětem se snaží odhalit a léčit zranění nebo potřeby z dětství, které nebyly tehdy uspokojeny. Pomáhá klientovi znovu navázat kontakt s touto částí sebe sama, přijmout ji a poskytnout jí péči, kterou potřebovala. Tato metoda se často používá při léčbě úzkostí, závislostí nebo traumat, protože odstraňuje hluboko zakořeněné vzorce chování, které mohou být pro klienta škodlivé.

Změněné stavy vědomí v terapii

V některých případech se terapie zaměřuje na práci se změněnými stavy vědomí. Tyto stavy jsou dosaženy například pomocí relaxačních technik, řízené vizualizace nebo dechových cvičení, které klienta uvedou do hlubšího kontaktu se sebou samým. V tomto stavu se mohou klienti snáze napojit na své emoce, vzpomínky nebo intuitivní vhledy. Tato metoda umožňuje zpracovat těžké zážitky nebo dosáhnout hlubšího porozumění tomu, co klient potřebuje změnit, aby mohl vytvořit smysluplnou a zdravou budoucnost.

Celkový cíl procesu

Celý terapeutický a koučovací proces je zaměřen na vytvoření nové zkušenosti, která klientovi poskytne odrazový můstek k pozitivním změnám v životě. Klienti si osvojí zdravější způsoby, jak zvládat obtížné situace, a vytvoří si nástroje pro další osobní růst. Tento přístup propojuje minulost, přítomnost a budoucnost tak, aby klient pochopil svou dosavadní cestu a měl jasnější představu o tom, kam chce směřovat.

Cesta k sebepoznání: Jak ucelené metody pomáhají dospívajícím zvládnout závislosti a emoce

Při práci s dospívajícími Jana Maksymová využívá ucelené metody, jejichž délka je obvykle nastavena na 6 nebo 12 týdnů. Frekvence setkání se přizpůsobuje potřebám klienta a může probíhat jednou týdně, jednou za deset dní nebo jednou za čtrnáct dní. Tato flexibilita umožňuje klientovi vybrat si, zda se bude účastnit čtyř, tří nebo dvou setkání měsíčně. Metody jsou vždy upraveny tak, aby odpovídaly frekvenci setkávání i individuálním potřebám a vedly dospívajícího ke zvládnutí návykového chování, obtíží s látkovou závislostí nebo jiných problémů.

Práce s dospívajícími se zaměřuje na podporu jejich sebeuvědomění a rozvoj schopnosti zvládat obtížné emoce. Klienti mají příležitost přemýšlet o tom, kam by chtěli v životě směřovat, co je baví, co mají rádi a co je naopak demotivuje. Prostřednictvím diskusí a práce s příjemnými i nepříjemnými pocity se učí lépe rozumět sobě samým. Součástí setkání je také otevírání složitých témat a emocí, o kterých se jim těžko mluví.

Na setkáních se klade důraz na bezpečné prostředí, kde se dospívající učí otevírat a sdílet své pocity bez obav z odsouzení. Pracuje se na tom, aby si osvojili dovednosti, jak své emoce zpracovat a použít je ve svůj prospěch. Nepříjemné pocity nejsou prezentovány jako problém, ale jako průvodce, který jim může pomoci pochopit, co v jejich životě potřebuje změnu. Cílem je podpořit je v tom, aby získali větší kontrolu nad svými reakcemi a cítili se jistější ve zvládání náročných situací.

Jak se připravit na rizikové situace po překonání závislosti: Metody Jany Maksymové

Jana Maksymová své klienty vede k tomu, aby se naučili čelit situacím, které by mohly znovu ohrozit jejich cestu k zotavení. Klade důraz na přípravu a konkrétní kroky, které mohou pomoci zvládnout okamžiky slabosti. Mezi osvědčené metody patří například sepsání jednoduchého plánu na kartičku, kterou má klient stále u sebe. Tato kartička může obsahovat konkrétní aktivity, které odvedou myšlenky od touhy po návykové látce nebo rizikovém chování. Příklady mohou zahrnovat:

• Napít se vody – jednoduchý a okamžitý krok, který změní aktuální záměr.
• Zavolat kamarádovi či blízké osobě – získání podpory a rozptýlení nepříjemných pocitů.
• Jít na procházku do přírody – uvolnění stresu a navození klidu.

Tyto malé, praktické kroky mohou být klíčové pro zvládnutí rizikových situací a prevenci návratu k závislosti.

Podpora na cestě ke stabilitě

Jana Maksymová také umožňuje svým klientům, aby se na ni v krizových momentech obrátili. Mohou jí zavolat nebo napsat, pokud pocítí, že situaci sami nezvládnou, a potřebují okamžitou pomoc či podporu.

Práce na sobě jako trvalý proces

Koučka apeluje na to, aby si klienti uvědomovali, že boj se závislostí nekončí samotným zbavením se návyku. Důležité je pracovat na sobě dál a mít pokoru vůči vlastní zranitelnosti. Pokud víme, že i malé množství alkoholu nebo jiného návyku by nás mohlo vrátit na začátek, je lepší se mu vyhnout.

Vytvoření bezpečného a harmonického prostředí

Jana Maksymová radí, aby si každý našel vlastní zdroj stability a radosti, který podpoří zotavení a zabrání recidivě – ať už v rodinném kruhu, mezi přáteli nebo ve svých zájmech. Důležité je obklopit se prostředím, které člověku prospívá a kde se cítí dobře. Každý má svou jedinečnou představu o štěstí, kterou je třeba respektovat.

Například jeden člověk může nacházet štěstí v tichých procházkách přírodou, kde si užívá klid a prostor pro přemýšlení. Jiný zase v dynamickém pracovním prostředí, kde cítí naplnění z toho, že dosahuje výsledků a cílů. Pro někoho třetího může být zdrojem štěstí čas strávený s rodinou a sdílené chvíle u společné večeře. Klíčem je porozumět své vlastní představě o štěstí a aktivně ji začlenit do svého života, aniž bychom se nechali ovlivnit představami druhých o tom, co by nás mělo naplňovat. Štěstí je tak individuální, že právě objevování a respektování vlastních hodnot je důležitým krokem k harmonickému životu, dodává Jana Maksymová.

Tip na závěr:

Pokud vás zaujal druhý díl podcastu s koučkou Janou Maksymovou, můžete si poslechnout i první díl, který je k dispozici na webu Zapojmevšechny.cz.

Ing. Jana Maksymová

Koučka Jana Maksymová (vlevo) s moderátorkou Terezou Škoulovou v nahrávacím studiu Panda v NPI ČR. | Foto: PROP, NPI ČR. 

První čtvrtinu života strávila Jana Maksymová jako cílevědomá dívka, vášnivá tanečnice školy výrazového tance a později jako manažerka v oblasti reklamy a obchodu. Její snaha o dokonalost ji však postupně dovedla k vypěstování závislosti. Po úspěšné léčbě se rozhodla zásadně změnit svůj život.

Během mateřské dovolené vystudovala vysokou školu, což jí otevřelo cestu k pozici firemní ekonomky a manažerky. Zároveň se stále více zamýšlela nad tím, jak by mohla své zkušenosti se závislostí využít k pomoci ostatním. V roce 2021 zahájila studium na akreditované škole koučů Život jako hra, která je součástí mezinárodní sítě CoachVille s více než 20letou tradicí. Vedle koučovacích dovedností získala také certifikaci v psychodiagnostice pro firmy a lidské zdroje (WORKtest, Assessment Technology s.r.o.), což jí umožňuje efektivněji pomáhat svým klientům.

Jana Maksymová pracuje s celostním koučinkem, který propojuje mysl, emoce a tělo, aby klienti vnímali sami sebe jako celek. Využívá techniky umožňující změny ve vědomí, myšlení i emocích, jež klienti současně prožívají ve svém těle. Tento přístup probouzí intuici, pomáhá nacházet nové cesty a porozumět reakcím těla během procesu změny.

Postupně se ve své praxi začala věnovat i koučování dospívajících a navázala spolupráci s kolínskou neziskovou organizací Prostor plus o.p.s.. V rámci projektu Lehkost přináší podporu do škol, kde se zaměřuje na včasnou detekci obtíží v oblasti sociálního a duševního zdraví. Projekt usiluje o vytvoření modelu spolupráce mezi školami a sociálními službami, který pomáhá řešit obtíže dětí a jejich rodin. Mezi hlavní aktivity patří monitorování školního prostředí a hledání vhodných způsobů, jak zlepšit péči o děti i jejich okolí.

Podrobnější informace najdete na webových stránkách:

Jana Maksymová. Celostní koučka závislostí | janamaksymova.cz (https://janamaksymova.cz/)

Doporučená literatura:

Bártová, Z. (2011). Jak zvládnout stres za katedrou. Vyd. 1. [Kralice na Hané]: Computer Media.

Čapek, R., Příkazská, I. a Šmejkal, J. (2021). Učitel a syndrom vyhoření. Praha: Raabe.

Dvořák, L. S. (2015). Obejměte své vnitřní dítě. Vydání třetí. Praha: Portál.  

Faber, A. a Mazlish, E. (2018). Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali. 3. vydání. Brno: CPress.

Hagemann, W. (2012). Syndrom vyhoření u učitelů: příčiny, pomoc, terapie. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně.

Huerre, P. a Delpierre, L. (2008). Nemluv se mnou tímhle tónem!: pomoc rodičům, jak porozumět dospívajícím dětem a jak s nimi jednat. Vyd. 1. Praha: Portál.

Křivohlavý, J. (2012). Hořet, ale nevyhořet. 2., přeprac. vyd., V KNA 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.

Lehr, J. (2021). Rodičovština: jak mluvíme s dětmi... ...a jak s nimi mluvit lépe. Překlad Tereza Vlková. Vydání druhé. Praha: Kristián Entertainment.

Smetáčková, I. et al. (2020). Učitelské vyhoření: proč vzniká a jak se proti němu bránit. Vydání první. Praha: Portál.

Švamberk Šauerová, M. (2018). Techniky osobnostního rozvoje a duševní hygieny učitele. Vydání 1. Praha: Grada.

Zdroje:

[1] Čikelová, J. (2023). Dvě třetiny učitelů zvažují kvůli stresu změnu povolání. [online]. Brno: WocaBee s. r. o. Dostupné z:

https://blog.wocabee.app/cs/2023/07/07/dve-tretiny-ucitelu-zvazuji-kvuli-stresu-zmenu-povolani/?utm_source=chatgpt.com. [dat. cit. 25. 11. 2024].

[2] (2021). Tisková zpráva: Pojem wellbeing zatím na českých školách nezdomácněl, jeho principy ale ředitelé škol považují za zásadní. [online]. Kladno: Partnerství pro vzdělávání 2030+, z. ú. Dostupné z: https://www.asociacezs.cz/modules/file_storage/download.php?file=00b9e539%7C28&inline=1. [dat. cit. 25. 11. 2024].