PODCAST 66: Od překonání závislosti k podpoře druhých: Jak koučka pomáhá najít nový směr – 1. díl

Perfekcionismus jako cesta k uznání: Jak chybějící prostor pro emoce ovlivňuje náš vnitřní svět

Jana Maksymová vyrůstala jako jedináček s plnou péčí a podporou rodičů. Byla úspěšná ve škole a ráda se zapojovala do nejrůznějších aktivit, jako byl školní pěvecký sbor a tehdejší dětské organizace Jiskry a později Pionýr. Zpětně ale reflektuje, že ji často poháněla touha po uznání a perfekcionismus, který mohl být cestou, jak získat pozornost a ocenění. Jana zároveň zmiňuje, že neměla dostatek příležitostí k sebevyjádření, otevřeně sdílet své pocity a nechat volný průchod emocím. Toto omezení mohlo přispět k jejímu vnitřnímu tlaku a nespokojenosti. Vztahy v rodině působily v mnoha ohledech harmonicky, avšak některé potřeby, jako například možnost otevřeně vyjadřovat pocity, mohly zůstat nenaplněné.

Již od dětství také Jana nebyla spokojená se svým vzhledem a citlivě vnímala i drobné nedostatky. Tyto pocity zesílily v šestnácti letech, kdy v druhém ročníku gymnázia začala navštěvovat školu výrazového tance. Během necelého roku u ní propukla mentální anorexie, která ji přivedla k výraznému poklesu hmotnosti až na 38 kilogramů a následným hospitalizacím. Tehdy však anorexie nebyla tak známá jako dnes, neexistovala cílená léčba a Jana byla odkázána na péči psychiatrického oddělení. Léčba jí poskytla režim a základní stabilizaci. Tímto si znovu začlenila do života běžné každodenní návyky, jako je pravidelná strava, dostatek spánku a zodpovědnost za své jednání i práci. Chyběla jí ale podpůrná skupinová terapie či hlubší práce s příčinami jejího onemocnění. Jana tak z tohoto období vyšla sice fyzicky zotavená, ale svůj vztah k sobě samé ani ke stravě zcela nevyřešila.

Postupem času si začala hledat jiné cesty, jak se cítit lépe. Objevila alkohol, který jí poskytoval dočasnou úlevu – nepociťovala hlad, cítila energii, elán a radost ze života. Zpočátku jí to připadalo jako řešení, ale postupně si uměle získaná podpora začala vybírat daň – radost a vitalitu ztrácela a tlak na sebe se zvyšoval. Po několika letech nakonec musela podstoupit léčbu závislosti na alkoholu v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. Ačkoli jí léčba poskytla důležitý rámec a podporu, nadále bojovala s vnitřním nastavením – její přístup ke stravě i k sobě samé zůstával plný výčitek a bez opravdového pocitu radosti. Zásadní obrat v životě Jany Maksymové přišel ve třiatřiceti letech. Po dlouhém období, kdy se snažila zvládnout svou situaci sama, dospěla k poznání, že další cestu potřebuje sdílet a přijmout pomoc. Tento moment uvědomění přišel zčásti díky její vlastní introspekci, ale významnou roli sehrály i reakce okolí. Jana zdůrazňuje, že všímat si podnětů od lidí ve svém blízkém kruhu může být klíčové. Když okolí upozorňuje, že něco není v pořádku, je podle ní důležité si tato slova připustit, zvážit je a začít jednat.

Jana si uvědomila, že nechce nadále žít jako otrokyně své závislosti a rozhodla se přijmout odpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Mezi klíčové milníky na její cestě patřilo narození zdravých dětí a úspěšné zakončení vysokoškolského studia. Tyto události ji naučily vážit si sama sebe a postupně se díky nim začala znovu radovat ze života. Dalším krokem na její cestě bylo přijetí celostního přístupu ke změně. Jana začala pracovat nejen na svém vztahu k jídlu a tělu, ale také na celkovém přístupu k životu. Hledala hlubší propojení sama se sebou, což jí umožnilo najít vnitřní svobodu a autenticitu. Tato transformace měla pozitivní dopad i na její vztahy s rodiči, které se dále prohloubily, když se Jana začala věnovat koučování a osvojila si pozitivní přístup k životu.

Tato cesta nebyla snadná, ale díky malým, systematickým krokům našla Jana rovnováhu, která jí pomohla nejen překonat závislost, ale také vybudovat smysluplný život pro sebe i své blízké.

Poté, co Jana Maksymová dokázala překonat svou závislost, začala přemýšlet o tom, kolik dalších lidí se ocitá v podobně obtížné situaci a hledá cestu ven. Myšlenka pomáhat ostatním jí zrála v hlavě delší dobu, ale konkrétní podobu získala až dva roky po dokončení vysokoškolského studia. Tehdy se rozhodla nastoupit do koučovací školy CoachVille, která ji nadchla svými přístupy k myšlení a teorií koučování. Inspirativní osobnosti, jako je kouč Aleš Vrána, ji hluboce oslovily a motivovaly k dalšímu rozvoji v této oblasti. Tímto se Jana začala cíleně zabývat podporou ostatních a hledáním způsobů, jak je provázet na jejich cestě za změnou.

Jana dnes otevřeně přiznává, že se jí v životě některé věci nepovedly tak, jak si představovala. Zároveň ale zdůrazňuje, že má za sebou mnoho úspěchů, na které může být hrdá. Naučila se ocenit sama sebe za to, co dokázala, a tím si našla hlubší vztah k sobě samé. Připouští, že stále zažívá nešťastné či náročné chvíle, ale dnes jim lépe rozumí. Snaží se je zvládat způsobem, který neubližuje jejímu okolí, ani jí samotné. Podle Jany jsou právě tyto těžké momenty příležitostí k růstu. Tvrdí, že nejvíce se posouváme ve chvílích, kdy se necítíme dobře, protože nás nutí čelit výzvám a hledat nové způsoby, jak na ně reagovat. Tato filozofie ji provází nejen v osobním životě, ale i v práci s klienty, kterým pomáhá překonávat překážky a najít směr, který pro ně bude smysluplný.

Empatie, nové začátky a cesta k životu bez závislosti

Jana Maksymová ve své praxi koučky a terapeutky pracuje převážně s klienty, kteří si začínají uvědomovat svou závislost nebo návykové chování, ale ještě se nenacházejí ve fázi, kdy by jejich závislost měla zcela destruktivní vliv na jejich život. Pomáhá také těm, kteří již prošli vrcholem závislosti a nyní hledají cestu, jak vybudovat život bez ní. Naopak nepracuje s klienty, jejichž situace vyžaduje intenzivní lékařskou nebo psychiatrickou péči.

Hlavním cílem její práce je pomoci klientům najít nový životní směr a vytvořit si přítomnost i budoucnost nezatíženou závislostí. Jana své klienty povzbuzuje, aby se vrátili ke svým dávno zapomenutým snům a tužbám, například těm, které měli jako děti, a hledali způsoby, jak je nyní naplnit. Její přístup je založen na empatii a hlubokém pochopení, které čerpá ze své vlastní zkušenosti se závislostí. Díky tomu má schopnost vcítit se do situace klientů, což jim pomáhá cítit se bezpečně a otevřeněji s ní spolupracovat. Tento vztah důvěry je klíčový při hledání nové cesty k uzdravení a autentickému životu.

Jana nabízí svým klientům bezpečný prostor, kde mohou otevřeně mluvit o tom, jak na ně určité situace působí a proč v nich vyvolávají silné emoce, jako jsou obavy, vina či stud. Klienti se postupně učí tyto emoce pojmenovat, porozumět jejich původu a pochopit, jak ovlivňují nejen jejich psychiku, ale i fyzický stav. Tento proces je velmi důležitý pro další pokrok v léčbě, protože umožňuje efektivněji s negativními emocemi pracovat a postupně na ně nahlížet pozitivněji. Tím klienti získávají větší šanci na osvobození se od závislosti.

Dalším důležitým aspektem Janiny práce je podpora těchto lidí při hledání nových zážitků a směrů v životě. Doporučuje jim zapojit se do nových aktivit nebo koníčků, které sice nemusí přinášet okamžitý úspěch, ale dokážou naplnit volný čas smysluplně a pomohou překlenout období prázdnoty. Tento krok klientům umožňuje objevovat nové zdroje radosti a motivace, což je zásadní pro budování života nezatíženého závislostí.

Jana Maksymová pracuje také s dospívajícími. U těchto klientů často vychází z teorie kanadského lékaře Gabora Matého, podle které mají děti dvě klíčové potřeby – autenticitu, tedy přirozené vyjádření sebe sama, a citové pouto spojené s láskou. Rodiče by měli dětem umožnit projevit emoce, i v náročných situacích, a nechat je objevovat vlastní cestu, třeba i za cenu chyb. Právě chyby jsou důležitou součástí učení a hledání řešení. Zároveň je zásadní, aby dítě cítilo lásku a podporu – aby vědělo, že je rodiče milují i přes jeho nedostatky nebo selhání. Jana uznává, že najít rovnováhu mezi podporou a prostorem není vždy snadné, ale věří, že s dostatkem času a zájmu se to podaří. Tento přístup pomáhá nejen zdravému emočnímu vývoji dítěte, ale může také předejít vzniku závislostí a dalších problémů v dospělosti.

Infobox: Gabor Maté – Lékař, který rozumí závislostem 

Gabor Maté je kanadský lékař maďarského původu, který se specializuje na zkoumání vztahů mezi traumatem z dětství, psychickým zdravím a vznikem závislostí. Ve své práci propojuje lékařskou praxi s hlubokým porozuměním lidské psychice a sociálním prostředím. Maté je autorem mnoha knih, z nichž nejznámější je V říši hladových duchů: blízká setkání se závislostí. V této knize zdůrazňuje, že závislost lze definovat jako jakýkoliv nutkavý vzorec chování, který přináší krátkodobou úlevu nebo potěšení, ale dlouhodobě způsobuje bolest, újmu nebo ztrátu kontroly.

Matého teorie mohou být užitečné i pro pedagogy. Pomáhají pochopit, jak negativní zážitky v dětství ovlivňují chování a emoční pohodu dětí ve školním prostředí, a podporují přístup založený na empatii a pozitivní podpoře.

Matého definice závislosti zahrnuje:

1. Kompulzivní přejídání: Potraviny s vysokým obsahem cukru, tuku nebo soli často působí na mozkový systém odměny a mohou u některých jedinců vyvolávat nutkavé chování podobné závislosti. Maté zdůrazňuje, že přejídání nebo jiné formy ztráty kontroly nad jídlem mohou být způsobem, jak člověk zvládá bolest nebo prázdnotu. I když není takové přejídání vnímáno jako závislost ve striktním medicínském smyslu, v jeho pojetí nese podobné rysy – cyklus odměny, úlevy a následných negativních důsledků.

2. Závislosti na práci, vztazích, technologiích: Jakékoliv chování, které člověk používá k úniku od nepříjemných emocí, může být podle Matého závislostí, pokud je opakované a vede k dlouhodobým negativním důsledkům.

3. Široká spektra závislostí: Maté vnímá závislost nejen jako problém jednotlivce, ale také jako odraz společenských podmínek, kde často chybí emocionální podpora a lidé hledají náhradu v návykovém chování.

Hlavní teze Gabora Matého o závislostech:

Závislosti jako důsledek traumatu: Maté tvrdí, že závislosti mají své kořeny v bolestech a traumatech prožitých během raného dětství. Nejde o otázku slabé vůle, ale o způsob, jak si jedinec nevědomě nahrazuje lásku, bezpečí a přijetí, které mu v dětství chyběly.

Empatie a soucit jako klíč k léčbě: Namísto stigmatizace a trestání závislých doporučuje Maté přístup založený na empatii a pochopení. Léčba by měla směřovat k uzdravení hlubokých emocionálních zranění a znovunalezení autenticity a smyslu života.

Celostní pohled: Zdraví je podle něj výsledkem komplexní interakce mezi psychologií, biologií a prostředím. Nelze oddělit duševní pohodu od fyzického zdraví nebo vlivu sociálních vztahů.

Gabor Maté se stal průkopníkem v chápání závislostí jako součásti širšího obrazu lidského života. Ukazuje, že uzdravení není možné bez zpracování hlubokých emočních zranění a budování nových způsobů, jak zvládat bolest a nepohodlí. [1]

Doporučená literatura a webové zdroje:

Maté, G. (2020). V říši hladových duchů: blízká setkání se závislostí. Praha: PeopleComm.

Gabor Maté: Jak trauma z dětství vede k závislosti | videacesky.cz (https://videacesky.cz)

Gabor Maté - moc závislosti a závislost na moci | youtube.com (https://www.youtube.com) 

Gabor Maté - trauma, obezita a přejídání | youtube.com (https://www.youtube.com)

Gabor Maté – Addiction | drgabormate.com (https://drgabormate.com/addiction/)

PODCAST 64: Kdy mobil dětem prospívá a kdy škodí? Jak zvládat digitální svět bez konfliktů | zapojmevsechny.cz (https://zapojmevsechny.cz/) 

Infobox: Látková závislost a kompulzivní chování – jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Látková závislost je charakterizována silnou fyzickou a psychickou potřebou užívat určitou látku, přičemž tělo postupně vyžaduje stále vyšší dávky, aby dosáhlo stejného účinku (tzv. tolerance). Při jejím vysazení dochází k abstinenčním příznakům, které se často projevují výraznými tělesnými reakcemi, jako je třes nebo pocení. Ačkoli má látková závislost i psychologickou složku, často je zastíněna fyziologickými potřebami organismu.

Naopak kompulzivní chování, někdy (zejména v popularizační terminologii) označované jako „behaviorální závislost“, se zaměřuje na nutkavé opakování určité činnosti, například hraní her, nakupování nebo sledování sociálních sítí. Na rozdíl od látkových závislostí nejsou typické tělesné abstinenční příznaky, ale spíše psychologické mechanismy, jako je potřeba úlevy od stresu, zvládat negativní emoce nebo dosáhnout krátkodobé úlevy. Kompulzivní chování je často podmíněno aktivací mozkového systému odměny, který stimuluje opakování chování navzdory jeho dlouhodobým negativním důsledkům.

Podobným mechanismem funguje i tzv. procesní kompulzivní chování, kdy samotný cyklus činnosti – od spouštěče přes akci až po odměnu – vytváří návykové vzorce. Příkladem může být hazardní hraní, které nabízí vzrušení a euforii, nebo návykové stravovací vzorce spojené s potravinami bohatými na cukr a tuky. I když u těchto forem závislosti obvykle chybí fyzické projevy abstinence, jejich psychologický dopad je významný, často vedoucí k problémům v osobním, pracovním či finančním životě.

Podle mezinárodních diagnostických manuálů, jako jsou DSM-5 a ICD-11, jsou některé formy kompulzivního chování oficiálně uznávány jako diagnózy, například Gambling Disorder (porucha hazardního hraní) nebo Gaming Disorder (porucha hraní digitálních her). [2]  Jiná kompulzivní chování, jako například návykové stravovací vzorce, nutkavé nakupování nebo nadměrné používání internetu, zatím nejsou formálně uznána jako samostatné diagnózy v těchto manuálech, ale jsou předmětem intenzivního výzkumu. [3] Workoholismus se rovněž neřadí mezi oficiální diagnózy, přestože vykazuje rysy kompulzivního chování.

Ve smyslu terapie a prevence je důležité rozpoznat rozdílné mechanismy obou typů závislostí. Látkové závislosti často vyžadují lékařskou intervenci, zatímco u kompulzivního chování je klíčová práce s psychologickými vzorci, mindfulness a změnou návyků. Přesto mají obě formy společné to, že jejich léčba vyžaduje komplexní přístup a porozumění individuálním potřebám jedince.

Ing. Jana Maksymová

Koučka Jana Maksymová (vlevo) s moderátorkou Terezou Škoulovou v nahrávacím studiu Panda v NPI ČR. | Foto: PROP, NPI ČR. 

První čtvrtinu života strávila Jana Maksymová jako cílevědomá dívka, vášnivá tanečnice školy výrazového tance a později jako manažerka v oblasti reklamy a obchodu. Její snaha o dokonalost ji však postupně dovedla k vypěstování závislosti. Po úspěšné léčbě se rozhodla zásadně změnit svůj život. Během mateřské dovolené vystudovala vysokou školu, což jí otevřelo cestu k pozici firemní ekonomky a manažerky. Zároveň se stále více zamýšlela nad tím, jak by mohla své zkušenosti se závislostí využít k pomoci ostatním. V roce 2021 zahájila studium na akreditované škole koučů Život jako hra, která je součástí mezinárodní sítě CoachVille s více než 20letou tradicí. Vedle koučovacích dovedností získala také certifikaci v psychodiagnostice pro firmy a lidské zdroje (WORKtest, Assessment Technology s.r.o.), což jí umožňuje efektivněji pomáhat svým klientům. 

Jana Maksymová pracuje s celostním koučinkem, který propojuje mysl, emoce a tělo, aby klienti vnímali sami sebe jako celek. Využívá techniky umožňující změny ve vědomí, myšlení i emocích, jež klienti současně prožívají ve svém těle. Tento přístup probouzí intuici, pomáhá nacházet nové cesty a porozumět reakcím těla během procesu změny. Postupně se ve své praxi začala věnovat i koučování dospívajících a navázala spolupráci s kolínskou neziskovou organizací Prostor plus o.p.s.. V rámci projektu Lehkost přináší podporu do škol, kde se zaměřuje na včasnou detekci obtíží v oblasti sociálního a duševního zdraví. Projekt usiluje o vytvoření modelu spolupráce mezi školami a sociálními službami, který pomáhá řešit obtíže dětí a jejich rodin. Mezi hlavní aktivity patří monitorování školního prostředí a hledání vhodných způsobů, jak zlepšit péči o děti i jejich okolí.

Podrobnější informace najdete na webových stránkách:

Jana Maksymová. Celostní koučka závislostí | janamaksymova.cz (https://janamaksymova.cz/)

Tip na závěr:

Pokud vás podcast s koučkou Janou Maksymovou zaujal, nenechte si ujít jeho druhý díl, který vyjde v týdnu od 25. listopadu 2024.

Doporučená literatura:

Banderas, A. (2024). Mluvte s nimi o tabletech, mobilech a sociálních sítích. V Praze: Mladá fronta.

(2020). Zdravé dětství ve světě digitálních médií: informace a inspirace pro rodiče a všechny, kdo pracují s dětmi a mládeží. Lelekovice: Franesa.

Kardaras, N. (2021). Svítící děti: závislost na moderních technologiích a jak se jí zbavit. Překlad Dominika Slepánková. Brno: Zoner Press.

Hansen, A. (2021). Instamozek: stres, deprese a úzkosti zapříčiněné moderní dobou. Překlad Helena Stiessová. Praha: Portál.

Grace, A. (2024). Svobodná mysl: alkohol pod kontrolou: jak získat svobodu, najít štěstí a od základu změnit svůj život. Praha: Mystery Press.

Kersting, T. (2023). Odpojte se: ochraňte své děti před závislostí na elektronice. Praha: Grada.

Nešpor, K. (1999). Závislost na práci: jak nebýt workaholikem, jak si udržet zdraví, jak si udržet pracovní výkonnost, jak pomoci blízkému člověku. Praha: Grada.

Novák, T. (2012). Práce jako droga. Brno: BizBooks.

Papežová, H. (2012). Začarovaný kruh anorexie, bulimie a psychogenního přejídání a cesty ven?!. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum.

Suchá, J. et al. (2024). Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence. Praha: Togga.

Zdroje:

[1] Maté, G. (2020). V říši hladových duchů: blízká setkání se závislostí. Praha: PeopleComm. s. 159−261.

[2] Luo, T., Wei, D., Guo, J., Hu, M., Chao, X., Sun, Y., ... & Liao, Y. (2022). Diagnostic contribution of the DSM-5 criteria for internet gaming disorder. Frontiers in psychiatry, 12, 777397.

[3] Gearhardt, A. N., Corbin, W. R., & Brownell, K. D. (2009). Food addiction: an examination of the diagnostic criteria for dependence. Journal of addiction medicine, 3(1), 1−7.