Tato kapitola se zaměřuje na rizika, která mohou vznikat přímo v procesu zavádění desegregace. Je třeba otevřeně přiznat, že jde o náročnou a komplexní změnu, která vyžaduje promyšlené plánování, otevřenou komunikaci, spolupráci různých profesí a trvalou podporu všech zapojených aktérů.
Rizika nelze zcela eliminovat, ale lze jim předcházet – například důrazem na participaci, otevřenou komunikaci, průběžné vyhodnocování a ochotu upravovat plán. Klíčová je také podpora a vzdělávání všech zapojených pracovníků a pracovnic, plánování udržitelnosti a sledování možných vedlejších dopadů. Úspěch desegregace závisí nejen na konkrétních opatřeních zaměřených na zvyšování kvality vzdělávání, ale i na kvalitě řízení změny a schopnosti reagovat na nečekané důsledky.
Jaká rizika mohou při zavádění změny nastat – a na co se zaměřit, aby bylo možné je včas rozpoznat a zmírnit?
Nedostatečná příprava a plánování: Zavádění opatření bez důkladné analýzy výchozí situace může vést k neefektivním nebo formálním krokům. Pokud chybí jasná vize, konkrétní cíle a promyšlený plán, změna ztrácí směr a oporu.
Nedostatečná komunikace a zapojení aktérů: Opomenutí klíčových skupin, jako jsou učitelé a učitelky, rodiče, žáci a žákyně, zřizovatelé nebo místní komunita, může způsobit nedorozumění a odpor. Bez srozumitelného vysvětlení změny hrozí šíření dezinformací a ztráta důvěry.
Podcenění podpory a vzdělávání pracovníků a pracovnic: Bez dostatečného školení, supervize a průběžné podpory se učitelé a učitelky i vedení školy mohou cítit nejistí a přetížení. To zvyšuje riziko vyhoření, frustrace a odchodu klíčových osobností, které jsou pro změnu zásadní.
Ztráta motivace a vyčerpání změnou: Pokud se snažíte zavést příliš mnoho změn najednou, může to způsobit nejistotu a únavu z neustálých inovací. Aktéři se cítí nejistí a mohou na společný cíl rezignovat – úkoly pak plní jen formálně, bez vnitřního přesvědčení o jejich správnosti a důležitosti, což oslabuje dopad celé transformace.
Neudržitelnost změny: Změnu, která je navázaná na konkrétní osoby nebo projekty, může být obtížné dlouhodobě udržet. Po jejich ukončení nebo odchodu se může začít vytrácet energie a směřování, a bez širšího ukotvení v týmu i systému se zavedená koncepce může pozvolna rozpadat. Udržitelnost vyžaduje zapojení více aktérů, sdílenou odpovědnost a oporu v systémových opatřeních.
Vnější tlaky a politizace: Desegregace se může stát předmětem politického boje, což vede k polarizaci a zneužití tématu. V takovém prostředí hrozí ztráta podpory ze strany zřizovatele nebo veřejnosti.
Vedlejší (nechtěné) důsledky: Mezi časté nežádoucí efekty patří například „white flight“, tedy odchod části majority na jiné školy nebo do jiných obcí. Může také docházet ke vzniku nových segregovaných tříd v rámci školy nebo k přesunu segregace do jiné lokality. Pokud je proces desegregace pojat spíše formálně, může se stát, že problém segregace nezmizí, ale pouze změní svou podobu.
Přetrvávající předsudky (na všech stranách): Předsudky a stereotypy u vyučujících, rodičů, žáků a žákyň i veřejnosti mohou zásadně brzdit skutečnou změnu. Je důležité je pojmenovávat otevřeně a beze studu – máme je všichni, je to přirozené. Práce s nimi je možná a často i poměrně snadná. Odbourávání předsudků je klíčové pro úspěch desegregace a prevenci nových forem segregace.
Nedostatečné vyhodnocování a reflexe: Pokud proces změny nepočítá s pravidelným vyhodnocováním a prostorem pro reflexi, mohou zůstat přehlédnuty vznikající problémy nebo neefektivní postupy. Průběžná evaluace umožňuje včasné úpravy, posiluje důvěru v proces a pomáhá udržet směřování i motivaci zapojených aktérů.
Kromě procesních rizik se během celého procesu mohou projevit i dopady na žáky a žákyně samotné, prostředí školy, místní komunitu i celé město. Tyto dopady mohou být pozitivní i negativní, a je důležité je sledovat, reflektovat a aktivně s nimi pracovat. Většina z nich je zohledněna v příslušných kapitolách a v Katalogu intervencí, který nabízí konkrétní postupy, jak těmto rizikům předcházet nebo je zmírňovat.
Nakonec je dobré mít na paměti, že i když se často mluví o speciální podpoře, děti – i jejich rodiče – nejvíc potřebují někoho, kdo jim věří, chová se k nim laskavě a vytváří bezpečné prostředí. Právě důvěra, respekt a lidský přístup jsou základem úspěšné změny – a často i tím nejúčinnějším nástrojem prevence rizik.