Tipy na vzdělávání dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem (1. část)

Ilustrační foto / FOTO: Pixabay

V posledních letech se zvyšuje počet dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem, které se vzdělávají na českých školách. 

V první části rozhovoru s Irenou Balaban Cakirpaloglu, krajskou koordinátorkou a odbornou poradkyní pro vzdělávání dětí a žáků cizinců pro Olomoucký kraj v rámci Národního pedagogického institutu ČR, se dozvíte o specifikách vzdělávání těchto dětí a žáků v mateřské a základní škole, jak postupovat v případě, že do školy nastoupí děti/žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ), a také jaká podpůrná opatření jim mohou být poskytována.

Jaký je rozdíl mezi pojmy děti/žáci cizinců a děti/žáci s odlišným mateřským jazykem?

Děti/žáci s odlišným mateřským jazykem tvoří širší kategorii, která zahrnuje všechny děti bez ohledu na občanství. Nezáleží na tom, jestli mají cizí státní občanství, anebo české. Mohou to být děti, u nichž jeden nebo oba rodiče mají odlišný mateřský jazyk, nebo to můžou být děti, které se narodily v zahraničí, ale rodiče jsou Češi. Naopak děti/žáci cizinců představují užší kategorii. Konkrétně se týká dětí, které mají cizí státní příslušnost. S nedostatečnou znalostí českého jazyka se mohou nicméně potýkat děti/žáci obou kategorií. 

Jaká jsou specifika vzdělávání dětí s odlišným mateřským jazykem v mateřské škole?

V mateřské škole bych pedagogům doporučila, aby na děti netlačili s mluveným projevem, jelikož se právě tam děti poprvé setkávají s institucí jako takovou. Potkávají učitele, jiné děti a jiná pravidla a zvyklosti než doma. Obzvláště je důležité, aby učitelé respektovali tzv. „tiché období“, kdy se děti vůbec nechtějí verbálně projevovat. Jakýkoli nátlak k mluvení může vést k tomu, že se děti uzavřou do sebe, nebo dokonce přestanou komunikovat. Znám dost případů, kdy se na dítě zbytečně spěchalo, a pak se u něj například rozvinul selektivní mutismus. Dítě má nárok třeba i půl roku nebo rok nemluvit. Období „ticha“ je také spojeno se samotnou adaptací na mateřskou školu, což u každého dítěte trvá různě dlouho. Dítě samo vycítí, kdy je správná doba, aby se rozmluvilo. Samozřejmě také záleží na povaze, jestli je extrovertní, nebo spíše uzavřenější, stydlivější, introvertní. 

Dále bych pedagogům doporučila, aby postupně zařazovali skupinové aktivity v menších skupinkách – třeba ve dvojici nebo v trojici. Dítě se tak bude méně bát se nějakým způsobem projevit. Je dobré postupně do skupinových aktivit zahrnovat říkanky a písničky. Doporučila bych také při mluvení přímo na dítě, aby používali správný tvar slova, bez zdrobnělin, s častějším opakováním jednoho slova. Vždy je pro konkrétní věc dobré používat stejné slovo, vyvarovat se synonym. Pokud se dítě snaží mluvit, neopravovat, neříkat „takhle je to špatně, říká se to tak“, radši ho nechat mluvit a zopakovat správně, aby si nezafixovalo špatný způsob výslovnosti. Dále je možné využít obrázkové komunikační kartičky, například i ty určené pro děti s poruchami autistického spektra. Za velmi povedenou metodiku zaměřenou na podporu práce pedagogů v předškolním vzdělávání považuji publikaci Hrou k jazykovým dovednostem dětí předškolního věku od autorek Kláry Hannové a Petry Slavíkové, která je bezplatně ke stažení na Portálu podpory pedagogických pracovníků vzdělávajících děti/žáky cizince. Součástí publikace je soubor osvědčených her podporujících budování jazykových dovedností. 

Doporučila byste u dětí s odlišným mateřským jazykem odklad nástupu povinné školní docházky?

Může se zdát oprávněné, že je lepší takové dítě déle udržet v mateřské škole, než ho nechat nastoupit do základní školy s nedostatečnou znalostí českého jazyka. Na druhou stranu je nutno brát v potaz, že pokud je dítě už čtenář, nebo je celkově kognitivně a sociálně zralé, zůstat déle v mateřské škole by mu spíš mohlo uškodit. Nicméně, pokud je dítě nezralé po všech stránkách, odklad bych doporučila.

Co Vám v systému podpory v předškolním vzdělávání u dětí s odlišným mateřským jazykem chybí? 

Chybí mi, že tam nebývají speciální pedagogové, logopedi. Tyto děti mají občas docela odlišnou výslovnost, potřebují práci s jednotlivými hláskami. Rodiče často sami také nemusí ovládat český jazyk dobře, takže jakýkoliv nácvik logopedických hlásek nemusí vůbec s dítětem zvládnout. Také chybí obecná informovanost o tom, jak se člověk učí cizí jazyk. Dost často se setkávám s názorem, že naučit se cizí jazyk trvá rok až dva. Ano, je pravda, že se člověk za takovou dobu může naučit komunikovat, ale je potřeba rozlišovat mezi komunikační a akademickou rovinou jazyka. Akademická jazyková rovina je na naučení nejtěžší, její zvládnutí trvá i několik let a právě v ní spočívá „jádro“ školní úspěšnosti, kam spadá například i složení maturitní zkoušky z českého jazyka. 

A jaká jsou specifika začátku povinné školní docházky?
Základní škola je pro žáky s odlišným mateřským jazykem nejsložitější. Platí, že čím dřív zahájí školní docházku v české škole, tím lepší mají vyhlídky, co se týče zvládnutí jazyka a celkové školní úspěšnosti. Nejhůře jsou na tom žáci na druhém stupni, když přijdou do české školy bez znalosti vyučovacího jazyka. Obzvlášť se to týká žáků, kteří navštěvuji osmý nebo devátý ročník a mají pokračovat na střední školu. Jejich úroveň českého jazyka je velmi často nedostatečná. Je potřeba také pečlivě a včas zvažovat, jestli je nutné umístit žáka či žákyni o ročník nebo o dva níž, aby měli dostatek času se jazyk naučit, obzvlášť pokud se jedná o žáky motivované ke studiu i k poznávání. Může pak nastat situace, kdy žáci nebudou mít vytvořené adekvátní sociální vazby, mohou se začít cítit méněcenně a osamoceně. Jinak řečeno, dobré vrstevnické vztahy napomáhají rychlejšímu učení jazyka. 

Jaký přístup doporučujete učitelům na základní škole?

Je třeba omezovat výuku a učivo jen na to podstatné, na základní slovní zásobu, která se opakuje. U žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka je potřeba, aby skrze vizualizaci porozuměli obsahu učiva a zároveň si podle toho rozvíjeli slovní zásobu. Je potřeba, aby učitelé obsah učiva co nejvíce graficky vizualizovali pomocí obrázků, grafů a tabulek. Tato metoda, která podporuje chápání obsahu předmětu pomocí vizualizace, zařazuje informace do souvislosti a zároveň pracuje s jazykem, se nazývá klíčový vizuál.

Dále je vhodné zjistit, v čem jsou tito žáci dobří, co je baví a jaké jsou jejich silné stránky. Žáci, kteří neumí česky, se velmi často cítí méněcenně, protože najednou kvůli jazykové bariéře nemohou uplatnit své kompetence. Mohou mít proto pocit, že nepatří do kolektivu, že to nezvládají. Je tedy dobré žákům poskytnout takové možnosti, aby se cítili úspěšní. Může se jednat o volnočasové aktivity, kde není potřeba v takové míře používat český jazyk, ať už je to výtvarná výchova, keramika nebo nějaký sport. Pokud jsou rodilí mluvčí například v angličtině, je možné jim přiřadit funkci „asistenta/asistentky“ ve třídě. Mohou například pomáhat učitelům nebo vést konverzaci s ostatními spolužáky. Žák nebo žákyně pak budou ostatními spolužáky vnímáni jako jim rovní. Pokud jsou ale tito žáci dlouhodobě izolovaní, může snadno dojít k tomu, že se stanou oběťmi šikany nebo budou různými způsoby ostrakizováni. 

Jaké může učitel na základní škole využívat pomůcky?

Je dobré, aby učitelé vycházeli z principů učebnic pro žáky s odlišným mateřským jazykem, které najdou například na webové stránce
Portál podpory pedagogických pracovníků vzdělávajících děti/žáky cizince NPI ČR.

Mně osobně, jakožto žákyni s odlišným mateřským jazykem, se ve škole osvědčilo vést si slovníček, protože v každém předmětu jsou odlišné pojmy, které se opakují. Žáci se pak jazyk naučí rychleji. Mohou to být pojmy jako „napiš“, „vysvětli“, „ukaž“, taková ta základní slova. Postupně je možné slovíčka spojovat do základních slovních spojení, učit se jazyk v kontextu jednotlivých vyučovacích předmětů, na základě jednotlivých témat v hodině. Také čtení knih a psaní významně napomáhá učení, žáci si upevňují jak slovní zásobu, tak i jednotlivá slovní spojení nebo obraty. 

Jaký vliv má na vzdělávání mateřský jazyk dítěte?

Mateřský jazyk má velký vliv na učení se českému jazyku. Pokud dítě ovládá některý ze slovanských jazyků, je možné paralelně rozvíjet jak slovní zásobu, tak i gramatiku. To platí i pro azbuku, odlišné písmo se dá naučit velmi rychle, zhruba do jednoho měsíce. Pokud dítě ovládá jiný jazyk než slovanský, je důležité, aby si nejdříve budovalo základní slovní zásobu. Až později je možné přistoupit k výuce gramatiky. 

Mohou být děti s odlišným mateřským jazykem vzdělávány s pomocí podpůrných opatření?

Díky podpůrným opatřením podle současné školské legislativy mohou mít tyto děti významnější podporu ve vzdělávání. Přesto se často setkávám s tím, že jich mnoho podpůrná opatření nevyužívá a jsou ve vzdělávání ponechány samy sobě. Už od začátku je potřeba dobře nastavit spolupráci mezi školským poradenským zařízením, školou a rodinou. Jedině tak je možná úspěšná integrace těchto dětí ve školském systému. 

Jak má postupovat škola, do níž nastoupí žák/žákyně s odlišným mateřským jazykem?

Škola by určitě měla nejdříve kontaktovat nejbližší školské poradenské zařízení. Tam žáka/žákyni vyšetří a na základě výsledků pak zvolí adekvátní podpůrná opatření.

Dále zajistit učebnice, podpůrné materiály, doučování, individuální vzdělávací plán. Je důležité vyjádřit žákům důvěru v jejich schopnosti a dovednosti, důvěru v to, že si dokážou češtinu osvojit. Je dobré, aby začali věřit, že za pár let se jejich situace změní, že to není setrvalý stav. Také je potřeba je více podporovat v oblastech, které jim dobře jdou. Jazyk se postupně naučí, ale naučí se ho, když jsou motivovaní a šťastní, ne když jsou vystresovaní.

Pokud vyučující nemá zkušenost se žáky s odlišným mateřským jazykem, může si být nejistý(á), jak postupovat při výuce. I toto je v pořádku. Je dobré, když si učitelé zkušenosti mezi sebou vyměňují, třeba i formou setkání za účelem sdílení informací o tom, co žákům nejvíc pomáhá.

Školy se také aktivně obrací na Národní pedagogický institut ČR, protože my jsme takové záchranné lano pro první dny ve škole. Nabízíme různé aktivity, které významně napomáhají integraci dětí/žáků s odlišným mateřským jazykem, například službu adaptačního koordinátora. Podpora spočívá v tom, že institut zafinancuje po dobu 30 dnů pedagogického pracovníka školy, který se žákem intenzivně pracuje a pomáhá mu s adaptací na české školní prostředí.
Dále zdarma nabízíme odborné poradenství, metodické materiály, tlumočení, překlady nebo další vzdělávání pedagogických pracovníků.

Na jakou formu podpory v rámci podpůrných opatření může škola dosáhnout? 

Na základě Doporučení ze školského poradenského zařízení mohou mít děti/žáci s odlišným mateřským jazykem nárok na různé druhy podpůrných opatření, jako je například individuální vzdělávací plán, speciálně-pedagogická péče nebo navýšení hodinové dotace českého jazyka. Od září 2021 také běží nový jazykový systém podpory dětí/žáků cizinců v mateřských a základních školách. Výuka českého jazyka navíc žákům umožňuje se s češtinou setkávat v maximální možné míře. Je potřeba dbát také na to, aby žáci nebyli zahlceni pouze češtinou, a volit rozumně vzhledem k tomu, nakolik jsou žáci vyspělí, kolik jazyků současně využívají, v jakém psychickém a fyzickém stavu se nacházejí. Někdy je méně více.

Ve druhé části rozhovoru s Irenou Balaban Cakirpaloglu se dozvíte o způsobech začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem do kolektivu vrstevníků, tipech na výuku češtiny, spolupráci s rodinou a problematice rozvoje mateřského jazyka.

Zdroje:

[1] Cummins, J. (2005). Teaching for cross-language transfer in dual language education: Possibilities and pitfalls. In TESOL Symposium on dual language education: Teaching and learning two languages in the EFL setting (pp. 1–18). Istambul: Bogazici University,Turkey.