Vhodně nastavená spolupráce mezi učitelem a asistentem pedagoga může nejen oběma zefektivnit práci, ale také je velkým přínosem pro žáky a klima ve třídě. Již na začátku se ovšem musí určit jasná pravidla, role a kompetence, stejně tak je potřeba během kooperace otevřeně hovořit o problémech a snažit se o nastavení a udržení přátelské atmosféry. V článku přinášíme tipy, jak na to, a také zkušenosti několika pedagogů z praxe.
Zdroj: Autorský tým APIV B
Podle výzkumu Lindy Darling-Hammondové a Nikole Richardsonové [2] asistentům a učitelům v jejich práci výrazně napomáhá vzájemná kooperace týkající se přípravy, výuky i její evaluace. Jde o různé formy kolegiální podpory, jejímž smyslem je používání takových postupů ve výuce, které budou mít co nejlepší dopad na prospěch i vzdělávání každého jednotlivého žáka.
Ze zkušeností asistentů pedagoga vyplývá, že pro úspěšnou spolupráci s učitelem, která povede k maximální pomoci svěřenému žákovi, je nutné:
Pedagog zodpovídá za výuku a jeho povinností je ji naplánovat. Hana jako nová asistentka pedagoga mu má pomoci a učitel s ní musí spolupracovat. Je potřeba, aby se již od počátku naladili jeden na druhého.
Pokusili jsme se shrnout nejdůležitější podmínky k dobře fungující spolupráci do následujících bodů:
Vztah učitele a asistenta pedagoga | ✓ |
Učitel asistenta pedagoga pozitivně přijímá. | |
Vytvořil se mezi nimi profesionální a pokud možno partnerský vztah (pomáhá, když jsou si oba sympatičtí). | |
Pravidla | ✓ |
Jsou nastavena jasná pravidla, kompetence a ujasněny role – to vše musí akceptovat obě strany. | |
Je vytvořeno prostředí vzájemné důvěry a bezpečí. | |
Informace a spolupráce | ✓ |
Je vyhrazený čas na společné přemýšlení, plánování a reflektování, a ten se dodržuje. | |
Oboustranně jsou předávány všechny důležité informace – jak o tom, co se osvědčilo a funguje, tak i o tom, co se nepodařilo, kde je problém. | |
Jakýkoliv problém (i sebemenší) je řešen ihned, neodkládá se. | |
Je vytvořena kvalitní týmová spolupráce. |
Pro ilustraci předkládáme přepis z ankety mezi učiteli, kteří mají osobní zkušenost se spoluprací s asistentem pedagoga. Otázky zněly: Podle jakých kritérií byste si vybrali ideálního asistenta pedagoga? Jak funguje spolupráce?
Další otázka zněla:Jaké by měl mít asistent vlastnosti a dovednosti? Co od něj očekáváte?
Jaký by měl mít podle tázaných učitelů asistent pedagoga vztah k rodičům?
[1] KARGEROVÁ, J., STARÁ, J. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 21–34.
[2] DARLING-HAMMOND, L., RICHARDSON, N. (2009) Teacher Learning: What Matters. Educational Leadership, s. 47–53.
Motivace je u dítěte s PAS klíčová pro upevňování chování, které od něj vyžadujete. Dítěti s PAS často chybí vnitřní motivace, neřekne si například: „Budu hodný, abych udělal radost panu učiteli“. Je tedy dobré zaměřit se na motivaci vnější. Odměnové systémy jsou funkční i v oblasti prevence, motivují dítě k práci a k žádoucímu chování. Bodový nebo žetonový systém navíc přináší aspekt hry a umožňuje dítěti věnovat se tomu, co ho skutečně baví a co má rádo.
Komunikace, chůze nebo posezení u oběda s člověkem se zrakovým postižením si žádá jen pár základních pravidel a spokojenost zavládne na straně jeho i průvodcově.
Individuální vzdělávací plán (IVP) může být pro žáka se sociálním znevýhodněním účinným podpůrným opatřením. Jak na pedagogickou diagnostiku a jak následně stanovit a vyhodnotit vzdělávací cíle? (Ilustrační foto. | FOTO: APIV B)