Jak odhalit šikanu nadaného žáka

Ilustrační foto. | FOTO: Pixabay

Nadaný žák se od svých spolužáků v mnoha ohledech odlišuje. Rozdíly se výrazně projevují například v oblasti myšlení a komunikace, zájmech, motivaci, hodnotách. Častým znakem nadaných žáků bývá nerovnoměrný vývoj. Tyto a další odlišnosti se promítají do komunikace a vztahů s vrstevníky a představují riziko sociální izolace nadaného žáka ve třídě.

Nadaný žák

Definice nadání jsou značně různorodé. Nadání je mj. definováno jako soubor vloh coby předpoklad úspěšného rozvíjení schopností. Nejčastěji je používáno ve spojení s lidmi podávajícími nadprůměrné výkony při činnosti tělesné nebo duševní. [1] Nadání je také možné vnímat jako shodné s inteligenčním kvocientem (IQ) nebo s kreativním potenciálem, anebo je možné nadání vnímat jako vysoký stupeň rozvoje speciálních schopností. Ne vždy ale jdou vysoce rozvinuté speciální schopnosti ruku v ruce s vysokým IQ. [3] Nadaný žák v určité oblasti činností (nebo i všeobecně) projevuje nadprůměrné schopnosti, podpořené i výrazným zájmem. Vyžaduje specifickou péči, tak aby se jeho předpoklady optimálně rozvíjely, aby měl široké možnosti aktivity v daných oblastech. [4]

Důvody rozvoje šikany ve třídě s nadaným žákem 

Důvody, proč vrstevníci šikanují nejen své nadané spolužáky, mohou zapříčinit různé faktory. Může se jednat o:

• touhu po zvýšení prestiže

• zvědavost, jak se oběť zachová

• vytržení z běžné rutiny

• tlak kolektivu

• vnitřní nejistotu a úzkostnost, maskování vnitřní nejistoty

• touhu po moci, uspokojení z ovládání druhých

• žárlivost na úspěchy „lepšího“ spolužáka, závist přízně učitelů

• následek dlouhodobé frustrace. [5]

Jak může šikaně předcházet škola? 

Pro prevenci šikany je podstatné, aby škola dlouhodobě vytvářela pozitivní klima ve třídě i ve škole. Jak na to?

• Nevytvářet studijní a nestudijní třídy. V běžných školách to zvyšuje rivalitu a vede k posměchu, na který žáci reagují agresí.

• Neporovnávat žáky mezi sebou.

• Nepreferovat oblíbené žáky a „nezasedávat si“ na neoblíbené, subjektivně nesympatické žáky.

• Být vzorem v chování k okolí – k žákům samotným, ale i kolegům.

• Netrestat žáka, o kterém není jisté, zda nebyl záměrně vyprovokovaný k agresi, nejprve je třeba se přesvědčit. Ne všechny výpady proti spolužákům jsou projevem šikany.

Jak šikanu poznat?

• V případě šikany je zřejmý záměr poškodit. Pokud záměr chybí, jedná se o nedorozumění, za které je agresor ochoten se upřímně omluvit.

• V případě šikany nefiguruje prvek náhody, ale záměr, je to vždy cílené poškozování. Nebývá to nevinné škádlení, které oběti nevadí, nebo příliš nevadí.

• Začátkem projevů vůči oběti bývá přehlížení, vylučování z kolektivu.

• Pro oběť je šikana vždy krajně nepříjemná a agresor není schopen se za své chování jen tak omluvit.

• Z hlediska času není jednorázovou záležitostí, ale opakuje se a je dlouhodobější (v řádech měsíců).

• Typická je pro šikanu převaha agresorů – větší počet a větší síla agresivních výpadů. Oběť je vždy v nějaké nevýhodě, nouzi. Agresor může být na první pohled silnější a větší, oběť je oproti agresorovi bezbranná, nemůže anebo se nechce bránit.

• Pro rozpoznání šikany je důležité zjištění, že se žák škádlení nebo agresi neumí nebo nemůže bránit, cítí se bezradný a bezmocný, a přesto škádlení nebo agrese pokračuje.

Následky šikany na straně oběti mohou být v některých případech fatální. Může dojít k psychickým změnám v oblasti prožívání, uvažování a hodnocení i chování. Mění se emoční prožívání oběti, převažují negativní, tíživé pocity, může se stát přecitlivělá a vztahovačná. Může dojít i k emočnímu znecitlivění, kdy se jeví lhostejně a apaticky.

Potíž při rozpoznání šikany představuje skutečnost, že se většina obětí a jejích svědků snaží situaci udržet co nejdéle v tajnosti, bojí se někomu svěřit. [6] Zeptat se žáků přímo na existenci šikany ve třídě je naprosto neefektivní. Pro zjištění šikany a možnosti hlouběji proniknout do vztahů mezi žáky se lépe hodí diagnostické metody, které umožňují nepřímo zjistit, jaký je stav třídy. K tomuto účelu slouží tzv. projektivní techniky. Žák projektuje svoje pocity a přání do osoby, se kterou se identifikuje.

Důsledky neřešené šikany

Žák se často nedokáže od svého negativního prožitku odpoutat, mění se jeho vztah ke světu i k sobě samému. Může být narušen jeho pocit základní důvěry a jistoty bezpečnosti, důvěry ve spravedlnost a řád. Dochází k narušení sebehodnocení, snížení sebedůvěry. Následkem šikany se mohou projevit také somatické reakce jako pocit slabosti, únavy, bolestí, tíže na hrudi, výkyvy srdečního rytmu, ztráta chuti k jídlu apod. [7] V souvislosti s následky šikany je důležité nezapomínat, že poškozena nebyla pouze oběť, ale i ostatní žáci. [8]

Postup při řešení šikany ve třídě s nadaným žákem

Určení pracovníci školy (zpravidla školní metodik prevence, třídní učitel nebo výchovný poradce) nejprve vyhodnotí závažnost situace. Musí posoudit, jestli je škola schopná šikanu šetřit a řešit sama, nebo jestli je vhodnější požádat o pomoc zvenčí (např. pedagogicko-psychologickou poradnu, středisko výchovné péče, neziskovou organizaci). Škola zpravidla zvládá počáteční šikanu, kdy je možné najít vhodné svědky a žáky ochotné spolupracovat na změně, a šikana není řízena jádrem agresorů. Při vyšetřování a řešení pokročilé šikany je vhodné, aby se škola obrátila s žádostí o pomoc na externí odborníky. [6]

Při řešení počáteční šikany je vhodný následující postup:

• odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany

• rozhovor s informátory a oběťmi

• nalezení vhodných svědků

• individuální rozhovory se svědky

• ochrana oběti

• předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru
  a) rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření)
       b) rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku)

• realizace vhodné metody
  a) metoda usmíření
       b) metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise)

• třídní hodina
  a) efekt metody usmíření
       b) Oonámení potrestání agresorů

• rozhovor s rodiči oběti

• třídní schůzka

• práce s celou třídou [9]

Ke stažení:

Příloha 1: Manuál k aktivitě Dokončování příběhu.

Příloha 2: Pracovní list k aktivitě Dokončování příběhu - verze pro dívky od 6 do 12 let.

Příloha 3: Pracovní list k aktivitě Dokončování příběhu - verze pro chlapce od 6 do 12 let.

Zdroje

[1] HARTL, P. (2004). Stručný psychologický slovník. Praha: Portál.

[2] HUNT, Morton. (2000). Dějiny psychologie. Praha: Portál.

[3] HŘÍBKOVÁ, L. (2012). Rizikové skupiny, typy a profily nadaných žáků (studentů). Svět nadání. Praha: Národní institut pro další vzdělávání.

[4] KOLÁŘ, Z. a kol. (2012). Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. 1. Praha: Grada.

[5] CENKOVÁ, T., LANGROVÁ, M. (2010). Jak přežít pubertu svých dětí. Praha: Grada.

[6] MŠMT ČR. Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních. Dostupné z WWW: https://www.msmt.cz/file/38988/ (datum citace 29. 7. 2020).

[7] VÁGNEROVÁ, M. (2012). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

[8] KREJČOVÁ, L., E., MERTIN, V., ED. A BUČILOVÁ KADLECOVÁ, J. (2010). Pedagogická intervence u žáků ZŠ: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 31. 10. 2010. Praha: Wolters Kluwer Česká republika.

[9] KOLÁŘ, M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.

[10] FOŘTÍK, V. a FOŘTÍKOVÁ, J. (2007). Nadané dítě a rozvoj jeho schopností. Praha: Portál.

[11] KONEČNÁ, V. (2010). Sebepojetí a sebehodnocení rozumově nadaných dětí. Brno: Masarykova univerzita.

[12] MARTOCHOVÁ DUDOVÁ, M.; MARTOCH, M.; MARTOCHOVÁ, J. (nedatováno). Nadané dítě a vrstevníci. Dostupné z WWW: https://adoc.tips/nadane-dit-a-vrstevnici-monika-martochova-dudova-michal-mart.html (datum citace 29. 7. 2020).