logo
logo
Děti by neměly být do aktivit v mateřské škole nuceny

Děti by neměly být do aktivit v mateřské škole nuceny

20.04.2023
Autorský tým PROP, NPI ČR
Učitel/učitelka
Ředitel/ředitelka
Do poradny na webu Zapojmevšechny.cz přichází dotazy od rodičů i pedagogů. Některé využíváme a odpovědi na ně zveřejňujeme v sekci Otázky a odpovědi, protože by se mohly hodit také dalším rodičům a kolegům pedagogům. Dnešní otázka se týká role pedagoga při vzdělávání dětí v mateřské škole. Měla by být vzdělávací nabídka pro děti ve školce dobrovolná? Anebo by naopak všechny předškolní děti měly mít ve školce pevně stanovený denní režim a měly by provádět ve stejném časovém úseku stejné aktivity?
Obrázek článku

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Otázka: 

Dobrý den, 

Učím na Vyšší odborné škole budoucí předškolní pedagogy a když jsme se zabývali Rámcovým vzdělávacím program pro předškolní vzdělávání (RVP PV), rozproudila se diskuse u jedné věci: 

Učivo" je v RVP PV nazýváno pedagogickou nabídkou", píše se: Vzdělávání dětí v mateřské škole by mělo být založeno na individuální volbě dítěte." Chápu to správně tak, že to, co si učitel ve školce pro děti připraví, by mělo být pro děti dobrovolné? 

V lesní školce, kde také pracuji, to je samozřejmost, ale pro moje studentky dálkařky, co už učí v klasických státních školkách, byla ta myšlenka dobrovolnosti absolutně nepředstavitelná. 

Ráda bych se zeptala, zda je to v RVP PV opravdu myšleno tak, že by děti neměly být do aktivit nuceny, ale měly by jim být jen nabízeny. Anebo jestli je to jinak.  

Děkuji za vyjádření.

Odpověď: 

Dobrý den, 

při předškolním vzdělávání má být budováno především harmonické prostředí s dostatečným množstvím podnětů, které mají být přizpůsobovány vývojovým, fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám dětí. Důraz je kladen na individualizaci a diferenciaci vzdělávací nabídky s ohledem na možnosti, dovednosti, schopnosti a potřeby jednotlivých dětí. Upřednostňován je osobnostně orientovaný model výchovy a vzdělávání.

Hlavním prostředkem v tomto věku je hra, přirozené spontánní sociální a situační učení. Celý vzdělávací proces má být realizován zejména prostřednictvím hry, využíváním metod prožitkového a činnostního učení.

Princip vzdělávací nabídky je primární, do činností děti nenutíme. Děti se zapojují dobrovolně, na základě vlastního zájmu. Schopný pedagog je vybaven metodickými a odbornými znalostmi a didaktickými dovednostmi tak, že vzdělávací nabídku nachystá a zacílí tak, aby děti vhodně a správně motivoval, zaujal a děti se do nabízených činností aktivně samy zapojily. Důležitá je tedy individuální volba a aktivní účast dítěte. Učitel je tím, kdo probouzí v dítěti aktivní zájem a chuť dívat se kolem sebe, naslouchat a objevovat, nikoliv tím, kdo dítě „úkoluje“ a plnění těchto úkolů kontroluje. Hlavním úkolem učitele je iniciovat vhodné činnosti, připravovat prostředí a nabízet dítěti příležitosti, jak poznávat, přemýšlet, chápat a porozumět sobě i všemu kolem sebe.

Pedagog nepůsobí jako monopolní zdroj informací, ale spíše jako průvodce vzděláváním dítěte. Vzdělávání má probíhat tak, aby umožňovalo dětem projevovat se a bavit přirozeným dětským způsobem. Učení dítěte na základě předávání a přijímání hotových poznatků je v předškolním vzdělávání považováno za cestu nevhodnou, stejně jako nucení do činností nebo pevně stanovený režim bez samostatného rozhodování dětí. To znamená, že se rámcově držíme určitého nastaveného režimu dne, vedeme děti k dodržování společně nastavených pravidel, přirozeně dodržujeme nastavené rituály, ale vše má být provázané a probíhat plynule. To zahrnuje např. i postupně realizovanou svačinu, určitou volnost při zajišťování hygienických potřeb apod. Děti nedělají všechny všechno najednou a na povel či pokyn učitelky.

Převažující frontální formy vzdělávání, kdy všechny děti provádí ve stejném časovém úseku stejné činnosti, považujeme v současném předškolním vzdělávání za neefektivní a překonané.

Jako vhodné je v RVP PV doporučeno, aby byly veškeré aktivity organizovány tak, aby děti byly podněcovány k vlastní aktivitě a experimentování, aby se zapojovaly do organizace činností, pracovaly svým tempem. Učitel vytváří podmínky pro individuální, skupinové i frontální činnosti, děti mají mít možnost účastnit se společných činností v malých, středně velkých i velkých skupinách. Spontánní a řízené aktivity se mají prolínat a umožňovat svobodnou volbu činností i rozvinutí volných her podle přání dětí. Nabídka aktivit má být promyšlená, s vhodně volenou motivací, podporovat např. rozvoj smyslového vnímání, logického myšlení, všech oblastí funkčních gramotností – předčtenářské, předmatematické, přírodovědné a informační s využitím rozmanité nabídky didaktických pomůcek, včetně např. interaktivní techniky. Efektivně mají být zařazovány činnosti podporující aktivní učení dětí, zkoumání, hledání vlastních cest řešení problémových situací nebo experimentování.

Z toho všeho vyplývá, že učitelé v MŠ mají připravovat rozmanité vzdělávací prostředí s pestrou nabídkou činností provázanou s tématem školního vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání a aktivity během celého dne propojovat tak, aby vzdělávání bylo realizováno v přirozených souvislostech, vazbách a vztazích tak, jak požaduje Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání.

Na dotaz odpověděla Mgr. Zonna Bařinková, metodička školního poradenství projektu Podpora rovných příležitostí při NPI ČR. 



Mohlo by Vás zajímat

Kája není kluk, je to holka. Příběh transgender žákyně základní školy

Tento rozhovor nabízí pohled do života jedenáctileté Káji a její rodiny, zdůrazňující význam podpory a akceptace transgender a nebinárních dětí ve školách a doma. Od chvíle, kdy rodina poznala, že Kája je transgender, se ji rodiče snaží vést cestou plnou lásky a pochopení. Jejich cílem je zajistit Káje co nejšťastnější a nejplnější život. Příběh osvětluje, jak důležité je předcházet nejistotě a nedostatku informací ve školním prostředí prostřednictvím předávání informací a pravidelné komunikace rodiny a školy.

Porouchaná identita? Jak citlivě mluvit s transgender a nebinárními studujícími

Transgender a nebinární studující patří v rámci českého školství k nejohroženějším skupinám. Jejich potřeby nezastupuje žádná profesní organizace, navíc je provází společenské stigma. Inkluzivní přístup k této skupině přitom začíná zvoleným jazykem. Jak hovořit s trans a nebinárními studujícími?

Multikulturní výchova mírní strach i předsudky. Žáky vede k toleranci

Každý z nás se dříve či později setká s cizinci nebo žáky z jiných kultur. Je tak dobré na to svou třídu připravit v rámci multikulturní výchovy, která dětem pomůže se zvládáním obav, předsudků a stereotypů a dovede je k větší toleranci i respektu vůči všemu odlišnému.

Zobrazit další články