Konference pro zřizovatele + Lepší škola 2021 / FOTO: Kateřina Lánská, EDUin

V první části rozhovoru jsme přinesli informační přehled o Klubu zřizovatelů, iniciativě, která vzešla z obecně prospěšné společnosti EDUin. V současné době má klub několik desítek členů a nabízí široké portfolio aktivit včetně sdílení osvědčených zkušeností a postupů v oblasti řízení školství a vzdělávání.

Ve druhé části rozhovoru se zakladatelem klubu, vizionářem, advokačním pracovníkem a zároveň programovým ředitelem EDUinu Miroslavem Hřebeckým a manažerem klubu Tomášem Drozdem se dozvíte, proč a jak vzniklo legislativní vakuum mezi zřizovatelem a školami, a proč klub vyvíjí také advokační aktivity. Na konci textu najdete přehled českých organizací, které se zabývají tématem spolupráce zřizovatele a škol.

Zřizovatel by se měl starat i o kvalitu školy: co vše do tohoto balíčku patří a co z toho vyplývá?

Miroslav Hřebecký: Ve státě máme ohromný deficit a z mého pohledu jednoznačně nepovedenou reformu státní správy a samosprávy v roce 2000, kdy jsme zavedli povinnou právní subjektivitu pro úplně všechny školy včetně těch nejmenších mateřinek. Když to přeženu, v podobné škole si dvě učitelky hodily korunou, která z nich bude ředitelka, a ta se pak přes noc stala pro stát partnerem, právnickou osobou, statutárním zástupcem a naběhl na ni statistický úřad a všechny ostatní úřady. Neví, kde jí hlava stojí, přes den musí být u dětí a po nocích papíruje. V roce 2000 jsme zrušili školské úřady v rámci státní správy s tím, že se toho ujme samospráva. Tam se vyčlenili pracovníci, kteří se ale v nově vzniklých obcích s rozšířenou působností rozpustili, čili u nich podporu nenajdete. A když, tak se soustředí na výkaznictví a maximálně na dlouhodobé (např. investiční – pozn. redakce) záměry, výroční zprávy atd. Hledat koncepční práci je jako hledat jehlu v kupce sena. Jde o pár ojedinělých případů.

Zřizovatel není jen správce budovy

Stále narážíme na legislativní nevyjasněnost, respektive legislativní vakuum. Školský zákon na jednu stranu jednoznačně určuje, co může ředitel a za co je zodpovědný. Je dané, že za pedagogické penzum ručí ředitel. Ale koncepčně má školství vést zřizovatel, takže je logické, že tyto dvě kompetence na sebe naráží a může docházet k třenicím. K těm nakonec bohužel příliš nedochází, protože zřizovatelé se stáhli do role správce budovy, takže svítí, topí, a tím to pro něj končí. Pokud škola nemá problémy, ředitel ustojí nároky rodičů a ti nechodí bouchat na vrata radnice, všichni jsou spokojení. Byť škola mentálně zamrzla v osmdesátých letech, nic se tam neděje a pedagogicky to může být velmi neefektivní.

Je samozřejmě skvělé, pokud se zřizovatel o kvalitu školy zajímá. Formálně ale dostala kvalitu školy do vínku Česká školní inspekce přímo zřizovaná Ministerstvem školství, respektive samostatným zákonem (Zákon č. 561/2004 Sb., – pozn. Redakce), a to je hlavní autorita, která dohlíží na kvalitu školy. Má povinnosti vůči zřizovateli a zřizovatel má povinnosti vůči ní. Pokud zřizovatel inspekci požádá, v určitých případech mu má poskytnout součinnost. Třeba v otázce konkurzního řízení je to přímo dané vyhláškou (novela vyhlášky č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkurzního řízení a konkurzních komisích ve znění účinném od 1. 5. 2019 – pozn. redakce) nebo když zřizovatel požádá o přešetření, protože se mu něco nezdá – pak do školy inspekce přijít musí.

Ale platí to i naopak: Česká školní inspekce má právo nařizovat určitá opatření řediteli, pokud v souvislosti s inspekcí zjistí, že je ze strany zřizovatele něco v nepořádku. Nejčastěji se to týká právě prostorových a materiálních podmínek, pokud je zřizovatel správcem a majitelem budovy. Také to bývá při nefunkčnosti ředitele: ČŠI zřizovatele vyzve, aby na ředitele vyhlásil konkurz, neb podle nich se musí vyměnit. To se děje asi ve čtyřech případech z celé republiky za rok. V zákoně je i mnohem silnější sankce: ústřední školní inspektor může navrhnout ministrovi vymazání školy z rejstříku, pokud by dospěl k tomu, že se tam vůbec neplní vzdělávací program, takže je lepší školu zavřít.

Vidíte v legislativní oblasti nějaký další zásadní nedostatek? Co byste rádi posunuli dál?

Miroslav Hřebecký: Pokud se máme soustředit na nějaké obecné téma ohledně zřizovatelů, je potřeba jejich roli řešit systémově, ne pouze jedním dvěma konkrétními paragrafy, jako teď v souvislosti s Lex Ukrajina. Když to vezmeme filozoficky a zeširoka, tak je potřeba vyřešit úlohu zřizovatele ve stávajícím rozdání karet. Nyní je stát, mezera, ředitel – a mezi nimi nic. Zřizovatel jen svítí a topí, někde bokem stojí Česká školní inspekce, která přijde jednou za šest let. Nechci říct, že je to málo, inspekce ani nemá chodit každý rok. Ale pokud je jediná, kdo je schopen dát zpětnou vazbu, jestli škola pracuje kvalitně, nebo ne, je inspekce jednou za šest let opravdu hrozně malinko. A stále není jasné, jaká je úloha zřizovatele v pedagogické oblasti. Hned, jak to bude vyjasněné, si musíme říct, kde na to vzít odborné kapacity – a jsme u středního článku.

Co je tzv. „střední článek“? 

Jedná se o nově zaváděnou metodickou pomoc školám ze strany MŠMT. Cílem je zintenzivnit komunikaci mezi školami (územím) a ministerstvem – průběžně zprostředkovat školám podporu v oblasti pedagogického leadershipu, řízení pedagogického procesu a zvyšování kvality vzdělávání a také získávat ze škol zpětnou vazbu.

Kdo je tady ředitel?

Věnuje se Klub zřizovatelů i advokační činnosti? 

Miroslav Hřebecký: Ano, není to ale vyloženě naše agenda, nemáme polovinu úvazku na advokacii. Ale snažíme se. Děláme to ve dvou rovinách. Jednak vydáváme tiskové zprávy a působíme mediálně, čímž nastolujeme určitá témata. A při naší odborné činnosti se také pochopitelně potkáváme s představiteli státní správy na vrcholné úrovni, ať už je to vedení České školní inspekce nebo vedení ministerstva, kde předkládáme své návrhy. Na ministerstvu samozřejmě monitorují naše tiskové zprávy, takže k nim dostáváme naše témata. Důležitá jsou i menší povídání, „small talks“, někde na konferenci. U kávy si sdělujeme, co a kde by sneslo zlepšení.

Za náš největší zásah považuji konkurzní vyhlášku, která byla na náš popud novelizovaná před třemi lety a z 80 procent jsme ji psali my. Změny, které jsme navrhli, se týkaly odpolitizování konkurzů, aby byly odbornější, aby se zkrátka ředitel vybíral efektivněji, ale hlavně šlo o změny narativu (přístupu). Nevybírá se vrchní úředník, ale vybírá se pedagogický leader. Tohle se nám podařilo, byť jsme neprosadili úplně všechno.

Ve zbývajících 20 procentech jsme tvrdě narazili, což jsme tak trochu čekali. Původní návrh obsahoval bod, který podporovalo i vedení inspekce: aby byl výsledek konkurzní komise pro zřizovatele závazný, ne pouze doporučující. To neprošlo, tady se uvažuje ve smyslu „škola je naše a my si určíme našeho člověka, chceme si vybrat“. Alespoň zůstalo u toho, že zřizovatelé můžou vybírat pouze z těch, kteří prošli a byli konkurzní komisí označeni za způsobilé, pořadí je však pouze doporučené. Není to ale nic, co by nám nějak zásadně vadilo. Jsme vlastně spokojení.

11. května 2022 jsme pořádali konferenci společně s Českou školní inspekcí ke třetímu výročí této vyhlášky, kde jsme se odborně ohlédli, dali zřizovatelům další tipy, jak vyhlášku lépe využít a více rozpohybovat nástroje, které jsme do ní dostali, jako například přítomnost personálního psychologa. To jsou věci v komerční praxi zcela běžné a zásadním způsobem pomáhají, abyste vybrali toho pravého ředitele a nemuseli to řešit za rok znovu.

Také jsme se například podíleli na zpracování části strategické linie 4 dokumentu MŠMT Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Šlo o nástroj zavedení středního článku do systému vzdělávání.

Zrodilo se téma

Sbíráte v rámci činnosti Klubu zřizovatelů nějaká data? Děláte nějaké ankety? 

Miroslav Hřebecký: Původně jsme chtěli, aby odborná sekce EDUinu dělala i vlastní výzkumy, ukázalo se však, že na to nemáme kapacity. Velmi omezeně děláme sekundární výzkumy. A vedle toho jsme schopni udělat ad hoc šetření na nějakou konkrétní věc. V odborné sekci máme analytika, který skenuje ostatní výzkumy, ať už od Dana Municha, Dana Prokopa nebo od inspekce, a snaží se z nich udělat nějaké shrnutí. To se pak snažíme předat ve srozumitelné formě zřizovatelům a potom to dáváme do zpravodaje nebo do našich dalších zdrojů, buď na web, do EDUzínu, nebo do bEDUína, což je náš týdenní zpravodaj. 

Nejlepší data a největší kapacity má Česká školní inspekce. Nemá je zacílené na zřizovatele přímo, ale dá se tam pro ně leccos najít. Nicméně zřizovatelské téma se narodilo a mezitím se ho ujali i další. Například Aspen institut se rozhodl, že se bude věnovat tématu ředitelů, a velmi rychle dospěli k tomu, že se v podstatě věnují tématu vztahu ředitel–zřizovatel. To se tedy zřizovatelů týká také. Česká školní inspekce se po svém snaží metodicky pracovat, ale jde spíše o jednotlivé výstupy než komplexní činnost. Vedle toho stojí již zmíněné zřizovatelské svazy. Není to tedy tak, že by se vůbec nic nedělo, ale veškeré aktivity jsou často kapacitně poddimenzované, roztříštěné, nekoordinované, včetně nás.

Za úspěch považuji, že jsme naši iniciativu dovedli k tomu, že i ministerstvo začalo vnímat zřizovatele jako samostatnou skupinu. Bývalý ministr, když končil, chtěl ještě stihnout ministerskou konferenci pro zřizovatele. Mám pocit, že na to nakonec nedošlo, ale i to, že takhle uvažují a chtějí něco udělat, je pozitivní signál.

Načítání obrázků...

Související legislativa:

Tipy pro zřizovatele i ředitele škol v oblasti vzájemné spolupráce – kde všude je možné hledat metodickou podporu a pomoc?

Tabulka č. 1. Přehled organizací, které se v ČR zabývají metodickou podporou zřizovatelů v oblasti řízení školství a vzdělávání. Přehled vytvořil autorský tým APIV B: 

Tabulka č. 2. Přehled organizací, které se v ČR zabývají metodickou podporou ředitelů škol v oblasti spolupráce škola-zřizovatel: