Třídní schůzky jinak – s rodiči a dětmi

Ilustrační foto | Zdroj fotky: Autorský tým APIV B

Třídní schůzky. Jako děti jsme se jich možná trochu báli, a to zejména, když jsme neměli tak úplně čisté svědomí. A jako učitelé zase často nevíme, jak je správně uchopit a kam je vést. V ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně dlouhodobě pořádají učitelé rodičovské schůzky, na nichž se sejdou rodiče i děti společně.

„Jde o to hlavně budovat a tmelit třídní kolektiv a rodičům ukázat, že se nemají ve škole čeho bát,“ vysvětluje učitelka Šárka Michálková, třídní učitelka páťáků. 

Třídní schůzky s kytarou

Je konec listopadu a venku už je ve čtyři hodiny odpoledne úplná tma. Ve 3. C ZŠ Máchova se ale dveře netrhnou a malá třída se rychle plní lidmi. Na třídní schůzky přicházejí děti paní učitelky Markéty Kopecké a za ruku přivádějí rodiče. „Kde sedíš, Pavlíku?“ ptá se svého syna otec v obleku. „Sem se obě nevejdeme, sednu si dozadu,“ rozhoduje se maminka černovlasé Káji. Většina rodičů si sedá do lavic a na klín si berou svoje děti. Úderem čtvrté je úplně plno a setkání začíná.

Na uvítanou děti zpívají za doprovodu kytary písničku Za 100 let a je vidět, že někteří rodiče maskují dojetí úsměvy a nahráváním na mobilní telefony. Pak se děti vracejí do lavic a Markéta Kopecká stručně nastiňuje program schůzek. U interaktivní tabule se střídají čtveřice dětí a vyprávějí rodičům, jak byly na výletě v Praze, jak se měly na výjezdu u Máchova jezera, jak proběhl začátek školního roku. Učitelka jejich vyprávění doplňuje, doptává se dětí, rodiče se zájmem sledují prezentace. Vždy po několika výstupech přichází znovu chvíle na písničku u kytary.

Budování vztahu s rodiči

„Rodičovské schůzky s dětmi dělá velká část učitelů na ZŠ Máchova jednou ročně,“ vysvětluje Šárka Michálková. „Cílem je, aby se budoval kolektiv a zlepšovalo klima třídy. Chceme, aby se sem rodiče nebáli přijít. Vědí, že tu zažijí příjemné chvíle s učitelkou svých dětí, s dětmi a jejich spolužáky. A děti sem své rodiče v dobrém slova smyslu prostě donutí přijít, protože jim na tom záleží.“

Třídní schůzky s dětmi samozřejmě nemohou probíhat tak, jak na mnohých školách často probíhají – tedy že učitel před ostatními sděluje rodičům problematičtějších dětí, jak se neučí nebo jak zlobí. „To už by mi sem nikdy nepřišli právě ti, s nimiž potřebuji nejvíc navázat fungující komunikaci a dobré vztahy,“ vysvětluje Šárka Michálková. „Když s někým potřebuji řešit něco nepříjemného, pošlu mu mail nebo zavolám, abychom si domluvili individuální setkání. Rodičovské schůzky – s dětmi, nebo bez nich – jsou prostě příjemným setkáním, kde si povíme, jak šikovné máme děti, jak je nám spolu fajn a jaké akce plánujeme.“ Pevnou součástí schůzek tak jsou drobné, ale důležité aktivity pouze pro rodiče nebo pro rodiče s dětmi.

Interaktivní prvky

A v tomto duchu se odvíjí i setkání ve 3. C.

„Měli jsme projekt 30 let svobody, kdy jsme si s dětmi povídali o svobodě, demokracii a o tom, proč jsou tyto hodnoty pro nás zásadní,“ vysvětluje Markéta Kopecká. „Když jsem se dětí ptala, co to je svoboda, tak některé zmiňovaly cestování k moři, výlety s rodinou, vlastní pokoj nebo kroužky. A já bych teď chtěla rozdat papíry a tužky vám a poprosit vás, abyste napsali, co je svoboda pro vás. A my vám k tomu zazpíváme.“

Zatímco děti před tabulí zpívají píseň Anděl od Karla Kryla, někteří rodiče píší, další okusují tužky nebo s pohledem upřeným na strop hledají inspiraci. „Je někdo, kdo se s námi chce podělit?“ ptá se učitelka a rodiče svým dětem přistrkují papírky s vlastním pojetím slova svoboda. Děti se hlásí a čtou: můžeme cestovat, kam chceme, můžeme studovat, co chceme, nemusíme se bát říkat, co si myslíme, můžeme se rozhodovat jen podle sebe. A navazuje další aktivita: učitelka dětem zkraje listopadu rozdala pracovní listy, na nichž byla řada dříve běžně používaných slov, a děti měly hádat, co znamenají. „Tak schválně, rodiče, co to jsou dederonky?“ ptá se učitelka a tatínek v řadě u okna vystřelí: „To byly košile!“ A děti čtou, co si myslely ony: bonbony, tramvaje, boty… Rodiče se výborně baví a tipovačka pokračuje dál.

Načítání obrázků...

Zdroj fotogalerie: Autorský tým APIV B

Autorita učitele vs. parťáctví

„Když si takhle s rodiči a dětmi zahrajeme nějakou hru, popovídáme si, najednou mě nevidí jako autoritu, ale jako součást party,“ vysvětluje Šárka Michálková. „Dozvědí se tu hodně o svých dětech, o ostatních dětech i o dalších rodinách. Nikdo nemusí mluvit nahlas, nikoho do ničeho nenutíme, ale je pravda, že když se zapojují děti, rodiče se pak často nechtějí nechat zahanbit.“

Rodičovské schůzky tohoto typu samozřejmě vyžadují přípravu – od dětí samotných a především od učitele. Je třeba vymyslet, jak rodiče oslovit, jakou aktivitu s nimi udělat. V první třídě se obvykle začíná zlehka, v dalších ročnících už se rodiče trochu znají a zvykají si na to, že si to do školy nejdou jen „odsedět“. Navíc učitelé v ZŠ Máchova pečlivě udržují webové stránky svých tříd, takže organizační věci se všichni dozvědí na internetu a není třeba se s nimi příliš dlouho zdržovat.

I setkání rodičů a dětí ve 3. C za hodinku končí. Markéta Kopecká rodičům ještě na závěr zdůrazňuje, že je třeba děti doma motivovat ke čtení, cvičit s nimi násobilku, povídat si. „Získáte zodpovědné, pečlivé, pořádné děti a výhledově fajn dospělé!“ ubezpečuje rodiče. „Děkuji vám, že jste přišli, strávili tady s námi ten čas. Možná ta hodinka, kdy jste mohli držet svoje dítě na klíně a být s ním, je pro vás vzácná. Mějte se hezky a zase na viděnou,“ loučí se se všemi přítomnými a dvojice rodičů a dětí se trousí do večerní tmy.

Tipy na třídní schůzky trochu jinak

Chtěli byste pořádat také podobná setkání rodičů a dětí a nevíte, jak na to? Zkuste tipy na aktivity od Šárky Michálkové ze ZŠ Máchovo náměstí nebo alespoň nápady na oživení třídní schůzky bez dětí.